TFZ - 9. kapitola

Překlad: Kerris

Ivy

Dnes večer jsem se opět sešla s Grayem v Palmers, abychom se pobavili s jeho spoluhráči. Protože jejich trenér má přísnou politiku zákazu nadměrného pití, kluci se omezili na jedno pivo pro každého. Platí také pravidlo, že se nesmí pařit, když trénují na posezónní přípravu. Sedět, mluvit a vyprávět si vtipy je tak divoké, jak jen to v tuto chvíli jde.

Vlastně se mi to takhle líbí víc. Ráda poslouchám jejich historky a vidím, jak se mají očividně rádi. Teď se baví o sexuálních eskapádách Thompsona, Johnsona a Marshalla, které jsou rozmanité a trochu znepokojivé.

„A co tenkrát, když nás Thompson nechal trčet v nějakém zapadlém baru v Cancúnu, protože si vzal auto, aby odvezl pár vysokoškolaček na večírek?“ Gray se na Thompsona podívá. „Aniž by nám to řekl.“

„To je tak špatně,“ zavrtí Marshall hlavou. „Kámoši mají přednost před holkama, chlape.“

„Hluboce jsi nás ranil,“ dodá Gray.

„Nenech se zmást, Ivy,“ řekne mi Thompson, když protočí oči. „Gray je stejný blázen jako kdokoli z nás.“

Gray se na židli narovná. „Ale ne. Nezařazuj mě do svého sousedství v Bláznivém městě.“

„Podívej se na pana Noční šlapáka, jak se snaží hrát, že je svatý. Chlapče, prosím tě.“

Drew také vydá zvuk plný nedůvěry. „Zapomněl jsi na tu striptérku, která se na tebe vrhla přede všemi na tvé narozeninové oslavě?“

Anna šťouchne Drewa loktem do žeber a on se sehne, přičemž jeho pohled střelí k Anně a pak ke mně. Pochopení se dostaví a jeho oči se rozšíří ve zjevném rozčarování. Odkašle si a odvrátí pohled.

Gray však mávne rukou. „Prosím tě, to není nic ve srovnání s tím, co dělají tihle posměváčci.“ Navzdory svému lehkému tónu se na mě odhodlaně nedívá.

Marshall využije chvíle, aby dodal: „Člověče, ta kočka měla pusu od ucha k uchu. Tu noc mě taky vykouřila. Bůh jí žehnej.“

Teprve pak se všichni kluci zarazí a pohlédnou na mě, trochu se přitom zamračí, jako by věděli, že zašli příliš daleko. A co na to můžu říct? Hurá, jsem tak ráda, že Graye vykouřila striptérka! Doufám, že si mezi jednotlivými kouřeními vypláchla pusu! Spěšně se napiju limonády. Rolondo se na mě chvíli dívá, jeho tmavé oči jsou vážné. Pak se mu na tváři objeví úsměv.

„Už vám vaši kluci vyprávěli o Cheeriu?“ zeptá se mě a Anny.

Všichni kluci okamžitě zasténají. Drew skloní hlavu do Annina zátylku, zatímco Gray se začne smát a kroutí hlavou, jako by říkal: „Ne, ne, nedělej to.“ Ale jak máme tomuhle škádlení odolat? A co víc, zoufale toužím slyšet jakýkoli příběh, který nezahrnuje Graye a sex.

Anna a já požadujeme, aby nás Rolondo poučil. Ale je to Johnson, kdo odpovídá. Oči se mu lesknou, jak se pohodlněji usazuje na svém místě. „To bylo v době, kdy většina z nás byla v prváku. Týpek byl ve čtvrťáku. Obránce.“

„Šílený zmrdi,“ zamumlá Diaz, i když se tváří pobaveně.

Jo,“ řekne Johnson. „Cheerio se rozhodl uspořádat večírek. Víš, představit nám nováčkům tým. Až do konce to bylo v pohodě.“

„Některé věci se nedají přehlédnout, člověče.“ Dex strčí hranolky směrem k Thompsonovi, jako by ho přešla chuť k jídlu.

„Každopádně.“ Johnson věnuje Dexovi ostrý pohled plný rozmrzelosti. „Jak jsem říkal, Cheerio...“

„Kterému jsme říkali Marcus,“ dodá Drew a rty mu zaškubou. „Až do té noci.“

„Marcus,“ zdůrazní Johnson, „jde do kuchyně, vezme krabici cereálií a džbán mléka a přinese to zpátky do obýváku.“ Johnson se začne chechtat a radostí mu zčervená tvář, když pokračuje ve vyprávění. „Nic si z toho neděláme. Ten hajzl má hlad, a co má být? Dokud si neshodí kalhoty.“

„Cože?“ Annino červené obočí se zvedne vysoko. „Proč?“

Všichni se teď dusí smíchy.

„Frajer se chytne za pytel, natáhne si ho a kurva do něj nalije mlíko a cereálie.“

Kluci řvou smíchy, hluboký zvuk bublá po místnosti.

„Co...?“ Anna se zděšeně podívá na mě a pak zpátky na Johnsona, který se směje tak, až pláče. „Proč by to dělal? Vůbec nechápu, jak to mohl dokázat. Co myslíš tím 'do něj'?“

„Jako by si z pytle udělal malou misku.“ Johnson si zřejmě myslí, že tím je všechno jasné.

„Musel mít obrovský pytel,“ zamumlám.

Což kluky jenom úplně vykolejí. Gray plácne rukou do stolu, jak bojuje se záchvatem smíchu.

Anna se ke mně otočí.  „Umíš si to představit?“

„Neumím. Opravdu nemůžu.“

Drew si odkašle a zasměje se. „A proto bude navždy známý jako Cheerio.“

Už nikdy se na cereálie nebudu dívat stejně. Ale taky si nemůžu pomoct, abych se nesmála. I když je to ta nejodpornější věc, jakou jsem kdy slyšela. Takže je nečekám, i když jsem to měla čekat. V jednu chvíli se ještě všichni chechtáme a vzápětí se na stůl snese hejno holek. Snažím se být laskavá, co se týče mého dojmu z nich, ale moc mi to nejde. Ne, když mě i Annu odstrčí z cesty a zavěsí se do všech mužů u stolu.

Dvě z nich zamíří ke Grayovi. Sednou si mu na klín a obtočí kolem něj ruce. Těžko se mi dýchá, kůže je najednou horká a nepříjemně napnutá na kostech.

„Ahoj, krasavče,“ řekne První.

„Chybělo nám, že tě tu vidíme,“ dodá Dvojka a prohrábne mu prsty vlasy.

Dobře, musím se uklidnit. Podívám se na Annu, která vypadá, že je připravená převrátit stůl. Drew od něj dívku odtáhne a postaví ji stranou. „Jsem zadaný,“ řekne dívce. „Velmi.“

Dívka se naštve, ale odpluje, aby se připojila ke své kamarádce na Diazově klíně. Drew si Annu přitáhne k sobě a šeptá jí do ucha něco, co ji přiměje k úsměvu a položení hlavy na jeho rameno. Přepadne mě závist, ne kvůli jejich lásce, ale kvůli Annině úsměvu a očividné úlevě.

Naproti mně Gray zachytí mé oči a já se přemáhám, abych mu věnovala pobavený pohled. Jako by mi to bylo jedno. Neměla bych; vím, že tohle je součást jeho života, toho, kým je, a já to musím vidět, ne žít v popírání. Ale možná se mi moje šaráda nedaří, protože Gray se mračí, očividně je v rozpacích. A uhne před jejich hladícíma rukama.

„Dámy.“ Přinutí se k úsměvu. „Jsme tak trochu uprostřed rozhovoru.“

Všichni u stolu jako by na milisekundu ztuhli, jako by je Grayovo prohlášení zasáhlo šokovou vlnou. Pak se zase vrátí k chlapům, kteří osahávají ženy a zdaleka nevypadají, že by měli zájem pokračovat v nějakém rozhovoru.

Pokud jde o jeho nové přítelkyně, musím je pochválit; dovedly k dokonalosti umění naprosto pohrdavého pohledu. Pohledu, který je zaměřený na mě. Oba rychle obracejí pozornost zpátky ke Grayovi.

„Ale my se s Angie vsadily,“ řekne holka, které z džínů s nízkým výstřihem vykukuje šlapkovské tetování. „Chceme zjistit, kterou z nás donutíš udělat se jako první.“

„Mmm,“ hlesne Angie a přitiskne prsa na Grayovu paži. „Byl jsi v tom tak dobrý. Alyssa to chce zkusit. A já vím, že bys do toho šel.“

A já končím.

Pod stolem mě sevře štíhlá ruka. Podívám se na Annu, překvapená a zároveň hřejivě potěšená její tichou podporou. Stiskne mi ruku, ale nedívá se mým směrem. Místo toho se postaví.

„Drew a já vyrážíme.“

Drew okamžitě vstane, vytáhne peněženku a hodí na stůl několik bankovek.

Anna se otočí ke mně. „Chceš svézt, Ivy? Nebo...“

„Svezení by bylo skvělé, díky.“ Přinutím se k dalšímu úsměvu a popadnu kabelku.

Ale Gray se postaví a shodí dívky z klína. Jako kočkám se jim však podaří přistát na nohou. Ignoruje jejich protestní výkřiky. Jeho modrý pohled je vážný a omluvný. „Řekl jsem, že tě vezmu domů.“

To, že se chová ohleduplně, mi navzdory rostoucímu napětí uprostřed hrudi vykouzlí na rtech drobný úsměv. „To je v pořádku. Nemusíš odcházet.“

Pohledy jeho přátel mě pálí; vím, že se všichni dívají a nasávají tuhle malou scénu. Je to trapné a já chci odejít.

Angie se tře rukou po Grayově paži nahoru a dolů. „Nech ji odejít, Grayi.“ Její šibalský pohled pomalu putuje po mém těle a nos se jí svraští. „Zřejmě je dost velká na to, aby se o sebe postarala sama.“

Její kamarádka si odfrkne a falešně se to snaží skrýt. „Myslím, že je součástí týmu, Ang.“

Ne, ale rozhodně jsem dost velká na to, abych vás dvě rozmáčkla jako zasraný brouky pod patou. Chystám se jim to říct, když se na ně Gray zadívá. Chytne Angie za zápěstí a odsune ji od sebe.

„Jo, to si nemyslím. Ne, když jsi urazila mou kamarádku.“ Věnuje jí další zkoumavý pohled. „Vlastně nikdy.“

Ústa se jí otevřou, ale on tomu nevěnuje pozornost. Gray popadne z háčku za sebou bundu a prosmýkne se kolem obou dívek. Ignoruje pohledy svých přátel a trucovité protesty První a Druhé a vezme mě za ruku. „Pojď, Mac, dáme si něco k jídlu. Mám hlad.“

Nezdůrazňuji, že jsme v restauraci nebo že jsme před hodinou jedli křídla, ale nechám se odvést.

***

Jakmile dorazíme domů, jdu do svého pokoje, obléknu si pyžamo a vydrhnu si obličej. Občas se sice ráda obléknu, ale raději se cítím pohodlně. A se mnou je teď jen Gray.

Když se vrátím, ohřívá si zbytky bílé fazolové polévky. Gray tu polévku přinesl už dřív. Není tajemstvím, že rád vaří, a je v tom opravdu dobrý. Zřejmě ho to naučila jeho máma, a když byla nemocná, vařil pro rodinu právě on.

Jeho velké tělo se po kuchyni pohybuje s lehkostí. Sundal si svetr a tenké, potrhané tričko mu jako pohlazení obepíná pevně vypracovaný trup. Na okamžik tomu tričku závidím, jak mu klouže po kůži, když sahá po miskách.

Můj pohled se přesune na jeho pevný zadek obepnutý starými džínami. Jsem si jistá, že jeho zadek by měl být odlit z bronzu a zvěčněn pro budoucnost. Nebo možná jeho celé tělo. Je to, jako by Thor přistál v mé kuchyni a převzal vládu nad noční večeří. Potlačím smích a přidám se k němu.

Gray se otočí a jeho pohled po mně sklouzne. „Pyžamo Wonder Woman. Výborně.“

„Buď rád, že jsem si vzala podprsenku.“ Popadnu lžíce.

Gray se zarazí uprostřed kroku a mírně zasténá. „Je nějaká šance, že by sis tu podprsenku teď sundala?“ Špičkou jazyka se dotkne spodního rtu. „Protože to by mi zpříjemnilo Speciální omáčko.“

Z jeho škádlení by mi nemělo mezi nohama pulsovat horko. Ale je to tak. A já jsem vděčná, že mám na sobě podprsenku. Jinak jsem si docela jistá, že by mu moje bradavky salutovaly.

Při jídle mlčíme. Nechci mluvit o tom, co se stalo, ale je to jediné, na co dokážu myslet. Takhle se cítila moje máma, když si vyšla s tátou? Copak se jí neustále vtíraly do tváře jiné ženy? Ale to bylo jiné. Máma s tátou tvořili pár. Já jsem jen Grayova kamarádka. Jeho kámoška.

Je to boj jíst.

Co se týče Graye, vypadá stejně sklesle. Nevím proč. Nikdy se netajil tím, že si rád užívá. Hodně. Překážím mu snad? Nechci, aby měl pocit, že mě musí hlídat. To by bylo příliš ponižující.

„Ty...“ Ruka se mi pevně sevře. „Nemusel jsi mě brát domů, víš. Mohl jsi jít domů s těma holkama. Neurazila bych se.“

Strčím si do pusy lžíci polévky, abych to všechno nevzala zpátky. Ale už je pozdě. Grayovy oči se zúží a jeho měkké rty se stanou plochými a tvrdými. Nepříjemně mě sleduje minutu, během níž vnitřně proklínám svou velkou pusu.

Když promluví, je to tiché a hluboké. „Jo, já vím, Ivy.“ Jeho židle zavrzá, když se nakloní dopředu, v očích má stále podrážděný lesk. „Chtěl jsem být s tebou.“

Zdá se, že to je to jediné, co v poslední době oba chceme dělat. Gray se rychle stal mým světem a mě to trochu děsí. Protože se z něj stává něco, co nedokážu ovládat. Zabodnu lžíci do polévky.

„Já jenom... ehm, no, ti kluci se tvářili, jako bys to tak nějak dělal každou noc.“ A jestli se mi z toho žaludek neproměnil v olovo. Což bylo všelijak zpackané. Gray mi rozhodně nepatřil.

Vydal ze sebe otrávený zvuk. „Kluci přeháněli. A co, sakra? Nechtěl jsem s těma holkama jít domů. O nic nejde.“

Jeho výraz je zamračený, když se znovu zaboří do polévky. Nevím, jestli se mám usmívat, nebo se rozplývat. Ale naštvala jsem ho, což nechci.

„Nelíbí se mi, jak o tobě mluvily,“ zamumlá Gray.

Ačkoli mi vzplane obličej, pokrčím rameny. „Ne že bych podobné poznámky neslyšela. Hodně.“

„To neznamená, že je to správné.“

„Ne.“ Povzdechnu si. „Ale co si budeme nalhávat? Měřím metr osmdesát. Když jsem vyrůstala s tátou, nebo když jsem se pohybovala v blízkosti jeho klientů, nikdy jsem si nepřipadala nijak zvlášť vysoká. Ale jsou dny, kdy si v přítomnosti jiných žen připadám jako naprostý nemehlo.“ V přítomnosti chlapů taky, ale už jsem řekla dost. Jsem příliš citlivá z dnešního ponížení.

Gray se na mě podívá. „Jsi dokonalá. A sakra, Mac, viděl jsi mě? Jsem jako zasranej strom.“ Odfrkne si. „Vzpomínám si, jak jsem vyrostl. Pořád jsem do všeho narážel. Opravdu jsem si připadal jako Gulliver mezi Liliputány. Někdy se tak cítím pořád.“

„Jo, ale ty jsi tak obratný.“

Koutky očí se mu svraští. „Ať tě nikdy nevidí, jak se potíš, že? A myslím to vážně, Mac. Jsi dokonalá taková, jaká jsi. Líbí se mi, že si nemusím vyhodit záda, jen když se s tebou snažím setkat na úrovni očí. Takže už žádné bláznivé řeči o tom, že mě necháš jít domů s párem mrch, kterým jde jen o to ojet sportovce. Dobře?“

„Dobře, dobře. Ježíšmarjá.“

Oba se na sebe tak trochu zadíváme a souhlasně přikývneme, lehce se na sebe usmějeme, ale pořád je nám to trochu trapné. A pak zase mlčíme.

„Měl bys vědět,“ řeknu pomalu, protože se mi zdá, že nikdy nemůžu nic nechat být, „že jsem dost mizerná ve vyjadřování vděčnosti. Vždycky řeknu něco špatně.“

Gray v tu chvíli odloží lžíci, opře se na židli a prohrábne si rukou vlasy. Při té činnosti se mu napnou bicepsy. Na rtech mu pohrává lehký úsměv. „To se mi na tobě docela líbí, Mac.“

Na Grayovi se mi líbí všechno. „Myslela jsem tím jen to, že jsem ráda, že jsi tady.“

Široce se usměje. „Já taky.“ Ale odmlčí se a svraští obočí. „A já se s někým nescházím každou noc. Aby bylo jasno.“

„Takže jen každou druhou noc?“ Škádlím ho.

Jeho rty se zachvějí neochotným úsměvem. „Jo, možná.“ Hluboké modré oči se na mě upřeně dívají. „A přátelé jsou vždycky na prvním místě.“

„Kámoši před holkama?“ Řeknu a vzpomenu si na Marshallovu předchozí větu.

Gray se zasměje. „Něco takového. Akorát mě máma naučila, že ženy se nikdy nemají shazovat.“ Jeho pohled setrvá na mých prsou tak dlouho, až to ucítím, a pak zachytí můj pohled. „A ty rozhodně nejsi obyčejný kámoš.“

„Jsem ráda, že sis všiml.“

„Těžko si toho nevšimnout, Mac.“ Říká to suchým tónem, ale já vidím jen ten hodnotící, zaujatý pohled, který mi věnoval předtím, a ten mi zamotává hlavu, až je mi z toho příliš horko.

Zamračím se a zobnu si polévky, abych zakryla svůj neklid.

Gray si toho nevšímá a pokračuje dál. „Nikdy předtím jsem neměl přítelkyni. Takže se asi budu občas chovat jako blbec.“ Barva mu zbarví tváře do růžova. „Myslím tím kamarádku, která je holka.“

„A přítelkyni?“ Nemůžu si pomoct a zeptám se. „Měl jsi někdy nějakou?“

„Ne, nikdy jsem na to neměl náladu.“

„Nikdy?“ To slovo mi dutě zazvoní v hrudi. „To je tragédie. Byl bys někomu skvělým přítelem.“

Tváře mu potemní, ale zavrtí hlavou, jako by mi unikala pointa. „Jsem si docela jistý, že monogamie je ve vztahu klíčovým faktorem.“

Moje lžíce zařinčí na stole. „Ty bys podváděl?“

Gray se zamračí. „Ne. Nikdy. Ale o to tak nějak jde. Nikdy jsem nechtěl zůstat jen s jednou holkou, tak proč se do té situace stavět?“

„To asi dává smysl.“ Dutost se zvětšuje. Což je směšné. Gray je skvělý kamarád, a to je všechno, co potřebuju.

„A co ty?“ zeptá se až příliš nenuceně, jako by i jemu byl tento rozhovor nepříjemný, ale nedokáže přestat o nic víc než já. „Hádám, že jsi pro přítele.“

„To je tak špatná věc? Já na známosti nejsem.“

Rychle se blýskne upjatým úsměvem. „Už tě vidím, slečno monogamní, jak si procházíš řadou přítelů.“

Zakoulím očima. „Měla jsem jednoho přítele, ty chytráku. V posledním ročníku střední školy.“

Gray zvedne obočí. „Jednoho kluka? To je všechno?“

„Jo.“ Ukradnu mu pivo a dlouze se napiju. Sleduje mě, jak to dělám, a v očích mu tančí pobavení. Znovu mě zasáhne, jak se díky němu cítím naprosto doma, a přitom vzrušená. Což je zvláštní, vždyť tu jen tak sedíme, povídáme si a jíme. A já se chci jen napít pohledu na něj, na to, jak se mu koutky úst kroutí nahoru v neustálém malém úsměvu, na silné svaly jeho krku nebo na to, jak mu večerní vousy oprašují čelist jako hrubý cukr, který se třpytí ve světle lampy. Můj jazyk si skoro dokáže představit, jaké by to bylo olizovat to strniště - drsné, lahodné.

Počkat. Cože? Ne. Žádné olizování Grayovy čelisti se konat nebude. Jako by si všiml mého náhlého zrudnutí, zadívá se na mě a prohlíží si můj obličej. „Co?“ Zeptám se ve smutné snaze uniknout svým nevhodným myšlenkám.

„Nic.“ Gray se poškrábe na zátylku a já jeho napínající se svaly ignoruju. „Jen se mi nechce věřit, že jsi byla celou tu dobu sama. Jsi... no... jsi skvělá.“

„Díky, Koláčku,“ řeknu tváří v tvář jeho ruměnci. Je to roztomilé. A protože je to Gray, cítím se dost pohodlně na to, abych mu řekla pravdu. „Kluci o mě měli zájem. Ale brzy se ukázalo, že je stejně tak zajímal můj táta, nebo spíš to, koho znal. Vždycky na to přišla řeč. Můžu jim sehnat lístky na tu a tu sportovní událost? Znám Peytona Manninga? Nebo Eliho? Byl to opravdu můj táta na fotce s LeBronem Jamesem? Potkala jsem ho? A když odpovím ano, je to to jediné, na co myslí.“ Pokrčím rameny. „Já vím, já vím, těžké problémy.“

„Takhle to nemyslím,“ řekne Gray tiše a jeho výraz je zachmuřený. „Myslel jsem na to, že ti zmrdi něco prošvihli.“

Znovu pokrčím rameny a nabírám si jídlo, neschopná se Grayovi v tu chvíli podívat do očí.

„Takže,“ řekne Gray, „tenhle středoškolský kluk neměl rád sport?“

„Měl. Ale jeho otec byl hudební producent, takže si užil svůj díl slávy.“

Grayovo obočí se zvedne a já cítím potřebu vysvětlovat dál. „V té době jsme bydleli na Manhattanu. Tam se žije trochu jinak.“

„To se vsadím.“

Nechci pokračovat ve svém unaveném příběhu o ubohé malé bohaté dívce a spěchám ho dokončit. „Můj přítel byl v pohodě. Byli jsme spolu. Vzal si moje panenství. Ten akt stál za houby, takže jsem o opakování nestála. Odešla jsem na vysokou. Konec příběhu.“

„To zní skvěle,“ odtuší Gray.

Nechávám to být.

„Na vysoké nebo v Londýně taky nikdo nebyl?“ Gray naléhá a vypadá šokovaně.

Odolám nutkání hodit lžící. „Potkala jsem kluky, jasně. Ale žádného, se kterým bych si chtěla začít vztah, jasný?“

„Dobře.“ Říká to, jako by mě uklidňoval. Což ve mně vyvolá ještě větší chuť zavrčet. Ale neudělám to.

Tak jíme. Dokud se Gray nezačne vrtět na židli, začíná být nervózní a jeho palec rozrušeně ťuká do stolu.

„Co zase?“ Zeptám se ho.

Gray se kousne do svého bujného spodního rtu a pak vyhrkne: „Jestli tě nelákají známosti a už pět let jsi neměla kluka...“

Odfrknu si. „Chceš se mě zeptat na můj sexuální život, Koláčku?“

Je roztomilé, jak pokrčí nos. „Prosím, řekni mi, že se mýlím, když si myslím, že jsi za celou tu dobu neměla sex.“

„Nemýlíš se, Grayi.“

Místnost ztichne, když na mě zírá.

Po kůži mi přeběhne podráždění. „Bože. Tvůj výraz. Vypadáš, jako by mi hrozilo, že si poškodím vagínu.“

„Ne poškodíš, ale možná ji deprimuješ. Tohle odhalení mi určitě deprimuje ptáka.“ Viditelně se zachvěje.

Hodím po něm ubrousek, který mu sklouzne po hlavě a zvedne mu vlasy. „Proboha, Grayi, vždyť o nic nejde. Já netrpím. Nebo,“ mluvím přes něj, protože jeho ústa se otevírají k dalšímu protestu, „abstinuju kvůli nějakému vyššímu cíli. Nečekám na manžela, nebojím se ptáka nebo čehokoli jiného. Prostě je to tak, jak to je. Měla jsem hodně práce se školou a...“

„Nikdo není příliš zaneprázdněný na sex, Mac.“

„Ale prosím tě, je mi teprve dvaadvacet. S klukama jsem si už zablbla, dělala jsem spoustu věcí, které mě v pohodě uspokojily. Jen jsem se ještě nedostala k tomu, abych měla sex. A vůbec, pět let není tak dlouho...“

„Je to dost dlouho. Na co čekáš? Na to, že tvoje ženské části začnou stávkovat a úplně se odpojí? Slyšel jsem, že se to stává.“

Jeho výsměch zabolí. Všechno najednou bolí, jako by strhl obvaz a vzal s sebou pořádný kus kůže.

„Takže říkáš, že bych měla jít ven,“ mávnu rukou směrem ke dveřím, „hned teď a najít si chlapa na šukání, než mi přestanou fungovat ženské části? Víš, máš pravdu. To je skvělý nápad.“

Grayovo obočí se zvedne a jeho rty se roztáhnou. „Cože? Ne, neříkám ti, abys hned teď někoho ošukala.“ Vlastně vypadá zděšeně. „Jen to, že...“

„Co?“ Vyhrknu a nakloním se dopředu. „Dal jsi mi jasně najevo, že jsem politováníhodná, protože jsem celou tu dobu neměla nekonečný sex.“

Grayovy mohutné ruce plácnou do stolu mezi námi. „Jen říkám, že sex je úžasný, takže mě omluv, jestli mě šokuje, že se bez něj obejdeš. Kdyby to bylo na mně, dělal bych to desetkrát denně.“

A já si to dovedu představit, jak Gray souloží s nekonečnou přehlídkou holek. „Řekni mi něco, co celé tohle město neví, Grayi.“ Jakmile ta slova vypustím z úst, zaplaví mě hrůza. Ten pocit ještě zesílí, když Gray zakloní hlavu, jako bych mu dala facku, a jeho kůže ztratí barvu.

„Co to má sakra znamenat?“ zašeptá.

Ale oba to víme. Žaludkem mi projede zvrácený pocit a já vstanu, židle se zadrhne o podlahu. „To jsem neměla říkat.“ Přejedu si rukou přes oči a couvám. „Musím jít.“

Gray se také postaví, v jeho tváři se zračí rozhořčení a bolest. „Jít? Je to tvůj zasranej dům. Kam to sakra jdeš?“

Už jsem v půli cesty z kuchyně a mířím do haly. „Musím na vzduch, jasný?“ Přestávám se ovládat, což je vzácnost. A té se snažím uniknout, protože obvykle řeknu něco, čeho později lituji.

„Ivy,“ křikne Gray.

„Prostě za sebou zamkni.“

„Seru na to.“ Grayovo zavrčení je jediným varováním, kterého se mi dostane, než se mi jeho ruka omotá kolem paže. Je naštvaný. Očividně taky zraněný. Přesto, když mě otáčí, je jeho dotek opatrný, jako by naprosto znal svou sílu a nikdy ji proti mně nepoužil.

„Co to sakra má znamenat, Ivy?“ Jeho modré oči jsou pod řezáky obočí džínově tmavé. „Jen tak řekneš takovou kravinu a pak mě opustíš?“

„Promiň,“ vyhrknu a v krku mě píchne. „Musím... Sakra. Soudím tě, Grayi. A to já nechci.“

Jeho stisk se napne. „Tak to nedělej.“

„Nemůžu si pomoct. A co k čertu? Ty taky soudíš.“

Rty se mu sevřou, ale nepustí mě. „Protože je to hloupost, že nemáš sex. Je hloupé dělat z toho víc, než je nutné.“

„Nemůžu být jako ty, jako můj táta. Nemůžu se k sexu chovat jako k něčemu, co nic neznamená...“

„Není to nic,“ vloží se do toho, obočí stále svraštělé. „Jen to není nějaká svatá událost, na kterou musíš rozesílat pozvánky. Může to být jednoduché, víš. Špinavé, žhavé šukání.“

Slyšet Grayův hluboký, krémový hlas říkat ta slova není to, co bych teď potřebovala. Ne, když mě olíznou po zátylku a způsobí, že mi po kůži přeběhne horké chvění. Ignoruju ten pocit ve prospěch vzteku. Je to snazší než zbytečná touha.

„Pro tebe je to pořád 'šukání'. Základní úkon, jako když se jdeš najíst nebo hrát fotbal...“

„Tak tohle mi vadí,“ řekne s trochou lehkosti. „Fotbal je svatý akt.“

„Jasně.“ Vymotám se z jeho sevření. „Fotbal pro tebe znamená víc než mít s někým intimní vztah.“ Odfrkne si, při slově intimní vyvalí oči, jako by to byl vtip, a já ho prstem šťouchnu do jeho skálopevné hrudi. „Přesně tady. To pohrdání. Co je špatného na intimitě? Co je špatného na tom, když se k tomu aktu přistupuje jako k něčemu víc? Bereš mu všechnu krásu. Veškerý význam.“

„A právě v tom je tvůj problém,“ odsekne Gray a jeho vlastní dlouhý prst mě šťouchne zpátky do ramene. „Buduješ si to ve své mysli tak vysoko, že každý kluk, který se odváží to s tebou zkusit, je odsouzen k neúspěchu pod tíhou tvých očekávání.“

„Ze všech těch nesmyslných, směšných...“ Nakloním se k němu a ztěžka dýchám, jak se snažím nezkroutit mu tlustý krk. „Odvažuješ se mě poučovat o tom, že chci víc? Proč bych měla poslouchat zrovna tebe?“ Po tváři mu přeběhne tmavý ruměnec a já vím, že bych měla přestat, vím, že jsem nespravedlivá, ale vyjela jsem. „Ty, který se necháš vykouřit od oplzlé striptérky, zatímco se na to dívají tví přátelé, a pak se tomu směješ. Slyšel jsi někdy o pohlavní nemoci? Tu můžeš dostat i z orálu, víš?“ řekla jsem.

„Přestaň,“ zašeptá a oči se mu zalesknou.

Ale já nemůžu. Ošklivost se ze mě valí jako řeka. Myslím na to, jak táta podváděl mámu, na to, jak jsem se dnes večer cítila, když jsem sledovala ty holky, jak visí na Grayovi. „Možná je ti jedno, s kým šukáš. Ale já taková nejsem. Potřebuju víc. A jestli to nedokážeš pochopit, no... tak to máš těžký!“

Vrhne se na mě, chytne mě za paže a přitáhne si mě na hruď. Silné paže mě obepínají, když se můj nos vmáčkne do tvrdého zvětšení jeho prsních svalů. Stiskne mě, jako by potřeboval zadržet moje slova, můj úsudek.

„Nech toho, Ivy,“ řekne hlasitě, zoufale. „Prosím. Prosím, nemůžu se s tebou hádat.“ Jeho hlas je teď zlomený. „S tebou ne.“

Dopadne na mě plný dopad toho, co jsem mu řekla. Hrůza, hustá a temná, se mi dere do hrdla v přidušeném výkřiku. „Bože, Grayi.“ Obejmu ho kolem pasu a přitisknu se k němu. „Je mi to tak líto. Je mi to kurva líto.“

Pohladí mě po hlavě, jako bych si zasloužila útěchu. Nejradši bych zalezla do díry a zůstala tam.

„Já to tak nemyslela, Grayi.“ Třesu se, zavrtávám se blíž a prsty se mi zarývají do volně spadlého trička. „Nenávidím se.“

„Jo, no, já s tebou teď taky nejsem moc spokojený, ani se sebou.“ Gray si povzdechne a jeho sevření je stále jistější. Jemný dotek na temeni hlavy, něžný polibek. „Ale to je v pořádku. To je v pořádku.“

„Není.“ Přivřu oči a vdechuju Grayovu čistou, uklidňující vůni. „Jsi můj kamarád a já ti ublížila. Tohle jsem nikdy nechtěla udělat.“

Stojíme tak, jak jsme, mezi námi není ani centimetr místa, a já si všímám tepla jeho těla, jeho naprosté síly. Když mě drží, jsem v bezpečí, obklopená.

„Je po všem.“ Jeho rty se mi přitisknou na spánek. „A taky mě to mrzí. Choval jsem se jako kretén, když jsem se do tebe navážel kvůli blbostem.“

Pak mlčíme, dokud Gray nevzdychne, neskutečně se ke mně přiblíží a jeho velká ruka mě pomalu hladí po páteři nahoru a dolů. Útěcha. To je to, co hledá. Ale já už nemyslím na útěchu, protože se dostavilo vědomí jeho pevného břicha na mém, vybouleniny jeho penisu přitisknuté na mém pohlaví. Není tvrdý, ale je tam, zřejmý a výrazný, což mě nutí myslet na věci, které by mi nikdy neměly přijít na mysl.

Cítím, jak se mi hluboko v břiše něco svírá, a po kůži mi šlehá horko. Chci se v něm rozplynout, zůstat tam celý den. Chci rozevřít nohy, aby vyplnil ten osamělý prostor mezi nimi. Když nakloním bradu, mé rty se dotknou saténového oblouku, kde se jeho krk setkává s ramenem. Chci to místo olíznout, ochutnat a kousnout. Nechci myslet na to, že to samé dělaly i jiné dívky.

Srdce se mi zastaví. Veškerý můj hněv - zlá slova, která jsem vyslovila - pohání žárlivost. Žárlím na ty ženy bez tváře a beze jména.

V hrdle se mi udělá knedlík studu, za víčky mě pálí bodnutí. Vybuchla jsem kvůli žárlivosti, a to je ode mě tak špatné. Jsem tak zpackaná a nevím, co říct, abych to napravila. „Grayi...“

„Nechci, abys měla sex jako já, Ivy,“ řekne s náhlým zápalem. „Mělo by to něco znamenat. Pro tebe. Mělo by to být dobré.“

Srdce mě zabolí při té dutosti v jeho hlase a já roztáhnu ruku proti jeho spodním žebrům a obejmu ho. „Proč to tak nemůže být i pro tebe? Proč ty nekonečné známosti?“

Protože jsme si tak blízko, cítím, jak se mu po zádech táhne napětí. „Prostě...“ Ztěžka polkne. „Asi pořád čekám na tu, která mě donutí přestat.“

„Přestat se sexem?“ Mrazí mě až do morku kostí, srdce mi buší o žebra. A já jsem takový pokrytec, protože představa, že by už nechtěl mít sex, je strašná.

Rozcuchají se mi vlasy, když zavrtí hlavou. „Přestat přecházet k další holce.“ Jeho hruď se s nádechem rozšíří. „Ivy, miluju ženy a miluju sex. Ale máš pravdu. Neznamená to pro mě nic jiného než rychlé potěšení. Je mi jedno, kdo to je. Nepamatuju si jejich jména. Sakra, jsem na tom tak špatně, jak jsi říkala.“

Zní tak sklíčeně, že ho zmáčknu. „Ne, Grayi. Tohle prosím neříkej. Můžeme prostě... Kéž bych mohla vzít zpátky naši hádku.“

Pomalu se ode mě odtáhne, i když jeho paže zůstávají volně obtočené kolem mých ramen. Chvíli nám oběma trvá, než si pohlédneme do očí. Je to rozpačité a jeho výraz je zkroušený, jako by ochutnal něco odporného. Moje chyba. Ale on se přinutí k úsměvu. „Hej, jsme v pohodě.“ Pohladí mě po vlasech s neohrabaností jemu nepodobnou, jeho palec mě zasáhne do lícní kosti a málem mě píchne do oka. „Nebylo by to normální, kdybychom se nikdy nehádali.“

Trochu se zapotácím, chytím ho za předloktí a držím se. Protože se od něj očividně nedokážu odtrhnout. „To je pravda.“

Gray mě zkoumá, jeho modrý pohled mě znervózňuje. Vzduch mezi námi je příliš hustý a já nemůžu pořádně dýchat. Mezi obočím se mu zvětšuje vráska, jako by viděl můj pocit viny a to, že bojuju s tím, abych se nezvedla na špičky a nepřitiskla ústa na jeho měkké rty. Do. Prdele.

Bůh mi pomáhej, jestli opravdu věděl, na co myslím. Nejspíš by utekl ze dveří. Ale on se ani nehne. Ještě ne. Ne, přitiskne své čelo k mému a sevře mi tváře ve svých mohutných dlaních. Zahřeje mě to po celém těle.

„Už půjdu,“ řekne mi po chvíli. „Musím brzy vstávat na ďábelský trénink.“

„Dobře.“

Ale neodchází. Zdá se, že je blíž, jeho dech se mísí s mým a otírá se o mé roztažené rty. Je příliš ticho. Jeho prsty sebou škubnou a sevřou mě pevněji. A pak mě pustí tak prudce, že málem zakopnu. Grayův úsměv je široký, možná až příliš. Couvá, manévruje kolem židle.

„Dobrou, Speciální omáčko.“

Oplatím mu úsměv. Falešně. Napjatě. Vyděšeně. To jsem já, podělaná Ivy. „Dobrou, Koláčku.“