TFP - 4. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Budula

Po rozdání horkých nápojů se rozloučím s vědomím, že účty nepočkají. Zapískám na psy, kteří se ke mně neochotně přidají a přejdu po trávě až ke stromům.

Skrytý ve stínu buků se naposledy otočím a uvidím Maloneyho, jak si protahuje záda a ramena.

Zatraceně, to je pohled! Vyhrne se mu tričko a odhalí malý kus plochého břicha. Když uvidím tenký proužek chloupků mizejících v pase, začnou se mi sbíhat sliny. Neochotně zvednu zrak z onoho proužku a uvidím, že na mě hledí.

Zrudnu a otočím se na patě. Spěchám zpět domů, jako by mě honili všichni pekelní psi. Zpět v pracovně se posadím do židle a udeřím hlavou do stolu v rozpacích, že jsem byl přistižen, jak zírám na toho nového hasiče. Myslel jsem, že už jsem z dohledu. Znovu bouchnu hlavou do stolu a posadím se zpříma. V tu chvíli si uvědomím, že jsem nebyl jediný, kdo zíral. On mi pohled opětoval.

Zhluboka se nadechnu. Je jedno, kdo zíral na koho. Dale je pohledný muž, ale to je vše. Moc se nevrtám v tom, že na Maloneyho najednou myslím jako na Dala. Rozhodnu se vypustit toho muže z mysli a soustředit se na účty, ačkoli musím přiznat, že stále se mi před očima objevuje ta stezka k Dalovýmu pokladu.

Je skoro úleva, když o hodinu později někdo zaklepe na dveře. Psi zvednou hlavu v očekávání.

Ve dveřích se objeví Colson. „Oběd je připravený, pane a velitel hlídky vzkazuje, že mají hotovo.“

„Nastaly nějaké problémy?“

„Ne, vzali si stuhy a až zaschne barva na májce, namotají je tam.“

Usměju se na něj. „Děkuji, Colsone. Za chvíli budu dole.“

Colson zavře dveře a nechá mě o samotě s nemravnýma myšlenkama. Možná bych měl trvat na tom, aby Dale opravil i ty stuhy. Možná by to zahrnovalo i nějaké protahování.

Jedna z věcí, co byla nejdůležitější – kromě Dala Maloneyho – je napjatý vztah se Sabrinou. Je dcerou jednoho z mých obchodních partnerů, je to krásná a chytrá žena. Vím, že se očekává, že jí brzy požádám o ruku, což by dávalo smysl kvůli sloučení podniků. Nicméně oženit se se Sabrinou je to poslední, co bych chtěl udělat. Také mám pocit, že Sabrina uhodla, že o ní nemám zájem, protože mě tlačí do rozhovoru. A já se tomu rozhovoru vyhýbám. Náš vztah byl omezený na večeře a občasné víkendy, které však nikdy nevedly do ložnice. Prosil jsem ji, abychom to vzali pomalu, ale je netrpělivá a chce posunout náš vztah na další úroveň. Nemůžu ji vinit a vím, že budu muset něco velmi rychle udělat, než mi to vybuchne do obličeje. Zvládl bych ztrátu tohoto obchodu, protože mám prsty ve více odvětví, ale poškození osobní pověsti je úplně něco jiného.

Byl jsem hloupý, když jsem si myslel, že bych mohl udržovat vztah se ženou. Netoužím ji líbat natož s ní mít nějaké sexuální spojení. Chtěl jsem mít dědice, aby převzal Calminster Hall, ale začíná mi docházet, že to zřejmě nebude konvenčním způsobem. Jen z pohledu na Dala Maloneyho a na účinek, který měl na mé tělo, jsem si uvědomil, že budu muset se Sabrinou něco udělat a to velmi brzy.

Otevřu mobil a vyťukám její číslo. Na displeji se objeví její tvář. Nahrála mi do telefonu jednu fotku jako identifikaci volajícího. Hlasitě si povzdechnu. Nepotřebuju její fotku; je dost působivá i bez ní. Úžasná nebo ne, pro mě prostě není ta pravá a já se potřebuju pochlapit a promluvit si s ní o tom.

„Ahoj, zlato.“ Její hlas je jako hedvábí a mnoho mužů přiměje lapat po dechu. Já však preferuju hlas hlubší, nakřáplý.

„Sabrino, chtěla sis promluvit,“ prohodím stroze.

„Konečně.“

„Nechtěla bys dnes přijít na večeři?“

„Myslím, že bych preferovala neutrální území. Mohli bychom jít k Chezovi Jacquesovi.“

Povzdechnu si. Poslední, co bych chtěl, by bylo probírat důležitou soukromou konverzaci na veřejnosti, ale alespoň pokud budeme na veřejnosti, znamená to méně dramatu.

„V osm? Zarezervuju stůl.“

„Uvidíme se tam,“ řekne chladně.

Obvykle jí nabízím, že ji vyzvednu, ale dnes ne. Je to tak lepší, asi uhodla, že půjde o vážný rozhovor, který se potencionálně může zvrhnout v rozchod. Rozloučím se a ukončím hovor. Jakákoli naděje, že bych se mohl znovu soustředit na účty je ta tam, a tak se začnu  soustředit na to, co řeknu Sabrině. Po několika minutách zírání na čísla to vzdám, projdu dvojitými dveřmi a postavím se na verandu s výhledem na formální zahradu.

Vím, že Sabina bude naštvaná, ale je pro oba lepší, když bude vědět, že není naděje pro vážný vztah. Uvažuju, jak bude reagovat její otec. Thomas Barrett je nabubřelý typ a nebude šťastný, že někdo rozrušil jeho dceru nebo zmařil jeho plány.

Nikdy jsem nemusel moc přemýšlet o tom, co by ho naštvalo víc.

Když přemýšlím o nadcházejícím rozhovoru, nemůžu si pomoct a v mysli se mi znovu objeví obrázek Dala Maloneyho. Ten chlap je zatraceně žhavý a mám takový pocit – doufám – že je taky gay, jinak bych mohl mít velké potíže.

Zvednu pohled k modrému nebi. „Bože, prosím, ať je Dale Maloney gay.“

 

K CHAZI Jacquesovi dorazím chvíli před osmou. Nepřekvapí mě, že jsem tu první. Sabrina má bez ohledu na událost ve zvyku chodit pozdě. Následuju hostesku ke stolu, posadím se a objednám si skleničku Pinot noir. Sabrina přijede o patnáct minut později, všichni ji při cestě k našemu stolu pozorují. Normálně by byla samá omluva a vzdušné polibky, ale tentokrát mi jen podá ruku a posadí se. Po krátkém pozdravu se mnou sotva promluví. Nabídnu ji skleničku vína, kterou přijme, a potom nám nabídnou dobře známé menu, které se ani neobtěžuju otevřít.

Sabrina usrkne víno a očividně čeká, až započnu rozhovor.

Odložím menu na stranu a zhluboka se nadechnu. „Dlužím ti omluvu.“ Chci si začít nervozitou kousat nehty, ale nechám ruce na stole.

Zírá na mě a já si všimnu nahromadění řasenky v koutku jednoho oka. „O co jde, Bene? Sotva jsi se mnou za poslední týdny mluvil.“

„Byl jsem zaneprázdněný.“

„Vyhýbal ses mi,“ opraví mě.

Rozhodnu se to ignorovat, i když má pravdu. „Vím, že jsi v poslední době frustrovaná mým – uh – nedostatkem náklonnosti.“

Pozvedne jedno perfektně tvarované obočí. „V poslední době?“

„Vůbec,“ doplním.

„Tak co s tím hodláš udělat?“

Zhluboka se nadechnu. „Myslím, že bychom měli náš vztah ukončit.“

„Ukončit náš vztah?“ Z jejího nevěřícného výrazu mi dojde, že je to to poslední, na co pomyslela. „Rozcházíš se se mnou?“

Na konci věty pozvedne hlas a já se vnitřně přikrčím. Proto jsem tohle chtěl probrat v soukromí, ale už nemůžu svá slova vzít zpět.

„Myslím, že to bude lepší.“

Vytřeští oči tak, až jí jedno obočí zmizí za ofinou a upře na mě pohled. „Proč se chceš rozejít?“

Na okamžik hledím na skleničku s vínem, než znovu promluvím. „Souhlasil jsem, že si s tebou vyjdu, protože si tvůj otec myslel, že je to dobrý nápad.“

„To vím. Můj otec si myslí, že chodit spolu by byl dobrý nápad kvůli sjednocení podniků a manželství je jeho způsob, jak to zajistit.“

„Víš, že to chce?“ Neuvědomil jsem si, že Sabrina o jeho machinacích věděla.

„Samozřejmě, že to vím,“ řekne netrpělivě. „Už roky umírá touhou mít v rukách Calminsterské panství. Myslela jsem si, že jsi si toho vědom. Není to důvod, proč jsi souhlasil se sloučením?“

Opřu se do židle a ledově na ni pohlédnu. „Myslím, že sloučení našich firem by byl dobrý nápad, ale tvůj otec se velmi mýlí, pokud si myslí, že dostane do rukou panství a jeho další podniky.“

Sabrina si mě prohlíží s obnoveným zájmem. Její hněv způsobený rozchodem, zdá se, zmizel. Otevře ústa, aby promluvila, ale pak se odmlčí, když k nám přistoupí číšník s nabídkou, že nám dolije víno.

Jakmile je pryč, pokračuje. „V první řadě jsem se za tebe vůbec nechtěla vdát.“

„Nechtěla jsi se mnou chodit?“ Jsem překvapený. Zdála se velmi nadšená myšlenkou na náš vztah.

„Nevadilo mi s tebou chodit. Jsi příjemný společník a bavila jsem se s tebou, ale jsi strašně blbý milenec. Pokud nechceš přesunout vztah i do postele, nevidím smysl v tom zůstávat spolu.“ Zamyšleně na mě pohlédne „Tak kdo to je?“

Začnu se dusit vínem. „Co tím myslíš?“

Aspoň chvíli počká, než přestanu kašlat a otřu si oči.

„Nejsem hloupá, Bene. Věděla jsem, že jsi gay od chvíle, kdy jsem tě poznala, ale otec trval na tom, že musíš být bisexuální, jinak bys nesouhlasil, že si se mnou vyjdeš.“

„Tvůj otec si myslí, že jsem gay?“ Lidé od druhého stolu otočí hlavy naším směrem. Cítím, jak mě pálí tváře a najednou si přeju, abych byl kdekoli jinde.

Sabrina výmluvně pokrčí rameny. „Otci je jedno, jestli jsi gay či mnich, dokud si ochotný si mě kvůli obchodu vzít.“

Zamračím se při jejích slovech. „Co to dělá z tebe?“

„Zboží nebo loutku?“ Její tón je lehký, ale zaslechnu v něm osten hořkosti. „Otec mě vidí jako někoho, koho lze využít, stejně jako jakoukoli jinou část jeho impéria. Ty jsi taky zboží.“

„A co budeš dělat teď, když jsem se s tebou rozešel?“ Najednou mám o ni strach.

Počká, dokud není naservírované jídlo. „Mám plány. Myslím, že je na čase připomenout nejdražšímu papá, že nepatřím mezi jeho majetek. Víš, že jsem právník?“

„A dobrý, podle toho, co jsem slyšel.“

„Táta mi založil vlastní firmu. Jako dárek k promoci a jako připomínku, že budu vždy pracovat pro něj.“

„A když mu budeš vzdorovat?“

„Existuje správní rada, která mě může kdykoli odvolat.“ Sabrina se zdá vzhledem k situaci pozoruhodně optimistická.

Přimhouřím oči. „Co jsi udělala?“

Věnuje mi prohnaný úsměv a jsem moc rád, že není určený mě. „Založila jsem novou firmu podnikových pracovníků a můj otec o ničem neví. Několik měsíců vedu souběžně obě firmy, než jsme se zaběhli, ale je načase, abych se rozhodla a soustředila se na vlastní život.“

„Nevím, co říct. Myslel jsem si, že jsi dcera svého otce.“

Sabrina se předkloní a upře na mě pohled. „Já jsem dcera svého otce a raději by sis to měl pamatovat. Jsem stejně chytrá, ne-li chytřejší, než on. Vím, že potřebuješ novou advokátní kancelář. Vím, že už jsi ji hledal.“

„Jak to víš?“

„Protože jsi oslovil moji novou firmu, Bradshaw, Logan a Winslet. Bradshaw bylo příjmení mé matky za svobodna.“

Zavřu pusu, uvědomím si, že na ni zírám a ona se uchechtne.

„Myslím, že tohle je nejvíc emocí, které jsem z tebe dostala za posledních devět měsíců chození. Líbí se mi to, Bene. Jsem v tom nejlepší. Jsem víc než jen objekt otcova obchodu.“

Uříznu si kousek chřestu. „Překvapuješ mě. Myslel jsem…“ odmlčím se, protože si nejsem jistý, jak formulovat další slova.

Znovu pokrčí rameny. „Jak jsem řekla, věděla jsem, nebo jsem tě aspoň podezřívala z toho, že jsi na muže. Teď alespoň vím, že to bylo tebou a ne mnou.“ Úsměv na její tváři mi ukazuje, že se jen snaží být upřímná a ne mrcha, to musím uznat. Sabrina je úžasná žena, a kdybych nebyl gay, možná by mě přitahovala. Myslím, že by jí nevadilo být dominantní v posteli. „Potkal jsi někoho jiného?“

Zírám na ni. „Co tě přimělo si to myslet?“

„Jinak bys nikdy neměl koule se se mnou rozejít.“

„Ty se nechodíš moc kolem horké kaše, co?“

Elegantně pokrčí rameny. „Jsem právnička. Je to moje práce. Tak?“

„Někoho jsem potkal, ačkoli jsem ho viděl jen jednou či dvakrát.“

„No tak co z toho? Jednou či dvakrát?“

„Dvakrát, ačkoli poprvé to bylo za zvláštních okolností.“ Zakřením se na ni. „Zachránil paní Wilsonovou a obvinil mě z nedbalosti. Druhé setkání nebylo o moc lepší. Porazil městskou májku.“ Na chvíli si myslím, že budu muset Sabrině vysvětlit, co to májka je, ale ona vybuchne smíchy.

„Zamiloval ses do hasiče?“

Zamrkám. „Jak o tom víš?“

„Říkala jsem ti, já vím všechno. V tomto případě jsem se však setkala s někým z vesnice, kdo mi o incidentu s májkou řekl všechno.“

„Máš špiony všude.“

„Proč si myslíš, že je můj otec tak úspěšný?“

„Jsi děsivá, víš to?“

Sabrina usrkne vína a zakření se na mě. „Nemáš ani ponětí, Bene. Ve srovnání s mojí rodinou žraloků jsi čudla.“

Jsem si jistý, že jsem právě šťastně vyvázl; ačkoli mám stále k dořešení dvě věci. „Svoji právnickou kancelář si můžeš ponechat a ráno si promluvím s tvým otcem. Stále mám zájem o sloučení našich firem, ale bude držet ruce pryč od mého panství. Pokud máš zájem pro mě pracovat –“ zdůrazním to slovíčko pro – „mohla bys nakonec skončit tak, že půjdeš proti svému otci. Jsi na to připravená? Nechci být manévrován jiným směrem. Nebudu tvojí loutkou, jen abys naštvala svého otce.“

„Celý život se na tento okamžik připravuju. Nebudeš litovat přechodu k mojí firmě.“

„Radši bych neměl.“ Dlouze se napiju vína a přemýšlím o objednání dalšího vína. Sakra, mohl bych zavolat Colsonovi, aby mě někdo vyzvednul. „Co láhev šampaňského na oslavu našeho nového pracovního spojení?“

„Proč ne? A gratuluji, že už jsi jednou nohou venku z uchovávání svého tajemství ohledně orientace.“

„Je to pro mě pořád nové. Ocenil bych, kdybys tyto novinky nešířila po okolí.“

Sabrina napodobí uzamykání úst. „Tvé tajemství je u mě v bezpečí, ačkoli, jestli začneš šukat s hasičem, nemyslím, že zůstane tajemstvím moc dlouho.“

Nevím, čím jsem šokovaný víc – zprávou, že není pod palcem svého otce, nebo sprostými slovy vycházejícími z jejích úst. Možná jsem byl trochu naivní. Zachytím pozornost číšníka a naznačím, aby nám přinesl šampaňské.