TD - 2. kapitola

Překlad: Trish

ČÁST 1 – VÝZVA

Snažila jsem se neprotestovat. Skryla jsem své rozladění za ten nejlepší výraz klidné mrchy, jaký jsem dokázala.

         "Jo, možná sis nevšiml, ale hrajeme v týmech," řekla jsem pomalu, sarkasticky.   "To je pravda, bojíš se, že prohraješ, když budeš hrát sama?" Jeho hlas byl posměšný, známý. Byl to stejný způsob, jakým se mnou mluvil na střední škole, když mi oplácel mé škádlení. Až na to, že teď byl jeho hlas klidnější. Byl téměř domýšlivý ve způsobu, jakým se nesl, v jeho způsobech chování, v jeho tónu.       

         Zatraceně, věděl, jak na mě.

          Zasmála jsem se. "Ale zlato, ne. Spíš se budu nudit tím, jak snadné bude tě porazit."    "Chápu to tedy tak, že výzvu přijímáš," řekl a poskakoval na stole s malým bílým míčkem. "Vždyť je to pro tebe přece snadné vítězství, ne?"

         Čelist se mi sevřela. Chtěla jsem ze sebe vyrazit něco neslušného, ale Daniel nás přerušil:

         "Hej, lidi, když už chcete jít jeden proti jednomu, tak ať je to trochu zajímavější!"

Přistoupil ke stolu, v ruce fixu, a začal nám psát na kelímky: na některé jedno slovo, na jiné nic. Když psal na ten, který byl nejblíž ke mně, letmo jsem zahlédla, co tam stojí: "VÝZVA."

         "Pití nebo výzva!" vykřikl. "Stejná pravidla, až na to, že pokud se ti podaří dostat míček do jednoho z pohárů "výzva" tvého soupeře, má možnost místo ztráty poháru splnit tvůj úkol" Šibalsky se usmál.

"Jakákoli výzva, kterou chceš. Žádné hranice."

          Dav začal jásat a pak skandovat: "Drink nebo výzva! Drink nebo výzva! Drink nebo výzva!" Byla to přesně taková podívaná, jakou by si banda podělaných vysokoškoláků zamilovala - a s tolika očima upřenýma na mě bych to nikdy nepřežila, kdybych vycouvala.

         "Fajn," řekla jsem a sebrala svůj míček. "Doufám, že jsi připravený nechat se ponížit, Mansone. Počkat... ale ty už jsi na ponížení zvyklý, ne?"

         Dav se otřásal smíchy. Přesně věděli, o čem mluvím. Všichni to věděli. Mansonovi se možná podařilo dostat se Danielovi na kobylku, ale to neznamenalo, že všichni zapomněli, odkud pochází.

         Manson se jen usmál, když jsme se vzájemně propalovali pohledy.

"Takže si pamatuješ moje jméno. To mi lichotí, Jessico. Slečna Populární si pamatuje, kdo jsem, no páni!" Jeho hlas překypoval sarkasmem.

Připravil si míček a řekl: "Asi líbám tak dobře, že nemůžeš zapomenout moje jméno."

         O tom vědělo méně lidí. Mnohem méně. Ale od těch, kteří to věděli, se stále ozývalo šumění a vzdychání "no do prdele!". Zavrávorala jsem, okamžitě podrážděná, jak mi tvář zrudla vzteky. Ten jeho úsměv byl znervózňující - tak znervózňující, že jsem se netrefila do kelímku a ztratila pohled z očí do očí. Tiše jsem zaklela. Nemohla jsem ho nechat, aby se mi dostal pod kůži.

         "Tak jak se Kyleovi daří, Jess?" zeptal se Manson , když si připravoval prvního panáka.

         "To nemůžu vědět," řekla jsem ostře. "Nejsme spolu."

          "Aww, to je škoda. Král a královna plesu nedosáhli svého šťastného života. To je ale smutný svět. Šokující, upřímně." Jeho míček proletěl vzduchem a zapadl - naštěstí ne do vyzývacího kelímku. Nevěděla jsem, s jakými výzvami může přijít, ale nechtěla jsem to zjišťovat. Vypila jsem levné pivo a odložila kelímek stranou.

          "Překvapilo mě, že tě tu vidím, Mansone," řekla jsem a zamířila. "Nevěděl jsem, že Daniel posílá pozvánky psům." Další smích, dokonce i od Mansona.

Slova se od něj odrážela jako pingpongové míčky. Ta situace mu byla povědomá. Čím déle jsme si pinkali sem a tam, tím víc se mi rozbušilo srdce.

          "Každý má rád psy," řekl a naklonil se za kelímky, takže když jsem mířila, byla jsem nucena se mu podívat do očí. Byl tak zatraceně rozptylující - a strašidelný - s tou jednou bílou kontaktní čočkou. "A ti, co ne, no... jenom kreténi kopou do psa a čekají, že je nepokousá."

         "Pořád u sebe nosíš nože?" Snažila jsem se znít povýšeně, ale hlas mi vystřelil do výšky.

         "Vždycky." Odpověděl vážně. Tak zatraceně vážně. Třásla se mi ruka a míček letěl - dostal se dovnitř! A taky pohár pro vítěze! Vítězoslavně jsem založila ruce.

         "Tak jaká je vaše výzva, slečno Jess?" řekl a zamyšleně se podíval na pohár. "Možná bych si ho vzal."

          Z davu se ozývaly návrhy, od těch všedních až po naprosto nehorázné. Pak se Ashley naklonila dopředu a zašeptala mi do ucha a já se šibalsky usmála: "Vyzývám tě... jít dovnitř, strčit hlavu do záchodu a spláchnout," řekla jsem sladce. Jeho úsměv, ten ohromný úšklebek, mírně ochabl. "V tom už máš přece spoustu praxe, ne?"

         Na vteřinu jsem si myslela, že by to mohl opravdu udělat. Místo toho vypil šálek a odložil ho stranou. Bez ohledu na to, to mělo ten efekt, který jsem chtěla: ztratil svůj namyšlený úsměv.

         "Ach, Jess," zavrtěl hlavou. "Jess, Jess, Jess. Copak nevíš, že po střední škole máš dospět? Všichni jsme tu dospělí." Hodil míček a dostal se dovnitř. Výzva i pro mě. "Ale myslím, že někteří z nás na střední škole opravdu dosáhli vrcholu."

         "Jaká je tvoje výzva?" Vyhrkla jsem. Neexistovalo, že bych tuhle hru prohrála - přijala bych jakoukoli výzvu, kterou by mi dal.

         Ani nezaváhal. Jen čekal na příležitost, aby to mohl říct. "Polib mi boty." Lidé lapali po dechu, smáli se a pískali. Ashley za mnou vydala zděšený zvuk. Zamračila jsem se. "Takže... co... jenom jedna malá pusa?"

         "Ale ne, ne, ne," uchechtl se a obešel stůl, abych ho viděla celého, boty i všechno ostatní. "Vyzývám tě, abys poklekla, přitiskla tvář k zemi a šedesát vteřin mi líbala boty." Zděšení v mé tváři mu vrátilo ten jeho nafoukaný úsměv. "Nebo můžeš vycouvat a napít se."

         "Velká slova od někoho, kdo právě odmítl svou výzvu," opáčila jsem.

          "Ano nebo ne, Jessico," řekl. Teď se do toho vložil dav. Samozřejmě, že mě chtěli vidět, jak to dělám, zvrhlí zmrdi. Ze všech věcí, které si mohl vybrat, si vybral rovnou něco ponižujícího - ne že bych si vybrala něco jiného. Odhrnula jsem si vlasy, odhodlaná nedopustit, aby mě viděl, jak se potím.

         "Fajn. Šedesát vteřin." Dav propukl v jásot. Ashley za mnou mumlala na protest, ohromená tím, že to opravdu udělám. Obešla jsem stůl a srdce mi bušilo, když přede mnou stál Manson se založenýma rukama. Když jsem se přiblížila, vzpomněla jsem si, jak je vysoký.

         Díval se na mě z vrchu dokonce i když jsem byla v podpatcích, a když jsem klesla na kolena do trávy, tyčil se nade mnou jako strašidelný přízrak s mrtvýma očima.

Podívala jsem se nahoru a Manson se na mě usmál.

         "Na kolenou ti to sluší mnohem víc, Jessico," řekl tiše, tak jemně, že ho přes hudbu nikdo jiný neslyšel.

         "Užíváš si pomstu?" Zasyčela jsem.

         Zasmál se a zavrtěl hlavou. "Je to jen výzva, Jess. Je to hra."

          Nebyla to jen hra. Bylo to něco víc. Tohle byla odplata za to, že jsem se mu pokaždé vysmála, že jsem si o něm za jeho zády šeptala. Odplata za polibek, kvůli kterému ho napadli a vyloučili.

          Nechtěla jsem mu dovolit, aby viděl, jak se červenám... ale žár v mé tváři se stal divokým ohněm, který zachvátil každý centimetr mé kůže. Byla jsem si jistá, že se mi červenají i prsty na nohou. Sklopila jsem hlavu... sklonila se nízko... zadek nahoru. Sukně se mi vyhrnula a studený noční vzduch se mi otřel o tváře. Propukl jásot, pískot a pokřiky - když už mám upoutat pozornost, napadlo mě, že bych při tom měla být sexy.

         Udělám to tak, aby si Manson přál, mít mě víc.

         Jeho boty se leskly, jako by je právě vyleštil. Kůže byla opotřebovaná, s prasklinami a vráskami kolem kotníku a v místech, kde měl utažené tkaničky. Když jsem se přiblížila, ucítila jsem vůni samotné kůže, bohatou a lehce nasládlou. Ta vůně mi vnikla do nosu a probudila ve mně cosi, zvláštní pocit, který jsem nedokázala pojmenovat. Znovu jsem se zhluboka nadechla a naplnila si hlavu tou vůní.

         Políbila jsem špičku jeho boty, což vyvolalo další jásot davu. Kůže byla pod mými rty hladká. Znovu jsem ji políbila, pak jsem se vyměnila a políbila druhou. Šedesát vteřin... jen šedesát vteřin... to uteče rychle, ne? Lehce jsem se jich dotkla rty, ale i tak za sebou můj bledý lesk na rty zanechal otisk mých polibků. Stopy lesku tam zůstanou pravděpodobně po zbytek noci, jako neustálá připomínka toho, co jsem udělala. Žár, který mi stoupal do tváří, se rozhořel a já byla vděčná, že mi vlasy zakrývají obličej. Poloha, kterou jsem si zvolila, způsobila, že se mi těsná tanga ještě víc přitiskla na intimní partie, a já si najednou s hrůzou uvědomila, že na to reaguji tak, jak jsem nečekala.

          Začala jsem vlhnout. Moje kundička byla tak teplá, jako by se červenala taky. Do prdele, do prdele, do prdele! Určitě by to nebylo vidět přes tanga, ale při pomyšlení, že by někdo mohl vidět vlhké místo, když jsem v téhle ponižující poloze, jsem zčervenala hrůzou.

          Proč mě to tak vzrušovalo?

          Líbala jsem ho na špičku, až jsem se dostala k oblouku jeho kotníku. Políbila jsem ho i tam, kde byla kůže opotřebovaná. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo přejet po něm jazykem, cítit strukturu kůže, vychutnat si ji, alespoň jednou.

         Byla to nejdelší minuta mého života.

         Nikdy jsem neudělala něco tak nehorázně ponižujícího. Čekala jsem, že mi rozpaky zhoustnou a usadí se v žaludku, zkroutí ho jako zkažené jídlo a bude mi z toho špatně. Místo toho se ten pocit trapnosti měnil v chtíč a já najednou myslela na to, jak mi Manson tlačí podrážku své boty na obličej. Myslela jsem na to, jak mě drtí do trávy, směje se mi a nadává mi do špinavých děvek za to, že se mi to odvážil líbit -

         "Šedesát vteřin!" Daniel vykřikl počítání za zvuku dalšího jásotu a pískotu. Vstala jsem, točila se mi hlava a co nejrychleji jsem se otočila. Nechtěla jsem vidět Mansonův samolibý, vítězný obličej.

         Vrátila jsem se na svou stranu stolu, zvedla bradu, schovala si vlasy dozadu a snažila se tvářit, jako by se nic neobvyklého nestalo. Ashley mě sledovala s očima dokořán.

         "Bylo to tak zlé?"

         "No... chci říct... bylo to..." pokrčila rameny a odfrkla si. "Byla to jen výzva. A vypadala jsi při tom sexy jako prdel. Ale holka... jsi fakt rudá." Rychle jsem přikývla. Kdybych mohla  zahnat ruměnec, udělala bych to.

Zklidnila jsem dech a otočila se k soupeři. "Proč se kurva šklebíš?" Zeptala jsem sem se. Manson se tvářil potěšeně.

         "Stálo to za to, abychom nepřišli o pohár?" řekl. Připravila jsem se na házení.

         "Samozřejmě že stálo. Nemám v plánu prohrát, Mansone." Trefila jsem se do jeho kelímku a on se znovu napil, ale prohlásil se za vítěze a oba jsme věděli že má pravdu.

         Vystřídali jsme se v házení , tam a zpátky. Udělal další výzvu a bez námahy si dal panáka ze syrového vejce, i když jsem doufala, že se z něj bude dávit. Trefil se mých dalších kelímků bez výzev, takže jsem je vypila. Bylo to jen laciné pivo, takže jsem jen upila, i když mi zbývaly už jenom čtyři kelímky.

         "Vypadá to, že možná prohráváš, Jess," ušklíbl se Manson a zavrtěl hlavou.

"Ledaže bys opravdu ráda dělala výzvy."

          "Já neprohrávám," řekla jsem a z mého hlasu kapala falešná sladkost. Zatímco jsem se rozptylovala jeho posměšky, odrazil míč a trefil se a dav zalapal po dechu nad mou smůlou. Dva poháry za jeden, oba výzvy. Povzdechla jsem si a zavřela oči, abych zamaskovala svou frustraci.

         "Prostě mi dej tu výzvu," zaúpěla jsem a byla si jistá, že Manson vymyslí něco ďábelského. Někdo mu podal míchaný nápoj, z něhož si dlouze lokl, vidět to kamarádské gesto mi drásalo nervy.

Proč ho lidé měli rádi? Proč se najednou všichni rozhodli být na toho podivína milí?"

         “Je to za dva kelímky." řekl varovně. "Víš, že to bude těžké."

         "Ty mě nevyděsíš, Mansone."

         Lež - děsil mě. S jedním bílým okem, tím sebevědomým úsměvem a stopami po mých polibcích na botách vypadal, jako by měl v rukou veškerou moc. A co hůř: pokaždé, když jsem se na něj podívala a zjistila, že mi pohled oplácí, pocítila jsem hřejivý nával v břiše a mravenčení v zádech.

         Vzrušoval mě. Už jen to, že tam stál, mě vzrušovalo, a to mě děsilo. "Líbí se mi ta tanga, co máš na sobě," řekl zamyšleně a trochu se rozkročil, jako by přemýšlel. Žaludek se mi zkroutil do uzlu. "Viděl jsem je, když jsi klečela na kolenou. Opravdu hezká volba pod krátkou sukni." Sklopila jsem oči. Nestyděla jsem se za to, že dav viděl moje spodní prádlo; vždycky mě bavilo se předvádět, když jsem věděla, že po mně touží, ale nemohou mě mít. Ale měla jsem pocit, že vím, k čemu se mě Manson chystá vyzvat, a už teď se mi to nelíbilo.

         "Sundej si tanga," řekl. "A dej mi je."

         Okamžitě se ozval jásot a pískot. Přilákali jsme početný dav. Byly tam holky z mého bývalého oddílu roztleskávaček, lidi, které jsem znala už léta. Všichni se dívali, čekali, popíjeli drinky.

Kdybych váhala příliš dlouho, přemýšlela bych o tom. Nechtěla jsem prohrát, ne s Mansonem. Sáhla jsem si pod sukni a stáhla si tanga. Přitom jsem cítila, jak se mi na látku lepí vzrušení. I když jsem na ně krátce pohlédla, všimla jsem si, že na látce je mokrá skvrna, která prozradí všechny mé pyšné pózy ve chvíli, kdy se na ni podívá.

         Někdo souhlasně vyjekl. Telefony byly venku, nahrávaly. Ráno se to objeví na všech sociálních sítích. Ale já nasadila svůj nejlepší sarkastický úsměv a obtočila si kalhotky kolem prstu.

         "Tohle chceš, Mansone?" Zeptala jsem se. "Hmm?"

         Očekávaně natáhl ruku. Tak zatraceně nafoukaný, jako by ho nepřekvapilo, že jsem tu výzvu přijala, nepřekvapilo ho ani to, že mu bez váhání dávám přesně to, co chce. Než jsem si to stačila rozmyslet, sbalila jsem tanga do klubíčka a agresivně je odhodila.

         Chytil je, usmál se a držel je roztažené mezi dvěma prsty. "Díky za trofej."

         "Ty zasranej úchyle," snažila jsem se znít znechuceně, ale můj hlas zněl příliš vysoko a roztřeseně, než aby byl přesvědčivý. Ke svému zděšení jsem viděla, jak Mansonův pohled ulpěl na kalhotkách a zahlédl vlhkost. Když jeho pohled sklouzl zpátky ke mně, v jeho očích se objevil oheň.

         Vzpamatovala jsem se a čekala, že to oznámí a přilije další olej do ohně ponížení. Ale on si jen s vítězným úsměvem strčil tanga do kapsy.

         "Jsi na tahu" řekl.

Stát tam v krátké sukni a bez kalhotek mi značně narušovalo hru. Každý závan větru mě políbil pod sukní a sklouzl mi po kundičce, studil a šokoval na vlhkých pyscích. Ano, vlhké. Trapně mokré. Snažila jsem se na to nemyslet, snažila jsem se nedovolit, aby se moje myšlenky zdržovaly na vrcholku bílé látky, který vyčuhoval z Mansonovy kapsy.

         Stiskla jsem nohy k sobě, bála jsem se, že mi bude vzrušení kapat po stehnech. Ve chvíli, kdy jsem si dovolila myslet na to, jak je to všechno trapné, se to jen zhoršilo. Co to se mnou bylo? Doslova mě ponižovali před přáteli a cizími lidmi a mně se to líbilo.

         Manson si to rozhodně užíval, bylo mu to vidět na tváři. Přemýšlela jsem, jak dlouho přemýšlel o tom, jak mě ponížit, jestli fantazíroval o tom, jak mě přiměje, abych se kroutila, aby mi zrudly tváře a třásl se mi hlas. Přemýšlela jsem, jestli ho to taky vzrušuje.

         Vyhrála jsem další z jeho šálků a on si vzal další dva moje. Daniel vyhlásil pravidla, podle kterých pokud už byla odvaha použita k udržení poháru, pokud se míček dostane dovnitř znovu, druhá odvaha už nebude. Protože jsem už použila svou poslední výzvu k záchraně dvou pohárů, ty dva rychle zmizely ze stolu.

         Mansonova muška byla nepříjemně dobrá. Vyhrál ode mě třetí kelímek a já zatínala pěsti a čekala na jeho výzvu. Co jiného by po mně mohl chtít?

         Vytáhl si z kapsy tanga. "Další hod si dej s tímhle v puse."

Z přihlížejících se ozvalo šokované zalapání po dechu a vyjeknutí. Někteří byli znechucení, jiní zaujatí. Telefony měli stále vytažené. Popadla jsem kelímek, vypila ho a vztekle ho odhodila stranou.

         "Jdi do prdele," píchla jsem do něj prstem. "Jdi. Do. Prdele."

Manson pokrčil rameny a zastrčil si moje spodní prádlo zpátky do kapsy. "Klid, Jessico. Je to jen součást hry."

         Část mého já na něj chtěla dál křičet. Ale prohrávala jsem a kdybych to udělala, vypadala bych ještě hůř. Vypila jsem kelímek tak rychle, jak jen to šlo, protože kdybych to neudělala... kdybych si dovolila byť jen na okamžik uvažovat o jeho výzvě... možná bych to udělala.

         Představila jsem si, jak si na jeho příkaz strkám do pusy vlastní kalhotky a pak tam stojím přede všemi oslintaná a s tangami v ústech. Stiskla jsem nohy pevněji k sobě. Možná jsem byla jen paranoidní, ale byla jsem si jistá, že Manson poznal, že mě to vzrušuje: v jeho křivém úsměvu bylo až příliš mnoho humoru.

         Měla jsem už jen jeden kelímek. Vyhrála jsem jeden jeho a pak ještě jeden. Kdyby nepřijal mou výzvu, zbyl by mu jen jeden šálek a byli bychom nerozhodní. Hra byla až příliš těsná. Lidé vykřikovali neslušné návrhy na výzvu, ale já už věděla, co chci.

         "Vyzývám tě, abys mi vrátil moje tanga," řekla jsem pevně. Podíval se na mě skepticky.

         "Jsi si jistá, že nechceš vymyslet něco jiného?" řekl. Ale já byla odhodlaná.

         "Ne. Vyzývám tě, abys mi je vrátil."

         Byla to slabá výzva, ale nemohla jsem vydržet stát tam tak nahá. Bylo příliš rušivé vidět, jak mu z kapsy vykukuje krajka, a v žádném případě jsem mu nechtěla dopřát uspokojení, že si ji může vzít domů.

         Napil se. Raději vypil ten zatracený hrnek, než aby mi vrátil tanga, a mně se otevřela pusa.

         "Teď ty," řekl a usmál se mému šoku. Mírněji, ale neméně sebejistě dodal: "Prohraješ. Raději to už měj za sebou."

        Bylo to nerozhodně. Nemohla jsem prohrát, ne teď! Ne po všech těch jeho úsměvech a samolibých pohledech; tuhle noc bych nikdy nepřežila. Opatrně jsem zamířila, vystřelila- minula. Ohlédla jsem se na Ashley a zjistila, že mě zděšeně pozoruje, ruku na ústech. Myslela si, že prohraju.

         A po té co jsem minula, jsem si myslela, že prohraju taky.

         Manson zaměřil. Dav čekal se zatajeným dechem. Potřeboval jsem panáka, dva panáky. Potřebovala jsem zpátky tanga, protože jsem nemohla od sebe oddělit nohy, aniž bych cítila vlhkost svého vzrušení.

         Míček proletěl vzduchem - a bez námahy spadl do kelímku. Přihlížející jásali, jistí si vítězstvím ještě před mým odpalem. Snažila jsem se soustředit, snažila jsem se nespěchat s pečlivým mířením... ale pak Manson sáhl dolů a pohrál si s okrajem mých tang, laskal látku mezi prsty. Moje muška byla špatná, hodně špatná.

         Prohrála jsem.

         Přivřela jsem oči a zadržovala frustrované zavrčení. Opilý Daniel zvedl Mansona do medvědího objetí a držel ho nahoře, jako by právě vyhrál Super Bowl. Lidé se shromáždili blíž, blahopřáli mu k vítězství, drželi telefony a přehrávali si videa, na kterých jsem klečela. Zatraceně, byla jsem v háji. Moje společenské postavení právě kleslo. Odstoupila jsem od stolu a Ashley se mi rychle přitiskla k boku. Byl jsem připravený ztratit se v opilosti a zapomenout na tuhle otravnou hru.

          "Jess! Jessico!"

Otočila jsem se zpátky, čelist sevřenou. Manson mi pokynul, abych se vrátila. "Pořád máš výzvu, Jess."

         Měl pravdu: na mém posledním kelímku bylo napsáno VÝZVA. Ale jakou výzvu mi chtěl dát, která znamenala potenciální ztrátu jeho vítězství? Bylo by to hrozné, to jsem prostě věděla. Vybral by si něco, co bych musela odmítnout.

          "Fajn," vrátila jsem se pomalu ke stolu se založenýma rukama. Nechtěla jsem to slyšet. "O co jde?"

         Než odpověděl, odmlčel se a přísahám, že to bylo jen proto, aby mě viděl, jak je mi to nepříjemné. Snažila jsem se zůstat v klidu, ale z kundy mi pořád pomalu kapalo, cítila jsem to na stehnech. Už jen to, že se na mě takhle díval - jako bych byla bezvýznamná -, mě přimělo schoulit se zpátky na kolena.

         "Dám ti další výzvu," řekl. "Když to zvládneš, okamžitě vyhraješ. Ale pokud ne... a prohraješ... musíš být po zbytek noci mým otrokem."

          Srdce mi bušilo a já jsem maskovala, jak mě to zaujalo, vztekem. "Co to má kurva znamenat? Tvůj otrok?"

         "Uděláš všechno, co ti přikážu, do konce noci nebo dokud nepůjdeš domů. Jakýkoli a každý příkaz splníš. Žádné vyhýbání se mi. Když budeš souhlasit, budeš se držet po mém boku."

         Seru na něj. Ať jde do hajzlu i s tou svou pitomou výzvou. Seru na tenhle dav a na to, jak moc je zajímalo, že mě porazí . A seru na svou vagínu, že mě na každém kroku zrazovala a kvůli tomu všemu jsem byla nadržená. Musela jsem odmítnout.

         Něco ve mně mi říkalo, že prohraju, že prohraju a že se mi to bude líbit. Nemohla jsem si to dovolit ani zvážit.

          "Kam se poděl ten soutěživý duch, Jess?" Do háje. Manson se posměšně ušklíbl, když jsem zápasila sama se sebou. Potenciální společenská zkáza... nebo šance na vykoupení. "Jsi zastrašená? Trochu se teď bojíš prohry?"

         Popadla jsem míček. Zuřivost, intriky a nadrženost ve mně vytvářely odvar, ze kterého jsem měla mozek jako kaši a kůže mi hořela. Hoď si, řekl zlý hlásek v mé hlavě. Víš přece, že ve skutečnosti nechceš vyhrát. Chceš si to troufnout. Chceš si před ním znovu kleknout.

         Třásly se mi ruce, čas kolem mě se zpomaloval. Jediné, na co jsem se soustředila, byl Manson. Manson se svým jedním bílým okem, svým nafoukaným úsměvem a stopami po mých rtech na jeho - botách. Manson, který čekal a díval se. Manson, který věděl, že vyhrál.

         Můj míč přistál v trávě. Ashley za mnou zaklela a hned na mě zavolala: "No tak, Jess, zapomeň na to!"

          Ale já jsem nemohla. Manson na mě zahnul prstem a pokynul mi, když se ke stolu nahrnula další skupinka hráčů.

         "Jaké to je být poražený?" zeptal se tiše, když jsem k němu přišla se založenýma rukama a odmítla se mu podívat do očí. Jeho slova se do mě zaryla, ten hladký povýšený tón mi slizce klouzal po kůži. Dostal mě, opravdu mě dostal... A nejhorší na tom bylo... že jsem si to užívala.