Pillaged - 29. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.:Evudar

Rachael

„Jsi si jistý, že jsem takhle v pohodě?“ Stála jsem vedle Toraana, zatímco jsme čekali, až válečný pták přistane na planetě. Měla jsem na sobě jediné oblečení, které jsem měla – látkový kilt a vestu bez rukávů – ale litovala jsem, že jsem netrvala na tom, aby mi schovali svatební šaty. Aspoň by to na mě udělalo větší dojem. V pomačkaných, špatně padnoucích šatech bylo těžké mít pocit, že na někoho zapůsobím.

„Samozřejmě.“

Protože se na mě nepodíval, položila jsem si ruku v bok. „Pokud budou všechny Vandarské ženy nahoře bez.“

To upoutalo jeho pozornost. Vrhl na mě pohled – přesněji na mou hruď – a pak se zamračil, když si uvědomil, že jsem ho oklamala. Vydechl a otočil se ke mně. „Nemusíš se zabývat tím, co máš na sobě.“ Otočil se zpátky. „Kromě toho nechám švadleny na Zendarenu, aby ti ušily vhodné šaty na banket.“

Sevřel se mi žaludek. Zmínil se o banketu, když mě přišel vyzvednout ze své kajuty, a zdálo se, že posádka kolem toho bzučí. Věděla jsem, že to má být oslava návratu hordy do kolonie, ale nebyla jsem si jistá, co mám od Vandarské party očekávat. Dosud jsem se ve svých domněnkách o nájezdnících mýlila, ale zároveň mi bylo jasné, že se umí bavit.

„Možná bych na banket neměla chodit. Přece jen nejsem Vandar.“

Přimhouřil na mě oči, pak mi obtočil ocas kolem pasu, když loď dosedla a otřásla se. „Jsi moje družka a já chci, abys tam byla.“

Jeho tón byl tak autoritativní, že jsem se neodvažovala s ním nesouhlasit. Nejspíš měl pravdu. Bylo by divné, kdybych celou cestu strávila v posteli s Raasem a pak s ním nevyšla na veřejnost. Ale pořád jsem si nebyla jistá, že když ohlásí člověka jako svou družku, půjde to hladce.

Ohlédla jsem se přes rameno. Jeho majak a bojový náčelník čekali přímo za námi spolu s řadami nájezdníků. Nohy netrpělivě přešláply po ocelové podlaze, když se snesla široká rampa a sluneční paprsky vykoukly otvorem nahoře. Pro tyto válečníky to byl návrat k tomu, co se nejvíce podobalo jejich domovskému světu. Pro mě to byla moje první návštěva cizí planety.

No tak, Rachael, řekla jsem si. Ty to zvládneš. Na tohle jsi byla vycvičená.

Jakkoliv jsem pohrdala školením v etiketě, způsobech a nezávazných řečech, teď jsem byla vděčná, že moje matka kladla takový důraz na to, aby mě vycvičila v každé situaci. Představovala si, že to dělá proto, aby mě připravila na život provdaná za nejvyššího Zagrathského důstojníka, ale teď se to bude hodit.

Rampa dosedla a Toraan mi stáhl ocas kolem pasu. Odhodil ramena dozadu. „Vaes,“ řekl mi, aniž by se podíval dolů.

Bojovala jsem s instinktem vzít ho za ruku. Byla jsem si jistá, že Raas z Vandaru se nedrží za ruce, zvlášť když vítězně sestupoval ze svého válečného ptáka. Sešel po rampě a já se hnala za ním, snažila se co nejlépe vypadat královsky a sebevědomě, i když jsem necítila ani jedno z toho.

Několikrát jsem zamrkala, aby si po pobytu na tmavé lodi oči přivykly na jasné sluneční světlo. Přistáli jsme na širokém pruhu udusané černé hlíny a ostatní zaparkované hordy lodí nás obklopily, zatímco jejich posádky sestupovaly. Ze shromážděného davu se ozval jásot a mně se zadrhl dech, když jsem uviděla, kolik Vandarů se shromáždilo v loděnici, aby přivítalo vracející se hordu. Kam až jsem dohlédla, stála těla s čepelemi vysoko ve vzduchu, jak skandovala.

„Do prdele,“ řekla jsem, než jsem se stačila zarazit. Naštěstí bzučení davu přehlušilo jakýkoli zvuk, který jsem mohla vydat. Mohla bych nejspíš vykřiknout litanii nadávek a nikdo by si toho nevšiml.

Raas Toraan po mně vrhl rychlý pohled, takže možná slyšel, ale stejně rychle se otočil. Zastavil se u paty rampy, kde čekal půlkruh složitě oblečených Vandarů.

„Raasi Toraane.“ Starší Vandar vykročil, aby ho přivítal, a přitiskl ruku na Toraanovu paži.

Raas cvakl podpatky a položil vlastní ruku na starcovu druhou paži. „Raasi Maassene.“

Chvíli se drželi, když jsem zadržela dech, pak starší mimozemšťan Toraana hrubě objal a tvrdě ho udeřil do zad. Důstojníci, kteří stáli za mnou, vykročili vpřed, také staršího Vandara pozdravili cvaknutím podpatků, pak, jako by se uvolnila přehrada, se celá posádka vyhrnula dolů po rampě a zmizela v davu.

Chvíli jsem se bála, že mě smetou s nimi, ale Toraanův ocas se mi znovu ovinul kolem pasu a držel mě v klidu uprostřed chaosu a jásotu. Když jsem vzhlédla, starý Raas na mě zíral.

Jeho pohled sklouzl k Toraanovu ocasu a pak zpátky k mé tváři. „Jsi člověk.“

Sklonila jsem k němu hlavu na znamení úcty. „Jsem.“

„Tohle je Rachael z planety Horl,“ řekl Toraan. „Byla zamýšlenou nevěstou Zagrathského admirála.“

Raas Maassen se při pohledu na Toraana zamračil. „Vzal sis ji jako rukojmí?“

Toraan neodvrátil pohled, ale škubl sebou. „Ne jako rukojmí. Jako mou družku.“

Neozvala se žádná odpověď, když starý Vandar sklouzl pohledem zpátky ke mně a pak k Toraanovi. „Vysvětlíš mi to?“

Toraan znovu secvakl paty. „Samozřejmě, strýčku. Doufal jsem, že bychom mohli mít před hostinou soukromou audienci. Je toho hodně, co ti musím říct.“

„To vidím.“ Otočil se na patě a mávl na synovce, aby šel dopředu. „Pojď se mnou. Někteří z tvých nájezdníků budou mít plné ruce práce se shledáváním se svými rodinami, zatímco ostatní si připijí v pitné síni, zatímco můj štáb se připravuje na oslavu. Budeme mít čas se poradit.“

Dav se rozešel od lodí k moři stanů s vysokými štíty. Šla jsem za Toraanem, dokud se nenatáhl po mé ruce a nepřitáhl mě k sobě, abych mohla jít vedle něj. I když mou ruku znovu pustil, jeho dotek mi rozehřál paži a uklidnil chvění v žaludku.

Když jsme se přiblížili ke stanům, uvědomila jsem si, že to nejsou stany. Alespoň ne žádný stan, který jsem kdy viděla. I když střechy vypadaly jako z barevné látky, která se zvedala vysoko do vzduchu a vytvářela jakousi gigantickou patchworkovou deku, seděly na střechách skutečných budov z béžového kamene. Některé z budov se zvedaly do vzduchu o několik pater a pyšnily se balkóny a terasami.

Toraan mi vyprávěl, že jeho lidé byli původně kočovní, žili ve stanech na svém domovském světě Vandaru a toulali se po zemi v hordách. Odvezli tradici hord do vesmíru, toulali se ve válečných ptácích, místo na hřbetech cválajících zvířat, a zdálo se, že připomínají kočovné stany svých předků ve svých koloniích.

Kráčeli jsme širokými ulicemi k vysoké budově s řadou lesklých věží, které vypadaly, jako by mohly být ukovány ze železa. Vandaři nahlíželi dolů z balkónů a jejich jásot se měnil ve zvědavé pohledy, když mě zahlédli.

Toraana ta zvědavá pozornost zřejmě nezajímala, i když se zastavil, když jsme prošli masivními dřevěnými dveřmi vedoucími do něčeho, co mi připadalo jako palác. „Byl bych rád, kdyby Rachael byla oblečena do šatů na hostinu.“

Raas Maassen se odmlčel a jeho pohled zabloudil ke mně. „Vidím, že ta horda už není vybavena pro ženu.“

Toraanovi zrudly tváře. „Ne. Není.“

Starý Raas zabručel, pak mávl rukou a po jeho boku se objevil další Vandar. „Člověk potřebuje nový šatník, který by slušel družce Vandara. Vezmi ji a dohlédni na to.“

Sluha – který nemohl být víc než teenager, ale stále měl na sobě kožený kilt a mohutnou, obnaženou hruď – cvakl podpatky a trhl ke mně hlavou.

Nechtěla jsem vypadat ustrašeně, ale měla jsem snad následovat úplně cizího člověka na úplně cizí planetě a opustit jedinou osobu, které jsem věřila? Než jsem stačila otevřít ústa, Toraan mi položil ruku na bedra.

„Jdi s ním. Najdu si tě později.“

Strýcův pohled se upíral na mě a já nechtěla, aby Toraan vypadal špatně. Beze slova jsem přikývla a odešla s Vandarským sluhou, zatímco Toraan a jeho strýc kráčeli po jedné straně rozmáchlého dvojitého schodiště. Místo abych šla nahoru po druhé straně, následovala jsem Vandara mohutným sálem, z jehož vysokých oken proudilo světlo ze všech stran. Z jednoho konce na druhý ho lemovaly stoly a bylo jasné, že se chystá na slavnost. Vandar mě bez ohlédnutí provedl sálem a pak točitými chodbami, až jsme dorazili do místnosti lemované zástrčkami látek pokrývajících stěny. Když jsme vstoupili, objevila se Vandarka.

„Koho jsi mi přivedl?“

„Novou družku Raase Toraana.“

Na její silně vrásčité tváři se objevil okamžik šoku, než si zamnula ruce. „Tak to máme před sebou ještě dost práce, viď, drahá?“

Pokusila jsem se jí úsměv oplatit. Poslední zkouška šatů, kterou jsem měla, skončila tak, že jsem vyběhla, vyplížila se z lodi, uprchla z říše a pak mě zajal Vandarský vojevůdce. Doufala jsem, že tahle bude trochu méně dramatická.