Pillaged - 23. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Rachael

Moje tělo bylo rosolovité, jak jsem se snažila popadnout dech. Raas Toraan ztěžka dýchal, hruď se mu zvedala a klesala, jak ležel vedle mě na zádech. Ocas měl přehozený břicho a i ten vypadal vyčerpaně. Položila jsem ruku na tmavou srst na špičce a pomalu ji hladila, jak se můj tep pokoušel vrátit do normálu.

Po několika okamžicích otočil hlavu čelem ke mně. „Přeješ si víc?“

Zírala jsem na něj. „Hned teď?“ Nebyla jsem si jistá, jestli přežiju další uvolnění, jaké mi právě poskytl.

„Jestli budeš dál stimulovat můj ocas, budu tě muset znovu ošukat – a to brzy.“

Prsty se mi zklidnily a já ruku stáhla. „Promiň. Zapomněla jsem, že tvůj ocas je tak citlivý.“

Toraan se ke mně překulil. „Neomlouvej se. Líbí se mi tvoje ruce na mém ocasu, ale nutí mě to dělat s ním věci, na které možná nejsi připravená.“

Nemyslela jsem si, že by se moje tělo mohlo zahřát víc, než už se stalo, ale cítila jsem, jak mi po tvářích vykvetl nový tep tepla. „A používat svůj ocas se nepovažuje za jeden z těch fetišů, o kterých ses zmiňoval?“

Jedno z tmavých obočí mu zaškubalo. „Pro Vandara ne.“

I když jsme si byli fyzicky tak blízcí, jak jen dvě bytosti mohly být, zarazilo mě, jak málo jsem ho a jeho lidi znala. „Na Horlu se o Vandarech moc nemluvilo.“

„Tvou planetu ovládají Zagrathové. Nechtěli by, abyste o nás věděli, kromě dezinformací, které chtějí šířit.“

I když jsem vyrůstala na Horlu ráda, díky tomu, že jsem od něj byla daleko, jsem si uvědomila, jak málo jsem o něm věděla a hlavně o celé širší galaxii. Můj život na domovské planetě se zdál idylický, pokud jsem byla chráněná a kontrolovaná, ale nikdy jsem nepoznala nic jiného. Myslela jsem si, že ženy všude na světě se potřebují oblékat, aby si zakryly kůži a byly v přítomnosti mužů zticha. Říše byla všeobecně přijímána jako naši štědří dobrodinci a Vandaři byli krvelačné zrůdy, které se bez starostí snažily ničit a zabíjet.

„Vadí ti to?“ zeptala jsem se.

„Co mi vadí?“

„Že Impérium říká o tvých lidech tak hrozné věci.“ Podívala jsem se mu do očí. „Nejsi takový, jak vás popisují.“

„Ne? V čem jsme jiní?“ V oříškových očích se mu zablesklo. „V čem jsem jiný?“

„Nejsi tak děsivý, jak jsem čekala. Myslela jsem si, že nepřítele roztrháš holýma rukama a pochutnáš si na jejich krvi. A představovala jsem si, že Raasové budou mít harém samic, kterým budeš dělat zvrácené věci.“

Zasmál se. „Nevěděl jsem, že naše pověst předčí naši touhu po boji a ženách.“

Zamračila jsem se na něj. „Děláš si ze mě legraci?“

„Ne, ale jsem v šoku, že jsi vůbec vystoupila ze svého transportu, jestli jsi věřila, že jsme takové zrůdy. Bála ses, že tě vhodí do mého harému?“

Pokrčila jsem rameny. „Tak nějak. Nevěděla jsem, že Vandaři nemají na svých lodích samice, a nevěděla jsem nic o pářících znameních.“

Mávl rukou směrem k místnosti. „Vidíš, že nemám žádný harém, a zatím jsem ti nenaservíroval žádné maso našich nepřátel.“

„Vadí ti, že o tobě Zagrathové říkají takové věci?“

Jeho výraz na chvíli potemněl. „Jediný způsob, jak mohou Zagrathové ospravedlnit své nezákonné činy, je udělat z nás, kteří proti nim bojujeme a usilujeme o svobodu, nepřítele. Nejdeme po posádkách, které nejsou imperiální, ani po lodích nepřidružených k říši. Ty planety, které jsme osvobodili, vědí, kdo jsme. Lidé, kteří teď žijí bez imperiálních opratí kolem krku, viděli pravdu. To nám stačí.“

Nemohla jsem se ubránit návalu hrdosti, který jsem pocítila. Raas Toraan byl daleko od všeho, co jsem očekávala. I když jsem ho neznala dobře, věděla jsem, že je lepší tvor než Zagrathský admirál. „Jsem ráda, že mě tvá loď zadržela.“

„Já taky.“

„Dala bych cokoliv, než být vdaná za admirála Kurmoga,“ řekla jsem a slova se vyhrnula dřív, než jsem si je stačila promyslet.

Ztuhl. „Ano, bylo to štěstí pro nás oba. Bez tebe bychom se nikdy nedozvěděli o tom, že říše hledá naše kolonie.“

Jeho tón se změnil a teď byl strategickým vojevůdcem, který dohodu uzavřel, a ne vášnivým Vandarem, který se mi třásl v náručí, když řval své potěšení.

„Nechtěla jsem –“

Zvedl se dřív, než jsem stačila domluvit. „Vím, co jsi tím myslela. Byl to dobrý tah pro nás oba. Měli bychom mít na paměti náš cíl.“

Jeho ostrá slova zabolela a já spolkla slzy. Proč jsem to řekla? Když jsem utekla ze Zagrathské lodi, byla jsem ochotná dát cokoli, abych se vyhnula sňatku s admirálem, ale to neznamenalo, že vidím Raasa jako něco sotva lepšího než alternativu. Teď už ne.

Přehodil nohy přes okraj postele a rychle vstal. „Měl bych se vrátit ke svému inventáři lodi.“

Posadila jsem se a sledovala ho, když nahý kráčel ke koupelně. „Opravdu musíš jít?“

Nepodíval se na mě, ale místo toho se podíval na svou nahou hruď. „Vrátím se. Stopy po páření se neobjevují tak snadno.“

Myšlenka, že se vrátí, protože mě potřebuje označit jako součást svého plánu, mě přiměla vytáhnout si tmavé hedvábné povlečení kolem hrudi. Slzy, které mi zastíraly zrak, mi rozmazaly pohled na jeho tvrdé tělo, když mizel klenutými dveřmi.

Přestaň být takové dítě, řekla jsem si, když jsem rychle zamrkala. Nikdy ses nechtěla zamilovat do Vandara. Nikdy ses nechtěla zamilovat do nikoho. Chtěla jsi jen utéct z manželství bez lásky a zažít víc, než ti dovolil tvůj klášterní život na Horlu.

„No, splnilo se ti přání,“ řekla jsem si pro sebe.

Šplouchavé zvuky mi napověděly, že se Raas koupe, ale i když bych se na něj ráda dívala nebo dokonce uklouzávala v kouřící vodě, zůstala jsem v posteli. Měl pravdu. Neměla bych se nechat unést jen proto, že byl ve mně cítit tak dobře. Tohle byl Raas z Vandaru, který byl zvyklý být na těchto planetách rozkoše se dvěma samicemi najednou. Koneckonců mě skoro neznal. Nehodlal se zamilovat do člověka, který byl jen se stájníkem a nedokázal si představit ani polovinu věcí, které pravděpodobně dělal se svým ocasem.

Tep se mi zrychlil. I když mě mimozemský vojevůdce s obrovským ptákem a šikovným ocasem vzrušoval, potřebovala jsem se soustředit na to, abych udržela své emoce na uzdě. Tady šlo o sex a strategii. Nic víc. Šukat s ním bylo to, co jsem potřebovala udělat, abych získala jeho pářící znamení a nedostala se do rukou Zagrathu. V tom měl jasno od začátku.

Ale to neznamenalo, že si to nemůžu užít. Hodně.