CWAA - 32. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

Nechtěla jsem poslouchat Griffův rozhovor, ale když vešel do apartmá, byla jsem příliš vyděšená na to, abych udělala něco jiného, než že jsem vběhla do ložnice. Měla jsem ohlásit svou přítomnost, když jsem si uvědomila, že má osobní hovor se svým otcem, ale pak ho jeho otec nazval princem a všechny racionální myšlenky mi utekly z hlavy.

Stála jsem jako zkamenělá v ložnici, když jsem se dozvěděla, že Griff je nejen princem své planety a budoucím vládcem, ale že brzy nastoupí na trůn. Srdce mi poskočilo, když jeho otec řekl, že umírá, ale tento soucit byl brzy zapomenut, když jsem slyšela jeho otce, jak mu připomíná, že si musí rychle najít nevěstu, jinak se nebude moci stát králem. Nechápala jsem, jak funguje Valorianská společnost, ale znělo to, jako by stabilita celého druhu závisela na tom, že si Griff najde družku, třeba včera.

Informace, která by byla užitečná, než si mě najal, abych mu našla nevěstu, pomyslela jsem si, nebo než jsem se do něj zamilovala.

Nemohla jsem uvěřit, že se o ničem z toho nezmínil, když mě zaměstnal jako svou osobní nákupčí pro dokonalou manželku, ale co mi opravdu nahnalo tep, bylo to, že s tím nepřišel, když jsme byli sami. Měl spoustu příležitostí odhalit pravdu o své cestě na Zemi, ale hlavně předtím, než mě prakticky okouzlil z kalhot v mém bytě. Hrozilo mi vážné nebezpečí, že se do něj zamiluju, ale celou tu dobu jen hledal ženu, která by byla nejrychlejší cestou k dědictví jeho koruny.

Zaplavil mě nepříjemný pocit. Označil mě snad za nejsnadnější ženu, o kterou se dá ucházet? Mám snad na čele napsáno snadná? Ethan jasně vycítil, že mě bude snadné obelstít a zmanipulovat, ale udělal Griff totéž?

Zavrtěla jsem hlavou, když skládal poslední slib svému otci. Nechtěla jsem věřit, že mě mimozemšťan celou dobu obelhával, ale jak jinak si mám vysvětlit tak obrovské opomenutí? Nechtěl mi říct, proč je jeho potřeba najít si nevěstu tak naléhavá, protože která žena by souhlasila s tím, že si vezme chlapa jen proto, že je zoufalý?

Nejspíš dost, pomyslela jsem si, zvlášť když by zjistili, že Griff je mimozemský princ a brzy i král. Lovkyně mimozemšťanů si nejspíš navzájem vyškrábou oči, aby se staly příští královnou Valorie.

No, já ne. Už mě nebavilo nechat se obelhávat a manipulovat. Nezáleželo na tom, že jsem ke Griffovi cítila věci, které jsem necítila k nikomu jinému – dokonce ani k Ethanovi, a myslela jsem si, že si ho jednou vezmu – nebo že jsem se necítila s žádným chlapem tak dobře jako s Valorianem. Odsunula jsem vzpomínky na jeho ruce, které mi bloumaly po těle a vysílaly po kůži mrazivé teplo. Nechtěla jsem přemýšlet o tom, jak se mi po jeho polibcích točila hlava a v mém nitru se neklidně převalovaly horké kaluže. Nic z toho nezměnilo fakt, že mi neřekl pravdu, a já nesnesla, abych se nechala znovu oklamat. Ani kdyby mi můj instinkt říkal, že Griff není vůbec jako můj bývalý přítel.

Vstoupila jsem do dveří a spatřila Griffa, jak sedí na jednom z čalouněných křesel s hlavou v dlaních. Vypadal naprosto poraženě a část mého vzteku vyprchala. Pak vzhlédl a jeho oči se široce rozevřely, když se setkaly s mýma. Na chvíli jsem na všechno zapomněla, když se jeho upřený, modrý pohled upřel na můj. Pak jsem si vzpomněla, co jsem slyšela a proč jsem byla tak rozrušená.

„Ty jsi princ?“

Zamrkal na mě, jako by viděl přelud. „Odkud jsi přišla?“

Snažila jsem se ignorovat skutečnost, že jsem v podstatě nabourala jeho hotelový pokoj, i když pro mě nevypadalo dobře, že jsem se objevila z ložnice, jako bych tam číhala, zatímco on měl soukromý hovor se svým otcem. „Neměla jsem kabelku a nemohla jsem se vrátit do svého bytu, tak jsem přišla sem.“ Když se na mě nechápavě podíval, dodala jsem. „Napsal jsi na ten pokoj moje jméno, pamatuješ?“

Podíval se na zařízení ve svých rukou, jako by ho právě zasáhlo to, co jsem slyšela.

„Měl jsi mi říct, že jsi princ,“ pokusila jsem se znovu získat něco ze svého spravedlivého rozhořčení, i když to bylo těžké, když ten chlap vypadal tak poraženě.

„Nebyla to relevantní informace.“

Zírala jsem na něj s otevřenými ústy a rozhořčení ve mně znovu ožilo. „Nebylo to relevantní? Požádal jsi mě, abych ti pomohla najít družku na celý život, aniž by ses zmínil o tom, že se chystáš zdědit království. To je dost zásadní informace.“

„Proč? Nepřeji si přitahovat ženy, které zajímá jen můj titul.“

V tom měl pravdu. Lovkyně mimozemšťanů přijdou o rozum, jakmile zjistí, že ten chlap je z mimozemského královského rodu. „To nic nemění na tom, že jsi mi to měl říct.“ Stáhlo se mi hrdlo. „Nebo sis myslel, že se k tobě budu chovat jinak?“

Chvíli si mě prohlížel. „To bys neudělala, ale nemáš zájem být moje.“

Teď se mi hrdlo prakticky sevřelo. Rozhodně jsem mu řekla, že s ním nemůžu být, ale říct, že nemám zájem, nebyla tak úplně pravda. Ne že by ke mně byl upřímný. „Lhal jsi o tom, proč potřebuješ nevěstu. Měl jsi mi říct, proč jsi tady a proč je tak důležité najít rychle tu pravou osobu.“

„Nikdy jsem ti nelhal.“ Vstal a sklíčený výraz z jeho tváře se vytratil. „Já nelžu.“

Vydala jsem ze sebe rozčilený povzdech. I když Griff nelhal, díky jeho tajemstvím jsem měla pocit, že jsem se zase nechala napálit. Všechny staré pocity zrady se vynořily na povrch a mně se rozbušilo srdce, jak jsem se snažila nevzpomenout si, jak hrozné bylo zjistit, že mě měsíce podváděli a lhali mi. „Ale zatajoval jsi informace. To je to samé.“

„Přála by sis, abych ti řekl všechno, i když jsem tě neznal?“ Jeho modré oči plály intenzitou. „Nepožadoval jsem, abys mi prozradila všechnu svou bolest.“

Otevřela jsem ústa. Co věděl o mé bolesti? Slyšel snad můj rozhovor s mou matkou? Setřásla jsem jeho poznámku, i když mi pravda zvonila v uších. „Máš pravdu. Neřekla jsem ti o sobě všechno, protože tě skoro neznám, což je asi důvod, proč jsi mi nevěřil natolik, abys mi řekl, proč jsi přišel na Zemi. Pravdou asi je, že se navzájem neznáme.“

Griff otevřel ústa, ale nečekala jsem, až mi to vysvětlí. Příliš jsem se bála, že to celé bude znít neškodně, a přijmu jeho vysvětlení, stejně jako jsem to dělala celé měsíce s Ethanem, když mě přesvědčil, že si něco vymýšlím. Přestože jsem v hloubi duše věděla, že Griff je jiný, nemohla jsem už nikdy propadnout něčímu podvodu.

„Možná jsi mi nedlužil pravdu, ale teď, když to vím, si nejsem jistá, jestli ti můžu věřit. Neznám ani tvé pravé já.“

Vrhla jsem se ke dveřím a trhnutím je otevřela.

„Vždycky jsem s tebou byl sám sebou, i když jsi neznala můj titul.“

Při jeho slovech se mi sevřel žaludek. Když jsem se znovu podívala na Griffa, věděla jsem především jednu věc. Nemohla jsem si s ním věřit. „Sbohem, princi Griffe.“