CWAA - 26. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

Pohlédla jsem na Carlovo oblečení, jeho veselý oděv okamžitě zahnal pocit paniky, který se mi vzedmul v hrdle. „Máš dneska nějakou show?“

Jelikož jsme byli v New Yorku, nebyla jsem si se sousedy nijak zvlášť blízká, ale Carl byl můj oblíbenec. Kromě toho, že si vyměňoval obvyklé zdvořilosti a občas vyměnil mléko za kávu, se mě ptal na můj názor na styly paruk a na pomoc při zapínání jeho róby, a tak jsem se dozvěděla, že bokem vystupuje jako transvestita.

Narovnal si paruku a mrkl na mě, jeho falešné řasy se třepotaly nad třpytivými zelenými očními stíny. „To víš, že jo. Jednou denně před Vánocemi, s naší velkou show na Štědrý den.“

„Vypadáš úžasně.“ Za dobu, co jsem v domě bydlela, jsem viděla svého souseda přes chodbu ve spoustě báječných kostýmů, ale jeho oblečení paní Clausové mohlo být moje oblíbené.

Olivia si odkašlala a vtáhla mě zpátky do reality.

„Promiň, Liv. Tohle je Carl, můj soused. Carle, tohle je moje nejlepší kamarádka Olivia a,“ zaváhala jsem nad tím správným slovem, když jsem pohlédla na modrého mimozemšťana s odhalenou hrudí, „můj klient Griff.“

Carl Liv zamával prstem a Griff si ho velmi pomalu prohlédl. „Mmmhmm. Jasně, že je, zlatíčko.“ Přiložil si ruku ke straně úst a promluvil jevištním šepotem. „Viděl jsem ty fotky na internetu.“

Obličej se mi zahřál, ale protočila jsem oči. „Není to tak, jak to vypadá.“

„To je moje hláška, panenko.“

Ignorovala jsem Carlův zlomyslný úsměv a jeho hluboký hrdelní smích. „Říkal jsi, že nás můžeš dostat zadním vchodem?“

Otočil se na patě a zamával nám, abychom ho následovali do jeho bytu, a přitom cinkal. „Za chvíli mě Ida vyzvedne v zadní uličce. Pochybuju, že tam narazíš na moc fotografů.“

Proběhla jsem kolem Griffa, popadla kabelku a černé placky, které se náhodou povalovaly u mého gauče, běžela zpátky přes chodbu a táhla s sebou zmateného mimozemšťana. Liv zavřela dveře a všichni jsme se vplížili do bytu mého souseda.

Olivia se podívala na Griffa, když jsme stáli v ještě menším a přeplněnějším bytě. „Vzadu možná nejsou stejné davy, ale budeš si muset obléct tu košili.“

Carl se otočil zpátky k nám. „No, o tom nic nevím. Jestli chceš být opravdu inkognito, tak přijdu o jednu uniformu.“ Roztáhl své dlouhé paže doširoka a ukázal na stojany s třpytivým oblečením lemujícím stěny. „V jednom z mých kostýmů by tě nikdy nepoznali.“

Liv přejela rukou po oblečení. „Carl má pravdu. Nikdo by si ani na chvíli nemyslel, že Griff patří ke skupině transvestitů.“

Kradmo jsem se podívala na Griffa, čekala jsem, že jeho tvář bude zbrázděná hrůzou. Nebyla. Hodnotil cizokrajné oblečení se stejnou zvědavostí, jakou věnoval mým kresbám, ale nebyl v něm žádný nevrlý úsudek, jaký bych čekala od někoho tak tvrdého a mužného. Ethan by ke Carlovi ani nevkročil.

Další důvod, proč být ráda, že nejsi s ním.

„Bude mi nějaké tvoje oblečení sedět?“

Otočila jsem hlavu ke Griffovi, když se Carla vyptával. Svalnatá paní Clausová si ho chvíli prohlížela, než přikývl.

„Jsi vyšší než já, miláčku, ale máme podobnou postavu.“ Carl ho šťouchl do žeber. „Máme štěstí, nemám pravdu?“ Pak vytáhl z věšáku červenobílé proužkované šaty s flitry. „Udělal bys božskou Candy Cane.“

Plně jsem čekala, že se Griff zarazí při pomyšlení na dlouhé šaty s načechraným bílým peřím lemujícím výstřih. Místo toho přikývl a začal si rozepínat kalhoty.

Chytila jsem Griffa za ruce, abych ho zastavila, i když Carlovy oči už byly jako talířky. „Proč se nepřevlékneš někde, kde je víc soukromí?“

Carl zamumlal něco o tom, že jsem kazisvět, ale mávl rukou k otevřeným dveřím koupelny a zvonky kolem jeho manžet cinkaly. „Můžeš se obléct tam, zatímco já holky vyparádím.“

Griff zmizel v koupelně s šaty z cukrové třtiny a Olivia se ke mně otočila. „Víš, že miluju dobré ztřeštěné nápady, ale jestli Miranda zjistí, že jsme našeho klienta oblékli za transvestitu…“

„Nedozví se to.“ Poplácala jsem Liv po paži. I kdyby nás někdo viděl, nikdy by nevěřil vlastním očím. Co za osobní nákupčí ze Saks by svého klienta oblékl jako obří cukrovou třtinu s flitry? Ne ti, co si chtějí udržet práci, pomyslela jsem si, když jsem ztěžka polkla.

Carl mi přistrčil zlaté koktejlové šaty z lamé s těžkými černými třásněmi kolem lemu. „Můžeš být stínidlo na lampy, miláčku.“

Toužebně jsem se podívala na kolekci dlouhých šatů s lemem z kožešiny a pak zpátky na lesklé šaty. „Stínidlo na lampu?“

Zadíval se na mé legíny. „Vím, že máš skvělé nohy, i když nikdy nepředvedeš stonky v plné síle. Kromě toho ti klobouk zakryje vlasy, což je perfektní.“ Otočil se k Olivii a popadl dlouhé, zelené, načechrané číslo s barevnými ozdobami na míčky přišitými na látku. „Budeš vánoční stromeček.“

Zadívala se na celé dlouhé šaty a špičatou kapuci s hvězdičkou na špičce. „A co moje nohy?“ Zúžil na ni pohled a ona pokrčila rameny. „Fajn. Není to tak, že bych to musela nosit dlouho.“

„Ty se obleč, já zatím posbírám zbytek rekvizit.“ Carl vklouzl do výklenku na spaní, který zrcadlil můj půdorys.

Liv a já jsme se rychle svlékly a vklouzly do kostýmů. Můj byl nahoře pytlovitý a dole zvlněný díky obroučce v lemu, díky níž jsem vypadala hodně jako stínidlo na lampu. Liv šaty zakrývaly od hlavy až téměř k patě, a když si natáhla kapuci, z tuhých, zelených volánů vykukoval jen její obličej.

„No, ty moje koule.“ Carl se zhluboka nadechl, když se vynořil ze spacího koutu s taškou přes ruku. „Vy dvě vypadáte dost dobře na to, abyste mohly vystupovat.“

„Myslím, že máš na mysli cinkat zvonky,“ řekla jsem, když mi k hlavě přidal zlatý klobouk, černý třásně mi visely přes obličej.

„Myslím, že ne,“ zamumlala Liv zpod volánů.

Roztáhla jsem třásně, které mi zakrývaly oči, abych Carla přišpendlila tvrdým pohledem. „Žádné pódium. Vážíme si toho, že nám pomáháš, ale nevystupujeme.“

„Fajn.“ Zhluboka se nadechl, pak vydal přiškrcený zvuk, když Griff vyšel z koupelny ověšený červenými a bílými flitrovými pruhy, které jako by mu splývaly se svaly. Peří kolem výstřihu mu zakrývalo spodní polovinu hranaté čelisti, ale modré oči se upřely na mě.

I v přiléhavých šatech, které nenechávaly moc prostoru pro představivost a zvýrazňovaly každý hřeben a bouli, byl Griff ten nejžhavější chlap, jakého jsem kdy viděla. Kdybych byla fungující lampa, která si prohlíží jeho nepřehlédnutelnou bouli, zkratovala bych už při pohledu na něj.

„Normálně nemám rád peprmint,“ povzdechl si Carl, „ale lízal bych –“

Pípnutí klaksonu auta nás všechny donutilo nadskočit a Carl se rozběhl k zadním dveřím, když popadl oblečení, které jsme sundali, a nacpal je do papírové nákupní tašky. „Pojďte, náš odvoz je tady!“

Liv následovala Carla, zatímco já s Griffem uzavírala zadní vchod. Jakmile jsme za sebou zavřeli dveře a ocitli se na kovovém požárním schodišti, Griff sklouzl pohledem ke mně.

„Vypadáš nádherně.“

Zasmála jsem se a odhrnula si třásně z očí. „Ne tak dobře jako ty.“

Modrá barva jeho tváří potemněla. „Doufám, že tohle zabere, aby ses nedostala do problémů.“

Když jsem se otočila, abych se na něj podívala, zachytila jsem se špičkou nohy o otevřenou vazbu kovového schodiště a klopýtla. „Děláš to pro mě?“

Chytil mě, jeho silné paže mě objaly. „Udělal bych pro tebe cokoliv.“

Jeho slova byla tak upřímná a přímá, že jsem ztratila schopnost mluvit, a bojovala s nutkáním ponořit se do tepla jeho objetí a nikdy neodejít. Ale vzpomněla jsem si na sebe a narovnala se, donutila se zamířit ke schodům, vděčná, že tohle požární schodiště nepatří k těm vratkým typům s visícími žebříky.

Možná jsem se v něm spletla. Griff nebyl člověk, tak jak jsem mohla vědět, že bude jako ti lidští muži, kteří mi zlomili srdce a způsobili, že jsem ztratila schopnost důvěřovat? Nebylo ode mě fér soudit ho podle někoho tak hrozného, jako je Ethan, když mi Griff neukázal nic jiného než to, jaký je to slušný a čestný chlap.

Pak mi v uších zazvonil matčin hlas. Kluci jsou kluci, Caroline, a všichni muži podvádějí. Jestli chceš být šťastně vdaná, musíš si zvyknout dívat se jinam.

Vzadu v hrdle se mi zvedla žluč, když jsem si vzpomněla, že když jsem se rozešla s Ethanem, dostalo se mi nadávek a ne soucitu. Nechtěla jsem vědět nic víc o matčině zvrácené představě o lásce, i když její slova rozbila mě i obraz mé vlastní rodiny. Jednu věc jsem se ale naučila. Nechtěla jsem mít nic společného s tím, dívat se jinam.

Nohy mi rachotily po ocelových schodech, když jsem sestupovala z posledních několika, a zastavila jsem se dole, když se ke mně připojil Griff. Nemohla jsem si pomoct a usmála se na tu nádhernou cukrovou hůl. Kluci jsou možná kluci, ale Griff žádný kluk není.

„Honem!“

Griff mě chytil za ruku a rozběhl se k pestře natřené dodávce se mnou v závěsu. Řidičovy lesklé sobí parohy se kývaly, jak visel z okna a mával na nás, abychom si pospíšili. Sklouzli jsme na zadní sedadlo vedle Olivie, zatímco Carl naskočil na sedadlo spolujezdce. Když jsem si sedla, obručová sukně mi vylétla nahoru, a když jsem ji oběma rukama přitiskla, abych se neblýskala po světě, trochu jsem zaječela.

„Noví účinkující, Dixie?“

Carl se na řidiče v sametové sobí kombinéze zašklebil. „Jen je svezeme.“

„Dixie?“ Zeptala jsem se Carla.

„Dixie Normusová.“ Natáhl krk, aby na mě mrkl. „Naším sobím řidičem je Ida.“

„Ida Slapterová k vašim službám.“ Podíval se na nás ve zpětném zrcátku, třepotal se neskutečně dlouhými zlatými řasami.

„Jdeme na to, Ido,“ řekl Carl alias Dixie a nervózně se rozhlédl kolem. „Musíme odsud dostat Candy Cane, aby nás nikdo neviděl.“

Ida sešlápl pedál až na podlahu, a když jsme uháněli uličkou, byli jsme přitisknutí k sedadlům. „Už nic neříkej, Sandy Clausová.“