CH - 11. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Jitka

Kapitola 11 – Tyler

            Dej jí co potřebuje

            Přistihnu Leah, jak se na mě usmívá, když jí pomáhám z náklaďáku, a pak ji vezmu za ruku.

            „Už jsem ti říkala, jak ti to sluší v baseballové čepici?“ zeptá se, když se na ni podívám a obočí se mi svraští.

            „Cože?“

            „Něco na tom, že nosíš baseballovou čepici, mi dělá dobře. Zvlášť když ji nosíš obráceně, což neděláš pořád.“ Přejede mi pohledem obličej. „Vypadáš sexy.“

            Zaculím se na ni. „Budu si to pamatovat,“ řeknu, než ji vedu po chodníku ke vchodovým dveřím jejích rodičů.

            Když jsme v polovině chodníku, zeptá se: „Už se ti ozvala Heather?“ Při zmínce o mé sestře se mi svírá žaludek. Nechtěl jsem ji ani neteř dnes ráno nechat odjet, ne kvůli tomu všemu, co se děje v Montaně. Jak říkala Leah, nakonec bude v pořádku, ale teď zdaleka není v pořádku a mě štve, že ji nedokážu ochránit.

            „Napsala mi, že jsou s Kennedy v Seattlu a čekají na nástup do letadla do Montany. Až dorazí do Missouly, pošle mi zprávu.“

            Tvář jí spadne. „Přála bych si, aby mohla zůstat a jít s námi na nedělní večeři. Moje máma by ji a Kennedy milovala.“

            Napětí v břiše polevuje. Heather, stejně jako moje matka, nikdy pořádně nevycházela s nikým, s kým jsem chodil, ani ho neschvalovala. Miluju to pouto, které Heather a Leah vytvořily během jejího krátkého pobytu. Ne, že by mě to opravdu překvapilo. Leah má způsob, jak tě přimět, aby ses do ní zamiloval ve chvíli, kdy ji potkáš.

            „Doufám, že v blízké budoucnosti nastane čas, kdy pozvání na nedělní večeři může být pravidelným jevem.“

            „Taky doufám,“ souhlasí a zlehka se dotkne prsty mé čelisti.

            Jako zázračná pracovnice, kterou je, způsobuje, že se moje tělo úplně uvolní. Myslel jsem si, že jsem byl zamilovaný už předtím. Ale uvědomil jsem si, že až do Leah jsem nikdy nezažil ten hluboký pocit spokojenosti a štěstí, který přichází s pravou láskou. Během krátké doby změnila celý můj svět. Změnila můj smysl života. Před ní jsem se soustředil na práci, na kariéru; teď se těším na život, který si spolu vybudujeme, na rodinu, kterou jednoho dne budeme mít.

            Ježíši, chci ji zvednout, vzít do postele a ukázat jí, co přesně pro mě znamená.

            „Bejby, jak moc je pro tebe důležitá nedělní večeře?“ Přitáhnu ji k sobě a skloním tvář k té její.

            „C-co?“ vykoktá a prohlíží si moje oči.

            „Vážně chci -“

            „Budete stát venku, nebo půjdete dovnitř?“ řekne její táta, když náhle otevře dveře, a já zavrčím hluboko v krku, rozčílený tím přerušením.

            Leahiny oči přeletí od mých k otcovým a ona viditelně polkne. „My…“ začne, pak se na mě ještě jednou podívá. Zorničky má rozšířené a ve výrazu má zmatek.

            „Jdeme dovnitř,“ říkám. I když bych ji nejraději odvezl pryč, vím, že nemůžu. Ráda tráví čas se svou rodinou a já vlastně taky. Navíc ji mám celou noc po tom, co odsud odejdeme.

            „Tak pojďte dovnitř.“ Její táta nám podrží dveře. Po obejmutí Leah a podání ruky mě, nám řekne, abychom si sundali kabáty. Odložíme je na opěradlo gauče, kde bude později veliká hromada, až dorazí zbytek rodiny. Stejně jako když jsem tu byl poprvé, začne Leahin otec mluvit o sportu a Leah se má k odchodu. Políbím ji, když mi řekne, že jde zkontrolovat mámu.

            O pár minut později se vrátí se dvěma pivy. Jedno podá tátovi a políbí ho na tvář, než zamíří ke mně.

            „Jsi v pořádku?“ zeptá se a podá mi pivo, ale nepustí ho.

            „Jsem v pohodě, bejby.“ Očima pátrá v mých očích. Přitáhnu ji k sobě a rychle ji políbím, až se její tváře zbarví do roztomilého růžového odstínu. Nechám ji jít, místo abych si ji přitáhl na klín, jak chci. „Potřebujete s mámou pomoct v kuchyni?“

            „Ne, ona už má skoro všechno hotové.“

            „Chceš tady zůstat a dívat se na zápas se mnou a tátou?“ Podívá se na televizi a skrčí nos. „Beru to jako ne.“

            „Promiň.“ Pokrčí rameny s přihlouplým úsměvem. Uchechtnu se a přijmu od ní polibek, než mě zase nechá o samotě s otcem. Když o něco později přijedou její bratři, vyjde z úkrytu, aby mohla svou neteř a synovce dusit polibky a objetími. Miluju jejich vztah, a když ji s nimi vidím, dokážu si ji představit jako mámu, vidím, že jednoho dne bude mít stejný zábavný, lehký vztah s vlastními dětmi.

            „Takže jedeš na Díkůvzdání do Tennessee?“ Zeptá se Ben, jakmile všichni sedíme kolem stolu a máme naložené talíře.

            „Jo.“ Oči se jí lehce rozšíří. „Nějaká rada, jak se seznámit s Tylerovými rodiči?“

            „Nemluv,“ řekne Ben a všichni se zasmějí.

            „Vezmu si Bruce, jestli s vámi nejede.“ Noah se na mě podívá.

            „Paráda,“ zařve Owen se širokým úsměvem a já se na něj podívám. Plánoval jsem, že vezmu Bruce s sebou, ale když jsem viděl Owenovo vzrušení, rozhodl jsem se, že tentokrát zůstane zde.

            „Díky, chlape, to bych ocenil.“

            „Bez obav.“ Noah pokrčí rameny.

            Zbytek večera uběhne se skvělým jídlem, smíchem a dobrou konverzací, ale pořád se nemůžu dočkat, až budu mít Leah zase pro sebe. Poté, co se se všemi rozloučíme, naložím ji do svého náklaďáku a odvezu domů, kde jí ukážu, jak moc pro mě znamená, a využiju její i moje tělo k dosažení svého cíle.

xxx

            „Promiň, chlape, dneska večer nemůžu zajít na skleničku,“ říkám Scottovi. Držím si mobil u ucha, když jdu po práci přes parkoviště ke svému náklaďáku. „Beru Leah na večeři. Je pátek a jeden z mála volných večerů, které máme před sebou, než vyrazíme do Tennessee na Díkůvzdání.“ Na tuhle večeři jsem se těšil už od toho požáru a nečekan návštěvy sestra. Jsem nedočkavý, až uvidím jaké šaty si dnes vezme na sebe. A potom budu přesně plánovat, jak ji z nich dostanu, až se vrátíme domů. Už jen z té myšlenky mě svrbí dlaně.

            „Ano, chápu.“ Slyším v jeho tónu úsměv. „Až se vrátíš, sejdeme se.“ Po několika okamžicích se zeptá: „Nebude ti vadit, když budeš doma se svou rodinou? Že se sejdou s Leah?“ Se Scottem jsme přátelé už od střední školy, takže ví, jaká moje máma umí být. Potlačím náhlý pocit v žaludku. Pocit stísněnosti, který bych neměl mít, když dojde na představení mých rodičů – hlavně mé matky – ženě, do které jsem se zamiloval.

            „Leah bude se mnou, takže i když to možná nebude příjemné, bude to v pořádku.“ To je pravda. Leah má způsob, jak mě uklidnit, jak mi přinést štěstí.

            „Tak jo, chlape, dej mi vědět, kdybys něco potřeboval.“

            „Dám – později.“

            „Jo, později.“ Zavěsí, já si sednu za volant a vycouvám ze svého parkovacího místa. Než se vydám domů, koupím tucet růžových růží. Leah mi předtím napsala, abych věděl, že je s ní Bruce, což nebylo překvapení. Stal se jejím věrným společníkem a stejně jako já, se do ní rychle zamiloval. Když se vrátím domů, osprchuju se a převléknu, pak zamířím k Leahinu domu s květinami v ruce. Před pár týdny mi dala klíč, tak jsem se pustil dovnitř a Bruce mě vítá u dveří. „Ahoj, kámo.“ Hladím ho po temeni hlavy. „Kde je naše holka?“ Jde směrem k hale, zatímco procházím domem, a dám květiny do kuchyně.

            Leahin dům nemá stejné dispozice jako můj. Tam, kde je můj obývací pokoj a kuchyň jedním velkým otevřeným prostorem, je její obývací pokoj oddělen od kuchyně a jídelny oblouky vedoucími do obou prostor. Její dvě ložnice jsou dole v krátké hale a má plný sklep, který je nedokončený až na malou místnost s pračkou a sušičkou.

            Z Leahiny ložnice se ozývá hudba. Otevřu dveře, opřu se o zárubeň a pozoruju, jak se v pase ohýbá, aby si zapnula řemínek jedné ze svých černých semišových bot na podpatku. Vstane, přejede si rukama po plných bocích a padnoucí tmavomodré svetrové šaty, které má na sobě, odhalí každou křivku. Potlačím zasténání, když si ji prohlížím. Ježíši, je nádherná. Vždycky je tak zatraceně krásná a je těžké uvěřit, že je moje. Najednou mě vidí stát ve dveřích, ztuhne, pak se kousne do vnitřku tváře, jak jdu pomalu k ní. Když jsem dost blízko, chytnu ji za boky a skloním obličej k její.

            „Vypadáš nádherně.“

            „Díky.“ Stydlivě se usměje a skloní hlavu. Jak může být žena, která vypadá jako ona, stydlivá, to mi hlava nebere.

            „Jsi připravená jít?“

            „Jen si potřebuju vyměnit kabelku.“ Vzhlédne ke mně. „Bude to jen chvilka.“

            „Dobře.“ Políbím ji na čelo. „Sejdeme se v kuchyni.“

            „Jasně.“ Nakloní se ke mně a usměju se, než ji políbím na rty.

            Zastaví mě, když se začnu odtahovat. Zašeptá: „Vydrž,“ a oči jí sklouznou k mým ústům. Zvedne ruku a přejede mi palcem po rtech, pak se usměje. „Tak.“ Ukáže mi rtěnku na okraji palce.

            Chci ji přitáhnout zpátky k sobě a znovu ji políbit a zničit jí rtěnku, ale nemáme čas. Jakmile se dostanu do kuchyně, Myšák vyskočí ze svého úkrytu na skříňkách. Sotva ho chytím a promasíruju mu temeno hlavy, než ho položím na pult, abych mu dal pár dárků.

            Leahiny podpatky o chvíli později klapou po dřevěné podlaze, než s úsměvem vyjde zpoza rohu. „Bude kvůli tobě tlustý, když mu budeš dávat tolik pamlsků.“

            „Mám ti říct to samé o Bruceovi?“ V odpověď skrčí nos, až se zašklebím.

            „Jak myslíš,“ prohlásí. „Jsi připravený?“

            „Skoro.“ Zvednu květiny, kterých si nevšimla, a oči se jí rozzáří.

            „Ty jsi mi koupil květiny?“

            „Kdybych je nepřinel, nebylo by to rande.“

            Usměje se a vezme si je ode mě, pak si přidrží jemné růžové okvětní lístky u nosu. „Děkuju. Jsou nádherné.“

            Políbím ji na čelo. „Jsem rád, že se ti líbí.“

            „Miluju je. Dám je do vázy, až se vrátíme domů.“ Vzhlédne ke mně. „Měli bychom jít, než se někdo objeví, nebo ti někdo zavolá a budeš muset odejít,“ škádlí mě.

            „Pojďme, než se to stane.“ Zasměju se, což je něco, co dělám pořád, když jsem teď s ní. Vezmu od ní květiny a položím je na pult, než ji odvedu do obývacího pokoje a pomůžu jí s kabátem.

            Cestou do restaurace si povídáme a jako vždycky je konverzace snadná. Opravdu, s ní je všechno snadné. Není to typ ženy, která hraje hry, aby dostala co chce, nebo ten typ ženy, která říká, co si myslí, že chci slyšet. Je opakem žen, se kterými jsem v minulosti chodil. Je to prostě Leah – říká to tak, jak to je, i když jí určité téma úplně nevyhovuje.

            „Miluju tohle místo,“ říká vzrušeně a posadí se dopředu, když dorazíme do steakového baru. „Mají zde nejlepší pepřový steak a podávají ho s tak výbornou sýrovou rýží, kterou jsem doma nikdy nedokázala napodobit.“

            „Možná by ses mohla zeptat na recept dneska večer?“ Vtipkuju při parkování.

            Odfrkne si. „Už jsem to zkoušela, ale šéfkuchař zarytě mlčí. Říkal, že je to starý rodinný recept a dostane ho jen jeho syn, až bude na smrtelné posteli.“

            „Jen kdyby ses opravdu pokusila získat recept od šéfkuchaře.“

            Pokrčí rameny. „Je to výborné a pochopíš, proč ho chci, až to ochutnáš.“ Když vystupuji, rozepne si pás a setkáme se u dveří jejího auta. Vezmu ji za ruku. Jakmile vejdeme do restaurace, řeknu své jméno vrchnímu a odvedou nás k našemu stolu. Pomůžu Leah s kabátem a pak na její místo, než usednu naproti ní. Objednáme si láhev bílého ve chvíli, kdy se objeví náš číšník, aby se představil. Zatímco nám nalévá vodu, vypráví nám o specialitách k večeři a dává nám vědět, že se vrátí, až si prohlédneme jídelní lístky. Konečně jsem s Leah sám, podívám se přes stůl a všimnu si, že její oči se na něco zaměřují. Sleduji její pohled k pohlednému muži a ženě, kteří sedí o pár stolů dál.

            „Znáš je?“ Na mou otázku její hlava letí mým směrem a pevně stiskne rty. Čtu z jejího otráveného výrazu a ptám se: „Kdo to je?“

            „Můj bývalý...“ Zavrtí hlavou. „Chris je ten chlap, o kterém jsem ti tuhle říkala, že jsem na něj narazila.“

            Rychle na něj pohlédnu přes místnost. „Ten chlap, co se nechce vázat.“

            „Přesně tak,“ zamumlá, zvedne ubrousek a trhavými pohyby si ho položí do klína.

            V žaludku se mi kroutí žárlivost a zavrčím, aniž bych přemýšlel: „Cítíš k němu ještě něco?“

            Při mé otázce se prudce zasměje, pohodí hlavou dozadu a pak se mi podívá do očí. „To nemyslíš vážně,“ říká a pořád se směje. „Cítím jen lítost, když jde o něj.“ Utře si oči, jak dostává smích pod kontrolu. „Jen bych si přála, abych měla odvahu jít k jejich stolu a říct jeho nové přítelkyni přesně to, s kým sedí.“

            Moje žárlivé pocity jsou pryč, natáhnu se přes stůl a chytím ji za ruku. „Byl bych radši, kdybys to nedělala, alespoň ne dnes večer,“ říkám tiše.

            „Neudělám, i kdybych chtěla,“ odpoví stejně tiše a dívá se mi do očí. „Možná by si zasloužila, aby ji někdo varoval, ale já naše první rande nezkazím. Ani kvůli sesterstvu.“

            S úsměvem si přitáhnu její prsty ke rtům a políbím je. „Dobře. I když podle mých propočtů to zdaleka není naše první rande.“

            „To je pravda.“ Její prsty se sevřou kolem mých. „To znamená, že bychom se asi měli podívat na jídelní lístek.“

            „Myslel jsem, že si dáš ten pepřový steak?“

            „To ano, ale ještě jsi nepřišel na to, co si dáš ty, a já ještě musím zkontrolovat předkrmy. Umírám hlady a potřebuju něco sníst před večeří.“

            „Dej mi vědět, co vypadá dobře, bejby.“ Pustím její ruku a sleduju, jak po mně přejíždí její rozžhavené oči. „Jistě, krásko.“ Mrknu na ni. „A budeš potřebovat energii na to, co jsem ti na dnešní večer naplánoval.“ Kývnu na jídelní lístek. „Vyřeš si, co si dáš, abychom se mohli najíst a dostali se k té nejdůležitější části našeho večera.“ Bez dalšího slova sklopí oči od mých s úsměvem na rtech a začne si prohlížet menu.

            Nedlouho poté se náš číšník vrátí, aby přinesl košík teplého chleba a převzal naše objednávky. Leah mu řekne, že bychom si před večeří dali krevetový koktejl, a já si objednám pivo, protože bez ohledu na to, jak skvěle víno znělo, vím, že mi nebude chutnat.

            Poté, co číšník odejde, se Leah ke mně nakloní. „Těšíš se, že uvidíš své rodiče?“

            Začnu jí vyprávět, jak by se věci mohly vyvíjet, až se setká s mými rodiči – hlavně s mou matkou – ale přestanu, když na náš stůl padne stín. Vzhlédnu, abych se podíval, kdo se k nám připojil, a zježí se mi vlasy.

            „Leah.“ Její jméno, které opouští ústa jejího bývalého, mi drásá uši a bráním se zaklít. Přísahám, že jestli řekne něco, co by nám zkazilo večer, tak se zblázním.

            „Chrisi,“ odpoví Leah a v jejím tónu je náznak podráždění. Žena po Chrisově boku se nervózně podívá mezi Leah a mě a poodstoupí, aby se postavila kousek za svého muže.

            „Promiň, že jsem vás vyrušil od večeře,“ řekne Chris a nejistě se na mě podívá, než se soustředí na Leah. „Jen jsem se chtěl zastavit a představit ti svou snoubenku Darcy.“

            „Cože?“ Leah se podívá na ženu, která se za ním schovává.

            „Po našem rozhovoru jsem přemýšlel o tom, co jsi řekla, a měla jsi pravdu. Děkuju.“

            „O jakém rozhovoru?“ zeptá se Darcy, vzhlédne ke Chrisovi a lehce se zamračí.

            „Vysvětlím ti to později, miláčku.“ Jemně se na ni podívá s mírným výrazem.

            Leah vypadá, že ji ta zpráva ohromila. Chytnu ji za ruku, abych získal její pozornost a ona se na mě chvíli podívá, než zavrtí hlavou. „Hm, to je skvělé. Gratuluji vám oběma.“

            „Děkuju.“ Chris přikývne a pak položí ruku kolem Darcyin ramen. „Necháme vás, ať se vrátíte k večeři – přeju hezký večer.“ Odejde bez dalšího slova a já přemýšlím, jestli ho probudila Leah, když mu promluvila do duše. Doufám, že ano, kvůli němu a jeho snoubence.

            „No, to bylo divné,“ zamumlá Leah a přitáhne mou pozornost k ní. Pomalu zavrtí hlavou a pak zamumlá: „Viděl jsi, jak se na ni díval?“

            „Viděl.“

            Přikývne a prohlíží si mě, pak se rozzářeně usměje, než popadne kus chleba a namočího do másla v keramické misce. „Myslím, že ji miluje. Opravdu doufám, že jim to vyjde.“

            Její prohlášení mě nepřekvapuje; zdá se, že chce, aby byli všichni šťastní, ať se štěstí dostaví jakkoli.

            „Možná dostaneš pozvánku na svatbu,“ zažertuju a zvuk jejího smíchu mi rozehřeje hruď.

            „Když to dostanu, půjdeš jako můj doprovod,“ řekne drze a já se usměju právě ve chvíli, kdy se objeví číšník s krevetovým koktejlem a mým pivem. Napiju se, zatímco Leah zvedne jednu krevetu, namočí ji do koktejlové omáčky, zakousne se do ní a zaúpí. „Musíš si jednu dát – jsou úžasné,“ poučuje mě, když žvýká a polkne.

Jednu si vezmu. Má pravdu, jsou úžasné, ale ne tak úžasné jako moje objednaná žebírka nebo její pepřový steak a sýrová rýže, která je tak lahodná, že mám pokušení zeptat se šéfkuchaře na recept sám. Poté, co dojíme, objednáme si kousek čokoládového dortu s sebou a zaplatím, než odvedu Leah zpátky z restaurace.

            „Opilá?“ Zeptám se jí, když ji zvedám do svého náklaďáku.

            „Ne,“ zalže. Oči má skelné a na tváři šťastný úsměv. Vypila skoro celou láhev vína sama, protože jsem se zmohl jen na doušek.

            „Neomdlívej mi. Čeká na tebe dort jako dezert a jsem zvědavý, co máš pod těmi šaty.“ Přejedu jí rukou po břiše, když jí zapínám bezpečnostní pás.

            „Neodpadnu,“ odpoví udýchaně.

            „Dobře.“ Nakloním se k ní a políbím ji, protože si nemůžu pomoct a odtáhnu se, až když se její prsty sevřou v mých vlasech a zasténá mi do úst. Cítím její rozčilený pohled, když zavírám dveře a mířím k místu řidiče. Jakmile nastoupím, nastartuju motor a vycouvám z parkovacího místa.

            Její ruka přistane na mém stehně, popadnu ji a spojím naše prsty. „Děkuji za večeři. Dnešní večer byl perfektní – perfektní první rande,“ řekne.

            „Kdykoliv, bejby.“ Stisknu jí prsty. Možná s ní nesouhlasím v tom, že je to perfektní první rande. Nikdy nezapomenu, jak jsem ji vzbudil po tý podělaný noci, jen abych zjistil, že si dala tu práci napravit večer tím, že prostřela svátečně kuchyňský stůl a naservírovala nám jídlo při svíčkách. „Byla to dobrá noc.“

            „Nejlepší.“ Nakloní se a opře si hlavu o mé rameno.

            Vezu nás domů, její váha se na mě usadí a já vím, že usnula. Když zaparkuji na příjezdové cestě, vynesu ji do domu. Položím ji do postele a usměju se, když se její řasy ani nezachvějí, a přetáhnu přes ni deku. Vezmu Bruce ven, a když se vrátím dovnitř, dám Myšákovi ještě pár pamlsků, než se vrátím do ložnice, kde je Leah stále v bezvědomí. Sundám jí boty, šaty i krajkovou podprsenku a nechám ji v krajkových kalhotkách. Jakkoli jsem zklamaný, musím přiznat, že je rozkošná, i když je v bezvědomí. Když se sám svléknu, vlezu si do postele, přitisknu si ji na hruď a ovinu jí ruku kolem boku. Naslouchám jejímu klidnému dechu a usínám s ní přesně tam, kam patří.

xxx

            „Proč jsem tolik pila?“ Leah zasténá, když se ode mě odvalí a probudí mě.

            Převalím se s ní a zlehka jí položím ruku na břicho. „Je ti špatně?“

            „Bolí mě hlava,“ zamumlá. Zvedne ruce k obličeji a zakryje si oči. „Připomeň mi, abych už nikdy nepila.“

            „Příště tě zastavím.“ Usměju se a políbím ji na stranu hlavy. „V kolik musíš být v práci?“

            „V jedenáct.“ Vzdychne a podívá se na mě mezi prsty. Podívám se na hodiny. Je krátce po deváté.

            „Máš čas se osprchovat a najíst. Pustím vodu, udělám ti snídani a nakrmím Myšáka, než s sebou vezmu Bruce. Potřebuju ho odvést domů, protože tady nemá jídlo, ale pak se vrátím.“

            Zavře oči; pak najednou řekne: „Včera v noci jsem po cestě usnula.“

            „Cože?“

            Podívá se na mě. „Včera večer jsem cestou domů usnula. A očividně jsi mě uložil do postele.“

            „Jo,“ přitakám, zmatený tím, kam tím míří.

            „Někdy pochybuji o tom, že jsi skutečný; jsi příliš dobrý na to, aby to byla pravda. Miluju tě.“

            „Taky tě miluju.“

            Kousne se do rtu a tváře jí najednou ztmavnou.

            „Já jsem ne... my jsme ne-“

            Usměju se a utnu ji. „Dneska mi to můžeš vynahradit.“ Políbím ji na nahé rameno. „Teď se soustřeď na to, abys šla do sprchy a cítila se líp.“

            „Možná by ses měl osprchovat se mnou.“

            Bráním se smíchu. „Bejby, když se osprchuju s tebou, tak se-“

            Přeruší mě. „- se budu cítit líp.“ Převalí se na mě, měkká ňadra se mi tlačí na hruď. Její ruce mi pomalu sklouznou po pase, jak skloní tvář, aby mě políbila nad srdce. „Prosím.“

            V žádném případě ji nedokážu odmítnout, tak si ji přitáhnu k sobě a dostanu nás z postele. Stoupnu si a pohlédnu do její krásné tváře. „Tak jo, svůdkyně, osprchujeme se společně; pak ti udělám snídani, až vezmu Bruce domů.“

            Její úsměv je samolibý a já si ho nevšímám, rovnou ji vedu do koupelny. Zapnu sprchu a otočím se k ní. Když ji vidím stát jen v tmavomodrých krajkových kalhotkách, vlasy v rozcuchaných vlnách splývajících kolem ramen, nemůžu uvěřit, že je moje. Přistoupím k ní a položím jí obě ruce na boky. Palci jí pomalu stahuji krajku dolů, dokud sama nespadne k jejím kotníkům. „Vystup, bejby,“ říkám, což ona dělá a odkopne je pryč. Její ruce se opřou o mou hruď a já si sundám boxerky. Penis vyskočí a její rozžhavený pohled k němu klesne, pevně ho objeme rukou. Její ruka sklouzne nahoru a pak zase dolů a já zavrčím, omotám svou ruku kolem její, abych ji zastavil. „Do sprchy, hned.“

            Její oči se střetnou s mýma a kývne, než se vydá za mnou pod teplý proud vody.

            Odtáhnu se od jejího pevného sevření, pak padnu na kolena a pohlédnu jí do očí, než zabořím obličej mezi její nohy, ochutnám ji, saju a hltám ji, dokud se mi neudělá na jazyku, její sténání je zesílené v tichém prostoru. Penis mi pulzuje, potom si stoupnu a jsem zaskočený, když sklouzne na kolena a vezme si mou plnou délku mezi rty. Opírám se oběma rukama o stěnu sprchy, zatímco se dívám, jak mizím, jak její ruka pracuje, kroutí se a škube při každém úderu směrem dolů. „Kurva, bejby.“ Dotknu se její tváře. Když se její oči setkají s mýma, varuju ji: „Už budu.“ Na moje varování neustoupí. Saje silněji a bere mě hlouběji, zatímco mi nehty zatíná do zadní části stehna a tiskne mě k sobě. Řvu, trhám boky, moje mysl je úplně prázdná, kromě nás. Podívám se jí do očí a zasténám, když mě uvolní ze svých úst a políbí mi špičku ptáka. Přitáhnu si ji k sobě a silně ji políbím, vrazím jazyk mezi její pootevřené rty. Ten polibek jako by trval věčně, bere a dává všechno, co oba potřebujeme. Když konečně odtáhneme ústa, oba ztěžka dýcháme a díváme se jeden druhému do očí. Opírám se čelem o její a chytám ji za čelist. „Nikdy, nikdy jsem si nemyslel, že najdu všechno tohle, že budu cítit tolik lásky.“ Popadnu její ruku a zvednu ji, aby spočinula na mém divoce bušícím srdci. „Miluju tě, Leah. Každou svou částí tě miluju.“

            Skloní čelo k mé hrudi a objímá mě kolem pasu. „Miluju tě, Tylere, víc, než jsem si kdy myslela, že je možné milovat jiného člověka.“ Když to slyším, vím bez pochyb, že ať čelíme čemukoli, ať se stane cokoliv, na ničem jiném nebude záležet, dokud se budeme držet jeden druhého.