CWAA - 30. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

Když jsem prchala z místnosti, neohlížela jsem se, ale také jsem se nerozběhla pomalovanou škvárobetonovou chodbou směrem k uličce. Rozběhla jsem se k dunící hudbě a chraplavým výkřikům. Bylo by snadné zmizet v davu na drag show, zvlášť když jsem stále měla na sobě zlaté lamé šaty, ve kterých jsem vypadala jako stínítko lampy. Alespoň bez toho odpovídajícího klobouku jsem vypadala trochu méně jako chodící lampa.

V souladu s dunivým rytmem hudby a točitým sálem jsem konečně otevřela těžké dveře, probojovala se hustými sametovými závěsy, ve kterých se vznášelo aroma zatuchlého cigaretového kouře, a klopýtala do oslepujících světel. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsem na jevišti a světla, která na mě dorážejí, jsou světla na jevišti. Otočila jsem hlavou, abych si všimla účinkujících, kteří se prohýbali po dřevěné podlaze v řadě. Musela jsem doslova vejít do velkého úvodního čísla. Než jsem stačila couvnout, chytila mě ruka a vtáhla mě do řady konga.

„Úsměv a kop, miláčku.“

Poznala jsem Carlův chraplavý hlas a vzhlédla k bílým kadeřím, které rámovaly jeho obličej, a červené santovské čepici připíchnuté na paruce. Zářivě se na mě usmál a postrčil mě s sebou dopředu.

Zašilhala jsem do davu, i když světlo ztěžovalo vidět něco jiného než hlavy bez tváře a mávající pažemi. Přesto jsem nechtěla nechat souseda na holičkách a zkazit mu představení, takže jsem si na obličej nasadila úsměv a napodobila jeho vysoké kopy.

Jakmile jsme přešli pódium a přesunuli se do zadní části tančící skupiny, vrhl na mě rychlý pohled. „Co tady děláš? Myslel jsem, že jsem ti řekl, abys zůstala schovaná vzadu.“

„Potřebovala jsem odejít,“ řekla jsem, ale úsměv jsem udržela jasný a obrácená k publiku.

Paní Clausová předvedla jazzové ruce a potřásla jeho omezeným výstřihem. „Kde jsou ti druzí dva? Kde je ten tvůj mimozemšťan?“

„Není to můj mimozemšťan.“ Slyšela jsem v hlase prasknutí. „Ale kvůli němu jsem potřebovala odejít.“

„Škoda,“ řekl Carl do hudby, „je to ten nejlepší, jakého jsi kdy přivedla.“

Když jsem se na něj tázavě podívala, zapracoval do svých tanečních pohybů pokrčení ramen. „Co? Mám oči. Viděl jsem toho, který k tobě chodíval, ale nikdy tě nevzal ven, a toho, který si myslel, že je boží dar ženám a který zavolá jiným dívkám, jakmile od tebe odejde.“ Další pokrčení ramen. „Taky mám uši, panenko.“

„No, máš pravdu. Všichni to byli pitomci, ale všichni mě zničili pro někoho jiného. Nemůžu se na chlapa podívat, aniž bych pomyslela na to, jak by mi mohl ublížit.“

Carl se zahákl za mou paži a otočil mě, jako bychom tančili čtverylku. „To není zrovna způsob, jak projít životem. Nikdy nenajdeš lásku, pokud neshodíš ty své zdi.“

Věděla jsem, že má pravdu, ale také jsem si vzpomněla, jak moc bolí být zrazena a uvědomit si, že osoba, které jsi věřila, tě ponížila. Zatímco já přemýšlela o líbánkách, on měl plné ruce práce s plánováním, kde se sejde se svou bokovkou. Ten nechutný pocit mě přepadl stejně svěží jako v den, kdy jsem objevila slečnu pilates omotanou kolem svého přítele a zjistila, jaký jsem byla idiot.

Zavrtěla jsem hlavou a doufala, že je to včas na hudbu. „To nemůžu. Griff si zaslouží někoho, kdo není tak zlomený, jako jsem já.“

Carl si mě jednou rukou přitáhl blíž a pak mě v rotaci odhodil. Když mě vtáhl zpátky, mrkl. „Vítej v epicentru žhavého chaosu. Všichni jsme nedodělaní. Dej si pauzu, miláčku.“

V srdci jsem věděla, že všechno, co Carl řekl, je pravda, ale nedokázala jsem se zbavit strachu. Sevřel mě tak dlouho, že to bylo jako bezpečnostní přikrývka, které jsem se nemohla vzdát. Můj strach se stal mým bezpečným útočištěm – zdí, která mě chránila před přílišným citem a dalším ublížením – i když to bylo osamělé.

„Nemůžu. Ještě ne.“ Stiskla jsem mu ruku, než jsem ji při další rotaci pustila a otočila se k okraji pódia a ke schodům vedoucím dolů. Aniž bych se ohlédla, i když jsem slyšela, jak mě někdo volá jménem, spěchala jsem z pódia a proplétala se mezi stoly.

Hosté jásali a tleskali, takže jsem předvedla pár neobratných tanečních pohybů a zamávala rukama do vzduchu. Peníze mi strkali do rukou, takže jsem víc zatřásla boky a rozcuchala pár mužům vlasy. Tím jsem získala ještě víc peněz, které jsem vděčně přijala, zvlášť když jsem zapomněla kabelku.

Konečně jsem se propletla do zadní části klubu. Vrátný se stříbřitými vlasy na mě povytáhl obočí a vrhl na mě důkladný pohled od hlavy až k patě.

„Jsi nová.“

„Carl mě přivedl,“ řekla jsem, když jsem rovnala zmuchlané peníze v rukou.

Přikývl a otevřel mi dveře. „Jsi dobrá. Možná bych dokonce uvěřil, že jsi opravdová dáma.“

Usmála jsem se a poděkovala mu. S ohledem na hafo svobodných mužů ve městě jsem už zažila horší komplimenty.

Mrazivý prosincový vzduch mě zasáhl v okamžiku, kdy jsem vyšla z klubu, ale ovinula jsem se holýma rukama kolem sebe a spěchala k obrubníku, kde jsem zastavila první taxík, který jsem zahlédla. Vklouzla jsem dovnitř a přes kožené zadní sedadlo zalepené lepicí páskou, držíc obručovou sukni, jak se snažila letět dopředu.

„Kam?“

To mě zarazilo. Nemohla jsem se vrátit do svého bytu, protože ho hlídali paparazzi a rádoby TMZ. Mohla jsem jít do práce, ale pak by mě Miranda zasypala tisícem otázek a chtěla vědět, proč nejsem se svým klientem. Oliviin byt nebyl k mání, protože nebyla se mnou, a jeden z jejích tří set nevrlých spolubydlících bude nepochybně doma. Pak jsem si vzpomněla na Plazu.

Griff přidal moje jméno do pokoje, když jsme odcházeli pro případ, že bych se nevrátila do svého bytu a potřebovala se vrátit před ním. Tehdy byla Olivia přesvědčená, že jeho rande bude milostný svazek a on bude po zbytek dne pryč s Beth.

„Do Plazy.“

Jak taxík poskakoval dopředu, roztrhla jsem lem šatů a vytáhla tuhou obruč. Dlužím Carlovi nové šaty, ale byla to malá cena za to, že nevypadám jako živé stínítko lampy.