Thorn - 2. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Thorn

„Prospekte! Kde je kurva moje motorka?“

Urostlý kluk se polekaně otočí s vytřeštěnýma očima. Je ještě mokrý až za ušima – nevypadá na víc než na osmnáct, i když vím, že je mu o pár let víc. Nově vypadající tetování, které mu lemuje strnulé paže, vypadá, jako by sloužilo jako nějaký druh neadekvátního brnění.

„Je venku, pane,“ vykoktá. „Zrovna jsem ji umyl, jak jste chtěl.“

„Ne, to kurva není!“ Ušklíbnu se na něj. „Nedal jsem ti svolení, abys s tou věcí hýbal, ty hňupe.“

„Nic jsem s ní nedělal!“ trvá na svém a přísahám bohu, že zvedne roztřesenou ruku. „Přísahám, Thorne, že jsem s tím nic neudělal!“

„Tak kde sakra je?“

Stále na mě vyděšeně a nevěřícně zírá, když ho hrubě strčím ramenem ke vchodovým dveřím a pokynu mu, aby šel ven. Strčí do dveří a podrží mi je, pak klusá přede mnou na stranu pozemku, kde jsou hadice.

Moje motorka není nikde vidět. Myslím, že se v tu chvíli posere.

„Panebože!“ zařve. „Je pryč! Nevím, kde je! Přísahám! Já nevím!“ Hlava se mu třese sem a tam tak rychle, až to vypadá, že mu každou chvíli odletí z krku.

„No, měl jsi to na starosti, že jo?“ Zavrčím a udělám k němu rozzlobený krok. Dělám, že si vyhrnu rukávy, a blížím se k němu se zaťatými pěstmi. „Tak ji radši najdi, nebo ti utrhnu hlavu od krku, chlapče!“

„Ježíši, kurva, přestaň mučit prospekta, Thorne,“ táhne líně Beast, když se ke mně zezadu přiblíží. „A nech toho zasranýho skřítka. Ježíši, mluvíš jako zasranej irskej polda z nějakýho starýho filmu.“

Otočím se a mrknu na bratra s úsměvem. „To je součást role, brácho.“ Nechám svůj přízvuk sklouznout do přirozeného lehkého brogue. Vyrostl jsem v Irsku, pravda. Ale tady ve Státech už žiju dost dlouho na to, aby většina mého přízvuku zmizela. Tedy pokud jsem nepil – v takovém případě mi bratři říkají, že se vracím s pomstou.

Dělat si prdel z prospektů je stará tradice. A já jsem člověk, který tradice ctí. Kromě toho, Beast je fajn, že se s ní dá mluvit. Je to legenda, která mladé naděje podrobuje zkouškám. Měl bych to vědět: Sám jsem byl kdysi nadějný hráč a Beast mě omylem střelil během nepovedeného žertu. Mám štěstí, že jsem to přežil. Ale myslíš, že mu to mám za zlé? To ne.

Protože mi Beast zkazil zábavu, vyštěknu smíchy a kývnu směrem k druhé straně pozemku. „Uvidíš, že moje motorka je hned támhle,“ řeknu prospektoví do bledé, zpocené tváře. „Přesunul jsem ji. Abych ti dal lekci. Dokud je jedno z našich motorek pod tvým dohledem, jsi zodpovědný za všechno, co se s ním stane. Na to nezapomeň.“

O prospektech nemluvíme jménem – myšlenka je taková, že jsou pro nás nedůležití a zaměnitelní, dokud se neosvědčí a nedostanou záplatu. Nebo dokud neprokáží svou bezcennost a nebudou vyhozeni. Slyšel jsem, že jinému prospektorovi říkají Hollis, i když nevím, jestli je to jeho křestní jméno, nebo příjmení. Hollisova hlava se kýve nahoru a dolů jako panenka bobblehead. „Ano, pane. Ano, pane.“

„Dobře.“

„Thorne,“ zavrčí Beast. „Rock tě chce vidět. Poslal mě sem, abych tě našel.“

Přikývnu a otočím se zpátky k vyhlídce. „Později se podívám na motorku, abych zjistil, jak dobře jsi ji umyl. Mezitím vezmi jednu z klecí do obchodu a vyzvedni nějakého Guinnesse. A nějaké Lucky Charms.“

Prospekt se zasměje. „Dobře.“

Ostře se na něj podívám. „Cože?“

Tváří se nejistě. „Chci říct… však víš. Lucky Charms. Irské. Leprechaun.“

„Já mám, kurva rád, Lucky Charms!“ Zařvu na něj. „Vypadni mi z očí a dělej, co ti říkám!“

S očima dokořán a bílý jako stěna se ten prospektor rozběhne plnit mé příkazy, jako by mu prdel hořela.

„Bože, ty jsi ale kretén,“ zamumlá Beast.

Zasměju se. „Aspoň jsem ho ještě nestřelil, ty zmrde.“

 

KDYŽ JE PRÁCE HOTOVÁ, jdu hledat Rocka, našeho prezidenta. Najdu ho v kapli s naším viceprezidentem Angelem.

„Hej, šéfe,“ zavolám, když procházím těžkými dubovými dveřmi. Rock sedí na svém obvyklém místě v čele stolu. Napravo od něj se Angel opírá o židli s nohama nahoře a rukama sepjatýma za hlavou. „Angele.“

„Bratře,“ přikývne Angel.

„Posaď se,“ zavrčí Rock.

Udělám, co po mně chce, a rychle si prohlížím jejich tváře, abych zjistil, o co jde. Nevypadají příliš vážně, což je dobré znamení. Ale už to, že jsou tu oba a že jsme v kapli, mi napovídá, že jde o něco víc než jen o nezávazný rozhovor.

„Co se děje?“ Zeptám se, když se opřu a oba si je prohlížím.

„Mám pro tebe práci,“ řekne Rock bez okolků.

„Jakou práci?“

„Ochrana.“

Klub nabízí ochranu řadě podniků tady v Tanner Springs výměnou za malý poplatek nebo nějaký jiný druh dohody. Okamžitě předpokládám, že právě o tom Rock mluví. „Dobře,“ přikývnu. „Kdo?“

Rock zaváhá. Angel se na něj podívá a pak na mě.

„Dcera Oze Mandiase,“ řekne.

Cože? To. Kurva?

„Promiň, cože?“ Zeptám se. „Ozova dcera?“

„Máš výborný sluch,“ zamumlá Rock a zúží oči.

Oz Mandias. Prezident Death Devils. Konkurenční klub na východ od nás. Už jsme s nimi dřív obchodovali – s drogami, ale hlavně se zbraněmi. V poslední době se naše dva kluby blíží k něčemu jako spojenectví. Něco jako vzájemná dohoda o škrábání zad. S nejasným příslibem vzájemné pomoci v případě infiltrace z jiných klubů na jih od nás.

Vzájemná pomoc. Třeba poskytnutí záložních sil. Extra ochrana na výjezdech. Takové věci.

Ale hlídání dětí?

„Ani jsem nevěděl, že Oz má dceru,“ řeknu hloupě. Zdržuju čas, protože nevím, co to kurva je, ale všechno v mé hlavě křičí, že tohle v žádném případě dělat nebudu.

„Zřejmě,“ řekne Angel mírně. Ještě víc se opře v křesle a lehce pokrčí rameny. „Asi je to jeho jediné dítě. Jmenuje se Isabel.“

„Ježíšmarjá,“ zamumlám a prohrábnu si drsnou rukou vlasy. „V čem je problém? Je v nebezpečí?“

„Nevím.“ Rock se posunuje na sedadle a bere do ruky krabičku cigaret, která leží před ním. Zapálí si a pokračuje. „Oz mi nechtěl říct podrobnosti.“

„Proč na to, sakra, nenasadí někoho ze svých lidí?“

Představím si, jak je vyslán před tu zasranou dívčí střední školu nebo tak něco. Ani si nedokážu představit, kolik by Ozově dceři bylo. Prezident Devils má jeden z těch skleslých, povětrnostními vlivy ošlehaných obličejů, které vypadají nestárnoucí. Může mu být od pětatřiceti do šedesáti, jak to mám sakra vědět? Jediným náznakem je, že má ve vousech pár skvrn šedin, ale to může být způsobeno jen tvrdým životem, který vedl.

„No, o to jde,“ začne Rock, nakloní se dopředu a položí lokty na stůl. „Oz ji chce mít z dohledu. A někde, kde to není spojené s jejich klubem. Proto na ni nenasadí žádného z Devils.“

Angel se znovu zasměje. „Jo. A nejspíš i proto, že nemůže věřit svým mužům, že od ní nedají ruce pryč.“

„Do prdele, děláš si srandu?“ Rock opáčí. „Dovedeš si představit, co by Oz udělal, kdyby zjistil, že jeden z jeho mužů souloží s jeho dcerou?“ Napodobí, jak si vytahuje ptáka a uřezává ho nožem.

Takže tahle holka už musí být minimálně v pubertě. To je kurva skvělý. I když by se mi asi mělo ulevit, že se po mně nechce, abych chránil malé dítě.

Při tom pomyšlení mi tuhne krev v žilách. Za čelem mi vytryskne záblesk temnoty – temnoty, na kterou se snažím nikdy nemyslet. Hrozí, že se zvětší, ale zavřu oči a zatlačím ji zpátky. I tak mi srdce začne v hrudi nepravidelně bušit.

Nechci chránit někoho bezmocného. Nechci to dělat. Nemůžu…

S námahou, která je skoro větší, než mám v sobě, se zhluboka nadechnu a znovu otevřu oči a doufám, že jsem Kristova noha dost rychlý na to, aby si Angel a Rock ničeho nevšimli. Ale Angel si mě zvědavě prohlíží.

„Proč sis pro tohle vybral zrovna mě?“ Řeknu to rychle, abych mu zabránil položit mi jakoukoli otázku, kterou má v očích.

„Vlastně,“ odpoví Rock, „to Oz si vybral tebe.“

„Oz si vybral mě?“ Ani jsem netušil, že mě dokáže identifikovat podle jména.

„Jo,“ odfrkne si Angel. „Řekl: ‚Chci tu irskou kundu‘.“

Rock se zasměje, ale já jsem pořád příliš ohromený, než abych se k němu přidal. „Jdi do prdele, Angele,“ zavrčím. „Co po mně kurva chce?“

„Zřejmě si o tobě udělal průzkum,“ řekne Rock mírně. „Vybral si tě, protože ví, že uděláš cokoli, abys ji ochránil a aby se to nedostalo k poldům.“ Koutek úst se mu zvedne. „Říkal, že ví, že tě může nechat deportovat, když to poděláš.“

Do prdele. To je kurva nepopiratelně pravda. Mám ve Spojených státech záznam ve vězení, který je dost špatný na to, aby mě ještě jedna cesta do vězení mohla skončit v příštím letadle zpátky do Irska. A já se do Irska vrátit nechci. To, co mě tam čeká, je horší než smrt.

A potom možná i smrt.

„Jak mám, kurva, tu holku chránit, když ani nevím, před čím ji chráním?“ Říkám bezradně a sahám po vlastní krabičce cigaret.

„Oz mi řekl, abych ti dal tohle číslo,“ řekne Rock. Vytáhne z kapsy džínů papírek a podá mi ho. „Dá ti tolik informací, kolik chce, abys věděl.“ Dlouze potáhne z cigarety a vypustí ji. „Ubytujeme tě v našem bezpečném domě za Connegut River. Ani Oz neví, kde to je. Oz nám dá schůzku s několika svými muži, provedeme převoz té dívky a pak ji tam přivezeme. Pravidelně pošlu nahoru pár Lordů se zásobami, tak dlouho, dokud neutichne ten průser, co se tam děje.“

„Počkej,“ vybuchnu. „Já budu zalezlý v Connegutu s touhle holkou? Na neurčito?“

„Oz říká, že možná pár týdnů. Možná měsíc. Dost dlouho na to, aby se vypořádali se svým problémem, než bude dost bezpečno, aby se Isabel mohla vrátit.“

„Do prdele se mnou jestli uteču,“ zamumlám.

„Neposer to, Thorne,“ zavrčí Rock, když si strkám papírek do kapsy. „Nemusím ti snad připomínat, jak důležité je naše spojenectví s Death Devils.“

„Ne, nemusíš,“ souhlasím.

„A nech si ptáka v kalhotách.“

Žádné obavy. Musel bych být zasraný idiot, abych si to rozdal s Ozovou dcerou. A já nejsem zasranej idiot.

A tak to je. Dělám tuhle věc.

Vstanu od stolu, střelím po Rockovi a Angelovi pohledem a beze slova opustím kapli. Myslím, že jsem zachytil Angela, jak se na mě cestou ven soucitně dívá.

Tohle se děje. Musím poslechnout svého prezidenta. Nemám na vybranou.

Budu trčet někde uprostřed ničeho a hrát si na bodyguarda, který bude chránit nějaký úlovek před vlky po celou dobu, co bude kurva trvat.

Nebo při tom zemřu.