ITFTH - 9. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Magie je magie. Láska je láska. A někdy, když se dva setkají jde jak o lásku, tak magii.

~ pravidla babičky Lucy pro magii a randění

 

V době, kdy se usadíme na pohovce s čajem nalitým do roztomilých šálků, mám nervy v kýblu. Gray na druhou stranu vypadá odhodlaně a pod kontrolou. To mu závidím. Jeho sebedůvěra je jedna z nejatraktivnějších věcí na něm. No, jeho žhavé tělo a směšně ďábelský úsměv také není k zahození.

„Ačkoli jsme se s bratrem snažili udržet tuto informaci v tajnosti, očekávám, že brzy bude všeobecně známá.“

„Tak mi ji neříkej.“ Položím mu ruku na předloktí. Oba jsme si sundali rukavice a kabát, když jsem dělala čaj. Najednou jsem si sobecky přála, abych ho mohla držet za ruku a cítit, jak se jeho teplé prsty proplétají s mými, ale to bych zašla daleko na škále od spořádané dámy k drzé huse, že? A záleží vůbec na tom, když už jsem s ním sama? A pak tu byli ty naše polibky, které naznačovaly, že jsem už promarnila jakoukoli šanci na to, co je považováno za správné. Ale jasné ranní slunce jako by vyžadovalo více slušnosti, než měsíční svit.

„Potřebuju ti to říct, protože je to důvod ke všemu ostatnímu.“ Zhluboka se nadechne. „Už jsem ti říkal, že otec má titul barona, ale titul se dvěma šilinky v kapse je ti k ničemu. Můj otec byl nejmladší syn a naše větev rodu nikdy titul mít neměla. Ještě před pěti lety bylo mou ambicí stát se profesorem na Oxfordu s nadějí, že bych jednoho dne mohl být zvolený vícekancléřem. Je mi mnohem pohodlněji mezi knihami –“ jeho tvář se zkřiví smutkem. „- ale osud a řada strašlivých nehod měla za následek, že titul zdědil otec a po jeho smrti titul přejde na mě. Říct, že se naše životy zcela změnily, by bylo podhodnocené tvrzení. Nikdy na tuto pozici nebyl připravován a všechno špatně zvládnul. Veškeré zdroje po sérii neúspěšných investic jsou pryč.“

Otevřu pusu, abych něco řekla, ale on zavrtí hlavou, aby mě zastavil.

„Prosím, nech mě to všechno doříct. Jestli přestanu, nevím, zda budu schopný pokračovat.“ Promne si čelo. „Říkám, že titul je téměř k ničemu, protože pro některé lidi má stále hodnotu. Zdá se, že lidé s tituly si myslí, že jsou mnohem lepší, než jiní, ačkoli jsem neviděl nic, co by to dokazovalo. Je to jen náhoda při narození, stejně jako barva očí, nebo to, kdo jsou tví sourozenci.“ Pomalu vydechne a hledí na své ruce, které svírá před sebou. „Já mám jediného bratra, dvojče. Včera večer jsi ho potkala. Vždycky si děláme legraci, že se při našem narození něco pomíchalo. Reg by si nepřál nic jiného, než být dalším baronem, zatímco já za tím titulem nevidím nic jiného, než nechtěnou práci.“

Bylo mu souzeno stát se baronem. Wow. Neviděla jsem to přicházet. Žaludek se mi kroutí strachy a obklopuje mě, ale v tichosti čekám, zatímco on dává dohromady své myšlenky. Chci ho znovu požádat, aby přestal, aby mi už nic neříkal, ale nemůžu. I když začínám mít podezření, že to, co bude následovat, se mi nebude ani trochu zamlouvat.

„Můj otec se rozhodnul prodat mě a můj titul bohatému průmyslníkovi, panu Lennoxovi. Ten podnikatel souhlasil, že zaplatí tátovi dluhy, když si vezmu jeho dceru a dostane tak titul lady.“

Zalapám po dechu. Gray je zasnoubený? Sevře se mi hruď.

„Takže kradeš, abys splatil, co dluží.“

Je snadnější mluvit o jeho loupeživé činnosti, než o nadcházejícím svatebním obřadu. Už jen z představy, že si Gray vezme někoho jiného, se mi dělá nevolno.

„Domluvené sňatky nejsou v našich kruzích nic neobvyklého. Za jiných okolností bych možná i souhlasil, kdyby nebylo bratra. A teď jsem potkal tebe a ta myšlenka je ještě absurdnější.“ Prohlíží si moji tvář, jako by se snažil uhodnout, jak na jeho slova zareaguju. „Nech mě, abych se kousek vrátil. Reg je ohledně financí velmi chytrý. Můj otec říká, že jeho aktivity nejsou vhodné pro gentlemana a dělá hodně, aby podkopal práci mého bratra. Předtím, než titul přešel na mého otce, Reg systematicky navyšoval skromné bohatství naší rodiny, většinou prostřednictvím dovozu zboží. Díky těmto snahám se seznámil s panem Lennoxem a začal se dvořit jeho dceři Charlotte. Všechno šlo dobře. Nikdy jsem neviděl mého bratra tak šťastného.“ Na okamžik utichne. „Většina z jeho obchodů byla úspěšná, ale při posledním… se loď ztratila.“

Sevře se mi hruď.

„Zbytek si dokážeš domyslet.“ Roztřeseně vydechne. „Pan Lennox nenahromadil tolik bohatství proto, že by byl laskavý, nebo odpouštěl. Ztráta bratrových investic zkombinovaná s tátovými dluhy z hraní ukázala, jak zranitelní my muži jsme. A tak se chopil příležitosti koupit si titul pro svoji rodinu.“

„Takže teď, Charlotte bude… tvojí ženou?“ Dusím se těmi slovy.

Nesnáším představu, že se někdo musí vdát kvůli těmto okolnostem. Z první ruky jsem poznala, jak zdrcující může být manželství bez lásky, i když to mé nezačalo stejným způsobem, ale obzvláště nesnáším představu, že bude Gray svázán s někým, koho nemiluje. Nebo že ta žena nebudu já.

Gray se zašklebí. „Ne, pokud k tomu mám co říct.“

„Pokud tvůj bratr je tvé dvojče, nemohli byste si vyměnit místa?“ Nebylo to součástí dějové linky mnoha filmů a knih?

Zavrtí hlavou. „Včera večer jsi ho se mnou viděla. Naše rysy jsou příliš odlišné, aby si nás někdo mohl splést.“

„Jasně, asi jsem to věděla.“

„A v tom je ten problém. Neexistuje žádné snadné řešení.“ Sevře ruce v pěst. „Nevezmu si ženu, kterou můj bratr miluje, ale ani nemůžu dopustit, aby nějaká žena byla tak zneuctěná. Ačkoli jsem byl schopný včera večer překazit jejich plány, nebyl bych překvapený, kdyby naši otcové spřádali společně další pikle, aby učinily oznámení bez mého souhlasu, aby mě přinutili udělat to, co požadují. Celá situace je neudržitelná.“

Bolí mě srdce, fyzicky bolí, jako by mi někdo strčil ruku přímo do hrudi a mačkal ho.

„Reg se stal banditou sám, zoufale touží po vylepšení naší rodinné situace, kontrolovat něco v jeho životě a zachránit Lottie před machinacemi jejího otce. Když jsem zjistil, co dělá, trval jsem na tom, že mu pomůžu. Cetky, které krademe, mají na nás a otcův dluh velmi malý dopad, ale pořád to zkoušíme. Pořád si myslím, že kdyby pan Lennox na nás neměl tu páku…“ spadnou mu ramena. „Vím, že otcovy hazardní hry jsou pouze částí problému, ale významnou součástí. Naše situace se zlepšila poté, co se k nám přidal Duncan, ale pořád ne dost. Pokaždé, když zaplatíme jeden z otcových dluhů, hraje ještě víc. Je to nemoc, která zničí nás všechny.“

„Je to jako chyť krtka (pozn. hra, při které se paličkou snažíš bouchnout do krtka, který vylézá z různých děr).“ Zamumlám nahlas.

Gray se zamračí. „Nerozumím, proč bych chytal krtka?“

„To je jedno.“ Zavrtím hlavou. „Jde o hru, kterou jsem jednou hrála, ale zní to…“ snažím se vymyslet analogii, které by porozuměl. „Je to jako monstrum z řecké mytologie, hydra.“

„Usekneš jednu hlavu a nahradí ji dvě další.“ Gray ponuře přikývne. „Ano, něco takového.“

„Nevím, jestli vám můžu nějak pomoci, ale můžeš si vzít všechny šperky, co mám,“ řeknu a modlím se, aby nezmizely jako popelčin kočár, jakmile zmizím zpět do jednadvacátého století.

„No moc jsem nevylepšil svůj náhled na mě, proč bys měla přijmout můj návrh dvořit se ti, co? Ožebračený dědic, který pod rouškou tmy okrádá lidi, aby unikl připoutání k ženě, kterou nikdy nebude moct milovat.“

Chytnu ho za ruce. „To není důvod, proč nemůžu přijmout tvoji nabídku.“

Bolestný výraz na jeho tváři mě téměř donutí vzít má slova zpět.

„Není to kvůli tvému otci, ani bratrovi, nebo kvůli tomu, jak se všechno rychle stalo.“ Doplním rychle. „A nejde ani o tvoji… tvoji možnou snoubenku. Jde o to, že můj život není takový, jaký si představuješ. Nemůžu tu zůstat. Odcházím za pár dní. Nemám v této věci na výběr.“

„Nežádal jsem tě, abych se ti mohl dvořit kvůli tvému bohatství. Prosím, nemysli si, že je kvůli tomu.“

Stěží se můžu označovat za bohatou, ale zase, ty šaty a šperky a dokonce i kočár, který jsem dostala, naznačují opak. Je mi jasné, jak někdo k takovému názoru dojde.

„Pche, jsem ráda, že tu nejsi kvůli penězům, protože upřímně já žádné nemám.“ Obzvláště ne v této době. Všechno, co mám, mi dala Alice svojí magií. A ačkoli si žiju pohodlně, podle žádné definice nemůžu být označená za bohatou.

Gray si odfrkne, zvláštní zvuk a podle výrazu na jeho tváři soudím, že je překvapený, což se nestává moc často. Přiškrceně se zasměje. Díky tomu se taky neochotně a přidušeně zasměju. A pak se oba rozhýkáme, všechny obavy a stres vybublají napovrch a oba se smějeme.

Pravděpodobně je to tak lepší, než se schoulit a vzlykat.

Když náš smích odezní, utřu si slzy z očí a závažnost našeho rozhovoru nás znovu obklopí.

„Omlouvám se. Přeju si, abych mohla –“

„Rozumím.“ Odmávne moji omluvu. „Opravdu. Jen si přeju, aby vše mohlo být jinak. Pro nás všechny.“

A mohlo by být, ne? Kdybych přesvědčila Alici, aby přenesla Graye do budoucnosti… až na to, že tu Alice není a já neznám způsob, jak se s ní spojit. Prsten na mé ruce by mohl možná pomoct, ale co když ne? Co když je naprogramován jen pro mě?

Samozřejmě, Gray by také musel věřit, že je to možné. Jak bych mu mohla vysvětlit život v jednadvacátém století a učinit ho dostatečně lákavým, aby chtěl nechat všechno, co zná za sebou? Také se stane baronem, pro boha živého. Jak bych s tím mohla soutěžit?

„Nemůžu si tě vzít.“ Řeknu nakonec. „Přeju si, abych mohla. Abych mohla tohle všechno napravit.“

Gray přikývne. Na několik okamžiků sdílíme pohled plný bolesti.

„Nevezmu si ji.“ Řekne Gray a hledí mi do očí. „Nic jsem jí neslíbil. Nic mezi námi není. Věříš mi, že?“

Polknu a lehce přikývnu. Chápu, co říká. Je volný. Volný, aby mohl být se mnou. Alespoň na chvíli. „Chápu.“ Zašeptám.

Zadržím dech, jak se Gray předkloní. Pohnu se, abych se s ním setkala na půli cesty. Naše ústa se k sobě tisknou se směsicí zoufalství a touhy po to, co by mohlo být.

Vzpomínky na sladký, téměř nevinné polibky, které jsme sdíleli předtím, byly smeteny vlnou touhy, chtění a potřeby. Odtrhne ústa od mých a zadívá se mi do očí. Přelije se přese mě vzrušení. Prsty mě svědí touhou se ho dotknout, cítit jeho tělo pohybující se proti mně.

„Prosím, Grayi.“ Zamumlám a přitisknu se k němu.

„Jsi si jistá, Cassy? Nikdy bych nic takového od tebe nežádal. Tvá reputace…“ rozhlédne se po místnosti, jako by očekával zamračenou garde dámu, která vyskočí zpoza křesla. „Už jsem tě uvedl do rizika.“

„Grayi.“ Zašeptám a přitáhnu jeho pozornost zpět k sobě. Na chvíli mu hledím do očí. „Chci být s tebou, navždy, ale to nemůžeme mít, takže si vezmu tento okamžik s tebou a všechny další až do chvíle, kdy budu muset odejít.“ Pokud nemůžeme mít věčnost, můžeme mít alespoň toto. Musí to stačit.

Pak mě zvedne a odnese skrze malou chatku do ložnice, kterou jsem si zabrala první noc zde.