CWAA - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

Proč mě zajímalo, jestli se Olivia zapojila a převzala to ode mne a hledá manželku pro Griffa? Nebylo to tak, že bych chtěla zůstat u toho mimozemšťanova bizarního požadavku. Každopádně to měla být její schůzka.

Schůzka, o kterou mě prosila, aby mohla na rande odejít dřív. Souhlasila jsem, což znamenalo, že podle našich zavedených pravidel nákupčí přišla o všechna práva s ním spolupracovat nebo vydělat provize. V tomto případě by provize nebyly, ale bylo to totéž, že?

Zavrtěla jsem hlavou a snažila se ze sebe setřást ten zmatený pocit, který bezpochyby byl díky několika koktejlům paní Astorové. Měla bych být ráda, že mi Olivia pomohla. Nechtěla jsem pracovat přesčas, abych dokončila seznam tohoto klienta, i když byl Griff tím nejzajímavějším zákazníkem, kterého jsem za celý týden měla.

Vrhla jsem na něj pohled, když mu Olivia na svém telefonu dychtivě ukazovala ženy, které se k němu hodí. Jistě, byl vysoký, což se mi na chlapovi líbilo, a udělaný, aniž by byl statný. Jeho hranatá čelist a tmavé vlasy byly klasicky hezké, i když jeho modrá kůže byla všechno, jen ne typická. I když to bylo zpočátku zarážející, nyní jsem si toho sotva všimla. Všimla jsem si, že měl milý úsměv, když se usmál, což nebylo často.

Ne že bych byla pronásledovatel mimozemšťanů, nebyla jsem. Daleko od toho. Byla jsem zvědavá jako kdokoli jiný, když se Drexiané odhalili, ale obracela jsem oči nad ženami, které se postavily do fronty, aby se přihlásily jako nevěsty. Lidští muži možná nejsou tak vzrušující jako mimozemští válečníci, ale byla jsem v pohodě, když jsem držela nohy pevně na Zemi, děkuji mnohokrát.

„Co to bylo?“ Olivia se na mě podívala přes mobil.

Do prdele. Řekla jsem něco z toho nahlas? Stále to bzučelo dostatečně hlasitými rozhovory, o kterých jsem pochybovala, že by toho mohla hodně slyšet, ale nápoje byly rozhodně silnější, než jsem si myslela. Nepomohlo mi, že jsem pracovala přes oběd, což znamenalo, že mi chlast šel přímo do hlavy.

„Nic.“ Sklouzla jsem z barové stoličky a dopadla na paty, aniž bych přepadla, což byl skutečný vánoční zázrak. „Protože to máš v ruce, půjdu domů.“

„Jsi si jistá?“ Olivia nevypadala tak opilá, jak já se cítila, a zajímalo mě, jestli se jí na jejím neštěstí na rande podařilo sehnat nějaké jídlo.

„Zcela.“ Poplácala jsem Griffa po paži. „Vím, že je v dobrých rukou.“

Mimozemšťan na mě přimhouřil oči. „Jdeš domů sama?“

Vytáhla jsem z kabelky svůj vlastní telefon. „Zavolám Lyft.“ Když se jeho čelo zmateně svraštilo, dodala jsem. „To znamená, že pro mě přijede auto.“

Zamračil se na to, takže vypadal velmi divoce. „Doprovodím tě k tomuto vozidlu.“

Odmávla jsem ho, ale druhou rukou jsem mu sevřela paži pevněji, abych nespadla na podlahu. „Nemusíš to dělat. Jsem velká holka.“

Položil mi ruku na záda. „Ty nejsi skoro vůbec velká.“

„Nech ho, aby tě vyvedl,“ řekla Olivia a divoce ťukala do telefonu. „Už mu přidávám na profil, že je rytířský a ochranářský.“

Dav se pro nás rozestoupil, když nás Griff vedl k východu, jednu ruku nataženou před námi a druhou stále na mých zádech. Snažila jsem se ignorovat teplé mravenčení, které se šířilo mým tělem, které bylo rozhodně z nápojů a ne z jeho dotyků.

Jakmile jsme opustili bar, uvědomila jsem si, jak hlasité to uvnitř bylo. V uších mi zvonilo a zvuk mých bot klepajících na tvrdou kamennou podlahu se rozléhal, když jsme procházeli zdobenou budovou a ven.

Zalapala jsem po dechu, když jsme prošli skleněnými dveřmi na chodník. „Myslím, že se ochladilo.“

„Je celá vaše planeta tak studená?“ Griff nevypadal, že je mu chladno, přestože byl doslova modrý. Netřásl se jako já, ani si rychle nemnul ruce nahoru a dolů, aby zůstal v teple.

„Ani náhodou. Slyšela jsem, že Karibik je teď pěkný a toastový.“ Podívala jsem se nahoru na tmavou oblohu, překvapená, že se sněhové vločky už nesnášejí dolů. „Ale oni nemají možnost bílých Vánoc jako my.“

„Co jsou to bílé Vánoce?“

„Když na Štědrý den napadne dost sněhu, aby pokryl zem, říká se tomu bílé Vánoce.“ Spiklenecky jsem ztišila hlas. „Neříkej to Liv, ale i já si myslím, že bílé Vánoce jsou hezké.“

Vážně přikývl. „Zachovám tvé tajemství.“

To mě rozesmálo, když jsem opatrně šla k ulici s Griffem po boku. Pokud jsem stála dostatečně blízko k němu, jeho tělo blokovalo vítr. Kromě toho na to, že byl ten chlap modrý, vydával slušné množství tělesného tepla. Nemluvě o tom, že příjemně voněl, jako čerstvé prádlo s nádechem něčeho pikantního. Napadlo mě, jestli je to přirozená valorianská vůně, nebo jestli má na sobě nějakou mimozemskou kolínskou.

„Nejsi to, co jsem čekala,“ řekla jsem, když jsme stáli na obrubníku a kolem nás projížděl neustálý proud provozu. Podívala jsem se na telefon a zaregistrovala, že moje jízda je minutu daleko.

„Co jsi čekala?“

„Od mimozemšťana, který přišel na Zemi hledat družku?“ Kývala jsem hlavou dopředu a dozadu. „Asi bych si myslela, že budeš panovačnější v tom, co chceš.“

„Panovačný?“

„Jo,“ řekla jsem a můj hlas se zachvěl. „‚Přineste mi kyprou samičku, aby mi porodila děti.‘“

Z hrdla mu vyšel zvuk, který byl skoro jako smích. „Není to tak, jak zním nebo co bych řekl.“

„Vím.“ Dala jsem si ruku na ústa, abych potlačila další smích. „To je to, co myslím. Chceš ženu, ale nemůžeš mi říct, co se ti na ženách líbí.“ Vydechla jsem, což bylo vidět v mrazivém vzduchu. „Myslím, že je hezké vědět, že ani velký a drsný mimozemšťan neví, co chce.“

Promáčklá šedá Toyota zastavila a řidič se naklonil přes sedadlo spolujezdce. „Caroline?“

Opravdu jsem potřebovala začít používat preferovaný Lyft.

„To jsem já.“ Otočila jsem se na Griffa, který si auto s nestřeženým podezřením prohlížel. „Hodně štěstí s Olivií a seznamovacími aplikacemi.“

Nemluvil, když jsem ho poplácala po hrudi. Zvažovala jsem, že mu dám pusu na tvář, ale věděla jsem, že to byly koktejly paní Astorové, které přinášely další špatné návrhy. Místo toho jsem se otočila a sedla si na zadní sedadlo auta. Než jsem stihla zavřít dveře, Griff nastupoval vedle mě.

„Co děláš?“ zeptala jsem se, když jsem se posunula přes zadní sedadlo, abych se přizpůsobila jeho mohutnosti.

„Ženy v zařízení mohou počkat, dokud se neujistím, že jsi bezpečně doma.“ Zabouchl dveře, takže řidič sebou trhl a zaklel. „Můžeš pokračovat, pane Lyft.“

Řidič poklepal na GPS na obrazovce svého namontovaného telefonu a zavrtěl hlavou. „Proč mám všechny ty šílence?“