CWAA - 6. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

„To je tak špatný nápad,“ řekla jsem si potichu, když jsem vedla Griffa z předních dveří Saks Fifth Avenue.

„Nebyl v obchodě bar?“ zeptal se Griff a ohlédl se přes rameno, když jsme vyšli na chodník, kde se to hemžilo svátečními nakupujícími a lidmi mířícími po práci domů.

Uvnitř Saks byl bar, ale v žádném případě jsem nebrala mimozemšťana k pití a potenciálně vyhledávala ženy, kde pracuju. Už jsem šla proti všem svým nejlepším instinktům, když jsem vzala toho chlapa do baru. Technicky vzato, neměla jsem se bratříčkovat se zákazníky mimo pracovní dobu, ale Miranda mi dala jasně najevo, že potřebuji udělat Griffa šťastným. Vzhledem k tomu, že věc, kterou chtěl, abych mu obstarala, byla manželka, jediný způsob, jak to udělat, bylo vzít ho z obchodu.

„Tohle je tvé poprvé v New Yorku, že?“

„To je správně.“

Zahákla jsem mu paži, spíš proto, abych se nerozdělila v tlačenici lidí, kteří nás tlačí, než cokoli jiného. „Pak bys měl vidět víc z New Yorku.“

Dovedla jsem nás oba od Saks a za roh. Prosincový vítr se mi zakousl do kotníků a já si těsněji přitáhla červený kabát s bílými puntíky kolem krku. Ještě nesněžilo, ale vzduchem se nesl zřetelný pach blížícího se sněhu, o kterém jsem věděla, že zanese město.

Mrazivé počasí bylo další věcí, kterou jsem o svátcích neměla ráda, a vklouzla jsem do kovaných železných vrat nedalekého dvora a pak skrz sadu skleněných dveří. Dupala jsem nohama, abych rozptýlila trochu chladu, když jsem Griffa vedla po schodištích a kolem tyčících se sloupů, dokud jsme nevstoupili do zdobené zlaté místnosti s dlouhým barem a vysokým klenutým stropem.

Zíral na opulentní okolí, když jsem ho táhla za sebou ke dvěma stoličkám u baru. „Nemyslel jsem si, že pozemské bary vypadají takhle.“

„Většina z nich ne,“ připustila jsem. Neřekla jsem mu, že je to jeden z nejbližších barů k Saks a do kterého jsem zašla, když jsem chtěla mít pocit, že nejsem skoro třicetiletá a sama. Půvab tohoto místa ve zlaceném věku mi vždy přinášel lepší náladu, dokonce i během svátečního šílenství.

Nemusela jsem se dívat na nápojový lístek, abych věděla, co chci, ale otočila jsem se na ke Griffovi. „Jaký je tvůj jed?“

Zvedl obočí a připomněl mi, že univerzální překladatelské implantáty nedávají kontext ani nevysvětlují slang.

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. „To znamená, co chceš pít?“ Naklonila jsem se blíž, aby mě přes ten hluk rozhovoru slyšel. „Doporučuji Hemingwaye nebo Paní Astors.“

Nechápavě se na mě podíval. „Přijmu tvé doporučení.“

Otočila jsem se čelem k baru, upoutala pozornost barmana a zvýšila hlas. „Dvě paní Astors.“

Griff už zkoumal dav, zdánlivě si neuvědomoval pohledy, které přitahoval. Navzdory tomu, že většina lidí akceptovala Drexiany a existenci mimozemšťanů, ne každý byl zvyklý vidět větší tvory, jak mezi námi chodí. Mimozemšťané s modrou pletí rozhodně nebyli normou – zatím.

„Jak lze v takovém davu potkat ženy?“ zeptal se Griff, když naše koktejly klouzaly přes nablýskaný bar směrem k nám.

„Pěkně popořádku.“ Zvedla jsem sklenici na martini a zvedl ji. „Tady ti najdu manželku.“

Griff zvedl svou vlastní sklenici a napodobil můj pohyb, ale vypadal zmateně.

Lehce jsem cinkla sklenkou o jeho. „Na zdraví!“

„Je to součást lidského rituálu páření?“

Skoro jsem vyplivla doušek, který jsem pila. „Samozřejmě ne mezi námi, ale asi ano.“

„Páry sdílejí koktejly, aby se navzájem lépe poznaly a uvolnily své zábrany?“

„Můžeš to říct takhle.“ Sladký nápoj jsem spolkla, ráda, že je v něm dost chlastu, i když jahoda a citron chuť maskovaly.

Griff vypil koktejl jediným douškem a postavil sklenku martini na bar. „Dal jsem si koktejl. Co teď?“

Podívala jsem se na prázdnou sklenici a pak na něj. „Myslím, že jsi vystihl tu část pití. Nyní se musíš porozhlédnout kolem sebe a zjistit, zda tu jsou nějaké ženy, které tě osloví.“ Snažím se prozkoumat dav u baru. „Je někdo, kdo si myslíš, že vypadá zajímavě? Je tu někdo, kdo s tebou udržuje oční kontakt?“

„Kromě tebe?“

Dala jsem si další doušek a snažila se ignorovat chvění svého pulsu. „Kromě mě.“

„Je tu jedna žena, která vypadá velmi zaujatě.“

Naklonila jsem hlavu, abych sledovala jeho pohled. „To je dobré.“ Neviděla jsem skrz dav na ženu, kterou měl na mysli, ale byl podstatně vyšší než já. „Chceš si s ní jít promluvit?“

„Nemusím k ní chodit. Zdá se, že jde ke mně.“

Myslím, že ženy se zde nebudou stydět, zvláště pokud mají zájem o mimozemšťany. Neměla jsem možnost varovat Griffa před pronásledovatelkami mimozemšťanů, ale teď se mi to zdálo jako nevhodná chvíle to udělat.

Tvým úkolem není prověřovat kvůli němu ženy, Caroline. Jen mu najděte někoho slušného a rozjasni mu den.

Než jsem se stačila elegantně odvrátit a poskytnout mu trochu soukromí, prodírala se žena davem kolem nás.

„Caroline?“

Zírala jsem na svou kamarádku, když sklouzla pohledem sem a tam mezi mě a Griffa. „Liv?“

„Kdo je tvůj přítel?“ zeptala se nakonec.

„Toto je schůzka, kterou jsi mi nechala vyřídit.“ Hodila jsem do sebe zbytek svého koktejlu. „Griffe, tohle je Olivia.“

Tmavé obočí mé kamarádky vystřelilo tak vysoko, že zmizelo pod její ofinou. „No páni.“

Ignorovala jsem její výraz, a jak jí padá čelist. „Co se stalo s tvým rande?“

„Katastrofa.“ Zamávala na barmana a zavrtěla hlavou. „Hoď po mě martini a řízni to tak, že se budu červenat.“

Griff vstal z barové stoličky a pokynul Liv, aby si ji vzala. Vděčně vyskočila, naklonila se ke mně a zašeptala mi: „Prosím, řekni mi, že nechodíš s klienty.“

„Ne. To je jediný způsob, jak mu získat to, co je na jeho seznamu.“

Vrhla pohled na Griffa. „Co je na seznamu toho velkého chlapa?“

„Manželka.“

Barman posunul Martini k Liv a ona poklepala na okraj mé prázdné sklenice a její plné. „Budeš toho muset nechat.“