CWAA - 3. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Griff

Klidná oblast rušného obchodu byla vítanou změnou v chaotickém městě a byl jsem dokonce vděčný, že v dohledu nebyli žádní lidé, když jsem procházel kolem cedule s nápisem The Fifth Avenue Club svinutými mimozemskými písmeny.

Udělal jsem vše, co mi nařídil Drexian v transportu. Nastoupil jsem do dlouhého černého auta, které na mě čekalo na přistávací ploše, a řekl řidiči, aby mě odvezl na Saks Fifth Avenue na Manhattanu. Dix byl zcela jasný, že to musí být ten na Manhattanu, ať už to znamená cokoliv. Snažil jsem se nezírat, když jsme projížděli městem, ale budovy, které byly malé, když jsme se přibližovali na lodi, se teď tyčily nade mnou. Nebyly tak vysoké jako stavby v oblačném městě Neboon, ale byly pevné a vyrobené z třpytivé oceli.

Téměř stejně překvapivá jako počet vysokých budov byla světla. Zdálo se, že každá budova byla vyzdobena světly a některé měly skleněné stěny s propracovanými vzory. Stál jsem před obchodem Saks Fifth Avenue a zíral na barevná a měnící se světla, která pokrývala celou masivní budovu. V jednu chvíli to vypadalo jako ledový palác a v další chvíli jako by bylo zabalené do obří červené mašle.

Konečně jsem vklopýtal dovnitř a byl nasměrován do osobního nákupního oddělení, kde jsem stál a prohlížel si oblast, která neobsahovala nic víc než dvojitý stůl s vysokými okny za ním a podivnou malbou černých čárek na výrazném bílém pozadí.

Mou pozornost upoutaly šustivé zvuky za stolem. Nebyl jsem sám. „Ahoj?“

Pod stolem se ozvalo zaklepání a objevila se žena se světlými vlasy. Rychle vstala a pak předvedla zvláštní poskok, když se pokusila nazout si na nohu černou botu. Její zářivý úsměv zmizel, když mě uviděla.

Ignoroval jsem její překvapení. Přestože jsem byl ujištěn, že lidé jsou obeznámeni s existencí tvorů z jiných planet, od chvíle, kdy jsem vystoupil z auta a vyšel na chodník před obchodem, jsem si velmi uvědomil, že většina mimozemšťanů, které viděli, byli Drexiané, kteří se nápadně podobali lidem, kromě jejich zvýšené postavy a zvednutých hrbolků, které jim stékaly po páteřích a zůstávaly většinou mimo dohled. Tato žena nebyla první, kdo otevřeně zíral na mou modrou kůži.

„Ty jsi Olivie?“

Chvíli na mě mrkala, než zavrtěla hlavou. „Ne nejsem.“

Moje dychtivost pohasla. Dix mě ujistil, že Olivia se o všechno postará. „Mám schůzku s Olivií. Bylo mi řečeno, že tu bude.“

„Jsem Caroline.“ Odkulhala dopředu, než se jí tváře zarděly do růžova, sebrala spadlou botu a nasadila si ji na nohu. „Olivia musela jít ven a požádala mě, abych ti pomohla.“

„Ty jsi také osobní nákupčí? Můžeš najít všechny věci na mém seznamu?“

Dotkla se rukou vlasů a narovnala ramena. „Jsem a ráda ti pomůžu najít vše, co máš na seznamu.“

„Předpokládám, že je tolerovatelné, že pracuji s tebou a ne s Olivií.“

Její úsměv pohasl. „Dík.“

Z jejího tónu jsem vycítil, že její vděčnost není upřímná. „Nemyslím to jako urážku.“

„Určitě to znělo jako kompliment.“

Její slova byla příjemná, ale tón stále neodpovídal a její výraz mi říkal, že ji to nepotěšilo. „Omlouvám se, člověče. Toto je moje první cesta na Zemi a Drexian v mém transportu mi zařídil setkání s Olivií. Ujistil mě, že mi může pomoci.“

Ramena se uvolnila. „Ne, já omlouvám se. Jsem si jistá, že je matoucí, když ti bylo řečeno, aby ses setkal s jednou osobou a místo toho jsi dostal jinou. Ujišťuji tě, že jsem stejně kvalifikovaná jako Olivia, a udělám, co bude v mých silách, abych ti sehnala všechno z tvého seznamu.“

Uklonil jsem se jí hlavou. „Máš mou vděčnost. Jmenuji se Griff.“

„Ráda tě poznávám, Griffe.“ Vyšla úplně zpoza stolu, aby odhalila černé šaty, které obepínaly její křivky a ladily s jejími botami, ale i s hroty na botách, které ji dělaly vyšší, temeno její hlavy stále sahalo jen k mé bradě. Natáhla ruku.

Chvíli jsem si ji prohlížel, než jsem si při výzkumu, který jsem dělal na lidech, vzpomněl, že mnozí z nich se rádi dotýkali rukou, když se zdravili. Položil jsem svou dlaň na její povrch, i když moje velká ruka převyšovala její malou. „Rád tě poznávám, Caroline.“

Spustila ruku se zmateným výrazem. „Vím, že nejsi Drexian. Odkud jsi?“

„Jsem Valorian z planety Valoria, která sídlí ve vzdáleném koutě galaxie. Jsme mírumilovný druh a nedávno jsme se připojili k Drexianské alianci proti Kronockovi.“

„Pak to z nás dělá spojence.“

„To ano. Dlouho jsme obdivovali Drexiany a jejich uspořádání se Zemí.“

Stáhla rty na jednu stranu a její měkké zelené oči zbystřily. „Myslíš program na nevěstu.“

Okamžitě jsem vycítil její nelibost. „Neschvaluješ, že si Drexiané vybírají lidské nevěsty.“

Pokrčila rameny. „Myslím, že s tím nemám problém, pokud ženy chtějí trávit život ve vesmíru.“

„Ne všechny ženy si přejí opustit tuto přelidněnou, přehřátou planetu a vydat se do vesmíru?“

Založila si ruce na hrudi. „Některým z nás se tato přeplněná horká planeta stále líbí.“

„Nechtěl jsem urazit vaši planetu. Je to velmi třpytivé.“

Koutky úst jí cukaly. „Třpytivé?“

„Ano, všude blikají světla. Přední část této budovy je jimi pokryta.“

Dala si ruku na ústa a zahihňala se. „To jsou vánoční osvětlení. Město není vždy tak zářivé.“

Bylo těžké si představit, jak by to místo vypadalo bez osvětlení. „To je dost špatné.“

Než rozložila ruce, zamumlala něco o dalších příznivcích Vánoc. „Pravděpodobně bychom měli začít s tvým seznamem. Pro kolik lidí dnes nakupujeme, Griffe?

„Nakupujeme jen pro jednu.“

Zvedla obočí. „Ach? Je to snad pro tvou ženu? Poslala tě až na Zemi, abys jí něco koupil?“

„Tohle není pro manželku. Nemám družku.“

Její úsměv zmizel. „Promiň.“

„Neomlouvej se. Proto jsem tady.“

Naklonila ke mně hlavu. „Proč jsi tady?“

„Drexiané měli takové štěstí při získávání družek ze Země, že jsem si myslel, že budu následovat jejich příklad.“

Svraštila čelo. „Přišel jsi získat nevěstu na počest a chceš jí koupit dárky?“

Zamračil jsem se. Nebylo to tak snadné vysvětlit, jak jsem doufal. Vytáhl jsem své zařízení z kapsy a kliknul na něj, takže se na obrazovce zobrazil můj seznam. „Nejsem tu, abych získal nevěstu na počest, ale jsem tu, abych našel lidskou družku.“ Přidržel jsem jí zařízení. „Toto je seznam vlastností, které bych chtěl u družky, kterou pro mě najdeš.“

Carolinin pohled přešel ode mě k zařízení a pak zpátky ke mně. „Omlouvám se, cože?“