CWAA - 2. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

„Jsem to jen já, nebo se dny prodlužují, čím více se blíží Vánoce?“ Zajela jsem si rukou do vlasů a snažila se nemyslet na to, že si zoufale potřebuji upravit kořínky krémové blond.

„Nebo jsou zákazníci stále šílenější?“ Moje spolupracovnice a kamarádka Olivia se ponořila do jednoho z béžových křesel za lesklou, měděnou recepcí klubu The Fifth Avenue.

„Obojí.“ Opřela jsem se v křesle a rozhlédla se po moderním prostoru, který vedl k elitnímu osobnímu nákupnímu oddělení ve vlajkovém obchodě Saks Fifth Avenue na Manhattanu. Řada třpytivých závěsných světel visela nad hlavou, aby vytvořila lustrový efekt a vyslala světlo tančící po podlaze z leštěných krémových dlaždic. Lesklé dřevěné lamely od podlahy ke stropu vytvořily elegantní rozdělení a vstup do prostoru určeného pouze pro schůzky. Všechno na našem pracovišti bylo stylové a decentní – kromě našich svátečních nakupujících.

Od té doby, co se kalendář přehoupl do prosince, se z našeho obvyklého proudu luxusních nakupujících stala záplava zběsilých žen z Upper East Side s nemožnými seznamy a obscénními rozpočty. Dámy, které si nás objednaly, nás držely v pokušení představou osobního nákupního seznamu a přizpůsobeného svátečního šatníku.

„Není to tak, že bych si nevážila, že mi dáváš tuhle práci, Liv.“ Sklouzla jsem nohy z černých podpatků pod stolem a povzdechla si, když se mé prsty uvolnily z jejich špičatých vězení. „Ale nikdy ses nezmínila, jaké to je o svátcích.“

„Ne?“ Olivia si stáhla tmavé vlasy do vysokého culíku, stočila je do překvapivě upraveného drdolu a napůl pokrčila rameny. „Jsi si jistá, že to není obecný prostě všeobecný humbuk?“

„Já?“

Zadusila smích. „Nezdá se, že bys byla velkým fanouškem Vánoc, Caroline.“

„Není to tak, že bych neměla ráda Vánoce, ale nejsem blázen do toho všeho komerčního humbuku. Sváteční výzdoba se zvedne ještě před otevřením halloweenského cukroví, a pak už je to jen šílený nápor na nákup věcí. Zeptáš-li se mě, duch Vánoc se při míchání ztratí.“

Olivia se předváděla a rozhlížela se kolem nás, i když poprvé od otevření dveří obchodu jsme byli sami. „Nedovol, aby tě šéfové slyšeli. Tvá práce se tak trochu točí kolem lidí, kteří si věci kupují.“

„Já vím, já vím. Obvykle se ke mně nedostane, ale po přizpůsobení seznamu dárků pro sedmileté dítě, který obsahoval nejnovější iPhone a diamantový náramek, se cítím trochu unavená.“

„Musíš se dostat ven a udělat nějaké vánoční věci po městě, abys obnovila svou lásku ke svátkům.“ Olivia luskla prsty. „Mohla bys zajít na horkou čokoládu do zimní vesnice v Bryant Parku a zabruslit si.“

Povytáhla jsem na ni obočí. „Sama?“

„Můžeš si představit, že bruslíš po tváři svého bývalého přítele.“

Smála jsem se tomu, i když se mi z pomyšlení na Ethana a objevování jeho putování poté, co jsme spolu byli dva roky, stále kroutilo žaludek. „To by bylo zábavnější, ale nemyslím si, že kluziště vhodné pro rodiny chce, abych při bruslení házela urážky pod nohy.“

Olivia se usmála. „Asi ne, ale už na něj nejsi tak naštvaná, že?“

„Naštvaná, že jsem promarnila dva roky života s chlapem, který pravděpodobně nikdy neměl v úmyslu se usadit, alespoň ne se mnou? Naštvaná, že jsem zjistila, že mě polovinu doby, co jsme byli spolu, podváděl? Naštvaná, že se se mnou rozešel dva dny před mými narozeninami, aby mi nemusel kupovat dárek nebo mě brát na večeři?“

Olivia zvedla jednu dlaň. „Dobře, to bylo obzvlášť ošklivé, ale bez něj ti bude líp. Nikdy nehodlal vystoupit a být tím jediným. Přistihnout ho při šukačce, byla ta nejlepší věc, která se ti kdy stala.“

Nebyla jsem si jistá, jestli bych zařadila přistižení mého bývalého a jeho vnadnou sousedku instruktorku Pilates jako to nejlepší, co se mi kdy stalo, ale vydechla jsem. „Asi máš pravdu, ale jsem svobodná, blíží se Vánoce a je mi třicet.“

„Třicet ti bude až příští jaro.“

„Zdá se, že je to hned za rohem!“

Olivia se natáhla a položila mi ruku na koleno. „Poslouchej, jsi krásná, chytrá, zábavná a máš úžasnou spolupracovnici.“

Nemohla jsem potlačit smích, když jsem zavrtěla hlavou. „Jsi docela úžasná.“

Mrkla na mě. „Já vím a ty taky. Najdeš někoho, kdo v tobě vidí všechny věci, které dělám já.“

Položila jsem ruku na její. „Zpátky na tebe.“

Olivia otočila svou rukou, aby držela moji, a stiskla ji. „Když už mluvím o tom, že najdu svého dokonalého chlapa…“

Můj hřejivý pocit se začal vytrácet. „Prosím, neříkej mi, že máš další rande na Tinderu.“

„Mám další rande na Tinderu,“ zaječela.

„Liv, na kolika z nich jsi byla?“

„Tento měsíc nebo tento týden?“ Zahihňala se. „Je to jen do té doby, než budu vybrána jako nevěsta pro Drexiany.“

„Ještě horší.“

„Jak může být horší být spářena s dokonalým, nádherným mimozemským padouchem?“

Věděla jsem, že se planeta zbláznila z mimozemšťanů, kteří nás bránili, ale myšlenka jít žít ve vesmíru se mi nelíbila, i když byli mimozemšťané pořádný kusanec.

Zavrtěla jsem hlavou. „Tato rande jsou vždy katastrofa. Nelíbí se mi, když ztrácíš čas.“

„Nejsou ztrátou času. Potkám někoho nového, dám si z toho pár drinků – někdy večeři nebo brunch – a obvykle mám skvělý příběh, který ti později povím.“ Když stála, věnovala mi ostrý pohled. „Aspoň se dostanu ven.“

Touché. Olivia měla pravdu, že jsem znovu nezačala randit, ale to, že jsem slyšela o jejích příšerných rande, mi nepomáhalo.

„Co když je to další chlápek, který plete čepice pro svou kočku – z její vlastní kožešiny?“

Moje kamarádka udělala obličej. „Jaká je šance, že tam budou dva takoví chlapi?“

„Tohle je New York City. Řekla bych, že je relativně vysoká.“

Mávla na mě rukou. „Ten chlap takový nebude. Nemá kočky. Jenom Yorkie.“

Nakrčila jsem nos. „On je malý psí chlap?“

„Malí psí kluci mohou být žhaví. Alespoň vím, že si něco s německou dogou příliš nekompenzuje.“

Olivia vytáhla zpod stolu kabelku a já se podívala na malé hodiny, které jsme měli schované mimo dohled v zadní části stolu. Do uzavření obchodu jsme měli ještě hodinu a mohli jsme jít domů.

„Kam jdeš?“ Rychle jsem se postavila. „To rande je teď?“

„Ne, ale hned po práci se s ním sejdu na skleničku a víš, jak šílený je provoz, když počkám do konce dne. Budu muset navždy sedět v Uberu, nebo bojovat s milionem lidí v metru.“

Podívala jsem se na knihu schůzek na stole a ťukla prstem na příjmení na denním seznamu. „Ale stále máš ještě jednoho klienta.“

Věnovala mi prosebný pohled a spojila ruce, jako by se modlila. „Já vím, ale existuje nějaký způsob, jak bys mě mohla krýt?“

Zmučeně jsem vydechla. „Opravdu chceš přifařit mou smutnou náladu nic netušící matróně z Upper East Side?“

„Není to žena z Upper East Side.“

Zamžourala jsem na čmáranici jejího nečitelného rukopisu. „Manžel hledá dárky pro svou ženu a milenku?“

Zavrtěla hlavou. „Slibuji, že tohle bude zajímavé. Zítra budeme mít příběhy obě.“

„Můj bude takový, jak jsem přesvědčila nakupujícího, aby úplně vynechal Vánoce a přidal se k Mírovým sborům,“ zamumlala jsem, když moje kamarádka couvala.

„Jsi nejlepší.“

„Dlužíš mi hodně,“ zavolala jsem na Olivii, když začala vzrušeně poskakovat po bříškách nohou. „Obrovsky. Víc než vzducholoď v průvodu Macy’s Den díkůvzdání.“

Po vyvolání jména našeho konkurenta jsem přejela pohledem, ale poblíž nás stále nikdo nebyl.

„Miluji tě.“ Když se otočila na podpatku a vyběhla z klubu Fifth Avenue, foukala mi polibky.

„Taky tě miluju,“ zabručela jsem, a klesla zpátky do křesla. Navzdory své náladě jsem obdivovala, jak statečná Liv byla, že pokračovala v randění, i když to někdy zahrnovalo klobouky z kočičí kožešiny. Možná měla pravdu. Možná je čas, abych se k tomu vrátila.

„Po Vánocích,“ řekla jsem si, když jsem nohama hledala boty pod stolem. V žádném případě bych nezvládla randění a šílené nakupování o svátcích zároveň.

Zasténala jsem. Kam zmizely moje boty? Ponořila jsem hlavu pod stůl, všimla si svých bot a natáhla ruku, abych je popadla.

„Ahoj?“

Hlas byl tak hluboký, že jsem nadskočila a bouchla hlavou o spodní stranu stolu. Rychle jsem se vynořila a při snaze vstát jsem si zasekla boty o nohy. Měla jsem jen jednu, když jsem viděla, kdo stojí na druhé straně stolu.

Byl hodně přes šest stop vysoký – možná skoro sedm – a bylo jasné, že má samý sval a to hodně. Ale nebyla to jeho působivá postava pod přiléhavou černou uniformou, kvůli které jsem nechala spadnout zbývající botu na podlahu. Byly to jeho pronikavé modré oči, které ladily s jeho modrou pokožkou.

„Ty jsi Olivie?“