CWAA - 20. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

Griffův výraz se změnil. „Myslím, že nemám čas randit se všemi ženami ve vašem městě.“ Pak jeho pohled sklouzl na mou ruku spočívající na jeho.

Odtáhla jsem ji a omotala kolem papírového kelímku, znovu jsem usrkla dekadentně bohaté horké čokolády a nevšímala si bzučení konečků prstů. „To nebudeš muset.“

„Možná bych neměl používat vaše lidské algoritmy, abych si našel družku.“

Nevyčítala jsem mu, že o aplikacích pochybuje. Nikdy jsem nepotkala nikoho dobrého tím, že bych se trefila doprava, i když jsem slyšela historky o párech, které se scházely na Tinderu a braly se. No, možná ne na Tinderu, ale v jedné z aplikací.

„Je těžké se s lidmi seznámit,“ řekla jsem mu, „zvlášť v tak velkém a přeplněném městě, jako je New York. Algoritmy mají zúžit pole, ale nevím, jestli se to skutečně stane. Pokud se ptáš mě, vědomí, že existuje svět možností – a to vše s profily – usnadňuje hledání dál. Když jsi ještě musel chodit do barů, bylo s tím spojeno víc úsilí.“

„Šli jsme do baru.“

Přikývla jsem. „To je pravda, ale vsadím se, že většina lidí se tam scházela na rande z Tinderu nebo si jen zašli na koktejl.“

„Takže je těžké najít družku pomocí algoritmu nebo návštěvou baru?“

„Teď už se chytáš.“ Když svraštil obočí, rychle jsem dodala. „Ale někoho najdeme, slibuju. Olivia je ve skutečnosti skvělá v randění a houževnatá. Jestli ti někdo dokáže najít dokonalou ženu, je to ona.“

Griff nevypadal přesvědčeně. „Moje první rande pro mě nebylo dokonalé.“

Přemýšlela jsem o té hezké ženě s vílím účesem. „Bylo to jen tím, že po tobě vyjela? Ne, že by to nebyl dostatečný důvod.“

Naklonil hlavu na stranu. „Taky bych dal přednost vyšší ženě. Byla hodně malá.“

Vzpomněla jsem si, jak si ji zastrčil pod paži, a potlačila úsměv. Mimozemšťan měřil hodně přes sto devadesát. Možná jsem nebyla jediný, komu vadilo, když drobné ženy randily s obrovitými chlapy. „Jak vysokými?“

Rychle si mě prohlédl. „Vysoká jsi dost.“

To se překvapivě hezky poslouchalo, protože nemálo chlapů považovalo mou výšku skoro sto osmdesát centimetrů za příliš vysokou, zvlášť když jsem nosila podpatky. Ne že bych se podpatků vzdala kvůli komukoliv nebo kdy budu. Co se mě týče, chlapi s Napoleonovými komplexy si to můžou strčit za klobouk.

„To je dobrý.“ Povzbudivě jsem se na něj usmála. „Náš seznam pro tebe roste: pochopení, nevznětlivá a aspoň metr osmdesát.“

Griff mi úsměv oplatil a já cítila, jak se mé vnitřnosti zahřívají ještě víc než od horkého nápoje. Počkej, vibrovala jsem?

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že mi v kapse zvoní telefon. Rychle jsem ho zvedla a podívala se na obrazovku. „To je Olivia.“

Nebylo to velké překvapení, že nás hledá, ale nebyla jsem připravená na to, aby mě někdo našel, takže jsem její hovor ignorovala. Místo toho jsem otevřela textovky a skoro zajásala. „Můj správce budovy mi poslal zprávu, že mě může dneska pustit dovnitř.“ Zaznamenala jsem čas. „Ale teď musím odjet, abych se s ním setkala.“

Griff dopil poslední kousek horké čokolády. „Dobře. Jsem připravený jít.“

Líbilo se mi, jak rychle předpokládal, že půjde se mnou. „Asi bys měl zůstat s Olivií. Mohla přesvědčit Beth, aby zůstala, a i kdyby to neudělala, bude mít v záloze další ženu, se kterou se setkáš. Tím, že se mnou pojedeš do centra, se k tomu ani nepřiblížíš.“

Pokrčil rameny. „Raději bych si dal od prvních schůzek pauzu.“

To jsem mu nemohla vyčíst. První schůzky byly brutální a já si mohla jen představovat, o kolik horší to bylo, když člověk nerozuměl kultuře nebo výstřednostem jazyka. Také jsem se cítila vůči Griffovi trochu defenzivně a byla jsem naštvaná, že ho jeho první schůzka nazvala hlupákem. Nesnášela jsem zlé holky a představa, že se ke Griffovi chová špatně jiná žena, která s ním možná chodí ze špatných důvodů, ve mně něco spustila.

Vydechla jsem si. „Olivia mě za to zabije, ale dobře.“ Zvedla jsem prst. „Ale jen pokud mi slíbíš, že budeme cestou pracovat na přidávání dalších věcí do tvého seznamu.“

Vážně na mě kývl a v částečné úkloně naklonil tělo dopředu. „Dávám ti své slovo Valoriana.“

Vrátila jsem pohled k telefonu a vyťukala rychlou odpověď správci budovy, abych mu sdělila, že jsem na cestě. Pak jsem Olivii rychle vyťukala zprávu, že Griff si chce odpočinout od randění. Dodala jsem, že v budoucnu se chce seznámit jen se ženami, které mají víc jak metr šedesát.

Hrubé, odpověděla Olivia, což mě rozesmálo, protože měla sotva metr šedesát.

Než se moje kamarádka stačila zeptat na naši konkrétní polohu, vypnula jsem telefon, aby mě nemohla vystopovat, a strčila ho do kapsy kabátu.

„Pojď za mnou.“ Vyvedla jsem Griffa z obchodu, přikrčila se kolem stěny budovy a proplétala se mezi davy a stánky, až jsme dorazili na ulici. Zahlédla jsem prodavače, který prodával šátky a klobouky, a zalovila v kabelce po nějaké hotovosti, než jsem popadla černý vlněný šál a podala silně svázanému muži za stolem zmačkanou bankovku.

Otočila jsem se ke Griffovi, postavila se na špičky a přehodila mu ho přes hlavu, zakryla mu tmavé vlasy a omotala mu ho kolem spodní poloviny modrého obličeje. „Tohle ti pomůže splynout.“

Když mu černá zakryla hlavu, sneslo se na ni několik sněhových vloček. Zvedla jsem hlavu a uviděla, jak z břidlicově zbarvené oblohy padají chumelenice.

Griff natáhl ruce a čelo se mu svraštilo, jak mu sněhové vločky padaly na kůži a rozpouštěly se.

„Sníh,“ vysvětlila jsem a srdce mi poskočilo přes všechny mé pokusy nenechat se svátky rozhodit. „Možná přece jen budeme mít bílé Vánoce.“

Pak jsem mávla na žlutý taxík a kývla na něj, ať nastoupí, než si nás všimnou. Jakmile jsme oba nastoupili a taxík zrychloval, dala jsem taxikáři svou adresu a plácla sebou na sedadlo.

Griff si stáhl šálu, kterou si zakrýval ústa. „Utíkáme před někým?“

„Před dalším první rande,“ řekla jsem se smíchem, i když jsem ho škádlila jen částečně. Jak jsem znala Olivii, měla by v době, kdy jsme vystoupili z taxíku, seřazenou hromadu vrbovitých žen – všechny okolo sto osmdesát centimetrů. A věděla jsem, že žádná z nich by pro něj nebyla dost dobrá.