CWAA - 17. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Griff

Vystoupil jsem z auta a prohlížel si park plný řad průhledných stání kolem velkého oválu, kde lidé jako by kroužili v kruzích. Holé větve stromů se zvedaly k břidlicově šedé obloze nad hlavou, i když se ani zdaleka nepřibližovaly výšinám městských budov. Dýchal jsem silnou směs sytých, pikantních vůní a opojné sladkosti, protože vzduch byl také plný smíchu a radostných výkřiků. „Tady mají lidé rande?“

Olivia mě vedla po betonových schodech nahoru, zastavila se a kývla na mě a Caroline, abychom šli za ní. „Skvělé rande můžeš mít kdekoliv, ale bruslení je perfektní vánoční rande.“

„Bruslení?“ Zopakoval jsem větu, která mi připadala tak cizí. Ledu se na vesmírné lodi člověk musí vyhýbat a těžko jsem si představoval, že pro lidi je vlastně příjemné klouzat se po něm a snažit se zůstat ve vzpřímené poloze.

„Bude se ti to líbit,“ ujistila mě Olivia, když pospíchala dopředu a dívala se na svůj přístroj, jako to dělala každou chvíli.

„Nebo jestli jsi jako já, tak si potom víc vychutnáš horké kakao,“ zamumlala Caroline, když kráčela vedle mě. Od té doby, co jsem se k nim po oblékání připojil, byla zticha a já přemýšlel, o čem se bavili, že jí dělalo takové potíže udržet můj pohled. I když jsme seděli vedle sebe při cestě autem, vyvinula působivé úsilí, aby se nedotkla mé nohy, což znamenalo, že prakticky seděla na své kamarádce.

„Ty nechodíš na rande na bruslích?“

Carolininy světlé vlasy byly stažené do ohonu a kývaly se, když zavrtěla hlavou. „Už je to nějaký ten pátek, co jsem byla na prvním rande, ale snažím se nevybírat si něco, kde bych ztuhla a zároveň bych měla možnost zlomit si kostrč.“

Na nejvyšším schodu jsem zaváhal a ona se ke mně otočila s vytřeštěnýma očima.

„Ne, že bys to udělal,“ řekla rychle. „Určitě jsi mnohem atletičtější než já. Chci říct, že je jasné, že jsi…“ Tváře jí zrůžověly a roztřeseně se na mě usmála. „Chci tím říct, že jsem si jistá, že budeš v pořádku.“

Mezi různými obchody proudil nepřetržitý proud lidí – někteří nesli aromatické potraviny a nápoje, z nichž se kouřilo – a několik se jich hned dvakrát otočilo, když mě spatřili. Trhl jsem sebou, když na mě mířily zdvižené přístroje, i když jsem si uvědomil, že plochá lidská technika, kterou nazývali telefony, neobsahuje žádné zbraně.

„Nevím, co mám dělat na lidském rande,“ řekl jsem jí tichým hlasem, když jsme kráčeli pár kroků za Olivií k nízké stěně obepínající obří ledovou desku.

„Co děláš na rande na tvém světě?“

„Nerandíme.“ Nechtěl jsem jí říkat, že naše družky nám obvykle vybírají při narození, ani proč se to změnilo.

Její obočí se lehce nadzvedlo, když si svižně mnula ruce v rukavicích. „Tohle je pro tebe šance zjistit, jestli tahle konkrétní žena má vlastnosti, které by se ti u družky líbily.“ Podívala se na mě ostře. „Ať už je to cokoliv, kromě toho, že to chápu.“

Chtěl jsem jí říct, že jsem přišel s dalšími vlastnostmi, které bych mohl přidat do svého seznamu, ale než jsem to stačil udělat, Olivia mě chytila za paži a přitáhla si mě k sobě. „Griffe, tohle je tvoje rande, Bethany.“

Usmála se na mě žena s krátkými hnědými vlasy, které se vlnily zpod černé pletené čepice. „Říkej mi Beth.“

„Beth,“ opakoval jsem a všiml si, že tahle žena je menší než Caroline nebo Olivia, i když už má na nohou neobvyklé boty s čepelemi.

Sledovala můj pohled k zemi. „Už jsem si obouvala brusle.“ Zvedla masivní černé boty s čepelemi. „A tyhle jsem ti koupila. Doufám, že ti padnou.“

Olivia si přiložila ruku k ústům a předstírala, že za nimi mluví. „Proplížila jsem se k tvým botám, i když nikde nebyla napsaná velikost, tak jsem to odhadla.“

„Jsem si docela jistá, že velikost valoriánských bot není stejná jako amerických,“ řekla Caroline a vysloužila si od své přítelkyně ostrý pohled.

Vzal jsem si ty divné boty. „Děkuju.“

Moje společnice pokynula k nedaleké kamenné lavičce a já ji následoval, posadil se a vyměnil si boty za brusle.

„Ty jsi Valorian?“ Žena se zeptala vysokým a švitořivým hlasem, jak neustále pohybovala hlavou ze strany na stranu. „Slyšela jsem o Drexianech, ale ne o Valorianech.“

„Jsme spojenci Drexianů.“

Přikývla, jako by chápala galaktické důsledky našeho spojenectví. „Takže se plánuješ vrátit do svého domovského světa?“

Přinutil jsem se vstát, překvapený zjištěním, že není těžké balancovat na čepelích. „Nakonec musím, i když jsem většinu života strávil cestováním po galaxii.“

„To muselo být úžasné.“ Vytáhla poslední slovo, takže to bylo několik dlouhých slabik, když na mě zírala pohledem podobným úctě.

„To je všechno, co jsem kdy poznal.“

Vykročily jsme směrem k obřímu ledovému oválu, jak se lidé pohybovali, aby nás nechali projít.

„Musím se ti k něčemu přiznat,“ řekla samice jménem Beth, než jsme vstoupily na led. „Nejsem v tom moc dobrá. Mohl bys mě nakonec hodně podržet.“

„Nevadí mi, když tě podržím.“ Z toho mála, co jsem o lidských pářících zvycích četl, jsem věděl, že samci na rande mají dbát na přání samic. Chytil jsem ji kolem pasu a zvedl pod jednu paži, když jsem vstupoval na led, odstrčil jsem se a ona vykřikla stejně hlasitě jako ostatní šťastní bruslaři kolem nás.