CWAA - 16. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

„Jak to, že už má rande?“ Zeptala jsem se Olivie, když jsem si oblékala černé šaty, které jsem měla na sobě den předtím, a kymácela se na jedné noze.

Popadla jsem šaty z nohou postele, aby se Griff mohl obléknout v pokoji, kde mu oblečení zřejmě pověsili do skříně. Dveře mezi prostorami byly zavřené, ale věděla jsem, že se nemusí dlouho převlékat.

„Protože jeden z nás pilně listoval svými novými seznamovacími profily, zatímco někdo jiný popíjel šampaňské a spal v jeho posteli.“ Pohled, kterým mě obdařila, byl nezaměnitelný, ale stejně jsem ho ignorovala.

„Profily?“ Vyhrnula jsem si šaty až k pasu, pak jsem ze sebe setřásla župan a vsunula ruce do rukávů šatů. „Jako v množném čísle?“

Olivia líně pokrčila rameny a podala mi můj červený kabát. „Chtěla jsem pokrýt všechny mety. Nikdy nevíš, jestli na některé z těch podivných aplikací nečíhá někdo dobrý.“

Sklouzla jsem po ní pohledem. „Podivné aplikace?“

Teď byla řada na ní, aby mou poznámku ignorovala. „Opravdu si vezmeš stejné šaty, jaké jsi měla včera?“

Podívala jsem se na své lehce pomačkané šaty. „Není to tak, že bych měla na vybranou. Sledovala jsi, jak nechávám vzkaz svému správci budovy, ale kdo ví, kdy mě bude moct pustit zpátky na své místo.“

Přikyvovala, jak mě odhadovala, nakonec sáhla za sebe a rozvázala si červený šátek z culíku. Podala mi ho. „Tady. Uvaž si to kolem krku. Aspoň by to díky tomu popraskání barev mohlo vypadat jako jiný outfit.“

„Díky.“ Vzala jsem hedvábný šátek a omotala si ho kolem krku, zavázala do uzlu a zastrčila si ho pod šaty. Nebyla jsem si jistá, jestli by někdo uvěřil, že je to úplně nový outfit, ale většina fotek z předešlé noci byla tmavá a já měla dobrý pocit, že se lidé nezaměřují na mě. Zajímal je modrý mimozemšťan, který měl ještě lepší tělo, než jsem si představovala.

V duchu jsem si vzpomněla na Griffa, jak stojí v ručníku a po nahé kůži mu stéká voda. I přes oblečení jsem tušila, že je stavěný, ale ten chlap byl doslova samý sval. Vzpomněla jsem si na šrámy pod břišními svaly, které se táhly ve tvaru písmene V a mizely pod ručníkem. Potichu jsem zatřásla hlavou, abych zaplašila ty rušivé myšlenky, a párkrát zamrkala, když jsem si uvědomila, že Olivia na mě zírá se zmateným výrazem ve tváři.

„Řekla bych, že země volá Caroline, ale mám pocit, že to, na co myslíš, nemá s naší planetou nic společného.“

Vydechla jsem náznak smíchu. „Cože?“

Přeskočila pohled ke dveřím oddělujícím obývací pokoj od ložnice a ztišila hlas. „Jsi si jistá, že mezi tebou a Modrým velikánem nic není?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Jsem si jistá a neříkej mu tak. Zní to, jako by patřil Paulu Bunyanovi.“

„Fajn, ale nechci se dřít, abych mu domlouvala rande, když už jedeš na modrém…“

Zvedla jsem dlaně, abych ji utnula. „Nejedu. Slibuju.“

Olivia si mě ještě vteřinu prohlížela, než se zazubila. „Dobře, věřím ti. Kdybys měla včera večer štěstí, byla bys mnohem veselejší. Aspoň doufám, že bys byla.“

„Jsem hodně veselá,“ zabručela jsem, když jsem vklouzla do černých lodiček. Pak jsem si uvědomila, jak směšně to zní, a rozesmála se s kamarádkou. „Dobře, ale byla bys veselá, kdybys byla zamčená ve svém bytě a měla na sobě včerejší šaty?“

„To je v mém světě doslova každý druhý sobotní večer.“

Zasténala jsem a hravě do Liv strčila.

„Aspoň nemusíš chodit do práce a dělat procházku hanby. Miranda by tě nikdy nenechala žít.“

Představovala jsem si, že by na mou šéfovou neudělalo dojem, kdyby věděla, že jsem přespala u klienta v hotelovém pokoji, ale neměla jsem v úmyslu, aby se to někdy dozvěděla. Jestli má Olivia pravdu, Miranda bude tak nadšená ze vší té publicity, kterou přinášíme Saks a jejímu oddělení, že by nám už nikdy nehrozila, že nás vyhodí.

„Tak, jsi připravená vidět Griffovu první shodu?“

Skoro jsem zapomněla na důvod, proč se ukázala, a trvala na tom, abychom se oblékly. Jakékoli nutkání k smíchu téměř okamžitě vyprchalo.

Aniž by čekala na odpověď, Liv zvedla obrazovku telefonu. „Je jí třiadvacet a nedávno vystudovala Columbijskou s diplomem z antropologie, což by podle mě mohlo být dobré.“

„Proč?“ zeptala jsem se, když jsem si prohlížela obraz ženy, která byla hezká, i když trochu moc nalíčená.

„Jestli vystudovala antropologii, znamená to, že se musí zajímat o jiné kultury, ne?“

Potlačila jsem nutkání protočit oči. „Asi jo.“

Liv odtáhla telefon a podívala se na obrazovku. „Z většiny profilů mi připadala nejméně jako lovkyně mimozemšťanů.“

„Jak to poznáš?“ Seznamovací aplikaci jsem nepoužila od doby, kdy jsme se s Ethanem dali dohromady, ale nepamatovala jsem si na žádnou otázku, jak si stojíš s mimozemšťany.

„Mám jen takový pocit.“ Olivia si zastrčila telefon do kapsy. „Kromě toho je to teprve první rande. Věř mi, existuje spousta dalších možností.“

Srdce mi pokleslo, i když jsem nevěděla proč. Tohle jsem přece chtěla, ne? Chtěla jsem, aby Griff našel shodu, aby byl šťastný, a chtěla jsem si udržet práci a snad dostat velký vánoční bonus. Kromě toho měla Liv pravdu, že jsem se na chlapy vykašlala. Nebyla jsem ani připravená znovu randit, natož myslet na to, že se vdám.

Při tom pomyšlení jsem se otřásla, zarazila jsem se, když se otevřely dveře a do pokoje vstoupil Griff. Pak mi udělalo srdce kotrmelec a já zapomněla, jak se dýchá.