FPWP - 29. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

LILY

Svírala područky sedadla. Zatraceně! A byla tu zase, v samostatně řízeném člunu, prolétávajícím atmosférou planety. Tohle přistání bude stejně drsné jako to na Acerex. Starý člun se dost otřásal Před sebou měla Ohňovou planetu. Mimovolně se zachvěla. Požár byl na noční straně jasně vidět, zubatá linie jasně žlutého světla proti černému pozadí okolo něj. Nikdy neuhasl a kroužil kolem jediného kruhového kontinentu ve věčném cyklu, který řídil veškerý život na planetě. Na oběžné dráze se nacházel malý měsíc Gideo. Takový maličký bod, visící v prostoru. Základna, na které spolu s Harper, Charlotte a Avou pracovaly předtím, než Harper unesli, teď měla novou posádku.

Sledování Ohňové planety bylo pro vědce i nadále velice důležité, a Království Acerex udělilo pozemšťanům povolení jejich posvátnou planetu pozorovat. Byla to jiná Sluneční soustava, ale hvězda, kolem které planeta obíhala, byla Acerex nejblíže.

Člun fungoval celkem dobře a Iruena jí ukázala, jak má aktivovat senzory, aby hledaly známky lidského života. Pokud Ravex’tonův plán, projít si zkouškou ohněm, dával vůbec nějaký smysl, pak bude blízko něj.

Lily poletí podél linie požáru na té straně, kde nebyl les a džungle ještě spálené. Senzory pátraly po lidech. To se dělo automaticky, slíbila jí Iruena. Nic se jí nemohlo stát.

Ohňová planeta jí tančila po obrazovce. Zatraceně. Už nikdy se na tohle zatracené místo nechtěla vrátit. Až Ravex’tona najde, tak mu pořádně vynadá.

Ale pokud se s ní nebude chtít vrátit, tak nevěděla, co dělat. Svůj taser nechala v druhém člunu, ale měla u sebe ten malý vyřezávaný luk, který jí věnoval. Možná by mohla na něj vystřelit a zranit ho natolik, že bude muset uznat, že takto zkoušku dokončit nemůže. Pak by ho mohla dovézt na stanici Gideo a nechat ho ošetřit. Snažila se na něj kvůli jeho hloupému chování zlobit. Buďto to, nebo by ji hrůza, že je zpátky na této smrtící planetě, přemohla. Na zřejmě nejděsivější planetě ve vesmíru, nebo jak jí říkali mladí nezkušení bojovníci – planetě Smrti. Člun se naklonil a zahájil sken z vyšší výšky. Oheň byl velmi blízko, ale aspoň to nebylo takové Inferno jako naposledy. Plameny nebyly tak vysoké a divoké. Přesto to bylo děsivé.

Snažila se odvrátit pohled, ale tančící plameny měly hypnotizující účinek a přitahovaly ji.

Člun udržoval bezpečnou vzdálenost a mohla vidět, jak přístroje pracují, aby na život bohaté planetě rozeznaly cokoliv, co by mohlo být člověk. A bojovník Acerex by byl nápadný. Jediná zvířata tady, která byla podobně velká, byli ohniví ptáci, připomínající draky a Hergové, dravci s kůží jako zrcadlo, kteří byli velcí jako koně a mnohem smrtonosnější než Ulgové v Ravex’tonově domovině.

Její pečlivě zadržovaný vztek odezněl a pomalu ji přemáhal strach. Co se stane, až ho najde? Byl tu teprve pár hodin. Pravděpodobně byl ještě stále odhodlaný zkoušku dokončit. Jak moc se zbláznil? Bude stačit, když ji tu uvidí? Přiměje ho to se toho svého hloupého nápadu vzdát? Pokud ne, pak by bylo jasné, že ji přece jen nemiluje. Koneckonců nebyla jeho Mahan. Nebesa, byla tak hloupá!

Zhluboka se několikrát nadechla. Všechno bylo v pořádku. Ve člunu byla v bezpečí. Pokud by se něco pokazilo, mohla kontaktovat stanici Gideo. Vždyť to dělala pro někoho, koho milovala. A ona ho opravdu milovala. Jako ještě nikoho předtím. Z celého srdce.

I on pro ni riskoval život. Více než jednou. Bylo jen fér, že udělala to samé.

Člun doletěl ke břehu, kde kontinent mizel v jedovatém oceánu a oheň tam končil. Poté se otočil a pustil se do pátrání opačným směrem. To bude trvat mnohem déle, než si myslela, došlo Lily. Byl to velký kontinent a člun se nepohyboval tak rychle jako letadla na Zemi. Bude potřebovat nejméně tři hodiny. Ale určitě ho nakonec najde.

Na palubní desce, se objevilo červené světlo, následované dalším. Kabinou se rozlehl bručivý zvuk. To neznělo moc dobře.

„Zatraceně.“

Nedokázala nápis v jazyce Acerex rozluštit, ale věděla, že to neznamená, že našel Ravex’tona. To by mohla vidět na obrazovce. A používání červené barvy pro nebezpečí bylo v celém vesmíru stejné. Rozhodně to byla špatná zpráva. Přece nemohla být baterie prázdná, nebo ano? Ale přesně tak to vypadalo. Člun zastavil skenování, vystřelil vzhůru, poté se otočil a přeletěl hustý závoj kouře nad ohněm a černou spálenou krajinou. Poté sklonil nos a začal klesat k zemi, zatímco se objevovaly další a další blikající světýlka a další varovné signály. Člun chvíli letěl a po pár minutách začal zpomalovat, až se ve vzduchu zastavil, a docela jemně přistál. Motory se zastavily a to ticho, které následovalo, jí rvalo uši.

„To snad není možné“, zanadávala Lily a snažila se potlačit paniku. „Zatraceně! Zase!“

Aspoň že se člun nezřítil. Docela se držel. Byl sice den, ale venku byla zvláštní tma. Natáhla krk a vykoukla ven. Bylo to, jakoby sněžil popel. Vše bylo spálené do černa. Široko daleko byly vidět pouze zuhelnatělé plochy a malé kopečky. Na předním skle člunu se začala tvořit vrstva šedého popela. Oheň tu musel projít teprve nedávno, možná před necelým dnem. To určitě neznamenalo nic dobrého. Znamenalo to, že je oheň docela blízko. Ale musela se o to pokusit. Už neměla co ztratit. Dokázala identifikovat vysílačku, protože už jednou ve člunu Acerex seděla a viděla, jak ji piloti používali. Poté, co tam něco pomačkala, zjistila, že slyší jen děsivé šumění. Jak se obávala, oheň byl příliš blízko. Byl to pravděpodobně největší požár v galaxii, a jeho divoké chemické procesy určitě produkovaly všelijaké záření, které všechno rušily.

Ale aspoň se oheň od ní vzdaloval.

Vrátí se až za mnoho měsíců. Do té doby musí prostě přežít. A šumění bylo slabší a slabší, čím dál oheň putoval. Mohla by kontaktovat stanici Gideo, která ji za pár dní zachrání. Tento člun už určitě nikam nepoletí. Opřela si hlavu o opěrku sedadla a zavřela oči. Za víčky ji pálily slzy a hrdlo měla úplně sevřené. Zatraceně. Už zase ztroskotala. Jak často musela dostat lekci, že prostě ona, člun a cizí planety nejdou dohromady?

Tady po tom se rozhodně vrátí na Zem a už tam zůstane. Pokud se někdy z této prekérní situace dostane. Ale aspoň měla šanci. Vysílačka ještě fungovala, oheň se vzdaloval, a pokud se člun podobal těm ostatním, které viděla, pak by tu měly být i nouzové zásoby potravin. I kdyby ne, pár dní vydrží.

Ravex’ton na tom mohl být úplně jinak. Byl na druhé straně ohně, na útěku před ním, protože zkouška fungovala pouze tímto způsobem. Ukradený člun, který použil, mohl být v pořádku, protože bude potřebovat způsob, jak planetu zase opustit, pokud ovšem tu svou improvizovanou zkoušku přežije. Plánoval vůbec uniknout? Nebo to byl jen způsob sebevraždy?

Lily věděla, že přeživší často trpěli pocitem viny, že jich tolik zemřelo, zatímco oni ne. Pravděpodobně ho, kvůli tomu, že při zkoušce podváděl, přemohly pocity viny. Zvláštní. Nepřipadal jí, že by ho pronásledoval pocit viny. Za to byl příliš sebevědomý, jeho úsměv příliš zářivý, než aby se jednalo o muže se špatným svědomím. Opravdu podváděl?

Ostatní bojovníci vypadali, že ho respektují. Pokud to bylo veřejné tajemství, že zkoušku nikdy nesplnil, copak by jím kmen, který si tak zakládal na svých válečnických schopnostech a cti, otevřeně nepohrdal?

Sakra. Měla jen Iruenino slovo, že letěl sem.

A teď, když měla čas o tom přemýšlet, tak to celé nedávalo žádný smysl. Bylo to příliš lehkomyslné. Zatraceně, napálili ji? Udělalo se jí nevolno. Pokud ji přiměli k tomu, aby přiletěla sem…

Nikdo nevěděl, že je tady. Jen Iruena. A Lily měla pocit, že od ní žádnou pomoc očekávat nemohla.

Prudce zvedla hlavu, aby vyhlédla ven z okna. Zachytila pohyb. Na nebi kroužili velcí ptáci. Přibližovali se, elegantně klesali dolů. Mělo dlouhé ocasy a čtyři nohy.

Byli tak velcí, skoro jako člun.

Lily je sledovala s rostoucím strachem. Poté jeden z nich s hlasitou ránou přistál na střeše člunu a celý letoun se na svých nohách roztřásl. Lily vykřikla a křečovitě sevřela opěradla sedadla. Pod okrajem střechy se objevila velká hlava a dovnitř nakouklo obrovské oko. Obrovské a žluté.

Lily se přikrčila.

Harper vyprávěla o Ohňových ptácích, co se podobali drakům z lidských mýtů. Pravděpodobně to byli nejsmrtonosnější zvířata na celé Ohňové planetě. A tady byli hned čtyři.