FPWP - 26. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

RAVEX’TON

Poslepu vběhl do lesa, mezi stromy Verk. Slunce už zapadlo, ale on si toho vůbec nevšiml. Všechno, na co dokázal myslet, byla Lily. Znal ji teprve pár dní, a přesto zajala celou jeho osobnost. Dokonce i tady venku, daleko od vesnice, takže tu museli být Ulgové, šel bez rozmyslu a rychle směrem k určitému místu. Doufal, že námaha, nebezpečí a Chlad myšlenky, které ho mučily, odeženou a přimějí ho k tomu, aby našel po jejím odchodu aspoň jiskřičku míru. Ale nepomáhalo to. Všechno, co se stalo, bylo špatné. Jediným stéblem, kterého se mohl držet, byla tradice. Kmen bojoval, ano. Ale přežil už tak dlouho. Přežije i nadále. Vůle Rady musela být následována a respektována. Všechno ostatní by mohlo narušit křehkou rovnováhu, na kterou se všichni spoléhali.

Možná.

Nebyly stany ve vesnici teď mnohem zpustlejší než dříve? Nebyly látky na jejich vnějších stěnách opotřebovanější? Nebyly jejich zásoby potravin chudší, než co si pamatoval? Nebyl vesmírný člun nabouranější, jeho vnější plášť méně lesklý než dřív? Nebyli bojovníci na misích déle než za života jeho otce? Tenkrát byla obvyklá četnost misí tak jedna za rok, a netrvala déle než měsíc. Ravex’ton sám už byl na devatenácti misích. Všechny trvaly šedesát dní nebo i déle, někdy jedna za druhou, aniž by se mezi nimi dostal domů. Bojovníci kmene Ytter byli vždy známí svou připraveností ke službě, ale bojovníci ostatních kmenů byli šokováni, když slyšeli, na kolika misích už byl. Kmen na tom trval. Více bojů znamenalo více obživy. Postarej se o kmen! Okamžitě se zúčastni další mise! Další mise a další dodávka by mohla znamenat látky na oblečení! Náhradní díly pro generátor! Mořské plody pro děti! A než si to uvědomil, měl za sebou rok plný misí. Čtyři tvrdé vojenské mise na cizích planetách, při kterých bojoval proti všem rasám, které se snažili odehnat od Acerex.

Ano, Lily měla pravdu. To měla. A měla podporu krále.

A on ji miloval.

Když si konečně dovolil tuto myšlenku domyslet do konce, zakopl o vlastní nohy.

Ale byla to pravda.

Věděl to od té doby, co se tak zaníceně zajímala o to, co by mohlo z kmene Ytter být, kdyby nemusel bojovat s Chladem. V tom okamžiku ukázala své pravé já. Starala se o jeho kmen. A starala se i o něj. Ano, samozřejmě, že ji miloval. Miloval ji celým svým srdcem. Jak mohl milovat ženu, která nebyla jeho Mahan? Jak to bylo možné?

Zatřepal hlavou a kráčel dál. To prostě nebylo možné. Nebyla jeho Mahan. A přesto ji miloval. Chtěl, aby byla šťastná a spokojená. Jeho ochranitelský instinkt sahal tak daleko, že jí intuitivně vyrobil malý luk, kterým by se mohla bránit, protože nesnesl pomyšlení, že byla bez něho po svém boku bezmocná.

Miloval tu mladou ženu s jejími kulatými boky, zvědavou tváří a neuvěřitelně rychlými a jistými pohyby, když pracovala se svými nástroji.

A způsob, jak mu během jejich milostné hry důvěřovala, jak mu věřila, že vše, co dělal, bylo pro její dobro. Byla tak vstřícná a oddala se mu způsobem, který ho hřál u srdce a jeho penis ztvrdl ještě víc. Jak jí důvěřoval on sám!

A jak byl zklamaný, když odešla.

Jsi lepší než tady to.

Byl?

Bylo lepší něco změnit, aby se kmen zachránil, než dělat to, co Rada rozhodla, a nechat věci tak, jak byly? Bylo to lepší? Kdykoliv jindy by řekl ne. Ale teď…

Kolem něj byla tma, ale hvězdy vysoko na nebi zářily dostatečně, aby viděl. K jeho překvapení se nacházel blízko vrcholu hory Deria, ze kterého byl vidět Severní pól, a kde umístili Lilyin neviditelný generátor, který udržoval Chlad dál od vesnice. To fungovalo dobře. Ta věc mohla Radu přesvědčit. Byla si tím tak jistá.

Na vrcholu hory bylo často větrno. Viděl, jak vítr odfoukl z jednoho místa všechen sníh, takže se odkryl kus tmavé země. Něco tam upoutalo jeho pozornost. Zastavil se a poklekl. Něco rašilo ze země.

Zelený výhonek? Opravdu maličký, sotva viditelný. Kdyby byla země o odstín světlejší, nevšiml by si ho. Nebo kdyby nebyl jeho zrak za ta léta nekonečného střílení z luku a míření ostřejší.

Ale byl tam. Droboučká zelená rostlinka snažící se vyrašit ze země.

Ne, tam byla další.

Tolik! Mrňavé, křehké stonky, ne silnější než jeho vlasy.

Prozkoumal zem.

Ještě stále zmrzlá. Rostlinky musely být šíleně odolné, když tu dokázaly růst. Něco takového ještě nikdy neviděl. Ale to byla jižní strana hory, a toto místo muselo být chráněno silovým polem. Poslední noc tu nevládl Chlad, který by jakýkoliv pokus o život zabil. Musela tu být semena. Semena, která viděla i krátkou absenci ledového mrazu jako jasný signál k růstu. Pohlédl na krajinu pod sebou. Viděl světla vesnice. Celá oblast odtud až tam by mohla být plná rostlin, pokud by se tak rozhodl. Mohli by odklidit sníh a zasít odolné rostliny, a pokud by se Chlad nevrátil, mohlo by se jim dařit. Lily to předpovídala. Viděl před sebou její tvář tak jasně, jakoby stála přímo před ním a dech se mu zadrhl v krku. Najednou se svět kolem něj zatočil. Chlad. Válečnické zkoušky!

Mohl by je nahradit. Přežití Chladu by mohlo být válečnickou zkouškou!

Lily měl pravdu – Ohňová planeta byla příliš drsná. Příliš brutální. Ztráty nedávaly žádný smysl. Ale Chlad! Ten byl taky drsný. Ale přežití aspoň dávalo nějaký smysl. Nebyla by to vražda.

Najednou měl vizi, i když byly jeho oči otevřené.

Nížina před ním zářila teplou žlutou barvou zrajícího obilí. V blízkosti vesnice viděl ovocné sady, řádky se zeleninou, ovocné stromy a keře se sladkými bobulemi. Odsud a do všech směrů. Už to někde viděl, ne o moc jižněji od nich. To jediné, co tomu stálo v cestě, byl Chlad. Byla to věc hrdosti, že tu kmen Ytter dokázal přežít, i když je král Cronex’ton vyhnal. Vzhlédl k nebi a uviděl tam vážnou tvář Lily. Byla tím klíčem.

Udělalo se mu tak mdlo, že se musel posadit.

Ona to byla. Ona to byla!

Najednou to věděl.

Byla jeho Mahan. A on byl příliš tvrdohlavý, než aby to poznal.

Svět se v jednom okamžiku od základu změnil. Místo, aby viděl hranice a obtíže, viděl teď možnosti. Šance. Nápady, při kterých nešlo jen o víc bojovníků pro víc válek, ale o to, učinit kmen a jejich vesnici nezávislými. Ptal se sám sebe, jak ty možnosti vypadaly. Ale už se neptal, co by měl udělat.

Vstal a našel generátor štítu. Stál tam naprosto odkrytý a každý, kdo by sem přišel, ho mohl jasně vidět.

Posbíral kameny a navršil je kolem, aby ho před náhodnými pozorovateli ukryl. Sem se zatoulali lidé málokdy, ale stávalo se to. Pokud to bude nutné, později ho skryje lépe. Jednou se to muselo stát. Čím dřív, tím líp. Chlad musel zmizet přinejmenším z vesnice a z jeho okolí a pak mohou situaci znovu přehodnotit. Pomocí dat, ne domněnek.

Ale už věděl, že to klapne.

Zaklonil hlavu a vzhlédl. Její loď nebyla momentálně na nebi vidět. Ale chtěl ji zpátky. To byla její práce. Musela ji dotáhnout do konce.

Pokud bude chtít.

Byla jeho Mahan, jeho osudem předurčená družka, a to teď věděl. Ale byl tak hloupý, že by si zasloužil, kdyby ho teď jednoduše odmítla. Pochopil by to. Ale pak by uvnitř zemřel. Možná bude vyhnán z kmene. Ale i tak by si mohli vybudovat společný život. Věděl, že bude krásný.

Pokud to bude taky chtít.

Musel to vědět. Musel ji najít. Teď.

Znovu se rozběhl, tentokrát dolů z hory a vesnice mu zmizela z dohledu. Před ním byly čtyři hodiny pěšky domů, ale to bylo v pořádku.

Teď měl cíl.