RTC - PROLOG

Překlad: Marťa

Cassia

„Co to u svatého fondánu?“ Zamumlala jsem a zírala na email na obrazovce počítače.

Bylo to tak neslušné!

 

Slečno Murphyová,

moje sestra u mě nechala výtisk vaší knihy Kovboj k Vánocům. S politováním vám musím oznámit, že jsem udělal chybu, když jsem si ji přečetl. Sice malujete slovy pěkný obrázek, ale skutečného kovboje jste nikdy v životě neviděla, že ne?

Declan byl asi tak realistický, jako naděje mého drahého býka uniknout z jeho skvělého výběhu na zelenější pastviny. Ten parchant se o to snaží celá léta. Je smutné, že pokud to vydrží, k řezníkovi se už nedostane.

Opravdový kovboj byl toho ulhaného a ufňukaného Bromleyho zastřelil, jakmile by ho uviděl. A pak by schoval jeho tělo tam, kde by ho nikdo nenašel. A ani mě neučte mít dostaveníčka ve stodole. Seno svědí a škrábe, jako svině.

Než o tom zkusíte psát, měla byste strávit nějaký čas na ranči.

SKUTEČNÝ kovboj,

Cord Decker

 

„Ten má ale nervy,“ zavrčela jsem na svou kočku Sisyfose. „Vsadím se, že to ani není skutečný kovboj. Pravděpodobně je to muž středního věku, který žije ve sklepě své mámy a celé dny hraje videohry. Je to troll, tohle je.“

Sisyfos zamňoukal na souhlas a pak se vrátil k olizování svého nádobíčka. Alespoň jsem předpokládala, že to byl souhlas. U něj se to těžko poznávalo. Na kočku byl velmi chladný.

Odfoukla jsem si vlasy z obličeje a znovu si pročetla email Corda Deckera a moje podráždění rostlo s každým jeho slovem. Noha mi poskakovala podrážděně nahoru a dolů a narážela do boku židle. Normálně jsem kritizující emaily ignorovala, což se naučili všichni autoři. Reakce nevedla k ničemu dobrému a poslední věc, kterou jsme chtěli dělat, bylo útočit na čtenáře za to, že měl svůj názor. Jen kvůli tomu jsme vypadali drsně. Ale na tomhle… muži mě něco připravovalo o nervy!

Klikla jsem na odpověď a prsty mi létaly po klávesnici.

 

Pane Deckere,

s lítostí vám musím oznámit, že jsem udělala chybu, když jsem si přečetla váš email. Docela dobře skládáte věty, ale nikdy v životě jste nečetl beletrii, že ne?

Declan je romantický hrdina. Nemusí být úplně uvěřitelný. Také jsem nezabila Bromleyho, protože za zabití nestál.

Fandím vašemu býkovi a jeho budoucí svobodě.

Upřímnou soustrast všem, s kým navazujete vztahy. Doufám, že budou váš výkon považovat za uspokojivý. Můj dojem, kdy jsem ve své schránce našla váš email, nebyl.

Cassia Murphyová

 

„Tohle nemůžu poslat,“ řekla jsem a znovu si to přečetla. Napsat to mě naplnilo uspokojením, ale to poslední, co jsem potřebovala, bylo, aby si svět myslel, že jsem blázen. Věděla jsem, že jsem praštěná. Ale poslat tohle do světa by to jen potvrdilo.

Rychle jsem email smazala, než jsem si to rozmyslela a zavřela jsem prohlížeč. Protáhla jsem si ruce za hlavu, procvičila si krk a ramena a pak vstala ze židle. Pracovala jsem celý den, abych dokončila svou novou knihu.

Potřebovala jsem jídlo. Možná, že díky němu nebudu tak nevrlá. Než jsem vyšla z kanceláře, zazvonil mi telefon s příchozím emailem. Moje schránka byla, jako noční můra. Hlavně proto, že mě děsila, tak jsem to ignorovala. V tuto chvíli to byla jen černá díra, kterou nikdo nikdy nevyčistí.

Dala jsem si novoroční předsevzetí zůstat nad věcí, což nebyl můj nejlepší nápad. Teď jsem cítila povinnost to zkontrolovat, jen abych neporušila to hloupé předsevzetí, i když z devadesáti devíti procent jsme si dávali předsevzetí proto, abychom je porušili. Se zasténáním jsem vytáhla telefon z kapsy.

„Co to sakra?“ Zastavila jsem se uprostřed místnosti, když jsem v horní části seznamu nepřečtených zpráv uviděla jméno Corda Deckera. Rychle jsem srolovala dolů.

 

Slečno Murphyová,

vaši podporu svému býkovi předám. Jsem si jistý, že bude rád, až se to dozví.

 

„Ach ne,“ zašeptala jsem a zděšeně se posunula dolů. „Ach ne, ne, ne.“ Ten email jsem mu poslala, místo abych ho smazala! Asi byl vzteklý. Slyšitelně jsem polkla a vrátila se k jeho odpovědi.

 

Kovboj při líbání nikdy nemluví. Měla byste to vědět, když o nás píšete. Ale uklidňuje mě, že o mě nemluvíte, jako o děvce.

Declan měl Bromleyho zabít. Dotkl se toho, co mu nepatřilo. Nikdy se nedotknete ženy jiného muže. Nikdy.

 

Och, bože. Byl úplně šílený. Ale pořád to bylo sexy. Ne. V žádném případě. Nic na tomto muži nebylo sexy. Jen jsem blouznila.

 

Pokud někdy budete chtít vidět, co dělá skutečný kovboj…

Cord

 

Strčila jsem si telefon do kapsy a zakňourala. Nemůžu uvěřit, že jsem mu ten email omylem poslala! Na tohle jsem nemohla nijak reagovat.

Za jeden den jsem napáchala dost škody, děkuji moc.

***

„Už ne,“ zasténala jsem o týden později a zděšeně zírala do své schránky. Cord Decker mě přiváděl k šílenství! Byla jsem si docela jistá, že si přečetl všechny mé knihy jen proto, aby mě mohl naštvat. Každý den mi posílal další email, aby mě informoval o něčem, co jsem podle něj udělala špatně.

Když říkal… Grrr!, uvažovala jsem, že bych padoucha v příští knize pojmenovala Cord Decker, jen abych ho mohla zabít. Možná mu to pak dojde.

Z koho jsem si utahovala?

Hrdina v mé knize začínal znít podezřele podobně, jako on. Celé dny jsem strávila čekáním na jeho emaily. Když nepřišly, byla jsem nevrlá.

A když pak přišly, byla jsem taky nevrlá. Byl tak hrubý! Kritizoval mé hrdiny, jako by to byla jeho práce. Byla jsem si docela jistá, že to dělal jen proto, aby mě přiměl reagovat. Zatím jsem mu, od toho prvního dne, na návnadu neskočila.

 

Slečno Murphyová,

Moje sestra mi oznámila, že už si nesmím půjčovat její knihy. Očividně si je velmi střežila a já knihám ohýbám rohy. Místní knihovnice je přesvědčená, že pálím za druhý tým. A je to vaše vina.

Jedidiah nebylo dobré jméno pro kovboje už před dvěma staletími. Ale aspoň ví, jak svázat zatraceného býka. Mimochodem, působivé. Přestala jste reagovat. Nezbývá mi, než předpokládat, že to je proto, že víte, že mám pravdu.

Stále ochotný učit,

Cord.

PS: Býk se stal tátou. Mimo sezónu. A pořád je to hajzl.

 

Vydechla jsem, napůl podrážděným chrochtáním, napůl smíchem. Byl vytrvalý, to se mu muselo nechat. Taky to byl blázen, pokud si myslel, že měl pravdu. Vím, že se mě snažil přinutit, abych mu odepsala. A fungovalo to, sakra!

 

Pane Deckere,

dobře pro vaši sestru. Měla by vás přimět starat se sám o sebe. Víte, kde se nachází knihovna? Impozantní. Měla jsem dojem, že poslední kniha, kterou jste přečetl před tou mojí, byla Jak získávat přátele a působit na lidi. Mimochodem, měl byste si ji přečíst znovu. Nejste moc milý.

Cord také není dobré jméno pro kovboje, ale slyšíte mě, jak si na to stěžuji? Ne.

Divím se, že „skutečný kovboj“ má tolik volného času na čtení a posílání nevyžádaných rad velmi vytíženým autorům. Dělám si poznámku, abych svému příštímu kovboji dala dostatek času na to, aby se mohl máčet v perličkové koupeli se šálkem čaje a dobrou romantickou knihou, protože skuteční kovbojové mají tolik času.

Tohle přece děláte, ne?

Cassia

PS: Mám poslat balonky vašemu býkovi nebo vám?

 

Stiskla jsem klávesu odeslat dříve, než jsem si to mohla rozmluvit, a pak jsem se přepnula na svůj rukopis. Můj kovboj a jeho nová veterinářka se právě hádali ve stodole kvůli koni. Scéna měla končit tím, že si to rozdají o dveře stáje, ale poslední hodinu jsem na tom uvízla. Byla to Cordova chyba. Pořád jsem přemýšlela o tom, co řekl o píchajícím senu. Teď si nemůžu představit, jak jí stahuje kalhoty a válí ji v seně, které jí poškrábe záda.

Na tom není nic sexy!

„Grrrr!“ Vykřikla jsem a rozhodila ruce.

Sisyfos se na stole vedle mě lekl a černý ocas a uši mu zacukaly.

„Promiň.“ Natáhla jsem ruku, abych ho podrbala mezi ušima. Vrněl a otíral se o mě, než se uložil zpět ke svému odpolednímu spánku v maličkém střípku slunečního světla svítícího na roh mého stolu.

Cink!

Na dolní části obrazovky se rozsvítilo Cordovo jméno. Srdce se mi rozbušilo. Rychle jsem klikla na jeho email, dychtivá vidět jeho odpověď.

 

Slečno Murphyová,

má mě zajímat, kolik vás stál pohled do mého čtenářského konta? Bylo to zajímavé? A myslel jsem si, že Lorna mé čtenářské návyky bedlivě střeží, ale při mém dalším výletu do města si s ní budu muset promluvit o tom, že můj výběr knih ventiluje mimo zdi knihovny.

Říkáte „skutečný kovboj“, jako by existovaly nějaké pochybnosti. Můžu vás ujistit, princezno, že nejsem fantasy verze. Na rozdíl od Jedidiaha. Jedenáct prstů?! Kriste všemohoucí. Skuteční kovbojové to zvládnou i s mnohem méně prsty. A ještě k tomu ho necháte legračně chodit.

Balonky vynechte. Ten hnusný bastard nemá v těle kousek uznání. Pokud opravdu chcete slavit… řekněte mi něco víc o té bublinkové koupeli a čaji. Mohu ho pít z mužského hrnku nebo musí být z jemného porcelánu, jako bych byl jeden z vašich romantických hrdinů?

Cord

PS: Pokud té bublinkové koupele budete součástí, řekněte mi víc. Tohle není žádost. Řeknete mi víc.

 

„Je to blázen,“ řekla jsem a navzdory sobě jsem se usmívala. Ani nevím, proč se usmívám! Psal mi email, aby si stěžoval. A přesto… a přesto jsem se moc těšila, až uslyším víc.

 

Pane Deckere (pokud se tak skutečně jmenujete),

tvrdíte, že jste „skutečný kovboj“, ale já jsem ještě neviděla žádnou kvalifikaci. Pokud vím, můžete být ve skutečnosti čtyřicátník, který bydlí ve sklepě své mámy a veškerý čas tráví pletením ponožek pro koťata a hraním videoher. Pravděpodobně kouříte karton týdně a nikdy nenosíte nic kromě boxerek a tílka.

Hm. Myslím, že jsem právě vyřešila záhadu, proč pořád čtete moje knihy, když je zjevně nesnášíte. Myslím, že jsem si právě uvědomila, proč nejste coura…

Potřebujete koníčka, kterým není to, že mě budete každodenně otravovat. Možná by vám spíš vyhovovalo trollování lidí na Redditu?

Cassia

PS: Nech Lornu na pokoji. Zaplatila jsem jí pěkné peníze, abych ji přiměla vyzradit tvá špinavá tajemství. Nic dobrého v tom nebylo, že?“

 

Přečetla jsem si to a zasmála se. Byla to přesně ta správná dávka divokosti a urážlivosti. Pokud doufal, že ze mě dostane reakci tím, že bude celý panovačný a sexy, tak se z toho zblázní. Alespoň doufám, že ano. Byl na řadě, aby se chvíli podusil.

Rychle jsem zmáčkla odeslat, než jsem se mohla přemluvit. A pak jsem seděla a čekala. A čekala. A čekala.

„Ach!“ O patnáct minut později jsem se rozplakala a málem vyletěla ze židle, když přišla jeho odpověď. I když jsem na ni čekala, pořád mě to děsilo. Co mi ten muž mohl udělat?! A proč se mi to tak líbilo?

 

Slečno Murphyová,

důkaz.

Pletu jim svetry, ne ponožky. Aby bylo jasno, princezno.

A teď k té bublinkové koupeli…

Cord

 

Vztekle zvědavá jsem klikla na odkaz v jeho emailu. Webová stránka jeho ranče se načítala pomalu. Buď to byl skutečně kovboj, nebo si to vymyslel. Z nějakého důvodu jsem pochybovala, že to bylo to druhé. Také se zdálo… že byl s kovboji opravdu obeznámený. Neměla jsem ponětí, proč mě mučil čtením mých knih, ale nemyslela jsem si, že lhal o tom, kdo říkal, že…

„Zatraceně,“ zašeptala jsem s otevřenou pusou, když se na obrazovce objevila jeho fotka. Tohle byl ten panovačný, hrubý, šílený muž, který mi pořád psal emaily? To byl přesně ten důvod, proč vzniklo rčení: zachraňte koně, projeďte se na kovboji. Nebyla jsem psychicky připravená s tímhle vypořádat.

Přes počítač do mě pronikl jeho pohled, až se mi sevřel žaludek. Jeho hranatá čelist a temné zamračení mu dodávalo drsný, zlý pohled, jako by byl divoký, jako býk, o kterém mi pořád vyprávěl, ale něco na něm bylo… uklidňujícího. Jeho kůže byla opálená od slunce až do tmavě zlatohnědé barvy, s tmavšími skvrnami na předloktí a výrazným tetováním, které mu vykukovalo zpod rukávů košile. Byl, jako cihlová zeď ze svalů. Působivější, než mohutný kůň po jeho boku.

Znovu se mi zachvěl žaludek.

„Je to obr,“ zamumlala jsem. „Žhavý, sexy obr.“

Nebylo divu, že byl celý… uf! A ách! Vsadím se, že mu růst všech těch svalů zmenšil mozek.

Pravděpodobně si myslel, že bylo úplně normální obtěžovat mě každý den. Vsadím se, že ho koně několikrát shodili a kdoví co ještě. Očividně mu to poškodilo mozek. Určitě ano, pokud si myslel, že mu řeknu o sobě v bublinkové koupeli.

I když se nemýlil, ne úplně.

Nikdy jsem neviděla skutečného kovboje v akci. Všechno, co jsem o nich věděla, jsem se naučila z knih. V tom jsem byla dobrá. V knihách. Čtení.

Zkoumání. Muži, jako Cord Decker… no, nevěděla jsem o nich nic. A bylo to tak bezpečnější.

A přesto… a přesto se velká část mě chtěla o tomto muži něco dozvědět. Ne proto, že to byl sexy obr. Ale protože si myslel, že se mi jeho emaily hodně líbily. Alespoň to byla pravda, než jsem ho uviděla. Ale teď?

„V žádném případě, Cassie Murphyová,“ zašeptala jsem si pro sebe. „V žádném případě, v žádném případě.“