Possessed - 40. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Kratos

Když jsme se vrátili na loď, bitva stále zuřila a já byl vděčný, když nás Bron úspěšně provedl skrz zářivou salvu laserové palby. I když jsem to nenáviděl, věděl jsem, že musím opustit Astrid a hlásit se na velitelské palubě.

Když jsme scházeli po lodní rampě, podívala se na popáleninu na mém boku, důkaz toho, že se mi do těla zakousl blaster od Zagrathů. „Nepředpokládám, že bych tě mohla přesvědčit, aby se na to někdo podíval?“

Bron sešel dolů za námi, z rány na čele mu teď už jen kapala krev, místo aby z ní vytékala.

Astrid se ušklíbla. „Nebo tohle?“

Znovu jsem si ji k sobě přitáhl a kochal se pocitem jejího těla na mém. Jako bych potřeboval mít na sobě co nejvíc její kůže, abych dokázal, že je skutečná a že je se mnou.

„To jsem si myslela.“ Povzdechla si, odtáhla se a zadívala se na mě. „V tom případě bys měl jít nakopat ještě pár Zagrathských zadků.“

Sjel jsem očima dolů k černým čarám, které se jí vlnily na kůži. Prstem jsem sledoval jeden z těch vírů a vychutnával si pohled na své stopy po spáření. Aniž bych to chtěl, vydal jsem tiché zavrčení.

Astrid položila svou ruku na mou a propletla naše prsty. „Budu na tebe čekat, až bude bitva vyhraná. Nikam neodcházím, Raasi.“

Pevně jsem sevřel svou ruku kolem její. „Jsi moje. Vždycky jsi byla moje.“

Věnovala mi plachý úsměv. „A teď je to oficiální.“

„Je to tak.“ Nikdy jsem  Vandarskou přísahu nemyslel tak vážně jako v tu chvíli. Při pomyšlení, že ta malá žena, která roznítila mé touhy, je mou pravou družkou, se ve mně rozlil příval potřeby a můj penis se nafoukl. Přitiskl jsem svá ústa na její, roztáhl její rty a hltal její chuť. Její tichý sten mi zamotal hlavu, když se naše jazyky propletly, a já jí rukou zajel do vlasů, zaklonil jí hlavu a políbil ji hlouběji.

Teprve hlasité dunění bot mě donutilo se od ní odtrhnout. Odtáhl jsem se a zalapal po dechu.

Když se k nám Corvak připojil, nekomentoval ženu ani naše zranění. „Objevily se další Zagrathské lodě, Raasi. Zdá se, že poslali pro posily.“

Jeho slova okamžitě utlumila mou euforii. Narovnal jsem se a úsečně mu přikývl. „Připojím se k tobě na velitelské palubě.“

Když jsem se podíval na Astrid, už na mě mávala. „Běž, budu v pořádku.“ Pokynula hlavou směrem k učedníkovi. „Mám Krina.“

Byl jsem jí vděčný, že mi tak dobře rozumí a neohrožuje ji požadavek, že jsem Raas. Zvedl jsem její dlaň ke rtům a políbil ji, nechal jsem své rty dlouho viset a své oči dlouho držet její. „Brzy se k tobě vrátím.“

S tím jsem se otočil a vyběhl ven s Bronem a Corvakem po boku. Pohlédl jsem na svého bojového velitele, jak jsme spěchali lodí, brali schody po třech a přeskakovali z jedné zavěšené lávky na druhou. „Jaké jsou zatím naše škody?“

„Naše štíty vydržely, ale ostatní lodě v hordě takové štěstí neměly.“ Ruce měl pevně sevřené v pěst u boku. „Vedoucí loď Zagrathů byla neúprosná. Jediným důvodem, proč jsem nepodnikl tvrdší odvetu, bylo to, že jste na ní byli ty a Bron.“

Všiml jsem si, že se nezmínil o Astrid, ale nenechal jsem se tím znepokojit. Ještě nevěděl, že jsme si vytvořili pářící znaky a že je skutečně mou družkou a bude mou Raisou – a jeho.

Vtrhli jsme na velitelskou palubu, bojovníci sotva slyšeli náš příchod přes kakofonii statických hlášení přicházejících ze zbytku lodí Hordy a ječivých poplachů přicházející zbraňové palby. Z přední části lodi jsem uviděl bitevní loď Zagrathů, na které jsem ještě nedávno byl – šedou a mohutnou. Vzpomněl jsem si na velitele, který poslal zraněné dítě do cely.

„Palte na vedoucí loď,“ nařídil jsem. „Vším, co máme.“

Nebylo žádné zaváhání. Zpod břicha našeho válečného ptáka vytryskl proud rudé laserové palby, zasáhl nepřátelskou loď a rozechvěl ji. Torpédo zasáhlo jeden bok a explodovalo, přičemž se části trupu spirálovitě rozletěly do prostoru.

Zagrathská loď okamžitě opětovala palbu a naše loď se otřásla od nárazu.

„Štíty drží, Raasi,“ zavolal Bron z místa, kde stál u své konzole.

„Mám připravit přepadovou skupinu?“ Corvak se zeptal a jeho hlas téměř vibroval. „Jakmile zneškodníme vedoucí loď, měli bychom ji rychle rozebrat.“ Horní ret se mu zkřivil do úšklebku. „A zabít další Zagrathy.“

Než jsem mu stačil odpovědět, otřásla lodí mohutná exploze a oba jsme se rozplácli na podlaze. Zvedl jsem se, prohlédl si velitelskou palubu a zjistil, že nikdo není zraněný a nejsou na ní žádné viditelné škody.

„Hlášení,“ houkl jsem. „Ztráty?“

Jeden z mých válečníků sevřel bílými klouby strany své konzole. „Žádné, Raasi. Naše loď nebyla zasažena.“

Když jsem se podíval na přední část lodi, viděl jsem, co bylo zasaženo a proč jsme to pocítili. Vedoucí loď Zagrathů už nebyla. Byla zničena. Kolem nás létaly kusy trupu a obloha byla poseta troskami z výbuchu.

„Tvek!“ Otočil jsem hlavu k Bronovi. „My jsme…?“

„Ne, Raasi. Alespoň jsme to nebyli my všichni. Podle toho, co vím, na Zagrathy také střílela loď zezadu.“

Corvak se postavil na nohy, ve tváři měl masku zmatku. „Nikdo z naší hordy se za nepřátelskými loděmi nepohyboval.“

„Raasi?“ Jeden z mých válečníků se ke mně otočil. „Volají tě.“

„Volají?“ Znovu jsem pohlédl na zbytky Zagrathské lodi.

Přikývl, oči vytřeštěné. „Raas Kaalek z Vandaru.“

Corvak vedle mě se nadechl. Znal mého bratra stejně dobře jako já.

Pokrčil jsem rameny a zaťal pěsti. „Na obrazovku.“

Pohled do vesmíru zmizel a nahradil ho vandarský válečník, který se mi nápadně podobal. S černými vlasy, které mu dlouze a rovně spadaly na záda, a stejnýma tmavýma očima vypadal Kaalek stejně, jak jsem si ho pamatoval. Kožené chrániče kryjící jeho ramena jako šupiny a silné černé kožené řemeny křižující jeho hruď z obou stran byly nové. Na druhou stranu jsem svého bratra neviděl od té doby, co se stal Raasem své vlastní hordy.

„Kaaleku,“ řekl jsem a naklonil k němu hlavu. „Rád tě vidím, bratře.“

Jeho pohled se přes zástěny upíral na můj. „Slyšel jsem, že potřebuješ pomoc.“

Při narážce, že nedokážu bránit svou hordu, jsem se zazubil, ale na jeho návnadu jsem neskočil. Kdyby to nebyl mladší bratr, který se mě vždycky snažil překonat, uvítal bych úsilí jeho hordy v boji. „Vždycky je dobré bojovat po boku svého bratra.“ Na chvíli jsem se odmlčel. „Ale co děláš v tomhle sektoru?“

Sepjal ruce za zády a ocas mu téměř neznatelně cukal. „V poslední době jsem o tobě slyšel mnoho věcí, Kratosi. Věci, které mi dělají starosti.“

Bojoval jsem s nutkáním se nahlas zasmát. Kaalek se nikdy nestaral o nic jiného než o vítězství. I když byl mladší než já, vždycky víc toužil po hromadění vítězství a páchání násilí.

„Slyšel jsem, že jsi unesl lidskou samici,“ pokračoval s nesouhlasem hutným v hlase. „A že Zagrathové po ní od té doby pátrají.“

„Zpochybňuješ mé právo vzít si od nepřítele, co chci?“ Zavrčel jsem.

Jedno jeho černé obočí se zvedlo. „Vzal jsi ji Zagrathům?“

„Ne že bych svému mladšímu bratrovi dlužil vysvětlení,“ řekl jsem a srovnal na něj pohled. „Ale byla na nákladní lodi, na kterou jsme se nalodili. Převážela zásoby pro Zagrath.“

„A přesto jsi tu loď nechal odplout.“ Bratr zavrtěl hlavou. „A od té doby po tobě šli nepřátelé. Dokonce jsem slyšel, že ta smutná nákladní loď po tobě stále pátrá.“

„Není to nic, co bych nezvládl.“

„Proč se nevzdáš své hračky, Kratosi?“ Bratr se ušklíbl. „Nebo ti lidské ženy opravdu stojí za všechny tyhle problémy?“

Vykročil jsem vpřed a strhl si jediný ocelový nárameník, aby měl lepší výhled. „Máme společné znaky pro spáření. Nevzdám se jí. Je to hotová věc.“

Za mnou se ozval ostrý nádech, o kterém jsem věděl, že pochází od Corvaka.

Bratrův pohled klesl na čáry, které se mi teď vinuly po straně krku a dolů po ramenou. Jeho ústa se rozlepila v opravdovém šoku. Za jeho očima se mihly nějaké emoce, které jsem u něj nikdy neviděl, ale za chvíli zmizely. Když promluvil příště, jeho hlas byl temné mručení. „Takže za to stojí.“

„Stojí za to,“ řekl jsem.

„Blahopřeji ti, bratře.“ Naklonil ke mně hlavu. „Jen doufám, že tě tahle samice neobměkčí.“

Položil jsem ruku na jílec své čepele. „Už jsi někdy poznal, že bych byl měkký?“

Ušklíbl se na mě. „Teď, když jsme pro tebe zlikvidovali Zagrathskou bitevní loď, se moje horda vrátí do našeho sektoru. Je tu pár nepřátelských sympatizantů, které mám na mušce.“

„Ať jsou tvé nájezdy hojné.“

Kývl na mě. „A tvé taky.“

Když zmizel z obrazovky, Bron si hlasitě oddechl. „Co to mělo znamenat?“

Zúžil jsem oči na obrazovku, kterou můj bratr zaplnil. „Nejsem si jistý, ale kdy Kaalek nezpůsobil potíže?“