EDII - 35. kapitola

Překlad: Fizulka

-Cruz-

 Pomalu jsem sklonil pistoli stranou a zároveň si zhluboka oddechl.

„Do prdele, Sienno. Jak ses sem dostala?“

„Autem strýčka Gina.“

“Kde je?“

„Za budovou. Schovala jsem ho.“

„Máš vůbec představu, čím jsem si kvůli tobě musel projít? Zajímá tě to vůbec, kurva? Nebo jsi tak zatraceně rozmazlená, že nemyslíš na nikoho jiného než na sebe?“

Vykulila oči a ucukla. Zavrtěla hlavou, očividně jsem ji urazil. „Proč myslíš, že jsem tady? Není to nic pro mě, i když by možná mělo. Jsem tu kvůli těm nevinným životům, které jsi dnes večer zmařil. Zatáhl jsi mě do svého pekla a říkáš tomu láska. Viděla jsem tě. Slyšela jsem tě. Myslela jsem, že vím, čeho jsi schopný, ale mýlila jsem se. Jedna věc je předpokládat a druhá vidět to na vlastní oči. Slyšet na vlastní uši. Nemůžu uvěřit, že jsem byla tak slepá, když jsem si myslela, že jsi jiný než každý mafián, který mi kdy vstoupil do života.“

„Pravda bolí, zlato.“

„Ty nestoudný parchante! Nebo bych měla říct, vrahu? Nevinná žena! Nevinná těhotná žena! Jak jsi mohl?!“

„Udělal jsem hodně věcí, Sienno, ale nikdy jsem ti nelhal. Místo toho, abys mi nadávala... bys mi měla děkovat.“

„Děkovat ti? Za co přesně?“

„Za každý rozkaz, který vydám, abys byla v bezpečí!” Křičel jsem a zlobil se, že to došlo tak daleko.

Bylo jen otázkou času, kdy uvidí tu mou stránku, kterou jsem se nikdy nesnažil před ní ani před nikým jiným skrývat. I kdyby se jí nelíbilo, jak nemilosrdný jsem, bude si na to muset zvyknout. Neměnil bych se kvůli ní ani kvůli nikomu jinému.

„Moje rodina je na prvním místěm.” Přistoupil jsem k ní a ona ustoupila. „Cože, zlato? Teď se mě kurva bojíš? Včera večer ses mě nebála, když jsi pode mnou funěla, zmáčela sis kalhotky a otírala ses mi zadkem o ptáka!“

Neváhala a dala mi facku. „Takhle se mnou mluvit nebudeš! Nikdy.“

Dotkl jsem se tváře, cítil jsem pálení z té rány. Naklonil jsem hlavu na stranu, zamručel, chytil jí silně za vlasy v zátylku a prudce jí trhl hlavou dozadu.

Tyčil jsem se nad jejím drobným tělem a se zaťatou čelistí procedil: „Jestli na mě ještě někdy vztáhneš ruku, tak-“

„Co uděláš? Uhodíš mě?” ťala, hruď se jí zvedala a klesala. „Myslela jsem, že jsi říkal, že nejsi jako můj otec.“

Pustil jsem ji a odstrčil od sebe. Rychle jsem se otočil, potřeboval jsem minutku, abych se ovládl a zkrotil ďábla. Už jsem se na ni nedokázal s láskou podívat.

Jen se vztekem.

„Mám tvojí pozornost?“

„Máš mojí pozornost od té doby, co jsem tě poprvé spatřil, ale ztrácíš můj respekt.“

„Chceš říct, že skutečně něco cítíš? Nemyslela jsem si, že to El Diablo dokáže.“

Podíval jsem se jí do očí.

„Vlastně,“ konstatovala a zvedla hlavu výš. „Je pravda, že jsem přišla do tohohle kostela, protože jsem si myslela, že je to jediné místo, kam nebudeš mít tu drzost vejít. Měla jsem to tušit, ty nerespektuješ posvátnost čehokoliv. Divím se, že ve chvíli, kdy jsi překročil práh Božího království, jsi nevzplál. Tohle je dům Páně. Ďábel tu není vítaný.“

„Šel bych za tebou kamkoliv. Z pekla do nebe, do zkurveného království, takže jsi na to měla myslet, než jsi utekla jako vyděšená malá holka. Pokud se ti nelíbí, co jsi dnes večer slyšela a viděla, pak bude nejlepší, když se přestaneš starat o manželovy obchody. Není to osobní, Sienno, je to byznys. Ale buď si jistá, ženo, věci, do kterých ses dneska večer připletla, nejsou nic ve srovnání s tím, co by ti v daném okamžiku udělal nepřítel mého nebo tvého otce.“

Trhla sebou, protože věděla, že mám pravdu. Viděl jsem jí to v očích.

„Mohl bych ti vyprávět příběhy, kvůli kterým bys mě opravdu nenáviděla. I když, víc mě znepokojuje, že oplakáváš muže, který tě skoro ojel na balkóně, a přitom nejsi schopná šukat ani s vlastním manželem.“

Probodla mě pohledem. „Čekala dítě. Dítě!“

„No nekecej, Sienno. Až z něj bude muž, bude už pozdě. Nechráním tě tak, že na někoho budu kurva hodný. Žena, které zabili muže, je zuřivější než samo peklo. Ty vidíš nevinnou těhotnou ženu, já vidím pomstu. Sama jsi to řekla, tvůj život je cennější než můj a je mi úplně jedno, čí krev mám na rukou, nebo čí duši musím vzít. Jsem navždy zotročený démony. Půjdu klidně skrz plameny, abych si byl zatraceně jistý, že budeš žít, dokud nebudeš dost stará, abys prošla nebeskou branou. Oba víme, že já tam nebudu. Budu hnít v pekle na věky věků, protože jsem tebe i svou rodinu chránil. Ale v tomhle světě,“ řekl jsem pevně a přísně na ni ukázal. „Jsi můj anděl a já ukřižuju každého, kdo si bude myslet, že je tvůj čas padnout.“

„Nezáleží na tom, jak se to snažíš překroutit, ale já nechci být důvod, proč musí umírat nevinní lidé. Děsně mě štve, když si myslíš, že by mi nevadilo, co jsi dnes večer udělal. Když víš, že jsem já měla zemřít při bombovém útoku v autě. Bylo mi osm let! Nevinné dítě! A neusilovala jsem o pomstu mužům, kteří mi vzali matku!“

„Ani jsi nemusela, ty nevděčný spratku! Tvůj otec to udělal za tebe!“

„Samozřejmě, že ano! Protože je přesně jako ty! Podělaný kriminálník, který chladnokrevně vraždí nevinné lidi a své hříchy ospravedlňuje tím, že své činy svádí na předem dané představy mužů, kteří jsou přesně jako on! Nazývej věci pravými jmény, Cruzi! Je to všechno hovadina! Zabíjíš ve jménu rodiny, abys sis udržel moc! Vládu! Pokloňte se mi, nebo jinak…! Ve jménu otce i syna, převezmi jednou v životě zodpovědnost! Kdybys byl zodpovědný, neunesli by ti sestru přímo pod nosem!“

Hrála si s ohněm.

Který pálil.

Zuřil.

Jako inferno.

Tentokrát jsem ďábla v sobě nijak nepotlačoval. Nepřemýšlel jsem o tom ani vteřinu. Dvěma dlouhými kroky jsem se dostal přímo k ní. Když jsem se k ní vrhl a s rukou na jejím krku jí postrčil dozadu k oltáři, oči se jí rozšířily. Její tělo s hlasitým, tvrdým žuchnutím narazilo do starého dřeva.

Zasyčela: „Jdi k čertu, Cruzi.“

Zavrčel jsem: „Odkud myslíš, že jsem přišel?” Utáhl jsem sevření kolem její krku a hořce jsem se uchechtl: „Chceš si zatančit s ďáblem? Tak se připrav, protože se mnou shoříš v pekle. Nikdy bych tě neuhodil, Sienno, ale ani na vteřinu si nemysli, že tě nepotrestám, když se mnou mluvíš, jako bych byl pod tvou úroveň. Jestli ještě jednou zmíníš moji sestru, přísahám ve jménu všeho, co je ti svaté, donutím tvého drahocenného koně, aby to zaplatil.“

Nosní dírky se jí rozšířily. Neudělal bych jí to, ale to ona vědět nemusela.

„Ode dne, kdy ses narodila, bylo zmařeno mnoho nevinných životů a to se nezmění jen proto, že si myslíš, že by mělo. Ty jsi Sienna Martinezová, tvoje jméno samo o sobě znamená zkurvenou smrt. Seru na to, co chceš, Princesa. Na tom, co si myslíš, mi nezáleží. Ochráním tě před kýmkoliv! Kromě sebe! Jsi moje žena. Poznej své místo, Sin, a jestli nevíš, že je to hrdě vedle mne, rád ti místo toho ukážu místo na kolenou!“

Spadla jí brada. „Nejsi nic víc než hnusný mafián, který předstírá, že je skutečný muž.“

„Ne, miláčku.” Naklonil jsem se k ní, jen pár centimetrů od jejích úst. „Jsem El Diablo.“

„A. Já. Tě. Kvůli. Tomu. Nenávidím.“

Zařval jsem z hloubi hrdla a spolkl její slova svým jazykem. Narazil jsem svými rty na její s takovou touhou a opuštěností, že jsem se snadno dostal jazykem až do jejího krku.

Nárokoval jsem si ji.

Značkoval.

Jazykem jsem šukal její pusu.

Vzal jsem si to, co bylo jen a jen moje.

Jakmile se Sienna vzpamatovala z mého útoku, pokusila se mě odstrčit.

„Vzdej se mi,“ zamračil jsem se.

„Nikdy!“

Strkala mě do hrudi, znovu a znovu. Pokaždé silněji a silněji. Sevřel jsem ruku kolem její průdušnice a strčil jsem ji dál proti oltáři, nenechal jsem to být. Její tělo možná bojovalo, ale její rty nezastavily ten hříšný tanec, ve kterém naše ústa tančila.

Od sebe.

K sobě.

S vášní.

Každým tahem našich jazyků jako bychom byli jeden.

Bolaví.

Pulzující.

Naše rty se pohybovaly, jako by byly stvořeny jeden pro druhého, zatímco ona zápasila se svou myslí a nařizovala svému srdci, aby mě od sebe odstrčila.

Náš polibek byl plný zoufalství.

Naléhavý.

Ale zatraceně správně zoufalý.

Jako bych slyšel bušení jejího srdce a cítil jsem, jak se mi pod prsty zrychluje její tep.

Bylo to šílené.

Panovačné.

Totální válka.

Ucukl jsem a ona nad tou ztrátou zalapala po dechu. Zahleděli jsme se jeden druhému očí, rychle dýchala a hruď se jí zvedala stejně jako mě.

 

-Sienna-

Zhluboka jsem se nadechla, abych své emoce udržela na uzdě, ale on mi to nijak neulehčoval.

Moje tělo chtělo jednu věc.

Moje mysl jinou.

Kde v tom všem bylo mé srdce?

Nenáviděla jsem ho.

Chtěla jsem ho.

Hnusilo se mi, že se v jeho přítomnosti nedokážu ovládat.

Polibek mi připadal jako svěcená voda, ve které jsem hořela. Byl to špatný člověk, zlý až do morku kostí, ale ve chvíli, kdy se jeho rty dotkly mých, jsem byla jeho. Což byl přesně ten bod, přes který se chtěl ďábel dostat. To nejlepší, co kdy udělal, bylo, že přiměl lidi myslet si, že neexistuje.

Moje hlava se rozhodla mluvit za mé srdce a tělo a opakovala to, o čem věřila, že je pravda: „Nejsi nic víc, než muž, za kterého jsem tě považovala. Jsi jen mafián v drahém obleku, který je pokrytý cizí krví.“

Jeho zlomyslný výraz zhořkl. „Ty sráči!“ zuřil.

Dívala jsem se, jak jeho oči zkameněly. Pak mě chytil za ruku a hrubě mě hodil mezi lavice.

„Co to zatr...“

Během několika vteřin jsem ztratila řeč.

Když se přede mnou podruhé té noci odehrála moje nejhorší noční můra.