Plundered - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Tara

I když jsem měla nohy jako z rosolu, ztuhla jsem, když si mě přitáhl k sobě a jeho tělo mě zezadu objalo. Jeho silná paže mě držela kolem pasu a druhou rukou mě hladil po tváři.

Můj praktický mozek mi říkal, že na Vandarské lodi není kam utéct, ale nemohla jsem se mu jen tak poddat. I když mě jeho dotek pálil na kůži a srdce mi bušilo v hrudi.

„Proč sis myslela, že bych tě chtěl zabít?“ zašeptal a jeho rty mi zabzučely u ucha.

„Protože jsi Vandar.“ Pokusila jsem se v jeho sevření zavrtět, ale jeho sevření mě ještě více sevřelo. „To přece děláš, ne?“

Jeho obrovská ruka se mi rozprostřela po holém břiše, když si mě přitáhl blíž, a moje nohy téměř opustily podlahu. „Už jsem zabil mnoho bojovníků. A mnoho Zagrathských spolupracovníků.“

Zatnula jsem zuby, když mi položil hlavu do zátylku a zhluboka se nadechl. „Myslela jsem, že mě považuješ za kolaboranta hodného smrti.“

„Možná,“ zašeptal a pohladil mě chlupatou špičkou ocasu po holé noze. „Ale nikdy jsem se nesetkal s tak jemným kolaborantem, jako jsi ty, ani s takovým, který by voněl dost dobře na to, aby se dal jíst.“

Ucukla jsem. Takže si myslel, že jsem jemná? Podráždění ve mně vřelo. Udržovala jsem sebe a svou sestru naživu v nelítostné a nevlídné galaxii – obětovala jsem se a dřela až do morku kostí – a on se mě odvážil nazvat jemnou?

Když zvedl hlavu z mého krku, prudce jsem mu ji narazila, čímž jsem ho zaskočila.

„Tvek!“ vyhrkl, pustil mě a chytil se za čelo.

Zátylek mě bolel v místě, kde jsem se s ním dotkla, ale věděla jsem, že to nebolí tolik jako jeho. Po tak náhlém uvolnění jsem se zapotácela, ale rychle jsem získala rovnováhu a otočila se. Zaujala jsem bojový postoj a sledovala, jak se narovnává s jednou rukou stále položenou na hlavě.

Místo toho, aby se tvářil rozzuřeně, se usmíval. „Jestli to chceš hrát takhle, Taro.“

„Já si nehraju,“ řekla jsem.

Sundal ruku z hlavy, kde už mu kvetl rudý flek. „Ne?“ Raas, který na mě nespouštěl oči, si začal odepínat popruhy na hrudi a pouštět je na zem. Jak odstraňoval jednotlivé cívky z černé kůže a kovu, odhalovaly se další temné znaky na jeho hrudi.

„Co to děláš?“

Vyklouzl nejprve z jednoho šupinatého nárameníku a pak z druhého. „Připravuji se na vítězství.“

Zalapala jsem po dechu, když jsem poprvé plně spatřila jeho holou hruď a paže. Ten mimozemšťan měl pevné svaly – a hodně. Dokonce i jeho břicho bylo sérií vlnek, které se ztrácely pod kiltem.

Prosím, pokračuj v tom, pomyslela jsem si, když jsem si prohlížela kožené pruhy, které mu sahaly do poloviny obrovských stehen. Už jsem cítila, co je pod nimi, ale nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu vidět právě teď.

„Nemůžu tě nechat, aby ses mě pořád pokoušela zabít,“ řekl. „To mám z impéria. Nepotřebuju to ve svých vlastních komnatách.“

Udělala jsem od něj krok. „Tak mě zavři do cely.“

Naklonil ke mně hlavu. „Vandar nemá vězení. My vězně nedržíme. Když spácháš natolik závažný přestupek, že tě uvězníme, pošleme tě ven přechodovou komorou.“

Do prdele. Tohle jsem si vážně nepromyslela.

Než jsem stačila přijít s dalším návrhem, zavrtěl hlavou. „Vzal jsem tě na palubu. Musím s tebou jednat, což znamená, že tě musím naučit, jak se má žena chovat, když je s Raasem z Vandaru.“

Zakuckala jsem se smíchy. „Ty mě budeš učit, jak se mám chovat? Děláš si legraci, že jo? Jsem kapitánkou své vlastní lodi.“

„Teď už nejsi.“ Udělal krok směrem ke mně. „Jsi host na mé lodi. Host, který souhlasil, že přijde dobrovolně, měl bych dodat.“

„Jo, no.“ Můj pohled zabloudil k ploše holého těla, které ke mně postupovalo. „Nesouhlasila jsem, že všechno udělám dobrovolně.“

„Ne, nesouhlasila.“ Horní ret se mu zvlnil. „Ale uděláš to.“

„Sni dál, svalovče.“ Prohledala jsem místnost, jestli se z ní nedá dostat ven, ale byly tu jen velké klenuté dveře, o kterých jsem věděla, že jsou zamčené zevnitř.

Krátce zvedl obočí, než se po mně vrhl. Uhnula jsem stranou, sotva jsem se vyhnula jeho dosahu. Neměla jsem dlouho čas na oslavu, protože se ke mně znovu blížil, dlouhými kroky se sevřenou čelistí.

Doběhla jsem k posteli a skočila na ni, pak jsem ji přeběhla a seskočila na druhou stranu. Raas se neobtěžoval přebíhat přes vrchol postele. Za pár kroků už obcházel nohu postele.

Do prdele, do prdele, do prdele. Tohle se rozhodně nevyvíjelo dobře. Neměla jsem kam utéct a zdálo se, že ho čím dál víc rozčiluju.

Podívala jsem se na jeho bouřlivý výraz a vrhla se do koupelny, i když jsem věděla, že tam je ještě méně míst, kam se schovat. Krátce jsem nahlédla do místnosti z černého kamene a obdivovala vanu ve tvaru půlměsíce naplněnou různobarevnou vodou, ale ani jsem si do ní nenamočila prsty.

Oběhla jsem vanu a střetla se s ním na druhé straně. Když jsem viděla, jak mu úsměv dráždí rty, pohlédla jsem na něj. „Líbí se ti to?“

„Málokdy najdu důstojného protivníka.“

Srdce mi bušilo, jak jsem na něj zírala. „A to jsem já? Protivník?“

Jeho zorničky potemněly. „Jak bys nás nazvala? Ještě nejsme milenci.“

„Na to se netěš,“ zamumlala jsem.

Na okamžik svraštil čelo, pak se rychle přesunul, aby zmenšil mezeru mezi námi, a překročil část vany.

Polekaně jsem couvla a uklouzla mi noha, takže jsem odletěla dozadu a ruce se mi roztočily do stran. Než jsem dopadla na podlahu, Raas mě chytil za ruce. Měla jsem mu být vděčná, že mě nenechal narazit na tvrdý kámen, ale nebyla jsem.

Místo aby se mnou škubl, jak jsem čekala, Raas mě zvedl do vzduchu a rychle spustil do ledově modré vody na konci členité vany. Ledová voda mě obklopila až po bradu, chlad byl pro můj organismus šokem. Dech se mi zastavil v hrudi a celé tělo se mi v reakci na ledovou vodu zkroutilo – nohy mi téměř okamžitě znecitlivěly.

S křikem jsem se zmítala ve vodě, zatímco on mě držel za ruce. „Pusť mě odsud, ty zasranej sadisto!“

Stejně rychle, jako mě ponořil do vody, mě zase vytáhl a položil na tmavý kámen.

U nohou se mi vytvořila louže vody, která mi stékala z těla, a já se prudce otřásla. „Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal.“ Zuby mi drkotaly, takže mi nebylo rozumět. „Ty hajzle.“

Jeho ruce mě stále držely za paže, zvedl mě, odnesl k dlouhému kamennému pultu a postavil mě na něj. „Potřebovala jsi vychladnout.“

Můj pohled sjel k vaně ve tvaru půlměsíce s přepážkami oddělujícími různé barvy vody. „Takhle si představuješ relaxační koupel? To jsou Vandaři opravdu tak zkažení?“

Jeho pohled mě neopustil. „Není to všechno studené. Když se budeš chovat slušně, ukážu ti horké části. Jsou docela příjemné.“

Zavrtěla jsem hlavou, jak mi drkotaly zuby. „Ne, díky. Vandarského koupání mám zatím dost.“

Beze slova mi roztáhl nohy a přitáhl mě k sobě, takže jsem se mu rozkročila kolem pasu. Pokusila jsem se odtrhnout, ale on mě objal rukama a přitiskl si mě k sobě. I když jsem se chtěla vymanit z jeho sevření, jeho tělo bylo tak hřejivé, že jsem přestala bojovat. Během chvilky jsem se přestala třást a v hlavě mi přestaly drkotat zuby.

„Normálně bych ti poděkovala, ale to ty jsi mě v první řadě ponořil do ledové lázně, takže bych ti asi měla dát pěstí do břicha.“

„Nic jiného bych ani nečekal.“ Mírně se odtáhl a podíval se na mě. Jednu velkou ruku mi posunul nahoru, aby mi objal čelist, a pohledem se mi zadíval na ústa.

Puls se mi divoce rozkmital. Měla jsem chuť ho praštit, ale neudělala jsem to. Chtěla jsem mít jeho rty na svých a jeho tělo, které mě znovu hřeje.

Je to podchlazení, pomyslela jsem si. Účinky podchlazení mě rozhodně přiváděly do bludů. Tohle jsem v žádném případě nechtěla, říkala mi mysl, když sklonil svá ústa k mým a já se s tichým zasténáním ponořila do polibku. V žádném případě, připomněla jsem si, když jsem mu obtočila ruce kolem krku. Zřejmě jsem pořád v šoku, řekla jsem si, když jsem otevřela ústa k jeho a nechala jeho jazyk, aby laskal ta moje s větší něhou, než by od takového surovce mělo být možné. Zapletla jsem si prsty do jeho vlasů a ujišťovala se, že mě ta bušící touha brzy přejde jako těžká virilová chřipka.

Pak se loď naklonila na stranu a začaly kvílet sirény.