FPWP - 20. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

RAVEXˇTON

„Lily, ráda tě zase vidím“, zářila jeho matka a její upřímnost byla slyšitelná dokonce i z překladu Liliyna malého přístroje. Na sobě měla ne moc pompézní šaty, její stan byl perfektně uklizený a připravený na večeři. Obývacímu pokoji propůjčovalo množství importovaných svíček útulnou atmosféru a nízký jídelní stolek byl vkusně prostřený. Ale největší část kuchařských prací nesl na svých zádech Beraron, mladý muž, který ještě neprošel válečnickou zkouškou a byl neoficiálně zaměstnán jako Iruenin správce domácnosti.

Ravex’ton si o jídlo nedělal žádné starosti. Jeho matka byla obvykle perfektní hostitelka a byla si vědoma prestiže, kterou pro ni znamenala návštěva takového hosta jako byla pozemská velvyslankyně. Nakonec nechala Lily ten svůj přístroj na elektrické šoky v jeho vlastním stanu.

„Děkuji za pozvání“, odpověděla Lily, když se posadili. „Máš opravdu moc pěkný dům.“

„Děkuji“, odvětila Iruena, viditelně polichocená. Byla na svůj stan, který byl jeden z největších ve vesnici a ve kterém se nacházely drahocenné zbraně a umělecké předměty, velmi hrdá. „Samozřejmě, že jsem tě musela pozvat. Ještě jsme si nemohly pořádně popovídat, ty a já. A obávám se, že sis mohla o mě udělat špatný úsudek.“

„Oukej“, pronesla Lily opatrně.

Ravex’ton musel potlačit úsměv. Pravděpodobně netušila, jak její stručnost a ignorace diplomatického žvatlání členové kmene Ytter oceňují. Vážili si přímosti a ona byla přímější než většina z nich.

Beraron jim do starých křišťálových sklenic nalil importované víno z Erevie.

Na Ravex’tona to udělalo dojem. To bylo drahé víno, které jeho matka roky skladovala a ani se ho nedotkla.

„Obávám se“, pokračovala hostitelka, „že můj smysl pro tradice mě vedl k tomu chovat se způsobem, který jsi možná nepovažovala za příliš přátelský. Mohu se jen omluvit. Ale prosím tě, měj se mnou trpělivost. Celý svůj život jsem žila ve světě, obklopeném mimozemšťany. Ti všichni se snažili dobýt naši planetu a zabít nás. Díky nim jsem ztratila svého vlastního muže. A pokaždé, když můj syn opouštěl planetu, aby za nás bojoval, jsem mohla ztratit i jeho. Mimozemšťani pro nás vždycky znamenali pouze problémy. Takže když přijde někdo jako ty, mimozemšťanka s dobrými úmysly, je těžké svou skepsi překonat ze dne na den. Nebo strach, to by bylo lepší slovo. Ano. Strach. Vždycky jsem se mimozemšťanů bála.“

Ravex’ton byl překvapený. Svou matku slyšel mluvit takto otevřeně jen velmi zřídka. A něco takového ještě nikdy neřekla.

„A taky jsi k tomu měla důvod“, zareagovala Lily.

Iruena pomalu přikývla. „Ano. No, ale teď se leccos změní. Musíme svůj strach překonat. To je to, co nás drží zpátky, víš. Brání nám přijmout ty úžasné přístroje, které jsi s sebou přivezla. Brání nám v tom, pozvat víc tvých lidí, aby nám mohli ukázat, co nám můžete nabídnout. Brání nám v tom chovat se k důležitému hostu, který tolik vytrpěl, aby se sem dostal a pomohl nám, přiměřeně.“

„To je v pořádku“, řekla Lily. „Je mi potěšením. Jen doufám, že vám budou některé z věcí, které jsem ukázala, k užitku.“

„Och, jsem si jistá, že ano“, odpověděla Iruena. „Jsou to skvělé přístroje. Prostě úžasné. Obzvlášť ten… ty… ehm. No. Skvělé přístroje.“

Beraron servíroval jako hlavní chod pečenou rybu Nytri, další drahý a importovaný produkt.

Ravex’ton pohlédl na svou matku a zvedl obočí jako výraz tiché vděčnosti.

„Ale samozřejmě si nemůžeme být jistí, jestli Rada jejich použití povolí“, pokračovala. „Všichni jsme staří a zaseklí ve svých zvycích. Samozřejmě s výjimkou Ravex’tona. Věděla jsi, že se stane naším příštím náčelníkem? Co chci říct, že i kdyby tentokrát nebyly vaše přístroje povoleny, tak možná příště ano. Nebo bys možná mohla soustředit své úsilí na jiné kmeny, kteří nejsou tak vázány na tradice. Myslím přitom na Krex. Nebo možná Seniat.“

„Děkuji“, odvětila Lily. „Budu na to myslet.“

Iruena se natáhla přes stůl a položila ruku Lily na zápěstí. „Nenech se odradit, pokud by Rada tvé přístroje odmítla. I oni bojovali celý svůj život proti mimozemšťanům. Dokonce i Ravex’ton. Kolikrát už to bylo? Sedmnáctkrát?“

„Devatenáctkrát.“

„Vidíš? Devatenáctkrát. A to je mu něco přes dvacet. Někteří staří válečníci bojovali proti mimozemšťanům už stokrát. Chci tím říct, že to bude pro ně těžké hledět na tebe jako na přítele, i když očividně nejsi náš nepřítel, Lily. I já s tím musím bojovat.“

„Naprosto to chápu“, řekla Lily. „Nikomu nic nevyčítám. Přijali mě zde velmi hezky. I když jsem dorazila neobvyklým způsobem.“

„Ano, to ano, že? Jsem ráda, že tě mohl Ravex’ton zachránit. I když ho to málem zabilo. A teď vidím, že jste se stali dobrými přáteli. Velmi dobrými přáteli, by se dalo říct.“

V místnosti se rozlehlo ticho. Lily na něj pohlédla z druhého konce stolu a v jejích očích byla jednoznačně otázka. Zasloužila si poctivou odpověď. V kultuře Acerex nebylo nic, co by zakazovalo sdílení lože mezi mužem a ženou, dokud jeden z nich nenašel svou Mahan nebo nebyl partnerem někoho jiného. A to se stejně nemohlo stát.

Pohlédl do ohně, praskajícího uprostřed velké místnosti. Mohla by být jeho Mahan? Ještě stále to bylo možné. Každý našel svou osudovou družku jiným způsobem. Někteří to věděli okamžitě, hned jak tu osobu spatřili poprvé. Někteří se už nějakou dobu znali a teprve později si uvědomili, že si jsou souzeni. Ale všichni potvrzovali, že se poté cítili jako znovuzrození, že se svět změnil způsobem, který se těžko vysvětloval. Někteří říkali, že to bylo, jako by poté, co našli svého partnera, viděli víc barev. Jiní to zase popisovali tak, že měli pocit, že slyší najednou hudbu, která hrála vždy, ale předtím ji nevnímali. Další říkali, že to je, jako by byl svět intenzivnější, krásnější, lepší nebo měkčí.

Ravex’ton nic z toho u Lily necítil. Cítil plno dobrý věcí. Ale neměl pocit, že by se svět změnil.

„Jsme dobří přátelé“, pronesl pomalu. „A ještě víc. Chci, aby byla Lily šťastná. Nechci, aby odešla. Chci, aby byla ve všem úspěšná. A chci ji chránit. To je vše, co vím.“ Hovořil ke své matce, ale díval se přitom na Lily, aby se ujistil, že to pochopila.

„To jsou zcela normální pocity pro dobrého přítele“, pronesla jeho matka nadšeně. „Samozřejmě, že necítíš nic jiného. A samozřejmě je ti jasné, že mezi vámi se nic dalšího stát nesmí. Je to mimozemšťanka. Duchové se postarali o to, aby král Vrax’ton našel mezi obyvateli Země svou Mahan, ale to neznamená, že to platí i pro ostatní. Sňatek krále může upevnit naše spojenectví se Zemí, ale to je i dobře. Teď už nejsou žádné podobné svatby nutné. A tak je to i lepší. Lily, napij se ještě toho vína. Jak se ti líbí naše planeta? Určitě je úplně jiná než ta tvoje.“

Rozhovor se točil kolem jiných věcí a většinu mluvení zajistila Iruena.

Ravex’ton byl většinou potichu a přemýšlel nad Lily a nad sebou. Vždy, když zavřel oči, viděl její tvář. Toužil po jejích dotecích. Pomyšlení, že by měla brzy odejít, ho bolelo. Něco takového ještě nikdy k žádné ženě necítil. A přesto mu chyběla ta chvíle pravdy, ta setina sekundy, kdy by se všechno změnilo a on by věděl, že našel svou Mahan.

Dva dny, než se vrátí na svou loď. Pokud se do té doby nic nestane, nebyla jeho osudovou družkou. Ale byla to jediná žena, kterou chtěl.

***

„Děkuji!“, zamávala Lily vesele, když vyšli do chladného večera. Dveře stanového domu se za nimi zavřely. „Páni“, pronesla tiše, „je tak jiná, než jsem si myslela!“

Ravex’ton přikývl. I jeho celý večer mátl. „Předpokládám, že musí nejdřív překonat svůj strach z mimozemšťanů. To chápu. Tolik z nás cítí to samé, strach. Ale ty jim pomáháš to překonat.“

Otevřel dveře svého vlastního stanu a podržel je, aby mohla Lily vejít. Když prošla kolem něj a lehce se předklonila, nezakrytě zíral Lily na její sladký zadeček.

„Taky si myslím“, řekla a padla mezi polštáře a kožešiny. „Ale vypadá to, že to bude potřebovat čas.“

Zavřel dveře a přiložil na oheň. Chlad sice přijde až za pár hodin, ale bylo dobré udržovat stan v teple, než udeří. Někdy bylo těžké udržet při Chladu stálou teplotu. Za ta léta, co tu bydleli, už mnoho rodin takto zemřelo. Zmrzli ve svých vlastních postelích, protože stan během Chladu neudržel teplotu.

Vzal do ruky nůž a vybral si kousek dřeva pro projekt, který si vymyslel. „Možná“, odpověděl. „Staří bojovníci se o nových věcech těžko přesvědčují.“

Lily zakryla rukou zívnutí. „Omlouvám se, ale z toho vína jsem ospalá. Ravex’tone, myslíš, že je nějaká šance, že kmeny někdy některé z mých věcí využijí?“

Posadil se vedle ní a Lily mu okamžitě položila hlavu na rameno. Toto jednoduché gesto ho zahřálo u srdce. Cítil se šťastný.

„Nevím“, odpověděl po pravdě a opatrně vyřízl z dřeva malou třísku. „Něco takového se ještě nikdy nestalo. Žádný mimozemšťan nám nikdy nenabídl nic jiného než smrt a zničení. V celé historii kmene Ytter jsi jedinečná.“

„Ano. Nevím, co si mám o tom myslet. Přijde mi, jako byste si vy sami přinášeli jen smrt a zničení. Omlouvám se, to nebylo právě diplomatické, já vím. Ale tvá matka mi neustále dolévala víno. A ty jsi říkal, že rádi mluvíte jasně.“

Nasál vůni jejích vlasů. „Co tím myslíš?“

„Ta hloupá věc s Ohňovou planetou. Posíláte tam své mladé muže doslova na smrt. Je to čiré štěstí, když jeden z nich přežije. To jsme zažili oba, Ravex’tone. Víš, co myslím.“

Něžně ji políbil na hlavu. „Zkoušky válečníka nás činí tvrdé a odolné. Musí být reálné a smrtící. Díky nim získáme víru v naše schopnosti. A po zbytek našeho života, pokud se ocitneme na bitevním poli, si říkáme: „No, aspoň to není Ohňová planeta.“

„Víš, to chápu. A přesto počty nesouhlasí. Momentálně tam je šest mladíků, je to pravda?“

Soustředil se na nůž a na dřevo. „Správně.“

„A když se z nich vrátí živí třeba jen tři, tak je do docela dobrý výsledek.“

„To je.“

„Armáda tak ztrácí v nejlepším případě polovinu svých bojovníků dřív, než vůbec uviděli nějakou bitvu. Prostě si nemyslím, že důvěra ve vaše schopnosti to může vyrovnat.“

Zabručel. To bylo téma, kterému se chtěl vyhnout. „Jestli máš v úmyslu změnit i válečnické zkoušky, tak si myslím, že to budeš mít hodně těžké. Přitom tě nepodpořím ani já.“

Lily znovu zívla. „Hej, jsem jen nevědomá mimozemská dívka. Nevyznám se v meziplanetárním vedení války. Ale na některé věci stačí obyčejný lidský rozum. Si myslím.“

„Vzato na vědomí.“ Nedokázal se na vyřezávání soustředit, a tak nůž odložil. Poté jí položil ruku na prso a Lily zasténala způsobem, ze kterého okamžitě ztvrdl. Svlékl ji a rukama zkoumal její tělo, zatímco se k němu s důvěrou tiskla. Cítil její něžnost vůči němu. Byla tak krásná a silná. Úplně jiná než ženy kmene Ytter. Její pokožka byla hladká a tělo luxusní na dotek. Naučil se, jak to má ráda, když se jí dotýkal a zjistil, jak reaguje na věci, které dokázal vymyslet s tím neuvěřitelně lákavým tajemstvím mezi jejíma nohama. Políbil ji na krk a všiml si, že je unavená. Přesto cítil ve vzduchu stanu její vzrušení. Pohlaví ho tlačilo v kalhotách. Vypadalo to, že byl pro ni vždy připravený. Nebo už byli tak dobře sehraní, že se vzrušili zároveň.

Usmál se. Nevědomá mimozemská dívka. Ve svém prvním úsudku o ní se zmýlil. Nebyla žádná snobka z hvězd, která přišla, aby je zahrnula mimozemskými dárky a pak zmizela v obláčku exotické vůně. To, co dělala, myslela upřímně. Měla v sobě přímost, kterou považoval za velmi šarmantní a o které věděl, že se líbila i ostatním.

Otočil ji na bok a přitiskl se jí k zádům jako lžička. Zvedl jí stehno, aby do ní mohl proniknout. Jako vždy, když ji chtěl, byla úplně mokrá a vnikl do ní s lehkostí, které v ní vyvolalo tiché vrnění.

Miloval zvuky, které vydávala. Tím byla jeho zkušenost s ní ještě úžasnější. Ženy Acerex neměly moc na výběr, co se sexu týkalo, a proto se jen zřídka snažily zážitek muži zpříjemnit. Zřejmě byly toho názoru, že muž by měl být rád, že se s nimi může vůbec pářit. Ale s Lily to bylo lepší, než kdy považoval za možné. Jeho vrcholy byly delší a omamnější než kdy předtím. Zatímco do ní pronikal znovu a znovu, přitáhla si kolena k hrudi a při každém přírazu zasténala. Mohl by tak pokračovat do nekonečna, dokázal by ji milovat hodiny. Jedna jeho část to tak chtěla a klidně a pomalu přirážet až do rána. Ale zasloužila si svůj spánek. Soustředil se na spuštění vibrací, což si při jejich prvním milování vyžádalo trochu cviku, ale později to šlo mnohem lehčeji a on se mohl těšit ze zvuků a pohybů jejího orgasmu. Tentokrát ji nechá vyvrcholit a nebude se soustředit na své vlastní.

Užívala si orgasmus, zatímco pokračoval v přirážení. Okamžitě usnula a on ji zabalil do kožešin, aby byla chránění proti Chladu. Poté si lehl vedle ní, zabořil nos do jejích vlasů, nasával její vůni a užíval si zvuků jejího pravidelného, klidného dechu. Být u ní tak blízko mu motalo hlavu, a i když právě společně vyvrcholili, jeho penis se znovu probudil k životu.

Chtěl tu ženu. Věděl to. Tak proč necítil ten okamžik pravdy, ve kterém by věděl, že je jeho Mahan?

Ještě stále by jí mohla být.

Mohla by být.

Ale už zbýval jen jeden den, aby to zjistil.