ED - 38. kapitola

Překlad: Fizulka

Lexi

Seděli jsme vzadu v limuzíně a jeli do kostela na křtiny syna jeho neteře. S Briggs jsem se ještě nesetkala, alespoň ne oficiálně. To naše krátké setkání v podkrovním bytě jsem nepočítala. Žila se svým manželem Austinem a jejich dvěma dětmi na Oak Islandu v Severní Karolíně. Amari, které byly skoro tři roky, a Michaelem, kterému právě byly čtyři měsíce. Obě byly pojmenované po Briggsiných rodičích, jejich máma byla Martinezova sestra.

„Přestaň se vrtět, Lexi,“ poručil mi. Na moje poskakující nohy dopadla jeho silná ruka a pevně je přidržela. Ani od toho svého zatraceného notebooku nevzhlédl. Přísahám, že na té věci trávil každý den čím dál víc času. A mě ignoroval.

„Nemůžu si pomoct. Jsem nervózní!” Vyhrkla jsem a snažila se vyprostit nohy z jeho sevření.

„Cariño, je to moje neteř, ne moje zatracená matka. Nepotřebuji její souhlas k ničemu. Hlavně ne k tomu, s kým šukám. Jsem kurva dospělý muž. Takže se uklidni.“

Zamračila jsem se. „Mně na tom záleží! A nejsem jen tak někdo, koho šukáš.“ Pokusila jsem se od něj odtáhnout.

Zhluboka se nadechl, zavřel notebook a položil ho vedle sebe. Chytil mě za ruku a přitáhl si mě do klína. Omotala jsem kolem něj nohy.

Odhrnul mi vlasy z tváře a palcem mi přejel přes našpulený ret. „Co ode mě potřebuješ? Hm?“

„Myslela jsem, že jsem ti to řekla.“

„Ne..., ty jsi kňučela. Nerad hraju dětinské hry.“

Snažila jsem se mu slézt z klína, ale pevněji mě přidržel na místě.

„Briggs a já nemáme blízký vztah. Alespoň ne podle tradičních rodinných měřítek. Bude víc šokovaná tím, že tam jsem, než že se setká s tebou.“

„Ale pořád chci, aby mě měla ráda,“ zašeptala jsem.

„Já tě mám rád. Hodně.” Zazubil se a zvedl mi bradu.

Usmála jsem se a z toho jednoduchého pocitu jsem se začervenala. Vynahrazoval mi tu ošklivou poznámku předtím. Bylo to poprvé, co mi něco takového řekl. Nebyla to ta slova, která jsem chtěla slyšet, ale i tak jsem si je hýčkala.

“Cariño, už jsi mi vykouřila ptáka mockrát na to, aby ses takhle červenala.“

Zalapala jsem po dechu a plácla ho po prsou. „Zkazil jsi to.” Snažila jsem se ho znovu praštit, ale chytil mě za zápěstí. Trhl mnou k sobě, až jsem měla obličej jen pár centimetrů od jeho úst.

„No, teď jsme si kvit. Ty jsi zničila mě. Tohle,“ přejel palcem po mém žáru. „A tohle,“ políbil mě na rty a kousl do spodního rtu. „To všechno mě zničilo. A já bych právě teď a právě tady moc rád tuhle kundičku zničil tím nejhezčím možným způsobem. Ale nebudu lhát, cariño, ta facka tak trochu bolí,“ zalhal. „Tak co kdybych tě nechal, abys mi to vynahradila?“

„Jsme na cestě do kostela a ty mluvíš o sexu, Martinezi. To nemůže být správné.“

„Donutilo tě to přestat fňukat. Nebo snad ne?“

Usmála jsem se. Nemohla jsem si pomoct. Mohl být necitlivý parchant, ale aspoň jsem se díky němu vždycky cítila líp.

„Zrovna teď tě ani nemám ráda. Měl bys aspoň předstírat, že je ti to líto, nebo se aspoň pokusit mě potěšit,“ hájila jsem se s úšklebkem.

Naklonil hlavu na stranu a přimhouřil na mě oči. Měla jsem pocit, že se na mě dívá celou věčnost, ale ve skutečnosti to bylo jen pár vteřin. Nezaváhal. Se zlomyslným úšklebkem se natáhl a vzal do dlaně mojí kundičku, drsnými mozolnatými prsty lehce přejížděl po mých hedvábných kalhotkách.

Zalapala jsem po dechu.

„Hmm…,” zasténal, okamžitě jsem měla pocit, že je všude a najednou. „Ta tvoje kundička mě má kurva ráda,“ zachraptěl, naklonil se těsně k mému uchu a ani na okamžik nezastavil lehké otírání prstů o můj střed. „A to je všechno, na čem mi kurva záleží.”

Seděli jsme vzadu v kostele. Byla jsem vděčná, že se na něj nezřítil, když jsme vkročili do dveří. Bylo krásné se dívat, jak Michaela křtí. Milovala jsem každou vteřinu. Briggs byla nádherná. Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by měl tak zářivé fialové vlasy jako ona. Na rukou měla také zářivé, složité tetování. Další tetování měla po celém těle. Nikdy by mě nenapadlo, že je matkou dvou dětí, její postava byla bezchybná. Vypadala tak něžně, úplně jinak než její strýc. Její manžel Austin se na ni láskyplně díval, když držel v náručí jejich dítě. Byl taky celý potetovaný. Vypadal jako typický zlobivý kluk.

Z toho, co jsem pochopila, měli od začátku drsný vztah, ale láska zvítězila a tady byli, jako šťastná rodina. Naprosto mě zaskočilo, že Martinez znal každý biblický verš, každý další krok, jako by chodil do kostela každý den svého života.

Ten muž byl chodícím paradoxem protikladů.

„Strejdo!” Po křtu k němu venku přiběhla holčička s jasně modrýma očima a copánky. Její malé baculaté nožičky se pohybovaly rychleji, než by měly.

„Mi niňa bonita (španělsky ‘Moje krásko’, pozn.překl.),“ odpověděl španělsky a okamžitě ji zvedl.

Překvapeně jsem ucukla. Kdo byl ten muž a co udělal s Alejandrem?

Objala ho drobnými ručkami kolem krku a položila mu hlavu na hruď. Pevně ho objala se zavřenýma očima. Políbil ji na temeno hlavy. A přísahám, že jsem málem upadla, omráčená tím, co se dělo přede mnou.

„Chybíš mi, strejdo. Proč už za mnou nechodíš? Máma říká, že máš hodně práce. Já nemám moc práce. Přijdu za tebou, jo?” Mluvila upřímně tím nejroztomilejším dětským hláskem, jaký jsem kdy slyšela. Držela jeho tvář v dlaních a obdivně mu hleděla do očí.

A... při tom pohledu mi explodovaly vaječníky.

„Minulý týden jsme si skypovali, ty truhlíku.“

Skypovali? Jak to, že jsem to nevěděla?

„To není totéž, strejdo,“ zahihňala se.

„Amari! Co jsem ti říkala o tom, že takhle utíkáš,“ pokárala jí Briggs a postavila se za ni.

„Ehm ach...“ otočila se Amari a položila mu hlavu na rameno. „Je mi to líto, mami. Ale je tady můj strejda.“

Usmála se a obrátila oči v sloup. „Ahoj, strýčku,“ pozdravila ho Briggs úplně jinak než její dcera. Tázavýma očima se podívala na mě.

„Briggs, tohle je Lexi,“ ukázal na mě. „Lexi, tohle je moje neteř, Briggs,“ prohlásil prostě, přehodil si Amari a lechtal ji.

Briggs naklonila hlavu ke straně. „Odněkud tě znám. Správně. Připadáš mi tak povědomá.“

„Jasně. Krátce jsme se potkali, už je to dávno. Jednou v noci jsi přišla do strýčkova střešního bytu. Ale řádně nás nepředstavil.” Podívala jsem se na Martineze, který stále ještě bavil svou praneteř.

Očima pátrala všude kolem sebe, dokud si to neuvědomila. „Ach...“

„Je to tvoje holka, strejdo?” ozvala se Amari a visela z něj jako opice.

„Ty jsi moje holka.“

Přikývla, nadšená jeho odpovědí. „Jsem dobrý podílník. Podělím se o něj,“ uklidňovala mě.

Všichni jsme se zasmáli.

„Pojď, holčičko. Vrátíme se zpátky do domu. Lidé už tam pravděpodobně jsou.” Briggs se podívala na strýce. „Austin už odjel s Michaelem, potřeboval si jít domů zdřímnout. Vrátíš se do domu, že jo?“

„Prosím, strejdo. Můžeme si u mě v pokoji udělat čajový dýchánek.” Vzrušeně zatleskala.

„Samozřejmě. Tahle opička a já máme co dohánět, a zřejmě taky vypít nějaký ten čaj.“

Briggs přikývla a sáhla po Amari, která se mu ještě víc opřela o hrudník.

„Ne. Zůstanu se strejdou.“

„Amari-“

„To je v pořádku,“ přerušil ji.

Briggs se skepticky kousla do rtu. Dívala se z něj na limuzínu, věděla, že jsou tam bodyguardi. Věděla, že by mohla ohrozit život své dcery. Necítila se dobře, když s ním Amari nechávala, a já jí to nemohla mít za zlé. Martinezovi přes tvář přelétl ublížený výraz, bylo to rychlé, ale já to viděl. Za oba mě okamžitě bolelo srdce. Věděla jsem, že toho chce tolik říct, ale z nějakého důvodu…

Nemohl.

„Budu tam s nimi,“ vyhrkla jsem, musela jsem něco říct. Doufala jsem, že to pomůže.

Briggs se na mě podívala a pak se s povzdechem podívala zpátky na strýce. Nakonec se láskyplně usmála na dceru, která byla v jeho náručí tak šťastná a spokojená. Vůbec si nevšímala nepříjemné scény, která se před ní odehrávala.

„Tak jo,“ souhlasila Briggs. „Pojedu za vámi. Pamatuješ si, kde bydlím?“

Přikývl.

Amari seděla v limuzíně vedle Martineze a objímala ho okolo ruky, vyprávěla mu o svém bratříčkovi. Seděla jsem naproti nim a obdivovala pouto, které spolu sdíleli. Ukázala mu, že umí počítat do deseti a odrecitovala všechny svoje barvy. Pověděla mu všechny věci, které pro ni byly důležité. Pozorně vnímal každé slovo, které řekla. A poprvé od té doby, co jsem ho potkala, jsem přemýšlela o tom, že bych jednou měla rodinu.

S ním.

Vykoukla jsem z okna a snažila se ze sebe setřást myšlenky. Cítila jsem jeho upřený pohled, jako by věděl, co si myslím, aniž bych musela cokoliv říkat. Obrátil pozornost zpět k nadšené holčičce, která ho chytla za bradu. Potřebovala jeho plnou pozornost.

Domov Briggs a Austina byl nádherný. Stál přímo na vodě a měl přístaviště, které se táhlo směrem k jezeru. Stěny domu lemovalo bezpočet fotografií. Jejich děti byly středem pozornosti, ale měli jich také řadu o samotě, stejně jako spoustu s přáteli a rodinou. Všechny jejich vzpomínky visely hrdě všem na očích. Jejich domov byl tak lákavý. Všude bylo cítit tolik lásky.

Nemohla jsem si pomoct, ale myslela jsem na naši budoucnost. Budeme někdy, jednoho dne mít to, co oni? Zajímalo by mě, jestli to pro nás bylo v kartách, jestli se mnou chce víc. Nepřivedl by mě sem s sebou, kdyby nechtěl, že ne?

Neměla jsem moc času zabývat se svými náhle trýznivými myšlenkami. Briggs mě odtáhla a představila všem svým přátelům, kteří byli podle ní spíš jako rodina. Říkala jim staří dobří hoši, patřil mezi ně i Austin. Lucas byl ženatý s Alex, říkali jim Bo a Půlpinta. Hádám, že Alex byla spíš jako kluk, byla součástí klučičí party, když vyrůstali. Žádný z chlapců je nechtěl vidět spolu a protáhli je kvůli tomu peklem. Jacob byl ženatý s Lily, Lucasovou malou sestřičkou. A ten vztah sám do značné míry vysvětloval, proč ho musí před všemi tajit. Hlavně před Lucasem, který si nikdy nepředstavoval, že se dají dohromady. Dylan byl detektiv na protidrogovém, který byl ženatý s Aubrey, dívkou z Kalifornie. Hádala jsem, že asi strávili několik let od sebe, než se zase dali dohromady.

Všichni měli děti, většina z nich už měla teenagery. Podle toho, co jsem pochopila, měli všichni od začátku bouřlivé vztahy, ale láska nakonec zvítězila a lhala bych, kdybych tvrdila, že mi to nedávalo naději.

„Tak nám řekni, Lexi, jaké to je, být s panem Vysokým, Tmavým a Pohledným?” zeptala se Lily a povytáhla obočí.

Všichni jsme seděli venku na terase, mladší děti pobíhaly kolem a hrály si na dvoře. Muži byli někde pryč a drbali. Jediný teenager, který byl na večírku, byla Mia, patnáctiletá dcera Lucase a Alex. Nemohla jsem si pomoct, ale nespouštěla jsem z ní oči. Zdálo se, jako by se ztratila ve vlastní hlavě.

„Fuj, Lily,“ odpověděla Briggs a odtáhla mou pozornost od Mii.

„Ale no tak, Briggs. Neviděla jsi svého strýce? Ten muž je nádherný. Myslím, že teď vypadá líp, než když jsem ho potkala poprvé. Vždyť se podívej na Lexi. Ona je co? O dvacet let mladší než on?” dodala Aubrey a rozesmála Alex. „Je jasné, že ten člověk má nějaký vliv.“

Zasmála jsem se. Nemohla jsem si pomoct. Nebyl to jen vliv, bylo to pevné pouto. „Je, hmm... pruďas,“ odpověděla jsem a odkašlala si. „Amari si to zřejmě nemyslí. Ona ho zbožňuje,“ dodala jsem.

„Jo... milovala ho od prvního dne. Austin a já jsme byli ohromeni, když se ukázal v nemocničním pokoji hned po porodu. Ještě jsme mu ani neřekli, že rodím, ale on to samozřejmě věděl. Byl první, kdo ji po Austinovi a mně držel v náručí. Byl to vlastně jeho nápad pojmenovat ji Amari. Říkal, že vypadá přesně jako moje máma.” Při té vzpomínce se usmála. „Od té doby tu byl na každé důležité akci. Pořád dětem posílá dárky, skypují spolu aspoň jednou týdně. Na nikom jiném nezáleží, když je strejda poblíž. Rozhodně to není ten samý muž, který mě vychoval. Ani trochu. Chci říct, sakra... můj bodyguard Esteban se o mě staral víc než on.“

Vychoval ji? Začala jsem mít pocit, že toho muže vůbec neznám. Co dalšího přede mnou ještě tajil?

Briggs si všimla mého překvapeného výrazu a zeptala se: „Ty jsi to nevěděla?“

„Prostě jsem předpokládala, že jde o pracovní záležitosti, když odjede z města, nebo se vrátí později než obvykle,“ promluvila jsem upřímně.

„U strýce nikdy nic nepředpokládej. To je ta nejlepší rada, kterou ti můžu dát. Ale teď ho zajímáš hlavně ty. Vidím to, když se na tebe podívá. Ještě nikdy jsem neviděla, že by se na někoho takhle díval. Se strýcem se žije těžko a je těžké ho milovat, ale musíš pochopit, že když miluje, tak miluje. Je to jediný způsob, jak to umí.“

Nevěděla jsem, co říct, tak jsem neřekla nic. Seděla jsem tam a místo toho si pohrávala s ubrouskem.

„Miluješ ho?” zeptala se Aubrey a překvapila mě.

Jednoduše jsem přikývla, nebyla jsem schopná cokoliv říct.

„V tom případě je to to jediné, na čem záleží. Zbytek zapadne na své místo,“ přidala se Alex.

„Jdu si pro něco k pití. Hned jsem zpátky,” omluvila jsem se. Potřebovala jsem chvilku.

Bylo to všechno trochu zdrcující, nikdy jsem neměla přítelkyně, se kterými bych seděla a povídala si. A to poslední, co jsem chtěla, bylo odpovídat na otázky, na které jsem ani neměla odpovědi. Zbytek odpoledne jsem strávila tím, že jsem vnímala, jaké to je, mít přátele a být součástí rodiny. Všichni si byli tak blízcí, láska, kterou tito muži chovali ke svým ženám, byla nepopsatelná. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděla. Všechny jsem je okamžitě zbožňovala. Dívky mě přivítaly s otevřenou náručí, včetně jeho neteře. Dokonce jsem Martineze přistihla, jak v jednu chvíli vede s Briggs něco, co vypadalo jako vážný rozhovor.

Mluvili o mně? Možná to všechno doléhalo i na něj?

Vydala jsem se ke koupelně, pár minut jsem se na sebe dívala do zrcadla a snažila se ovládnout svoje zjitřené emoce, které se mi motaly v hlavě. Zhluboka jsem se nadechla, vyšla ven a hledala Martineze. Nějakou dobu jsem ho neviděla. Když se nad tím zamyslím, neviděla jsem ani Austina a Dylana.

„Prostě si myslím, že to nezvládnu,“ zaslechla jsem z ničeho nic Martineze v chodbě.

Nohy se mi pohybovaly samy od sebe, zastavila jsem se před nejbližšími dveřmi.

„Je to tvoje jediná možnost,“ poznamenal Dylan.

„Je to tak, jak to je, Martinezi,“ tvrdil Austin. „Ona bude-“

Přední dveře se s bouchnutím otevřely.

„Kde je? Mio, kde kurva jsi?! Vím, že jsi tady!” Do domu vtrhl muž s hlubokým jižanským přízvukem a řval.

Proběhla jsem kolem dveří kanceláře, kde Martinez s chlapci probírali něco, co neznělo dobře, směrem k rozruchu v obýváku. K Mie se blížil široký, svalnatý, vysoký muž pokrytý tetováním a oblečený v kožené vestě. Všechno se to seběhlo tak rychle. Nikdo neměl čas zasáhnout. Nestačila jsem sledovat, jak si muž razil cestu skrz hosty a snažil se dostat přímo k Mie.  Tmavohnědé oči měla vytřeštěné a plné úzkosti.

„Creede!” zaječela Mia a snažila se couvnout.

Muž nezaváhal, popadl ji za paži a přidržel na místě. Všichni jsme tam v šoku stáli a s hrůzou sledovali, co se to děje. Creed se dostal přímo k Mie a s hrozivým pohledem se nad ní vznášel. Přikrčila se.

„Tohle jsem našel v koši,“ procedil se zaťatou čelistí a něco po ní hodil.

Spadla mi čelist. Byl to těhotenský test.

„To jsi udělala schválně, že jo?! Tohle jsi chtěla!” zařval a přitáhl si ji za paži blíž k sobě.

„Já... ne... nechtěla! Přísahám!” koktala Mia a horlivě vrtěla hlavou.

Zalapala jsem po dechu.

„Podívej se mi do zatracených očí a řekni mi, že jsi to neplánovala.“

„Ne! Samoz -“

Lucas, její otec, k nim třemi kroky přišel, slyšel ten rozruch zvenčí. Austin, Dylan, Jacob a Martinez šli kousek za ním. Srdce mi bušilo v hrudi, přísahám, že jsem přestala dýchat.

Lucas se dostal přímo mezi ně a ani se nerozmýšlel. „Drž se kurva zpátky, jestli víš, co je pro tebe dobré. A vypadni kurva z tohohle baráku,“ zavrčel Lucas a s výhružným výrazem si ho měřil od hlavy k patě.

Creed se uchechtl a posměšně se na Lucase podíval. „Jdi do prdele! Teď chcete být všichni ochranáři? Jdete příliš pozdě. Vaše patnáctiletá dcera se nechala zbouchnout. Gratu-sakra-lace, dědo.” Strčil do něj. Lucas se sotva pohnul, byl připravený úder opětovat.

„Creede! Dost!” Všechny oči zalétly k Martinezovi, který k nim nenuceně kráčel. Creed přimhouřil oči, poznal ho, s trhnutím couvl, byl překvapený, že tam je.

Znali se?

„Teď na to není vhodná doba ani místo. Jsou tady ženy a děti.“

Creed se zamračil. „Odkdy se kurva o něco z toho zajímáš?“

„Protože tohle je domov mé neteře. A její děti jsou moje krev. Já a tvůj klub jsme nikdy neměli žádné problémy, a jestli chceš, aby to tak zůstalo, tak navrhuju, abys odsud vypadl.“

Creed se rozhlédl kolem sebe a konečně si uvědomil, že Martinez má pravdu. Podle všeho byl naštvaný, že jeho vztek převládl nad vším ostatním. Creed ustoupil a znovu se podíval na Miu.

„Ještě jsme neskončili.” Kývl na ni.

Otočil se a vyšel ze dveří. O chvíli později se obývacím pokojem rozburácel řev motorky.

„Mio,“ promluvila její máma Alex a postavila se před ni. “Bože můj! Je to pravda? Ty jsi těhotná?” Mia stála na místě jako přimražená. „Ani jsem nevěděla, že máš přítele! A teď tohle? Co sis myslela? Zapletla ses s motorkářským klubem? Kolik je tomu chlapovi? Musí mu být přes dvacet.” Alex se zalily oči slzami, když si přiložila třesoucí se ruku k ústům. Lucas tam stál, vztek v očích, ruce v pěsti u boku. Jeho přátelé byli připravení ho zadržet.

Miiny lesklé oči bloudily místností, zahanbené, ohromené tím, že nevěděla, co říct. „Není jeho. Je jeho mladšího bratra. Moc mě to mrzí, mami,“ zašeptala a vyběhla zadními dveřmi.

Stála jsem tam beze slova, srdce mi za všechny pukalo. Věděla jsem, že tohle není konec jejich problémů.

Byl to teprve začátek.