ED - 33. kapitola

Překlad: Fizulka

Lexi

Zalapala jsem po dechu a málem vyskočila z kůže. Chňapla jsem po peřinách a snažila se zakrýt.

„Nedělej to,“ nařídil autoritativním tónem. Tím samým, který použil tu noc, kdy jsem k němu přiběhla, poté, co mě překvapil mým tanečním studiem.

„Omlou–“

„Nedělej to,“ opakoval stejně dominantním hlasem, opíral se o rám dveří s rukama v kapsách. Oblečený v obleku. Každý vlásek na svém místě.

Jak dlouho tam byl? Jak dlouho mě sledoval?

Sklouzla jsem z postele, chtěla jsem zmenšit vzdálenost mezi námi. „Nebyl jsi tady. Já... já jen... já nevím... jsem tak-“

„Nech toho,“ vyštěkl znovu a odstrčil se od dveří. Jeho tmavé, chladné, bezduché oči ani na okamžik neopustily mojí tvář. Zacouvala jsem zpátky k posteli. Nemohla jsem si vzpomenout, kdy se na mě naposledy takhle díval.

Žaludek se mi chvěl.

Srdce mi pokleslo.

Čím víc se ke mě přibližoval.

Stál v nohou postele, přímo přede mnou. Naklonil hlavu na stranu a přimhouřil na mě oči. „Rozhodně pokračuj, Lexi,“ promluvil s přesvědčením.

„Já-“

Předklonil se a pevně sevřel stupínek. „To nebyl návrh. Ošukej si pro mě tu svojí těsnou kundičku.” Pomalu si mě prohlížel od hlavy k patě pohledem, jaký jsem ještě nikdy neviděla. „Roztáhni nohy. Teď!” Zařval.

Nadskočila jsem, překvapená tím nenadálým vývojem událostí. Vidět, jak se tahle jeho strana znovu objevuje, bylo opět znepokojující. Dívala jsem se do jeho prázdných očí a tiše prosila, aby se ke mně vrátil muž, se kterým jsem byla před několika dny.

„Proč nemůžeš aspoň jednou v životě poslouchat? Přišla jsi do mého pokoje, prohrabala ses mojí skříní a začala jsi sama sebe píchat. Teď to dokonči.” Podíval se mi mezi nohy, než rychle přesunul svůj vypočítavý pohled zpátky k mým očím. „Dotkni se své krásné, malé kundičky. Chci tě vidět se udělat, cariño.“

„Mohl bys–“

„Ne.“ Nezaváhal. Jasně zelené, dráždivé oči dychtivě čekaly na představení.

Ztěžka jsem polkla, zhluboka a klidně se nadechla. Chtěla jsem se mu zavděčit, tak jsem se opřela o ruku. Pomalu jsem roztahovala nohy a doufala, že se mnou zase přestane být ve střehu. Pohnula jsem roztřesenou rukou a dotkla se klitorisu, jak mi přikázal. Při tom doteku jsem zasyčela. Byl ještě citlivý.

Vyzývavě povytáhl obočí a čekal. „Nejsem trpělivý člověk,“ zavrčel.

Zdráhavě jsem se vrátila k tomu, co jsem dělala, než mě přerušil. Až na to, že tentokrát jsem o něm nemusela fantazírovat. Stál přímo přede mnou a pozoroval mě s výrazem, který jsem nedokázala přečíst.

„Přesně tak, Lexi. Přesně tak.” Jeho rozmrzelý hlas mě znervózňoval. Netrvalo dlouho a moje tělo zareagovalo. Dráždila jsem se víc a víc.

Oči jsem měla přivřené, nohy se mi třásly, čím víc jsem se blížila k tomu, abych mu dala, co chce. Už jsem se nemohla déle držet zpátky. I když jsem mu chtěla hledět do očí, moje tělo mě zradilo. Zády jsem se opřela o matraci, zasténala jsem jeho jméno, „Alejandro...“, a roztříštila se v orgasmu.

Těžce jsem lapala po po dechu a snažila se pochopit, co se to mezi námi právě odehrálo. Úzkostlivě jsem čekala, co udělá dál. Cítila jsem ho dřív, než jsem ho uviděla. Zabořil mi svojí tvář mezi nohy. Ani mi nedal šanci se vzpamatovat. Jeho jazyk byl neúprosný, olizoval mě od mého otvoru až ke klitorisu, zpracovával mě svými zkušenými rty. Rty, o kterých se mi od té doby, co jsem ho viděla naposledy, zdálo. Dovolila jsem mu to, každá moje část mu patřila.

„Ach...“ zasténala jsem a prohnula se v zádech, když mi vklouzával prsty do kundičky a zároveň silně sál klitoris.

Najednou se začal chovat úplně jinak. Studený drsný parchant byl pryč a vřelý, vášnivý muž z minulých nocí byl zpátky. Choval se ke mně jemně, jako by se bál, že se zlomím. Jeho ústa a prsty si dávaly načas, milovaly se se mnou, hnal mě kupředu a nechal mě, abych si vychutnala sladké mučení jeho jazyka. Začala jsem se chvět, ten pocit ve mě mohl vzbudit jen on. V tu chvíli byl někdo úplně jiný. Žil okamžikem, hodoval na mně, jako by potřeboval dokázat, že mu patří moje tělo, mysl i duše. Chtěl, abych se cítila uctívaná, a moje tělo pro něj hořelo všemi možnými způsoby.

Srdce mi v hrudi rychle bušilo a špatně se mi dýchalo. Dýchala jsem trhavě, naléhavě, byl to opojný pocit. Pak jsem přepadla přes okraj.

„Ach, Bože,“ vykřikla jsem hlasem, který jsem nepoznala, vyvrcholila jsem tak zatraceně silně, až jsem viděla hvězdičky.

Uvolnila jsem se, sestupovala z výšin rozkoše, cítila jsem se milovaná a zbožňovaná. Neuvědomila jsem si, že uvolnil svoje sevření na mých stehnech, a během několika vteřin byl nade mnou. Díky jeho velké svalnaté postavě jsem se cítila tak maličká, tak v bezpečí. Nemohla jsem se dočkat, až se budu znovu dívat do jeho klidných očí, až budu mít pocit, že je můj. Až si budu vychutnávat pocit jeho bezpečných paží a jeho tvrdého ptáka proti mně. Až vdechu jeho vůni.

Cítila jsem jeho dech na svých rtech. „Myslíš, že jsem tvůj, abys mě mohla škádlit?” Zamumlal blahosklonným tónem.

Zprudka jsem otevřela oči a ani ve snu mě nenapadlo, že uvidím, jak se na mě ten muž dívá. Zmateně jsem couvla. „Cože? Ne, já-“

„Řekl jsem snad, že můžeš kurva mluvit?” Zašklebil se na mě.

Vytřeštila jsem oči, už jsem nebyla klidná a v pohodě. Okamžitě jsem chtěla utéct od horské dráhy jeho emocí, zase jsem se pohybovala na té tenké hranici mezi láskou a nenávistí.

„Holčičko, já na to nejsem ten pravý. Nejsem tvůj, neměla bys se mnou vyjebávat. Ne teď… a už kurva nikdy,“ zařval a sklonil se ke mě. „Chceš být moje děvka? To bys chtěla?“

Snažil se mě vyděsit, odstrčit, chtěl, abych si myslela, že mu na mně nezáleží. Nedopustím, aby mu ty kecy prošly.

Upřela jsem na něj stejně výhružný pohled a prohlásila: „Ano.“ Pohledem jsem ho vyzývala.

Nezaváhal, posadil se mi mezi nohy a s nevyzpytatelným úšklebkem stáhl zip svých kalhot dolů. Hrubě mě k sobě tahal za stehna a bez námahy klouzal mým rozpáleným tělem po hedvábných prostěradlech. Umístil mě tam, kde mě chtěl mít, pár centimetrů od svého ptáka.

„Chceš, abych s tebou šukal jako s kurvou, cariño,“ posmíval se, vytáhl svoje tvrdé péro a stiskl si ho rukou. Začal onanovat.

Moje oči se rozšířily, když jsem si prohlédla jeho penis, hruď se mi zvedala a klesala. Sledovala jsem toho trýzněného muže přede mnou a to, co dělal, mě přimělo chtít ho ještě  víc. Sáhl do peněženky pro kondom, ani se neobtěžoval svléknout. Věděla jsem, co se chystá udělat.

Činy mluví hlasitěji než slova.

Okamžitě jsem zavřela oči, zaťala ruce do prostěradel a pevně si vtiskla nehty do kůže. Připravovala jsem se na tunu podělaných cihel, které se na mě měly každou chvíli zhroutit.

„Podívej se mi kurva do očí, když s tebou mluvím,“ nařídil, hrubě mě chytil za bradu a naklonil mi tvář směrem k sobě.

Otevřela jsem je. Měla jsem v nich slzy. Z koutků se mi řinuly slzy, když jsem se dívala, jak si natahuje kondom. Nespoustěl ze mě oči.

Odpověděla jsem: „Ano.” Nechci, aby měl z mojí bolesti potěšení.

Neměla jsem v úmyslu ustoupit. Věděla jsem, do čeho jdu, když jsem ho provokovala. Znala jsem obě stránky tohoto krásného muže.

Tu dobrou i tu špatnou.

Nebe a peklo.

Lásku...

Teď se mi chystal dát najevo svou nenávist.

Ďábel už nebyl pod sedativy. Naklonil se ke mně, jeho rty se přiblížily k mému obličeji, jeho penis se zastavil u mého otvoru.

Zvráceným způsobem jsem tohle chtěla. Jeho dominance pro mě odjakživa byla afrodiziakum. Věděla jsem, že když řeknu ta slova, tak přestane. Žádná nervozita se nekonala, jen boj o moc, který jsem odmítla prohrát.

Uchechtl se: „Máš na sobě mojí zasranou košili a snažíš se předstírat, že mi patříš. No, chystám se ti ukázat, že ne.” Jemně si razil cestu mou nevinností. Nechtěl mi ublížit... zatím. Nechal mě, ať si zvyknu na velikost jeho ptáka, na krutost jeho činů, kterou se mi chystal dokázat. Jeho slova byla hurikánem emocí, drsných, něžných a hypnotických zároveň. Jeho dotek nepůsobil dotěrně, nevyvolával strach, ale ani jsem necítila milovaná.

A to ve skutečnosti chtěl.

Pevněji jsem sevřela prostěradla, kousala jsem se do spodního rtu, až jsem ucítila krev. Připravovala jsem se na bolest, o které jsem věděla, že přijde. Nebyly to jeho pohyby, které mi způsobovaly bolest, které mi lámaly srdce, které mě uvnitř zabíjely.

Šlo o to, že se na mě ani nepodíval. Jednou provždy dokazoval, že mu na mně nezáleží, že tohle nechce, že nechce nás. Že si jen si vybral snadnou cestu ven.

Šukat mě, dokud to nepochopím.

Věděl, že mu po tomhle nebudu schopná odpustit.

Věděl, že malá část mě ho bude vždycky nenávidět. Vzal mi jedinou věc, která pro mě byla posvátná.

Moje srdce.

I po tom všem, čím jsem si prošla, bylo vždycky moje. Nikdy jsem nedovolila, aby mě něco z toho svinstva, co se stalo, zlomilo, oslabilo. Nikdy. Kdybych to dovolila, nebyla bych schopná přežít.

Tohle měl být náš začátek, ale bude to náš konec.

Měkce se pohyboval dovnitř a ven. Nepohodlí nahradilo potěšení. Když byl hluboko ve mě, na chvíli se zastavil. Jako by ho jeho činy také zabíjely. Po tváři mu přelétl bolestný výraz, ale zmizel stejně rychle, jako se objevil. Instinktivně jsem po něm sáhla pro útěchu, pro podporu, pro něco jiného, než co mi dával. Hrubě mi ruce přišpendlil nad hlavou a nedovolil mi ani na vteřinu se ho dotknout, abych cítila jeho teplo, zmatek nebo jeho podělanou lásku. Věděla jsem, že to je všechno, co potřebuje, aby zastavil to, co se chystal udělat. Jeho tempo se měnilo, pryč byla veškerá dosavadní něha. Začal do mě vrážet, až jsem měla pocit, že nejsem nic jiného než jeho hračka.

Jeho děvka.

Nedával mi najevo žádné spojení, žádnou lásku, nic z muže, kterého jsem znala a který v něm pořád žil. Vyvolával ve mně pocit, že nejsem nic, jako by to, co jsme sdíleli, nebylo nic. Po tvářích se mi kutálely slzy a nedokázala jsem zadržet vzlyk, který mi unikl z hrudi. Okamžitě se zastavil, vznášel se nade mnou a jeho oči konečně shlížely do mých. Ze rtů mi unikl další vzlyk a otřásla jsem se pod ním. Chtěla jsem, aby se ke mně vrátil.

Na zlomek vteřiny položil svoje čelo na moje, jen na malý okamžik. Viděla jsem, co se tak zoufale snažil skrýt.

Svojí lásku.

„Alejan-“

Hrubě mě přetočil a postavil na ruce a na kolena. Vzal si mě zezadu, nebyl schopný ovládnout touhu díval se mi do očí. Touhu vzít si mě tak, jak skutečně chtěl, abych měla pocit, že jsem jeho. Vrážel do mě a zase ven s takovou naléhavostí, s takovou touhou, jako by poprvé v životě sváděl bitvu mezi dobrem a zlem. Zachytila jsem jeho ztrápený odraz v zrcadle. Slzy mi stékaly po tvářích, rty se mi chvěly bolestí. Ne fyzickou, ale emocionální. Truchlila jsem pro to, co jsem ztratila, pro to, co mi vzal. Dala jsem mu svoje tělo dobrovolně, ale jediné, co chtěl, bylo zničit moje srdce, nechat ho roztříštěné na svojí posteli a konečně dosáhnout svého cíle.

Naše oči se do sebe v zrcadle uzamkly a on mi ukázal všechno, co jsem tak zoufale chtěla vidět. Váhavě z hloubi hrudi zavrčel, dovolil svým démonům zvítězit. Zhroutil se na mě a přimáčkl mi hlavu do postele. Nedovolit mi spatřit pravdu.

Šukal mě tvrději, naléhavěji, až jsem ho nakonec slyšela sténat a cítila, jak se chvěje a třese ve mě vlastním orgasmem. Tohle měl být jeho způsob, jak mě vysvobodit ze svého pekla, ale bylo to přesně naopak. Právě mě stáhl hlouběji s sebou a upálil zaživa.

Zasyčela jsem, když se vytáhl, cítila jsem ztrátu jeho doteku, mé tělo se málem zhroutilo na hedvábné prostěradlo. Okamžitě vstal z postele a nechal mě ležet v hromádce kousků mého zlomeného srdce. Nic neříkal, přešel pokoj a zmizel v koupelně. Zavřela jsem oči, další slzy mi stékaly po tvářích na jeho postel, kde navždy zůstane část mě. Budu si pamatovat ten zvuk, když si zapínal zip u kalhot.

„Varoval jsem tě. Říkal jsem ti, že neumím milovat. Znovu a znovu jsem ti říkal, aby ses ode mě držela dál. Nejsem ten, za koho mě máš. Nikdy jsem nebyl... Chtěla jsi kousek ze mě, kousek El Diabla. Dal jsem ti, co jsi chtěla, a teď kurva vypadni z mého pokoje.“

Položila jsem ruku na prázdné místo, kde dříve bylo moje srdce, a snažila se dýchat přes bolest z jeho slov. Zavřela jsem oči, jak nejpevněji to šlo. Nebyla jsem dost silná, abych se mu podívala do očí, byla jsem příliš slabá na to, abych zvládla, co uvidím nebo co naopak ne. Pomalu jsem vstala z jeho postele, co nejdál od něj. Moje tělo křičelo, ať se nehýbu, byla jsem tak zraněná, tak zlomená, všemi možnými způsoby.

Šla jsem ke dveřím a zastavila se. Zašeptala jsem: „Ten chlap v tom zasraném drahém obleku,“ hlas se mi zlomil, celá jsem se třásla, „není nic jiného než zasranej zbabělec.“

A odešla jsem.

***

Martinez

Byl jsem špatný člověk, ale nikdy jsem netvrdil, že jsem něco jiného. Udělal jsem, co jsem musel, abych jí zachránil život, i kdyby to mělo znamenat, že zničím ten svůj. Chtělo to všechno ve mně, abych nesáhl po zbrani a neprohnal si kulku hlavou, abych ukončil svoje trápení.

Moje ubohá výmluva zasranýho života.

Smrt by ale byla příliš snadná. Nezasloužil jsem si odpočívat v pokoji. Život byla cena, kterou jsem zaplatil za životy, které jsem ukončil. Hrál jsem si na zasranýho Boha, ale ve skutečnosti jsem byl Ďábel. Přemýšlel jsem, jestli to opravdu udělám, celé dny, celé noci, celou dobu, co jsem byl od ní pryč. Modlím se, abych našel odvahu, kterou potřebuji, abych to dokázal.

Sledoval jsem ji na bezpečnostních kamerách z druhého bytu, který jsem v budově vlastnil. Bojoval jsem o život, který jsem chtěl a který jsem si zasloužil. Rozhodl jsem se hned, jak jsem si lehl postele. Na sobě jsem měl stejnou košili s límečkem, která mi vrátila vzpomínky na dívku, na kterou jsem se léta snažil zapomenout. Uvědomil jsem si kurva hodně rychle, co musím udělat. Nohy se mi pohybovaly samy od sebe, když jsem se vydal do podkrovního bytu, schody jsem bral po dvou, nechtěl jsem promarnit ani minutu čekáním na výtah. Dupal jsem po schodišti, moje se kroky se rozléhaly okolo. Posranej provaz, co mě k ní táhne. Znovu a znovu jsem se ujišťoval, že dělám správnou věc.

Pro jednou jsem potřeboval být hrdina.

Byl jsem kurva vyčerpaný z toho, že jsem padouch.

Lexi si nezasloužila život plný násilí, aby se pořád ohlížela přes rameno a čekala, až přijde její čas. Chtěl jsem, aby žila život plný štěstí, život, který bych jí nikdy nebyl schopný zajistit.

Bezpečný život.

Otevřel jsem dveře a uviděl Lexi, která se v mojí posteli uspokojovala rukou. Bez ohlášení jsem vešel dál do místnosti a chvíli si to představení užíval. Můj pták se mi při pohledu na její dokonalou růžovou kundičku, lesknoucí se vlastním vzrušením, opřel do kalhot. Místnost zaplnilo tiché sténání, takže jsem si svůj plán dvakrát rozmyslel. Nikdy nezapomenu na výraz v její tváři, když uviděla v zrcadle můj odraz.

I když jsem to neměl dělat, dal jsem jí rozkoš a pak jsem jí způsobil bolest. Nemohl jsem si kurva pomoct, potřeboval jsem jí něco dát, protože jsem věděl, že jí pak zlomím srdce. Nemohl jsem se nenávidět víc než zrovna v tu chvíli. Věděl jsem, co se chystám udělat. Vyjebat s ní, donutit ji myslet si, že je to jen další děvka v mojí posteli.

A přitom byla všechno, jen ne děvka.

Moje temná duše na mě křičela, abych to napravil, miloval se s ní tak, jak jsem po tom hluboce toužil. Pokaždé, když moje oči našly její, tak jsem myslel, že se zhroutím a nebudu moct pokračovat. V hloubi duše jsem věděl, že cítí a vidí každý okamžik mojí slabosti. Tak hluboké bylo naše spojení a to byl další důvod, proč ji nechal jít. Odstrčit jí. Aby mě kurva nenáviděla. Zemřel bych dřív, než bych dovolil, aby se jí něco stalo.

Každý ďábel potřebuje anděla.

A ona byla ten můj.

Několik hodin poté, co jsem ji brutálně vykopl z pokoje, jsem ležel v posteli a myslel na svůj život. Vyrovnával jsem se s faktem, že Lexi byla první žena, kterou jsem opravdu a z celého srdce miloval. Byl jsem chlapec, který se v minulosti snažil být mužem, snažil se zachránit vztah se ženou, která pro mě nebyla ta pravá. Která za mě nikdy nebojovala. Která v nás nevěřila. Která mě celé roky nechala rozbitého.

Lexi byla stvořená pro mě a už jen toto uvědomění mě málem srazilo na kolena.

Já ji kurva miloval.

Miloval jsem ji s každým nádechem, s každým kouskem svého podělanýho srdce, každá moje část patřila jí.

„Co jsem to kurva právě udělal?” Posmíval jsem se sám sobě. Posadil jsem se na kraj postele a hrubě si odhrnul vlasy z obličeje.

Moc jsem o tom nepřemýšlel, rozběhl jsem se. Běžel jsem kurva jako o život, který byl ve vedlejším pokoji. Už je mi úplně jedno, co je správné a co špatné. Byl jsem připravený si kleknout na kolena a prosit o odpuštění, když to bude třeba. Ať už by to stálo cokoliv, aby se na mě znovu podívala, tak jako vždycky.

Aby vždycky viděla muže, o kterém jsem si myslel, že už neexistuje.

„Lexi!” Volal jsem v čirém zoufalství, když jsem běžel chodbou, a potřeboval jsem, aby věděla, že už konečně kurva jdu.

Pro ni.

„Cariño! Je mi to kurva tak líto,“ začal jsem se omlouvat ve chvíli, kdy jsem vběhl do jejího pokoje. Nebyla tam. „Lexi!” Zařval jsem a zamířil jsem do její koupelny. Nic. Zachvátila mě panika, když jsem pak běžel do jejího baletního studia. „Lexi!“ Nebyla ani tam. Místnost byla temná a nedotčená.

Běhal jsem po podkrovním bytě a proklínal, že je tak zatraceně obrovský. Prohledával jsem každý kout, jen abych zjistil, že jsou všechny prázdné.

Vrátily se mi vzpomínky z doby, kdy mi bylo čtrnáct a snažil jsem se najít Amari a Sofii. Zmocnil se mě strach, místnost se začala točit, žaludek mi spadl až na zasranou podlahu. Přikrčil jsem se, nebyl jsem schopný déle stát, zabořil jsem hlavu do dlaní a snažil se nadechnout.

Celej můj posranej svět se mi hroutil.

„Co to kurva je,“ zařval jsem, prudce jsem vstal a zvedl jsem telefon.

„Hej, šéfe-“

„Kde je?” Chrlil jsem a nedal Rickovi šanci to dokončit.

„Lexi je v podkrovním bytě.“

„Ne, ty zmrde, není. Tak kde kurva je?“

„Šéfe, já... já... ne... ona-“

„Máš pět minut na to, abys ji našel, nebo se nedožiješ dalšího dne.” Zavěsil jsem a rychle vytočil jiné číslo.

„Hej, člověče-“

„Lexi je pryč, Leo. Nemůžu ji najít.“

„Jak to myslíš, že ji nemůžeš najít?“

„Přesně to, co jsem právě řekl!“

„Ježíši, uklidni se. Jsem na cestě.“

Zavěsil jsem a přecházel po obýváku, připadalo mi to jako celá věčnost. Čekal jsem, až mi někdo dá něco, čeho bych se mohl chytit. Zavolal jsem svému poslednímu zdroji. Ukázal s Leo a dalších osmačtyřicet hodin jsme strávili vyhrožováním, obtěžováním, ujišťováním se, že všichni vědí, že to myslíme vážně.

Seděl jsem na kancelářské židli, lokty na kolenou, hlavu v dlaních. Cítil jsem, že jsem kurva zasraně selhal. Kdyby se jí kvůli mně něco stalo. Byla by to moje smrt.

Vpálil bych si do hlavy zasranou kulku.

Leo se s povzdechem vrátil do kanceláře a hodil mi telefon na stůl. „Našel jsem ji.“

Vystřelil jsem ze židle. „Kde?“

„Je v Anglii, člověče. Právě jsem dotelefonoval s Michelle, ředitelkou Lexiina tanečního divadla. Přijala práci v nějaké hogo-fogo akademii nebo tak něco.“

„Cože? Odkdy?” Zeptal jsem se a zuřil. Zase jsem začal přecházet po kanceláři. „Jak to, že jsem o tom nevěděl?” Zastavil jsem se a to poznání mě zasáhlo. Nechal jsem jí pět podělaných dní samotnou. Neodešla by, kdybych ji neodstrčil.

„Asi od té doby, co odsud odešla. Co se kurva stalo? Co jsi zase udělal?”, vyptával se Leo a vtáhl mě zpátky do reality.

Popadl jsem pistoli a zamířil ke dveřím. Musím si hned zavolat. „Ujisti se, že je moje letadlo připravené. Budu tam za třicet minut.” Zavěsil jsem.

„Zatraceně, člověče. Počkej, jdu s tebou,“ řekl Leo a běžel za mnou.

Našel jsem ji.

Z reproduktorů se linula sladká melodie skladby, kterou mi před lety pustila v kanceláři, aby mi zatančila. Vyplňovala ten obrovský prostor a ještě víc mi drtila srdce. Tančila na pódiu sama, prvních několik řad zaplnili lidé, o nichž jsem předpokládal, že jsou to ostatní tanečníci a instruktoři.

Zůstal jsem stát u dveří, neschopný pohybu, skrýval jsem se ve stínu, jako jsem to dělal celé roky, aniž by o tom věděla. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči, její ladnost mě uchvátila. Jak do tance dávala svoje srdce a duši. Nikdy předtím jsem ji neviděl tak úchvatně krásnou, její tělo bylo tak naladěné na její bezchybné pohyby.

Jako by tančila jen pro mě.

Jako bychom byli jediní dva lidé na světě. Cítil jsem každý pohyb, který se bez námahy snažila předvést. Obraz, který ožil. Už jsem ji předtím viděl tančit, ale nic jako tohle. Byla tak plná života, tak šťastná ve svém živlu, tak spokojená. Temný mrak, který jsem nad ní vytvořil, se zvedl a ona se vymanila z mého sevření, ve kterém celé ty roky žila. Opřel jsem se zády o dveře, potřeboval jsem oporu. Cítil jsem se poražený, když jsem ji sledoval tančit, jako by na tom závisel její život.

Loučila se se mnou.

Svěsil jsem hlavu, moje srdce a mysl zuřily ve vzájemné válce. Chtěl jsem na to pódium vtrhnout a chytit ji. Vem ji s sebou domů a opatruj ji, ukaž jí, jak je ti to kurva líto, a už ji nikdy nenech odejít. Píseň se vytratila, naposledy jsem se na ni podíval. Zapamatovával jsem si na ní úplně všechno. Všechno, co jsem miloval.

Kývl jsem na Lea, otočil jsem se a odešel.

„Martinezi!” Zaječel Leo a chytil mě za ruku. Zastavil mě, až když jsme byli před budovou. „Co to kurva děláš, člověče? Běž pro ní.“

„Ne,“ prohlásil jsem prostě a podíval se mu do obličeje. Už nebyla moje, abych ji dostal.

„Co tím myslíš? Je v nebezpečí, proto jsme tady. Ještě pořád jsi ne-“ ohlédl jsem se zpátky k divadlu a můj vážný výraz způsobil, že Leo náhle přestal mluvit.

Nespoustěl jsem oči z budovy a zeptala jsem se: „Co o mně víš, Leo? Nikdo se mnou nevyjebává. Strávil jsem celý život tím, že jsem se o tom ujišťoval.”

Pak jsem mu prozradil: „Nikdy jí kurva nehrozilo žádné nebezpečí. Postaral jsem se o to hned druhý den.“

A s tím jsem odešel...