ED - 23. kapitola

Překlad: Fizulka

Martinez

Zasranej Austin Taylor, hodnej staromódní kluk, ze kterého se vyklubala pořádná osina v zadku. Měl sakra štěstí, že moje neteř byla díky němu šťastná. To poslední, co jsem potřeboval nebo chtěl, bylo, aby se Briggs zamilovala do podělanýho jižanskýho kluka z Oak Island v Severní Karolíně. Jenže posranej osud mě zase praštil do ksichtu. Člověk by řekl, že už jsem si na to zvykl. Byla s ním poslední tři roky a hrála si na šťastnou domácnost v bytě, který jsem jí platil já.

Ale jemu ne.

Potkali se v Miami na jednom z večírků, kam jsem ji poslal s dodávkou. Zjistil jsem to až o rok později, když jsem na jedné z kamer v tanečním klubu v centru, který mi patřil, sledoval, jak se spolu muchlují.

Hned jsem si to prověřil a zjistil jsem, že je kurva neškodný. Začal s ní cestovat za mými zády, a když jsem jí konfrontoval, navedla mě, abych si ho najal jako svého bodyguarda. Nebyl jsem zatracený idiot. Věděl jsem, že spolu šukají. Briggs měla zřejmě slabost pro bodyguardy. To  měla ze všech těch romantických knížek, co četla, chtěla hrdinu.

Nebylo to tak, že by potřebovala chránit. Tedy až donedávna, až do Hectora. Byl to můj starý známý, chtěl píchat s mojí neteří od té doby, co jí narostly kozy a zadek. V momentě, kdy požádal o schůzku s ní o samotě, jsem věděl, že můžu Austina vyzkoušet. Jenom jsem nevěděl, že se na té schůzce objeví zfetovaný mými zatracenými drogami. Oba se snažili dát dohromady, zotavit se z třídenního nonstop večírku s klienty. Rychle se to zvrtlo. Austin měl štěstí, že jsem mu nevpálil kulku do hlavy. Na druhou stranu Hector takové štěstí neměl.

Netřeba dodávat, že Austin prošel s plným počtem hvězdiček a chránil Briggs svým životem. Dělal přesně to, za co jsem mu platil kurva takovej balík peněz. Ale nebylo to o penězích. Miloval Briggs, to by viděl i slepý, tak hrdě to dával najevo.

Člověk jako já by to u člověka jako je on mohl respektovat. Nebyl pro tenhle život stvořený a Briggs taky ne, ale to mi stejně nebránilo, abych ji do něj zatáhl.

Slyšel jsem, jak se uvolnil zámek na dveřích Briggsina bytu. Ona tam žila, ale já jsem ho vlastnil. Dveře se rozlétly a odhalily jí a Austina, jak se na sucho navzájem ojíždějí na chodbě. Jeho ruka okamžitě sáhla do jejích kalhotek.

„Kristepane, vždyť ani nedokážeš udržet prsty od rozkroku mojí neteře na tak dlouho, abys prošel těmi zatracenými dveřmi!” Zařval jsem a přihlížel scéně před sebou.

„Strýčku!” Briggs zaječela a odstrčila Austina, aby si mohla zpátky stáhnout šaty.

„Máš štěstí, že to byly moje prsty a ne jazyk. Příště na ty posrané dveře zaklepej, než se budeš v našem bytě chovat jako doma,“ vyštěkl Austin a byl naštvaný, že jsem se tam objevil, neohlášený, nezvaný.

Naklonil jsem hlavu ke straně a povytáhl obočí. „V našem?“

„Koktám snad?“

„Austine...“ přemlouvala ho Briggs, jemně mu položila ruku na hruď a snažila se ho přinutit, aby couvl.

Ale on necouvl.

A já to taky kurva respektoval.

„Tohle není její byt. Je můj. Platím za něj. Briggs, co kdyby ses příště kurva nejdřív zeptala toho, kdo to tu kurva vlastní, než si sem někoho nastěhuješ?“

„Žádné příště už nebude. Začnu za to platit. Jen mi řekni, komu mám vystavit šek,“ řekl Austin, aniž by ustoupil.

Nenáviděl mě. Asi bych to udělal taky, kdyby žena, kterou jsem miloval, byla příbuzná s mužem, jako jsem já. Briggs mu určitě vyprávěla všechno o svém dětství, malovala mě jako padoucha, o kterém jsem vždycky chtěl, aby si myslela, že jsem. Monstrum, které jí nedávalo najevo žádnou náklonnost, když vyrůstala. Namísto toho jí ukázalo krutost a realitu světa.

Zazubil jsem se a přimhouřil na něj oči. Přemýšlel jsem, jestli opravdu chci absolvovat to, na co jsem myslel od té doby, co Briggs zkurvila schůzku s Hectorem. Austin možná byl ten, co se zfetoval, ale ona to dovolila. Když měla být ve vedení a mít situaci pod kontrolou, dokázala mi, že je zaslepená láskou.

Rozhlédl jsem se mezi nimi, než jsem svůj pohled upřel na Briggs. Ostražitě si mě prohlížela, protože věděla, že tu nejsem na pokec.

„Rozhodl jsem se udělat nějaké změny. Chceš, aby se zapojil do každého aspektu tvého života, peladita? Nemůžu ti v tom bránit... ale mně osobně je silně proti srsti, že už zase roztahuješ nohy kvůli zatracený pomoci.“

Austin ke mně přistoupil a Briggs ho zadržela.

Pousmál jsem se a vstal. Strčil jsem ruce do kapes kalhot a bez okolků jsem obešel kuchyňský ostrůvek. Zastavil jsem se asi čtvrt metru od nich. Briggs stála přímo uprostřed a čekala, že v případě potřeby zasáhne.

I po všech těch letech se mě bála. A lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi to kurva nelíbí.

„Vzhledem k tomu, že jsi tak zatraceně zapletený do mých obchodů a toho, co mi patří,“ odmlčel jsem se s pohledem upřeným na Briggs, „včetně tohohle bytu, rozhodl jsem se tě povýšit.“

„Ne!” Briggs zaječela a přistoupila ke mně. Věděla, co se chystám udělat.

Neteř mě znala stejně dobře jako já jí. Mohl bych Briggs ovládat. Teď, když jsem věděl, že Austin nikam nepůjde, jsem ho potřeboval mít taky pod kontrolou. A nic nepřimělo člověka myslet si, že to má pod kontrolou víc, než moc. Věděl jsem, že Austin se při tom bude dusit.

Chtěl jsem mu udělat nabídku, kterou nebude moci odmítnout.

„Tohle kurva nemůžeš, strýčku! To ti nedovolím. On není-“

„Zlato, nepotřebuju, abys za mě odpovídala,“ ušklíbl se Austin a odtáhl ji stranou, aby se místo ní postavil přede mě sám.

Jako chlap chlapovi.

„To, cos udělal v Kolumbii, chtělo pořádný koule. Dokážu ocenit člověka, který chrání to, co si myslí, že je jeho. Střelil bys Hectora do obličeje, kdyby tě Briggs nezastavila. Vím, že bys tu zasranou spoušť zmáčkl bez jediného mrknutí oka. Bylo mi čtrnáct, když jsem poprvé ochutnal krev. Zavraždil jsem člověka, chránil jsem to, o čem jsem si myslel, že je moje,“ informoval jsem a předal Briggs kousek své životní skládačky. Letmý pohled na to, kdo jsem.

I když se nikdy o mém životě pravdu nedozví. To bych nedovolil.

„Strýčku, prosím tě... nedělej to,“ zašeptala Briggs se skloněnou hlavou a s výrazem, který jsem u ní ještě neviděl.

„Nepotřebuju vás oba. Tady Austin,“ kývl jsem směrem k němu, „teď velí.“

„Cože?”, odpověděl zmateně.

„Chceš být šéf? Dobrá tedy, tady je tvoje šance, kurva.“

„Chceš, abych převzal Briggsino místo? To jí nemůžu udělat,“ prohlásil Austin upřímně a zavrtěl hlavou. „Tohle bych jí nikdy nemohl vzít. To…”

„Bude tam hned vedle tebe, s tebou. Že jo, Briggs?“

Zaškaredila se na mě tak, jak jsem nikdy předtím neviděl. Austina milovala příliš na to, aby ho někdy opustila, zvláště pokud šlo o tenhle život. Neodmítla by. Měl jsem ji přesně tam, kde jsem ji chtěl mít.

A hlavně.

Udrží je to v bezpečí. O to bych se postaral.

„On neví, co –“

„A proto ho to naučíš. Řeknu někomu jinému, aby prozatím převzal cestování. Bude s tebou řídit New York. Podívej se na to takhle, bude mít spoustu času na to, aby tě šukal ve tvé vlastní posteli,“ poškleboval jsem se a opakoval to samé, co jsem ho zaslechl říkat, když otevírali dveře.

Bylo to poprvé po více než patnácti letech, po všem, čemu jsem ji vystavil, přiměl ji vidět, získat zkušenosti, kdy mi chtěla říct, že mě kurva nenávidí. Viděl jsem jí to na očích.

A chtělo to všechno ve mně, abych jí v tu samou chvíli neřekl, že ji miluji víc než cokoliv na tomhle světě.

Zazvonil mi telefon a prolomil její trýznivé myšlenky. Vyndal jsem ho z kapsy obleku, vztyčil před sebe prst a otočil se, abych ho zvedl.

„Habla,“ nařídil jsem, „mluv,“ vyšel jsem na balkón a zavřel za sebou dveře.

„Šéfe, ve strip klubu je jedna holka. Říká, že s vámi potřebuje mluvit. Ona kurva neodejde. Je neoblomná, chce vidět jen a jen vás.“

„Zbavte se jí.“

„Snažil jsem se, ona–“

„Je mi to u prdele, zbav se jí, nebo se já zbavím tebe.“

„Jmenuje se–“

Zavěsil jsem a zastrčil vibrující telefon zpátky do kapsy. Šel jsem zpátky dovnitř a ignoroval další zvonění telefonu. Nepříliš trpělivě jsem čekal, až uslyším ta tři slova, která navždy změní život mojí neteře tak, jak jsem nikdy nečekal, a strávím zbytek života tím, že se jí to budu snažit vynahradit.

„Jdu do toho.“

Přikývl jsem a odešel.

Nasedl jsem do limuzíny, nalil si sklenici whisky, abych se zbavil toho, co jsem právě udělal. Ještě jsme na cestě zpátky do strip klubu museli udělat pár dalších zastávek a všechno si na příští týdny připravit. Potřeboval jsem se sejít s některými partnery, dát jim vědět, že Austin přebírá Briggsino území.

S okamžitou platností.

Když jsem prošel zadním vchodem do klubu a vešel do kanceláře, už mi kurva bušilo v hlavě. Klesl jsem do koženého křesla, lokty jsem položil na stůl a okamžitě si složil hlavu do dlaní. Přemýšlel jsem, jestli dělám správnou věc, když jsem to dal na starosti Austinovi. Myšlenky mi ve dne v noci sužovaly mysl, jedna za druhou. Tak nesmiřitelné a zlomyslné, trestaly mě za to, že jsem opět zasáhl do života svojí neteře.

Moc lidi měnila, ale napadlo mě, že by mohlo být v nejlepším zájmu Briggs, kdyby pod tím pozlátkem viděla pravdu. Nebo jsem si to aspoň namlouval.

Rozruch z chodby přede dveřmi přerušil moje soustředění a rozptýlil moje rozporuplné myšlenky. Opřel jsem se v křesle a prsty jsem si sem a tam přejížděl po rtech. Snažil jsem se zaslechnout hlasy, které se přibližovaly k mým dveřím.

„Vím, že je tady! Viděla jsem ho, jak vystupuje z limuzíny a plíží se zadem! To je blbost! Budu s ním mluvit, ať se mu to líbí nebo ne. Strávila jsem tu celý den a nemám už času nazbyt.“

Pozdvižení se pořád přibližovalo.

„Paní!” Rick za ní křičel.

„Říkala jsem ti, ať mi tak neříkáš! Jmenuji se Lexi! L-e-x-i!“

Pobaveně jsem se zašklebil. Zatřásl jsem hlavou. Ta holka měla pořád mosazný koule. Nemohl jsem si pomoct, ale napadlo mě, jestli tu není, protože jí konečně narostly kozy a větší zadek. Už to byly tři roky, co jsem tu malou stíhačku viděl naposledy, a můj pták byl víc než dychtivý zjistit, co čeká za zavřenými dveřmi.

Moje chování se rychle změnilo, když jsem uviděl, jak vtrhla do mojí kanceláře, bez ohledu na svět, zvlášť bez ohledu na naštvaného muže za stolem.

„Ale, ale, ale, podívejme se, co tu máme. Slyšela jsi někdy o zatraceném telefonu?” Zeptal jsem se a naklonil hlavu na stranu. Pořádně jsem si Lexi prohlédl.

Rick vběhl zadýchaný za ní. „Omlouvám se, šéfe. Já-”

„Nech nás o samotě,“ nařídil jsem drsným hlasem. Mávnutím ruky jsem ho odehnal.

S obavami přikývl a dal si sakra na čas, než odešel. Odolal jsem nutkání mu říct, aby se kurva pohyboval rychleji. O chvíli později za sebou neochotně zavřel dveře.

Jakmile odešel, Lexi ztěžka polkla a popošla dál do mé kanceláře. Podívala se ode mne k židli mezi námi a mlčky žádala o svolení si sednout. Žádnou shovívavost jsem jí ale neprokázal. Rozhodně si to nezasloužila. Měla vědět, že nemá vtrhnout do mé kanceláře jako zvíře bez klece. Musela zapomenout, s kým má tu čest, a já jsem byl plně připravený jí to kurva připomenout.

Ale hlavně jsem s ní chtěl šukat. A ona mi to tak zatraceně ulehčila.

Dravě jsem na ní zíral, položil si nohy jednu přes druhou na stůl, opřel se o opěradlo křesla a pomalu, smyslně jsem si palcem přejížděl po rtech. Když se moje oči potulovaly po jejím těle, evidentně jí to nesmírně zneklidňovalo. Jenom naprostý idiot by si neuvědomil, že se Lexi, narozdíl od většiny dívek s jejím vzhledem, nelíbí, když ji někdo obdivuje.

Bylo mi to u prdele. Chtěl jsem se na ni dívat, tak jsem se díval. Už to nebyla malá holčička, to je sakra jisté. Tmavě hnědé vlasy měla delší, kaskádovitě jí padaly po stranách obličeje a ramen. Jemné kadeře se vlnily a zdůrazňovaly tak svůj hedvábný půvab. Na očích měla namalované silné černé linky, které zdůrazňovaly její intenzivní zelené oči. Oči, které se mi snažily zírat přímo do duše.

Netrvalo by dlouho, než by si uvědomila, že žádnou nemám. A z nějakého důvodu, který jsem neuměl kurva pochopit, mi to vadilo víc než kdy předtím.

Nepřestal jsem si mozolnatými prsty otírat ústa, protože její pohled sledoval pohyb mojí ruky a špulila přitom rty. Spustil jsem prsty, abych jí setřel zářivě rudou rtěnku ze rtů.

Zamračeným pohledem jsem sjel po jejím krku směrem k jejím kozám, které vystavovala v plné parádě a které jen čekaly, až se vysvobodí z té její sexy růžové krajkové podprsenky, a pokračoval jsem dolů až k jejímu štíhlému, útlému pasu. Okamžitě jsem si představil, jak se k němu přitisknu a stáhnu jí dolů po svém péru.

Něco, co by mě nikdy nemělo napadnout, ale byl jsem jenom chlap.

A ona byla jako zakázané ovoce, které jsem chtěl opíchat.

Ten úsporný vršek odhaloval její opálené břicho a zasraný propíchnutý pupík. Přimhouřil jsem oči a pokračoval ve svém vizuálním útoku až k jejím štíhlým stehnům. Chtěl jsem se mezi nimi uhnízdit svým obličejem. Při pomyšlení, jak mi ojíždí obličej, mi zacukal pták. Pořád ještě měla nohy, které se táhly kilometry daleko. Nohy jí sotva zakrývala malá sukně, spíš to byl jen kousek látky, který schovával její kurva dokonalou kundičku.

Jako vrchol toho všeho měla na nohou naprosto šukézní boty na vysokém podpatku. Pokud sem ta holka vtrhla takhle oblečená, tak snad chtěla, aby jí někdo píchal dvanácti způsoby až do neděle.

“Na co koukáte?” Zeptala se, potřebovala prolomit to ticho mezi námi.

„Na cokoliv, na co kurva chci. Nebo jsi zapomněla, že tohle je moje kancelář, do které ses tak hrubě vetřela?” Povytáhl jsem obočí, naklonil hlavu na stranu a dodal: „Tak mi řekni… to kvůli  mě ses oblékla jako děvka, holčičko?“

***

Lexi

Omráčená jsem ucukla, jako by mě uhodil. „Já jsem ne-“

„To nebyla otázka, miláčku. Dovol, abych ti dal malou radu. Ty posrané kurvy mě obklopují čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Kdybych nějakou chtěl, stačilo by, abych vyšel z těch dveří.” Ukázal přímo za mě. „Je jich tucet, padají na kolena a klepou se, aby ochutnali mého ptáka. To bys chtěla?“

Posadila jsem se na židli před jeho psacím stolem a pomalu si přehodila nohu přes nohu. Naklonila jsem se nad psací stůl a poskytla mu široký výhled do mého výstřihu. Věděla jsem, že se mu to, co vidí, líbí, zdálo se mi, že od mého výstřihu nemůže odtrhnout oči.

Posledních několik měsíců jsem strávila debatami sama se sebou o tom, jestli to opravdu udělám. Pokaždé, když jsem se podívala na přijímací dopis z Julliardu, věděla jsem, že tohle je moje jediná naděje, abych mohla školu navštěvovat. Byl moje poslední možnost. Věřte mi, nechtěla jsem zaprodat svou duši Ďáblu.

Ale jakou jinou možnost jsem měla?

Trvalo mi věčnost, než jsem si na obličej nanesla půl kila make-upu, nemluvě o tom, že jsem se snažila v místních levných obchodech najít to nejkurióznější oblečení. V posledních letech jsem začala mnohem víc pomáhat v tanečním studiu a když už jsem byla starší, Mary, moje instruktorka, byla neoblomná a platila mi za to. Moc mi toho nedávala, ale bylo to aspoň něco. Šetřila jsem si skoro všechno a měla jsem toho dost na první a poslední měsíční nájem v zavšiveném bytě, který byl několik kilometrů daleko od školy. Musela jsem najít skulinu v přísné politice Julliardu pro studenty prvních ročníků. V žádném případě jsem si nemohla dovolit bydlet na koleji nebo v její blízkosti.

I když mi na ničem z toho nezáleželo. Všechna moje dřina se mi nakonec vyplatila a přijali mě na školu mých snů.

Julliard.

Tahle práce by mě mohla připravit na celý život. I když jsem nechtěla sedět tady v jeho kanceláři jako zkurvená děvka, byla to moje jediná možnost. Po našem prvním krátkém setkání jsem si uvědomila, že proti Martinezovi se nikdo nepostaví. Zdálo se, že je paf z mého vzhledu a že se mu líbí i můj drzý jazyk. Není to tak, že bych si mohla pomoct, před nikým nemůžu dávat najevo strach.

Hlavně ne před ním.

„No, tak tady máte malou radu zase Vy,“ odsekla jsem a znovu obrátila jeho pozornost k mé tváři. „Možná byste měl přijmout nabídku některé z těch kurev, mohlo by Vám to pomoct zbavit se svého příšerného přístupu. Nebo by mohly jenom pomoct vyndat ten klacek, který Vám, jak se zdá, trvale trčí ze zadku,“ konstatovala jsem hrdě a s úsměvem.

Oči se mu zaleskly. Byl to jen mžik, ale viděla jsem to. Nezaváhal, ne že bych to od něj čekala. „Souhlasil bych s tebou, ale to bychom se oba mýlili.“

Široce jsem se na něj usmála. Nemohla jsem si pomoct. Líbilo se mi jeho debilní chování. Měla jsem ho přesně tam, kde jsem ho chtěla mít. Dřív než jsem ztratila odvahu, vyhrkla jsem: „Potřebuju práci, Martinezi.“

Ani se nehnul. Jeho výraz zůstal netečný. Prázdný. Nedokázala jsem říct, na co myslí, nebo jestli vůbec myslí. Neuměla jsem v něm číst a znervózňovalo mě to víc než cokoliv jiného. Stáhl nohy ze stolu a odstrčil židli. Ten náhlý pohyb způsobil, že jsem nadskočila.

Nespustil ze mě svůj chladný pohled. Pomalu vstal, zapnul si sako a uvolnil kravatu. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo vypadal, že nemá žádné emoce nebo pocity, žádnou reakci na cokoliv. Jako by byl jen bezcitný a odtržený od světa.

Nebo možná jen věděl, jak předstírat, že je. Věděla jsem o předstírání všechno a z nějakého důvodu mi to zvedlo náladu. Pocit, že tam venku může být někdo jako já, ale ne jen tak někdo...

On.

Odkašlala jsem si. „Není tohle obvykle chvíle, kdy byste měl odpovědět? Nebo svým děvkám poskytujete léčbu tichem?” Nervózně jsem se zasmála.

Nic.

Vytáhla jsem z kabelky dopis o přijetí a položila ho před něj na stůl. Jeho oči na vteřinku zalétly ode mně směrem k papíru, jako by už věděl, co mu ukážu.

„Podívejte se, věc se má tak. Jsem baletka. Celý život jsem byla baletka. Nepamatuji si, že bych někdy netančila. Taková já jsem, mám to v krvi. Abych zkrátila opravdu dlouhý příběh, moje máma je... chci říct, že je...“ zakoktala jsem, nechtěla jsem se s nikým podělit o svou bolest. Natož s úplným cizincem. Přerušila jsem naše spojení a rozhlédla jsem se po místnosti, jako by na těch stěnách bylo napsáno, co jsem se snažila říct. „Já nikoho nemám. Dobře?” Prohlásila jsem jednoduše, mnula si zátylek a hledala útěchu.

„A proč je to můj problém?“

Trhla jsem hlavou, abych se na něj znovu podívala. Zamračila jsem se, z jeho odpovědi bylo patrné moje zklamání. „Přijali mě na Julliard. Nemám žádné peníze. Myslím tím rozhodně ne dost na školné, bydlení, jídlo a všechno ostatní, co budu potřebovat. Jen potřebuju práci. Dneska jsem za Vámi přišla, protože vlastníte nejlepší striptýzový klub ve městě. Kurva... asi i ve státě. Ježíši, možná dokonce na celém světě.“

„To, že mi budeš líbat zadek, ti práci nedá.” Prohlížel si mě od hlavy k patě. Oči drzé a rozšířené. „Chceš se stát striptérkou, miláčku?” Vyzýval mě a vydal se ke kožené pohovce na druhém konci místnosti. Posadil se, předklonil a lokty si opřel o kolena. Jeho oči se zavrtávaly do mých, jako by odhalil moje blafování, aniž by musel říct jediné slovo.

Na tom, jak na mě zíral, bylo něco animálního. Skoro jako lev, než zaútočí na svou kořist, lákal mě svýma očima a svým podmanivým vystupováním. A z toho jsem byla čím dál nervóznější.

A mokrá.

„Myslíš, že to máš v sobě? Ano? Tak se kurva svlékni.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Cože?“

„Koktal jsem, kurva? Svlékni si ty posrané šaty, Lexi. Uvidíme, jestli máš na to být mojí kurvou. Vyndej ty bujné malé kozy, ať se podívám, s čím pracuju.“

„Já... já... já jsem... já...“

„Co se děje? Teď už nejsi tak nafoukaná, co? To jsem si taky myslel, nic než posraná píča s pěknýma kozama.” Přimhouřil na mě oči se sexy, arogantním výrazem, který jsem mu chtěla setřít z tváře. „Víš, kde jsou dveře. Ať tě cestou ven nepraští do zadku.“

„Vím, co děláš.” Nepohnula jsem se ani o píď. Ještě jsem s ním neskončila.

Pomalu, cílevědomě přikývl. „Opravdu?“ protáhl se.

„Snažíš se mě zastrašit. Neděsíš mě, Martinezi,“ prohlásila jsem a snažila se zachovat klid, jak nejlépe to šlo.

Věděla jsem, že testuje moje limity. Provokoval mě schválně, ale tohle byl boj o moc, který jsem nebyla ochotná prohrát. V sázce bylo příliš mnoho.

Moje budoucnost.

Vklouzl zpátky na pohovku. Nohy měl doširoka rozevřené a vyplňovaly celý prostor pohovky, která se teď zdála menší, když v ní seděl on. Rozpřáhl paže, opřel je o opěradlo pohovky a naklonil hlavu ke straně.

Sledoval.

„Podlaha je celá tvoje.” Pokynul mi, ať jdu blíž. „V každém případě, ukaž mi svoje trumfy. Svlékni se, Lexi.“

Pár vteřin mě pozoroval nebo to možná byly minuty, čas jako by se zastavil. Srdce jsem měla až v krku a tep se mi s každým nádechem zrychloval. Martinez ani nemrkl. Byl klidný, chladný a vyrovnaný, nedával najevo vůbec žádné emoce. Svoje okolí, své chování měl pod naprostou kontrolou.

Včetně mě.

Manipuloval se mnou, abych dělala, co chce, aniž by se moc snažil. Chtěla jsem ho potěšit. Chtěla jsem mu jeho slova nacpat do krku. Chtěla jsem, aby mě měl rád.

Tenhle muž byl opravdu Ďábel.

Čím vážnější a intenzivnější byla situace, tím lépe se ovládal. Dařilo se mu to a já mu to ochotně spolkla. Teprve jsem toho muže potkala a udělala bych cokoliv, aby se na mě dál díval těma hříšnýma zelenýma očima.

Díval se přímo skrz mě.

Ztěžka jsem polkla, když jsem vstala a pověsila se na opěradlo křesla, abych se podepřela. Chladný vzduch vzburcoval mojí už tak nabuzenou pokožku. Naše oči zůstávaly po celou dobu propojené, sledoval každý můj pohyb, jako by si ho chtěl vštípit do paměti. Vytáhla jsem z kabelky svoje baletní cédéčko a i když se mi třásly nohy, pevným krokrem jsem kráčela k jeho přehrávači. Teď, když jsem k němu byla otočená zády, jsem na pár vteřin zavřela oči,  potřebovala jsem uklidnit svoje emoce, které toužily ze mě dostat to nejlepší. Než jsem se nad tím mohla ještě zamyslet, vložila jsem CD do přehrávače a zmáčkla tlačítko Play.

Z reproduktorů zavibrovala jemná melodie klavíru a vyplnila prostor mezi námi.

„Tohle by mělo být zajímavé,“ prohlásil sarkasticky.

Ignorovala jsem jeho útok a jako vždycky jsem nechala hudbu zklidnit moje tělo. Už nikdy nebudu moct poslouchat tuhle skladbu a nemyslet na něj. Jedna moje část si myslela, že to tak chce.

Abych na něj myslela.

„Nemám na to celej posranej den. Tik tak, srdíčko.“

Naposledy jsem se zhluboka nadechla a otočila se k němu. Nic se na něm nezměnilo a já nechápala, proč jsem to od něj čekala. Zahnala jsem ty myšlenky. Byla jsem umělkyně, zatraceně. Dělala jsem to celý svůj život. V tomhle případě to nebylo jiné. Jenom míň oblečení, ale ne o moc.

Pomalu jsem se naklonila do strany, protáhla se a ukázala špičkou své boty na vysokém podpatku. Ten pohyb zdůraznil moje svaly vypracované roky baletního tréninku. Pomalu jsem se předklonila, smyslně jsem si jela rukama po stehně, po koleni, pak dolů k lýtku a chytila se za kotník. Srovnala jsem si trup podél nohy a zvolna se vracela nahoru. Nikdy jsem z něj nespouštěla svoje chlípné oči. Moje ruka pokračovala po boku mého těla, když jsem se otočila a odvrátila se od jeho skličujících očí.

Když jsem se ohlédla přes rameno, pomalu jsem pracovala v bocích a ruce mi sahaly po topu. Odtáhla jsem si ho od těla, bez námahy si ho přetáhla přes hlavu. Přetáhla jsem si ten malý kousek látky přes hruď, do strany od sebe a upustila jsem si ho k nohám.

Škádlivě jsem se zašklebila, když se mi noha rozvlnila do strany a téměř mi sahala až k uchu. Ukázala jsem mu, jak jsem ohebná. Sukně se mi napínala na bocích a odhalovala maličké kalhotky. S nohou nahoře jsem se otočila a znovu se k němu postavila čelem. Pomalu jsem trhla nohu dolů, zahákla si palce za pás sukně a ladně si ji stáhla z boků až na nohy. Ukázala jsem prsty na noze a hodila oblečení směrem k němu.

Přimhouřil na mě své tmavé, rozšířené oči. Mihlo se v nich uznání takové intenzity, jakou jsem nikdy předtím neviděla. Záblesk v očích, který potřeboval prolomit všechen ten smutek a zoufalství, všechno to, co ho sžíralo. Jeho vážný výraz mě uchvátil tak, jak jsem to nikdy předtím nezažila. A to jen zesílilo to trápení mezi námi.

Stála jsem tam, vystavená Ďáblovi, jen v podprsence a kalhotkách. Seděl na pohovce, byl úplně oblečený a přesto pro mě víc obnažený.

Ta ironie mi neunikla.

Zavřela jsem oči, potřebovala jsem se ztratit v hudbě. Doufala jsem, že se odsud dostanu živá, a nemyslela jsem fyzicky. Naslouchala jsem skladbě „Any Other Name“ (autor Thomas Newman, album American Beauty z r. 1999, pozn. překl.), intenzita hudebních nástrojů mi vibrovala tělem, přenášela se do sexuálních pohybů, které jsem do svého baletu přidala. Nemohla jsem otevřít oči, příliš jsem se bála toho, co uvidím.

Muže, který by na mě zíral.

Nemusela jsem moc dlouho čekat. Ucítila jsem ho dřív, než se mě vůbec dotkl, jeho dominující přítomnost útočila na mé smysly. Jeho vůně byla všude kolem, ohromovala mě způsobem, který jsem nedokázala popsat. Cítila jsem jeho silné mozolnaté prsty, jak mě hladí po páteři, jako by se snažil ujistit, že jsem skutečná. Nesnášela jsem, když se mě někdo dotýkal. I po všech těch letech jsem tím pohrdala.

I když přesně v tu chvíli.

V té vteřině.

S ním...

Chtěla jsem, aby se mě dotýkal, všude.

Hruď se mi zvedala a klesala s každým jeho otřením prstů o mou kůži. Stál za mnou a odsunul mi vlasy stranou. Lehce přejížděl rty po mém odhaleném těle, způsoboval, že mě celé brnělo. Ze strany na krku, na ramenou, poprvé v životě probouzel hluboko v  mém nitru touhu.

„Máš vůbec představu, co bych ti mohl udělat, Lexi? Jak jsem tě mohl přimět se cítit? Jak moc tě můžu donutit se udělat,“ zasténal mi do ucha a jeho chraplavý hlas mi jasně říkal, že na něj působím.

Stejně jako on na mně.

Když mě jeho prsty hladily po stranách těla a pak znovu po zádech, prudce jsem se nadechla.

„Pověz mi to,“ pobízel mě a pokračoval v mučení svými prsty. „Dotkl se tě někdy někdo?“

V odpověď jsem zasténala a tváře se mi zbarvily dočervena. Cítila jsem, jak se přede mnou pohybuje, nepřestával mě hladit po kůži. Palcem mi přejel po rtech a otřel mi rtěnku, jako by to chtěl udělat od chvíle, co jsem vešla.

„Kde, Lexi? Kde chceš, abych se tě dotýkal?” Klouzal mi prsty po břiše a vsunul mi je pod okraj podprsenky. Málem jsem se udělala a to se mě zatím skoro ani nedotkl. Ne tak, jak jsem chtěla, aby se mě dotýkal. Tohle je čiré trýznivé mučení. Ze rtů mi uniklo další zasténání právě z očekávání toho, co se chystá udělat dál.

„Tady?” Vysmíval se mi a konečky prstů se dotkl mého výstřihu.

Neřekla jsem ani slovo. Sotva jsem mohla dýchat. Jedním rychlým, náhlým pohybem mi stáhl ramínka podprsenky a odhodil jí pryč. Z chladného vzduchu mi ztvrdly bradavky, ale tělo mi díky němu žhnulo. Všude na sobě jsem cítila jeho pohled. Toužila jsem, aby se mě dotkl tak, jak jsem si přála, aby cítil každičký centimetr mého těla.

Mojí duše.

„Ježíši Kriste,“ vydechl.

Okamžitě jsem otevřela oči. Nepředstavovala jsem si, že ten muž, co na mě zírá, bude vypadat tak rozervaně. Tak rozporuplně, smutně. Spíš jsem byla překvapená, že jsem u něj viděla nějaké emoce a city.

„Alejan-“

„Jsi tak zatraceně krásná, cariño.” Ztuhl, oči vytřeštěné, naprosto zaskočený tím, co mi právě řekl.

Cariňo.

Ani se nesnažil zakrýt šok. Bylo to jasné jako den, stravovalo to jeho tvář. Jeho tělo ho zradilo. Bolest a stud ho přímo před mýma očima pohltily.

„Co to znamená? Co jsi to-“

Zachmuřil se a jeho chování se rychle změnilo, zase to byl ten muž, co vždycky. „Vypadni kurva z mojí kanceláře,“ z ničeho nic zařval. „Hned!” Sebral moje šaty z podlahy a hodil je po mně.

Otřásla jsem se. „Počkat... cože? Proč?” Zeptala jsem se, zmatená vývojem událostí. „Co se to stalo?“

„Obleč se, kurva! Vypadáš jako zatracená děvka!“

Nedokázala jsem se kvůli němu obléknout dost rychle, sotva jsem stihla zvednout tričko nad hlavu. Došel dvěma rychlými kroky až ke mě, chytil můj dopis o přijetí do školy, popadl mě za ruku a táhl ke dveřím.

„Pusť mě! Ubližuješ mi. Co to kurva je, Martinezi?“

„Kdybych chtěl, abys otevřela pusu, rozepnul bych si svoje zasraný kalhoty,“ zavrčel se zaťatou čelistí a vystrčil mě z kanceláře. K nohám mi hodil můj dopis.

„Proč? Ještě jsme s rozhovorem neskončili. Prosím! Co se to stalo? Já tomu nerozumím. Myslela jsem... Myslela jsem, že tu něco je. Cítil jsi to, že? Vím, že jsi to cítil!“

„Nenajímám malé holčičky, které předstírají, že jsou ženy. A taky je nešukám. Neplýtvej zase mým podělaným časem. Rozuměla jsi mi?“

Ucukla jsem, facka, kterou mi zasadil svými slovy, byla téměř stejně účinná, jako by mi vrazil pěstí. Cítila jsem, jak se mi v očích hromadí slzy. Hrozilo, že se rozbrečím. Sehla jsem se a sebrala papíry. Byly to nejcennější věci, co jsem vlastnila, a on s nimi tak hnusně zacházel.

„Potřebuji tvojí pomoc! Proč se ke mně chováš jako kretén? Proč jsi tak krutý? Co se ti stalo?“

Naposledy se na mne podíval svýma znovu temnýma, chladnýma, bezduchýma očima a zachraptěl: „Ďábel se stal.“

A s tím mi zabouchl dveře před nosem.