Brick - 17. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Brick

„Panebože,“ Sydney se nadechne, když ji vytáhnu nahoru, stále v ní, a obtočím kolem ní ruce. Hluboce ji políbím a ona se zachichotá. „Chutnáš jako já,“ zašeptá.

„Je to kurevsky lahodné, že?“ Říkám.

„To bylo…“ Zhluboka, rozechvěle se nadechne. „Wow.“

„Wow je kurva správně,“ souhlasím. „Už bylo na čase, abychom se k tomu dostali.“

„Už nikdy se na tuhle kancelář nebudu dívat stejně,“ usměje se a zavrtí hlavou, když se podívá na stůl.

„Dobře.“ Políbím ji. „Odteď budeš mokrá a připravená na mě pokaždé, když budeš vyrovnávat pokladnu.“

Sydney zčervená kůže. „Měla bych ten obchod zase otevřít,“ zamumlá. „Nikdy předtím jsem přes den nezavírala.“

Sehnu se a popadnu její oblečení, pak jí ho podám. Oblékáme se mlčky, ale není to nijak zvlášť trapné. Její culík se z větší části rozpletl, vytáhne si z něj gumičku, prohrábne si prsty kadeře a znovu si ji nasadí. „Jak vypadám?“ zeptá se.

„Jako sex na talíři. Bez talíře.“

„Jde o to, abych nevypadala jako sex,“ informuje mě a uhladí si vlasy.

„No, myslím, že to je prohraná bitva,“ řeknu jí. „Ale jak chceš. Vypadáš dobře. Nikdo nepozná, že sis tady před chvílí nechala vymrdat mozek z hlavy.“

Za to si vysloužím odfrknutí. „Romantické.“

„Hej, šukání je romantické,“ namítnu. „Já jen, že místo kytek jsem ti přinesl sledovací kameru.“

Nechám ji vyjít ven a otevřít jako první, aby se nestyděla, kdyby venku někdo čekal. O pár minut později ji následuji. Vyjdu do hlavního obchodu právě ve chvíli, kdy dveřmi vchází někdo další.

„Uvidíme se později,“ zašeptám jí do vlasů. „Musím si jít něco zařídit.“

„Dobře,“ zašeptá zpátky. Otočím se k odchodu a pak se na ni naposledy ohlédnu. Věnuje mi zářivý úsměv – tak zářivý, že si uvědomím, že jsem ji takhle asi ještě nikdy neviděl. Je to jako zatracený dárek, když vím, že jsem to byl já, kdo ho tam dal.

Přijíždím do klubovny včas na kostel a cítím se, jako bych právě zabil zasraného draka.

 

„NIKDO Z MAJITELŮ PODNIKŮ, se kterými jsem mluvil, pro nás neměl žádné informace, které bychom už nevěděli,“ říká Striker. „Žádný z nich taky neměl funkční kamerový systém, ale pár z nich říkalo, že ho plánují nainstalovat kvůli tomu vloupání. Všichni se zpočátku tvářili trochu podezřívavě, že jsem si s nimi přišel promluvit, ale nakonec se mi myslím podařilo je přesvědčit, že v tom Lordi nemají prsty a že to myslíme vážně, že chceme pomoct udržet to svinstvo mimo Tanner Springs.“

„To je zhruba to, co jsem pochopil i já,“ řekne Hawk. „Byl to chytrý tah, že jsme šli přímo za nimi. Dobré vztahy s veřejností. Glen, ten chlápek, co vlastní Ace Liquor, mi řekl, ať poděkuju klubu, že nás oslovil.“

Je příjemné mít trochu dobrých zpráv. Za poslední týden byla vykradena nebo zdemolována další dvě místa. Jedno z nich vypadá, že s tím nejspíš nesouvisí: na průčelí komunitního centra někdo nasprejoval hrubé obrázky ptáků a slova na čtyři písmena. Nejspíš to byly jen nějaké hloupé děti, které neměly nic lepšího na práci. Druhý případ byl ale vážnější. Někdo se vloupal zadním vchodem do místního železářství a odnesl si spoustu drahého nářadí a dalších krámů. Co vím, tak to tam taky pěkně rozmlátili.

„Kdo mluvil se Sunderlandovým železářstvím?“ Zeptal se Angel.

„Dneska odpoledne se tam chystám,“ řekne Tweak. „Hank říkal, že tam mají nainstalovaný kamery. Doufám, že se budu moct podívat, co tam mají.“

„Dobře. Ještě někdo?“ Rock se rozhlédne kolem stolu. „Ne? Dobře. Promluvme si o vyhlídkách. Než přejdeme k hlasování o Bulletovi a Lug Nutovi, kdo má nějaká nová jména? Muži, o kterých si myslíte, že mají na to, aby se stali Lord of Carnage?“

Pět bratrů se ozve a řekne nám, koho by chtěli přivést. Jeden z nich je Strikerův bratranec. Jeden je chlápek, kterého Skid zná z doby, kdy žil v Tennessee. Všichni vypadají, že mají potenciál, a Rock souhlasí s tím, aby je přivedli a začali se poflakovat po klubu.

Nakonec se dostáváme k tomu, abychom zařadili dva z našich dlouhodobě perspektivních prospektorů, Bulleta a Lug Nuta. Oba se v klubu pohybují už několik let a prosperují něco málo přes rok. Mluvíme o nich postupně, obcházíme stůl a uvádíme argumenty pro a proti jejich přivedení do Lords of Carnage. Je to vážná věc, jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které můžeme jako klub učinit. Abychom přivedli někoho nového, je nezbytné, aby v něj každý z nás měl absolutní důvěru a věřil mu. Musíme vědět, že každý Lord nám kryje záda a že by za obranu našeho klubu a kteréhokoli z našich bratrů bojoval až do smrti. Lords of Carnage je víc než jen klub. Je to bratrstvo. Každý, kdo nechápe plnou váhu slibu, který skládá, když se nechá zaštítit, si nezaslouží nosit náš znak ani naše barvy. A každý, kdo zradí přísahu, jakmile ji složí, by měl očekávat, že spravedlnost bude rychlá, absolutní a brutální.

V případě Bulleta a Lug Nuta nemám nejmenší pochybnosti o tom, že budu hlasovat pro jednoho z nich. Ani ostatní bratři zřejmě ne, protože se tam dostanou jednomyslně téměř bez diskuse.

Geno se už chystá vstát a jít pro ně, aby jim pogratuloval a přivedl je do kostela, když ho zastaví Rock.

„Počkej pár minut,“ řekne. „Chci vám říct, chlapi, o tom, jak jsem mluvil s Ozem.“

Mlčky posloucháme, jak nám Rock vypráví, jak se před několika dny setkal s Ozem na neutrálním místě. Oz mu řekl, že Death Devils nezaznamenali na svém území takový nárůst zločinnosti a vloupání jako my. Oz však s Rockem souhlasil, že pokud mají Irons Spider na mušce Lords of Carnage – zejména pokud je jejich cílem nakonec zničit nás a ovládnout naše území –, Devils by mohli být další na řadě.

„Oz říká, že je otevřený spojenectví s námi,“ uzavírá Rock.

„Jaký druh spojenectví by to mělo být?“ zeptá se Thorn.

„Ještě jsme nevymysleli všechny podrobnosti,“ odpoví Rock. „Vrátí se ke svým mužům, aby si s nimi o tom promluvil. Brzy se mi ozve, abychom se domluvili na podmínkách.“

Poprvé se ozve Geno. „Nemělo by to být něco, co se děje s některými z našich tamních bratrů? S našimi důstojníky?“ Rock se na něj ostře podívá, ale nic neříká. Geno se s jeho pohledem vyrovnaně setká.

Thorn přikývne. „Mělo by. Rád bych tam viděl alespoň Angela a Ghosta. Možná i Bricka a Gena.“

Na pět vteřin, které se zdají být pěti hodinami, se rozhostí ohlušující ticho. Cítím, jak jsou někteří bratři napjatí, a vím, že nás všechny zajímá, jestli to Rock vezme jako výzvu své autoritě.

Tvář našeho prezidenta je temná, nehybná. Nakonec jeho oči bloudí po místnosti a prohlížejí si každého z nás.

„Vy ostatní to taky tak cítíte?“ zeptá se. Ta otázka se zdá být jen kousek od výhrůžky.

Rychle se podívám na Angela, ale jeho tvář mi napovídá, že se k tomuhle tématu nehodlá vyjadřovat.

„Je to projev síly, když máš s sebou své muže,“ řekne mu Gunner. „Ukázka jednoty. Myslím, že je to dobrý nápad.“

Rock to zváží. „Dobře,“ řekne nakonec. „Angel, Ghost a Brick.“ Pokud si Geno všimne, že ho vynechal, nedá to najevo. „Dám ti vědět, až bude sraz připravený.“

Všichni tři souhlasně přikývneme.

„Kdo je pro?“ zeptá se Rock. Kolem stolu se zvedají ruce. Je to jednomyslné. Cítím, jak se trochu uvolňuji, jsem rád, že jsem tuhle chvíli přežil bez roztržky.

„Dobře, když už je to vyřešeno, co říkáte na to, že přivedeme Bulleta a Lug Nuta?“ navrhne Geno, napůl vstane. „Nejspíš se teď počurávají, když čekají.“

„Ne, nech to na mně,“ vyskočí Gunner. Několik z nás se vědoucně uchechtne. Gunner se vždycky snaží s lidmi vyjebat a tohle určitě nebude výjimka.

O pár vteřin později se vrací s Bulletem. „Myslel jsem, že bude lepší je přivést zvlášť,“ oznámí nám tichým, pochmurným hlasem, když zavírá dveře. Vezmeme si z něj příklad, my ostatní přikývneme a snažíme se tvářit vážně.

Bullet se rozhlédne po místnosti a všechno si uvědomí. Stejně jako každý vyhlídkový host, ani on v kostele nikdy předtím nebyl. Vypadá patřičně pokorně a stojí před námi, záda narovnaná, ruce sepnuté za zády.

„Prospekte,“ zabručí Rock, „právě jsme hlasovali. A spousta bratrů tě podpořila.“ Odmlčí se. „Ale jak víš, hlasování o přijetí perspektivního člena musí být jednomyslné.“

Bulletův obličej se jen lehce zkřiví, ale srovná bradu a podívá se Rockovi do očí.

„Rozumím,“ řekne a jednou přikývne. „To mě mrzí. Je… je nějaká šance na opakované hlasování, později, nebo je to všechno?“

Angel si odfrkne a opře se. „Nevím, proč bys chtěl opakované hlasování, bratře, když tě tohle dostalo dovnitř.“

Bullet zamrká a podívá se na Angela. Je vidět, že se snaží zachovat naprosto neutrální výraz. „Chceš říct…“

„Zatraceně, Angele,“ postěžuje si Gunner. „Jsi na nic, když necháváš lidi, aby se motali ve větru.“

„Přesně tak, brácho,“ usměje se Rock. „Jdeš do toho. Opakuj po mně. „Já, Bullet Lamarr, slavnostně přísahám…“

Bullet napůl omámeně odříkává přísahu. Když skončí, Gunner vyštěkne: „Tak jo, brácho, a teď si kurva sedni. Vy ostatní sráči, se snažte s Lug Nutem odvést lepší práci než s Bulletem.“

Lug Nut přichází, my mu vyjebáváme s hlavou tak dlouho, dokud to zvládneme, a nakonec ho zbavíme utrpení. Na konci se směje jako čert, zvedá ruku a skládá přísahu, zatímco my ostatní se díváme a každý z nás si bezpochyby vzpomíná na den, kdy jsme byli sami zalátáni. Je to slavnostní, ale šťastný okamžik, který si pamatuji, jako by to bylo včera.

Ale ta slavnostnost netrvá dlouho. Jakmile je Lug Nut zalátán, Rock bouchne kladívkem a schůze končí. Bratři jeden po druhém přistupují k novým záplatám, plácají je po zádech nebo jim potřásají rukama. Místností se rozléhá smích.

„Gratuluji, bratře,“ řeknu každému z nich, potřesu jim rukou a pokývnu.

„Díky, brácho,“ oplatí mi úsměv Bullet. „Sakra, je to dobrý pocit to říct. Nebudu lhát, jsem rád, že už je po průzkumu.“

„Jo,“ zažertuje Gunner, „možná ti teď klubovky věnují nějaký čas.“

Lug Nut se tváří, jako by mu Gunner právě řekl, že vyhrál v loterii. „Promiňte, pánové,“ zamumlá. „Myslím, že si tuhle teorii půjdu hned vyzkoušet.“

Pak někdo otevře dveře a všichni se vyhrneme k baru, kde už se chystá večírek roku. Bude to nezapomenutelná noc.