TNARC - 9. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

New York

Pohled ze strany Naze

„A to je pokoj, kde bude Penny pobývat, že?“ zeptala se žena, kterou poslala sociálka na prohlídku Nazova střešního bytu na Manhattanu. A teď i bytu Roz.

„Správně,“ řekla Roz. „Je jí šestnáct - potřebuje soukromí a svůj vlastní prostor, aby pokud bude cítit potřebu, mohla být sama, že?“

„Vzhledem k tomu, že je tu riziko sebevraždy -“

„I tak jí je stále šestnáct.“

Žena přikývla a něco si napsala do papírů, které měla v rukou. Pak se podívala zpět na Roz. Následně stočila pohled k místu, kde na konci chodby, poblíž obývacího pokoje, setrvával Naz. U prosklené zdi za ním spočívalo baby grand, které kdysi bývalo jeho dědečka.

Když ho žena přejela pohledem, Naz se snažil necítit nervózně, ale přesto mu to bylo nepříjemné. Nevěděl proč, ale její pohled byl až trochu příliš zadumaný. Jako by o něčem ohledně něho uvažovala, ale problém bylo, že o něm nevěděla kurva vůbec nic. Jediné, co si mohla myslet, byly její vlastní závěry, které si sama vyvodila sama, a on tu nebyl kvůli té sračce.

„A tento muž - Nazio Donati, že? - bude v rezidenci bydlet také,“ řekla žena.

„On vlastní byt.“ Prohlášení Roz vyšlo mírně sarkasticky, a přesto byla ve stejný okamžik zároveň naštvaná. „Je také mým dlouhodobým přítelem více než -“

„Ne manžel,“ vložila se do toho žena.

Naz zamrkal.

Roz ztichla.

„Protože to by mohlo představovat problém. Dívka bude muset být přivedena do stabilní domácnosti. Mnohem častěji, než se prezentuje, zvažujeme i to, zda pár prokázal své -“

„Jediný důvod, proč není mou manželkou, je to, že posledních pár let strávila na zcela jiném kontinentu než já,“ řekl Naz ostře, „a myslel jsem si, že není vhodné se vzít, když jsme nemohli zahájit skutečné manželství společně ve stejném domě, natož ve společné zemi, ale dobře.“

Při těch slovech si žena odkašlala. Roz, ke svému dobru, vrhla na Naze malý úsměv. Tahle celá zasraná šaráda mu zatraceně lezla na nervy a Naz nebyl typem člověka, který by to maličkostem jen tak dovolil, ale tady... přesně tohle dělal.

Od papírování... až po úředníky, kteří chodili do jeho zatraceného domova a ven, až po tuhle mrchu, která se snažila naznačit, že jejich domov nebude vhodným místem pro opatrovnictví Penny do doby, než jí bude osmnáct, nebo než přijde něco dalšího, co by znamenalo potřebu jejího přestěhování. A všechno to ho prostě velkolepě sralo.

O tohle se nikdy neprosil.

O nic z toho.

Ani Penny však neprosila, aby byl její život takový, jaký byl. A Roz nemohla za to, že měla srdce ze zlata. Což znamenalo, že Naz udělá cokoli, co pro Roz musel udělat, včetně toho, že dostane Penny pod jejich střechu.

Žena si odkašlala - upřímně, Naz ji mohl požádat, aby zopakovala své jméno, ale ona nebyla tak důležitá, aby mu na něm záleželo. „Dobře, Rosalynn, vyplním všechny formuláře a vložím je do systému, abychom mohli… doufejme, že Penny s  vámi bude, co nejdříve to bude možné. Podle toho, co jsem pochopila, požádala i ona o svolení žít s vámi a v případě starších teenagerů soudci často berou jejich žádosti v úvahu.“

„Ona... tohle udělala?“

„Prosím?“

„Penny,“ vysvětlila Roz, „ona požádala o to, aby žila se mnou?“

„Očividně. Mějte hezký den.“

Teprve poté, co žena z jejich bytu zmizela a Naz následoval Roz do kuchyně, kde si vzala láhev vody, kterou vypila, konečně promluvil.

„Takže, pokud hodlají tlačit na tuhle linii,“ řekl, „vezmeme se.“

Roz, která právě stála zády k němu, se s vytřeštěnýma očima otočila a podívala se na něj. „Co jsi to právě řekl?“

„Pokud hodlají tlačit na to, že nejsme manželé, nebo se budou otáčet na zvykovém právu, můžeme se vzít, Roz. Stačí získat manželské povolení a dvacet čtyři hodin poté se už můžeme v kanceláři soudce vzít. O nic nejde.“

„Ne -“

„Ne, to není,“ řekl Naz. „Je to snadné napravit. Kvůli tomuhle s námi nebudou kurva vyjebávat, o tom tě ujišťuji.“

Ujistil by se o tom. A jeho rodina i rodina Roz měla velice dobré zdroje a spoustu zkurvených kontaktů, které by mohli využít. Stačí předat pár peněz do správných rukou a všechny tyto problémy tak jako tak zmizí.

V koutcích rtů Roz se objevil úsměv. „Takže navzdory tomu, že jsme zatím ještě ani neřekli našim rodičům, že čekáme dítě... nebo že si přivádíme do našeho domova šestnáctiletou dívku, aby tu s námi žila, mi tu říkáš, že bychom se měli vzít a přidat to na hromadu všech těch věcí.“

No, když to tak řekla...

Naz pokrčil rameny. „Pochopili by to.“

Nebo ne.

Nezáleželo na tom.

„Myslím, že to nebudeme muset udělat,“ řekla Roz. „My jsme pro ni tou nejlepší volbou, a tak, jak Rebecca řekla, i Penny požádala o to, aby žila se mnou.“

Jo, Rebecca.

Tak se ta děvka jmenovala.

Dobře.

Naz si tu informaci uchoval na později. „Takže to znamená, že to tedy vůbec nechceš udělat?“

Protože to by opravdu podělalo všechny jeho plány, na kterých pracoval od okamžiku, kdy věděl, že se vracela k němu domů – ještě dávno předtím, než se vůbec dozvěděl o těhotenství. Pokud by pro dobro Penny potřebovali skočit do manželství, ty plány by vyhodil do koše, ale tohle byla zcela jiná věc.

„Co, vdát se?“

„Jo, zlato,“ řekl Naz s pokrčením ramen.

Roz se na něj po očku podívala. „Nikdy ses mě nezeptal, Nazi.“

„I tak,“ vrátil jí, „zatím jsem tě o to ještě nepožádal.“

Jeho dívka se zazubila. „Přesně tak.“

Naz kývl na její vodu. „Když už jsi tady, vezmi si taky ty prenatální vitaminy. Dneska ráno sis je ještě nevzala.“

Měla na přemýšlení tolik věcí, takže v ostatních oblastech myslel za ni. Nevadilo mu to. Nebylo přesně tohle cílem toho, pokud jste někoho milovali? Aby když vás potřebovali, bez ohledu na cokoli ostatního, jste tam prostě byli?

Protože to bylo to, co Naze naučili.

Tohle bylo to, co znal od svých rodičů.

To byl jediný způsob, kterým uměl Roz milovat.

Jo, vezmu si je,“ řekla a mrkala na něj. „A proč se oblékáš?“

Oblékáním měla na mysli skutečnost, že si na sebe hodil svou koženou bundu, na nohou měl boty Doc Martens a byl připravený vyrazit ven.

„Musím se sejít s Lucou,“ řekl. „Byznys, ty víš.“

Roz přikývla. „Dobře. A zítra večeře u tvých rodičů se všemi, že?“

Naz se zazubil. „Ano, pokud se chceš podělit o novinky, jo.“

Nemohl se zatraceně dočkat.

Přešla kuchyň, zvedla se na špičky a na rty mu vtiskla dlouhý, sladký polibek. „Jdu zavolat do zařízení a uvidím, zda se bude chtít Penny dneska mluvit.“

Naz přejel palcem po její tváři. „Bude s tebou mluvit.“

Roz byla teď doslova jediným člověkem, se kterým se Penny obtěžovala mluvit na nějaké osobní úrovni. Stačilo pár slov ohledně policie nebo jejího terapeuta a Penny se zatraceně uzavřela. A když se párkrát setkala s Nazem, také neměla problém setkat se s jeho pohledem, ale ani jemu neřekla jediné slovo.

Ani ahoj.

„Dobře, běž si hrát s mým bratrem,“ řekla Roz a poplácala ho po tváři.

Naz se zasmál. „ Hrát si, správně.“

Mohla tomu uvěřit.

Nevadilo mu nechat ji v tom.

Poté, co mu Roz řekla o jednom ze svých posledních setkání s Penny před odjezdem z Anglie, kdy jí dívka vysvětlila věci ohledně sítě lidí, kteří byli zapojeni do této… věci, jejíž obětí se Penny stala, no, začal se odpočítávat čas.

Naz to opravdu hodlal odstartovat.

Někteří lidé si zasloužili zemřít.

I když Roz to však nemusela vědět.

Pro teď.