RTQ - 12. kapitola

Překlad: Marťa

Palmer

Kromě čerstvého sněhu nic nenasvědčovalo tomu, že jsme minulou noc zažili mohutnou bouři. Mina zvládla jet na lyžích do střediska sama. Nejprve jsem byl zklamaný, protože jsem byl vděčný za jakoukoli výmluvu, abych mi měl blízko sebe. Pak vyrazila dopředu a já měl tu výhodu, že jsem celou cestu zpátky hleděl na její zadek.

„Jsi si jistá, že se ke mně nechceš připojit na šlofíka?“ Doprovodil jsem ji ke dveřím jejího hotelového pokoje a počkal, až vytáhne z jedné z kapes klíč.

„Potřebuji ujistit kamarádky, že se o mě nemusí bát. Můžeme se sejít později?“

I když nespala, vypadala nádherně. „Jistě. Přemýšlel jsem, že bych vyzkoušel jednu z vířivek. Když jsem strávil noc na podlaze té chaty, trysky by mi mohly pomoci na ztuhlá záda.“

„Ó, to z ní dobře. V kolik hodin?“

„Ve čtyři? Můžeme si užít šťastnou hodinku ve vířivce a pak si možná objednat pokojovou službu, pokud nemáš jiné plány.“

„Jsi si jistý, že už mě nebudeš mít dost?“ Její hlas byl škádlivý, ale v očích měla náznak obav.

„Nikdy.“ Přitáhl jsem si ji na hrudník. Pak jsem vzal její hlavu do dlaní, zaklonil ji dozadu a podíval se jí do očí. „Ty jsi ta pravá, Mino.“

„Pravá?“ Roztřeseně se nadechla.

„Ta, kterou jsem hledal a myslel si, že ji nikdy nenajdu.“ Držel jsem ji u sebe a políbil ji na ústa. Znali jsme se méně, než osmačtyřicet hodin, ale na určité úrovni to vypadalo, jako bych ji znal celý život.

I když bych mohl stát na chodbě a líbat Minu až do konce věků, potřebovala najít své kamarádky. Už jsem věděl, jak pro ni byly důležité a nehodlal jsem být tím typem chlapa, který se snažil vstoupit mezi svou ženu a její skupinu.

„Uvidíme se za pár hodin.“

Přikývla.

Počkal jsem, dokud nezmizela ve dveřích svého pokoje, než jsem vytáhl vlastní kartu od pokoje. Přestože jsem byl mrtvý únavou a sotva jsem stál na nohou, musel jsem vyřídit pár věcí.

Nejprve se nahlásit svému agentovi. Snažil se ke mně dostat od té doby, co moje matka udělala tu scénu, ale já se mu vyhýbal. Rozhovor s Minou mi připomněl, co bylo důležité

Potřeboval jsem se zbavit viny, pod kterou se mě moje vlastní matka snažila pohřbít. Za ta léta jsem jí dal dost peněz, aby si mohla koupit dům a bez problémů žít a už nikdy nepracovat. Bylo načase skoncovat s jejími manipulacemi. Pokud by chtěla pošpinit moji reputaci v tisku, byl jsem připraven vyjasnit si s ní své dětství

Vyhrožovat jí odhalením mohla být jediná věc, která by ji přiměla přestat. Váhal jsem, jestli to udělat, protože jsem nechtěl ublížit svým bratrům. Ale rozhovor s Minou mi pomohl mé myšlení přehodnotit. Byli už dost staří na to, aby se rozhodovali sami. Kdyby se rozhodli, že se mnou nechtějí mít nic společného, měl jsem díky Mama Mae dobrou desítku pěstounských bratrů.

Hrudník mi naplnila lehkost. Byl to takový neznámý pocit, až jsem si položil ruku na srdce.

Naděje… to byl ten pocit.

Bylo to tak dlouho, co jsem cítil něco vzdáleně podobného, že jsem musel zapomenout, jaké to je, mít se na co těšit.

Teď jsem měl budoucnost s Minou.