HF - 18. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez

Axel

 

Probudím se propletený s Caxem. Je tak hezké ho mít v posteli, když utichne budík, rozhodnu se nehýbat. Dnes přijdu do práce pozdě.

Seru na to.

Po chvíli se Cax přetočí ode mě a zaboří tvář do polštáře. Asi mu je horko, ale nechci se ho přestat dotýkat. Hladím ho konečky prstů po zádech, a když dosáhnu až k pasu, zachvěje se.

Tohle je opravdu vše, co jsem kdy chtěl. Nahého Caxe v mé posteli.

Přiložím mu rty ke krku a políbím ho. Oždibuju a saju jeho kůži. Po celou dobu ho líně hladím po těle a přes bok. Zasténá, když najdu jeho tvrdého ptáka, který mu míří přímo k břichu. Začnu ho pomalu hladit a on se otočí ke mně.

„Dobré ráno,“ zašeptám.

„Och, to vskutku je.“ Pak se nakloní a políbí mě.

Tolik k pomalému a línému. O pár vteřin se už muchlujeme jako šílení. Přetočí se na mě a začne mi rajtovat na klíně. Jazykem je tak hluboko v mých ústech, že nevím, kde on končí, a já začínám.

Chytnu ho za zadek a stisknu. Cax nahlas zasténá. „Axi, pokud mi neřekneš, abych to nedělal, tak se udělám opravdu rychle.“

„Udělej to.“ Povzbuzuju ho.

Ale místo toho se zvedne na všechny čtyři a o vteřinu později mě vezme do úst. „Kurva, zlato.“ Zasténám. Kroužím boky, protože nedokážu zůstat bez hnutí. Přejíždí po mě jazykem a jeho polibky jsou mokré a přeslazené. Nebe. Pak otevře doširoka ústa a vsaje mě hluboko do úst. „Och zatraceně, už jsem blízko.“

Pustí mě a lehne si znovu vedle mě. Otočím se k němu a hluboce ho políbím. Propleteme ruce a vezmeme do nich ptáka toho druhého. Prsty začne klouzat po celé mé hřídeli. Pumpuju mu do ruky a on dělá to samé mě. Ještě jednou ho políbím, než se odtáhnu, abych mohl sledovat jeho tvář.

Oči má potemnělé touhou. „Miluju tě,“ řekne a pak se jeho ústa otevřou při zasténání, když mi začne stříkat na ruku. O chvilku později následuju jeho příkladu, smáčím nás oba, zatímco mu hledím do očí.

Oba ztěžka oddechujeme a jsme nasycení – lepkavá hromada končetin, vlhká kůže a ústa nateklá od polibků. Zvednu se na loktu a pak se skloním, abych ho ještě jednou lehce políbil na rty. Poté se znovu zhroutím.

Trvá několik minut, než jeden z nás promluví. „Potřebuju sprchu,“ řeknu.

„Potřebuješ právníka.“

Palcem ho pohladím po bradavce. „Už jednoho mám,“ pronesu tiše.

Povzdechne si. „Omlouvám se.“

„Není to tvá vina.“

„Řeknu pravdu. Půjdu na to slyšení a řeknu všem, že tě miluju a že to můj otec nezvládá.“

„Možná nebudeš muset. Neměl bych o tom s tebou mluvit, ale včera jsem podepsal –“

„Neříkej mi to, jestli bys neměl,“ vyhrkne, „ale věz, že řeknu pravdu, i kdyby mi to můj život mělo ještě ztížit.“

Hruď se mi při tom pomyšlení stáhne. „Nechci, aby tě odřízl od bratrů.“

„Vím, ale může se to stát a nebude to tvá vina. Jsem gay, Axeli a můj otec to vždy věděl. Roky jsem se této otevřené konfrontaci vyhýbal, ale vždycky mě to nakonec dohnalo. Je to skoro úleva.“

Odfrknu si. „To jsi jen sexuálně uspokojený. Vůbec poprvé.“

Šťouchne mě do žeber. „A ty jsi až moc samolibý.“

„A lepkavý. Pojď.“ Zatahám ho za ruku. „Nastal čas se umýt.“

***

Právě se oblékáme, když se ozve zaklepání na dveře. Podívám se Caxovi do tváře a uvidím tam paniku.

„Hej, to je v pořádku,“ zašeptám.

Jeho výraz se změní na rozpačitý. „Celý svůj život jsem se bál a to se nezmění jako mávnutím kouzelného proutku.“

„Já vím.“ Řeknu, ale líbí se mi, jak to řekl, jako by se těšil na jinou budoucnost.

„Proč tedy nejdeš do koupelny, než zjistím, o koho jde?“

Projde kolem mě, zatímco já jdu ke dveřím. Ať už je to kdokoli, znovu zaklepe, zatímco já otvírám. „Axeli?“

Otevřu Joshovi dveře. „Ahoj, dobré ráno. Děje se něco?“

Zamračí se na mě. „Nejsem si jistý. Včera jsem ve schránce našel ten nejpodivnější dopis. Někdo ho tam musel vhodit, protože je bez známky. Ještě jsem ho neukázal Calebovi, ale vypadá to na nějaký podvod.“ Ukáže mi kousek papíru složený na třetiny.

Byla na něm hlavička Barmuthské vysoké školy.

 

Možná Vás to znepokojí: Pan Axel Armitage byl svým zaměstnavatelem obviněn ze sexuálního obtěžování. Pokud by toto obvinění bylo náhodně staženo, jako jeho pronajímatel byste měl být vědomý toho, že nebude mít dostatek finančních prostředků, aby si mohl dovolit platit nájemné. S pozdravem oddělení lidských zdrojů.

 

Povzdechnu si. „Ten zkurvysyn.“

„Co udělal tentokrát?“ Vyjde Cax z koupelny.

Josh vykulí oči, než se vzpamatuje a skryje překvapení. „Dobré ráno, pane Williamsi.“

„Už mě nemusíš tak oslovovat, už tě neučím.“ Cax přejde přes místnost a přečte si dopis přes mé rameno. „Tohle je směšné, jdu ho zabít.“

Josh si zkříží ruce na hrudi. „Můžu se zeptat koho?“

„Mého otce.“ Zabručí. „Snaží se na Axela tlačit a tohle ještě není to nejhorší.“

Joshův výraz naplní porozumění. „To je mi líto. Je to kvůli vám dvěma…?“ Otázku nedokončí.

„Rozhodně, ale najal jsem si právníka a snažím se ho přimět, aby ustoupil. Ale není žádný důvod se domnívat, že bych nájem nezaplatil.“

„O to se nebojím,“ reaguje rychle. „Chápu, čím si procházíš. Tam, odkud s Calebem procházíme, by na nás šli s brokovnicí. Jen nám dej vědět, kdybychom ti mohli s čímkoli pomoct.“

„Děkuju ti. Vážně… si toho cením.“

„Přijďte zítra na večeři. Oba dva.“ Usměje se.

„Dobře.“ Souhlasí rychle Cax, čímž mě překvapí. Pozvednu na něj obočí. „Chci jít,“ řekne tiše. „Už jsem skončil s tím, abych se ho snažil potěšit.“

„Ale…“ Bojím se o něj. „Pořád nevíme, co se stane. Tví bratři…“

„Já vím.“ Položí mi ruku na paži. „Ale už to nemůžu dělat. Snažil jsem se situaci zvládnout a selhal jsem. Chce konfrontaci. Nemůžu ho zastavit. A je mi špatně z toho, jak od tebe pořád odcházím. Tomu se říká krčit se, Axeli a s tím já už skončil.“

„Dobře.“ Řeknu tiše. Podívám se na Joshe, který tiše naslouchal. „Přijdeme oba. Něco přinesu, jen mi řekni co – přílohu? Salát?“

„Salát, jinak bychom ho nikdy nejedli.“

„Dobře.“ Zasměju se.

„V sedm.“

„Skvělé.“ Odpoví Cax. „Budeme tam a já přinesu víno. Asi budu nějaké potřebovat.“

„Ujednáno.“

***

S Joshovým svolením jsem si podivný dopis nechal, abych ho ukázal právníkovi.

„Už půjdu, protože už jdeš pozdě do práce,“ vklouzne Cax do bot.

Chytím ho předtím, než vyjde ze dveří. „Hej, polib mě.“ Zašeptám. On tak velmi sladce učiní. Pohladím ho po zadku. „Jsi rozbolavělý?“

Cax zčervená. „Trochu, ale nevadí mi to.“

Ještě jednou ho políbím, ale pak ho musím pustit, nebo bych do práce nikdy nedorazil. „Cítíš se dobře? Řekl bys mi, kdyby ne?“

„Z většiny a ano.“ Vezme si bundu. „Nechci, aby se můj život rozpadl, ale pokud je to nezbytné, vypořádám se s tím, jo? Prostě uvidíme, co se stane. A pokud na nás bude ještě hnusnější, budeme se utěšovat ještě větším množstvím sexu.“

Zasměju se. „Tak dobře.“ Líbí se mi tenhle nový, drsnější Cax. Mám ho moc rád, ale pořád cítím nejistotu. Na dopise od jeho otce určeném Joshovi a Calebovi je něco podivného a zavání zoufalstvím. „Asi by ses měl až do příštího týdne držet otci z cesty. Tehdy má být –“

„To slyšení, já vím.“ Zapne si bundu. „Budu se mu vyhýbat.“

„Řekni mi, kdybys od něj slyšel něco divného.“

„Řeknu.“ Přistoupí ke mně a rychle mě políbí. „Uvidíme se zítra v sedm.“

Pak odejde.

O třicet minut vběhnu do práce. Pozdě. Sednu si do židle a snažím si srovnat myšlenky. Musím zavolat právníkovi ohledně toho dopisu a přiznat se mu, že jsme se s Caxem chovali přátelštěji, než jsem měl v úmyslu.

„Někdo si vrznul!“ zasyčí Boz. „Zatraceně. Konečně. Řekni mi, kdo to byl, abych mu mohl osobně poděkovat. Už mě unavovalo hledět na tvůj protáhlý ksicht.“

Překvapeně vzhlédnu. „Nevím, o čem to mluvíš.“

„Kámo, sedíš tu a usmíváš se na monitor a přišel jsi o hodinu později, než normálně. Stejně tak by sis to mohl vytetovat na čelo.“

Dobrý postřeh. „Jaký byl vlastně tvůj hlavní obor na Barmuthu?“

„Psychologie.“ Uchechtne se. „Jen to přiznej. Jsem docela geniální.“

„Jsi otravný, to jsi.“ Ignoruju jeho smích a konečně se pustím do práce.

Později, poté, co zavolám právníkovi, který mi řekne, že by ten dopis chtěl vidět, takže během obědové přestávky zaběhnu do jeho kanceláře.

„To je zvláštní.“ Zamžourá na papír. „Jakoby neobratné.“

„To jsem si myslel také.“

Zasune dopis do plastového sáčku. „Nikdy nevíte – mohli bychom z něj dostat otisky prstů.“

„Je bývalý voják. Učí předmět historie americké zpravodajské služby. Pravděpodobně měl rukavice.“

Trevor zavrtí hlavou. „Toho chlapa nechápu. Kdyby byl tak taktický, proč by tu pobíhal jako cvok a doručoval dopisy? Buďte opatrný, jo? Pokud ho někde uvidíte, zmizte.“

Nelíbí se mi, jak to zní. „Dobře, je tu ještě něco, co vám musím říct.“

„Proč mám najednou obavy?“

„No, snažil jsem se držet dál od Caxe, ale nefungovalo to, jak jsem plánoval.“ Vysvětlím, jak mi Cax prakticky vyrazil dveře včera večer poté, co se dozvěděl o podané stížnosti na sexuální obtěžování a přiznám se, že jsem s ním strávil noc.

Trevor mě nenapomene, místo toho vypadá zamyšleně. „Je jasné, že Cax teď cítí hodně tlaku. Nebude pro něj snadné, pokud bude požádán, aby si vybral mezi lidmi, které miluje.“

„Je v těžké pozici.“ Připustím, ugh, netěším se na pohled na Caxovu tvář, pokud se ho jeho otec bude snažit odstřihnout od bratrů. „Ale neobviní mě, jen aby učinil otce šťastného. Neudělal by to. Pokud se ho škola zeptá, zda jsem ho obtěžoval, řekne, že ne.“ Jestli to náš křehký, k zániku odsouzený vztah přežije, netuším, ale Cax by mě nehodil pod autobus, jen aby udržel rodinu pohromadě. Tím jsem si jistý.

Trevor přikývne. „Dobře, dám vám vědět, zda se doslechnu o nějaké reakci na naši stížnost. Očekávám, že na sebe nenechá dlouho čekat. Musí reagovat.“

„Děkuju vám.“

„Vydržte.“

***

Zbytek odpoledne strávím navrhováním reklamy do novin na Rodinnou noc. A pak se pokouším najít hloupé obrázky, abych mohl tweetovat při zápase s Harvardem. Nejstarší (a nejnadutější) vysoká v zemi nemá roztomilého, chlupatého maskota. Velkému červenému H není snadné se vysmívat, kruci.

Kolem třetí hodiny dostanu mail, který mě potěší.

 

Caxastrofa Axelhodě: Znáš ty moderní kiosky v knihovně? Stojím před jedním z nich a hodnotím eseje. Dnes sezení není vůbec pohodlné. (Ale stálo to za to.)

Axelhoda Caxastrofě: Doufám, že jsi v pohodě, protože včerejší noc změnila můj život k lepšímu.

Caxastrofa Axelhodě: Dneska se musím šetřit, abych byl zítra jako nový, protože chci opáčko.

Axelhoda Caxastrofě: Pokud jsi bolavý, prostě se budeme muset prohodit.

Caxastrofa Axelhodě: Huh. Och – ta bolest! Najednou se hrozně zhoršila.

Axelhoda Caxastrofě: Možná bych ji mohl políbit, aby ti bylo líp.

Caxastrofa Axelhodě: No a teď jsem tvrdý v knihovně, stojím v kiosku a kolem prochází lidi. Není tu nic k vidění. *krčím se za řeckou sochou*

Axelhoda Caxastrofě: Nemůžu se dočkat, až zítra přijdeš na večeři. Vlastně, co kdybychom si dnes popovídali. Mohl bych ti zavolat kolem desáté? Chci ti popřát dobrou noc. A pár dalších věcí. Pyžamo je volitelné.

Caxastrofa Axelhodě: Skvělé. Jsem volný, ale teď jsem zaseknutý na nejbližší dobu za sochou a myslím, že slyším, jak se přibližuje skupinka turistů. Prostě na tu sochu budu zírat, ale samozřejmě je nahá a její zadek mi připomíná tvůj. Možná má můj otec pravdu. Jsem beznadějný perverzák. Perverzák za mramorovou sochou

Axelhoda Caxastrofě: Jsi perverzák, ale můj perverzák.

 

V okamžiku, kdy opouštím kancelář, nedokážu myslet na nic jiného, než na sex po telefonu. Jsem v tomto směru panicem, protože jsem nikdy nebyl s někým, kdo by mě chtěl tak moc, aby to zkusil, ale předpokládám, že přijdu, jak na to.

Na zemi je už jen poprašek nového sněhu, tak zamířím přes park k zalesněné cestě. Kdybych přežil útok pana Williamse na moji kariéru a žil v bytě nad garáží Joshe a Caleba ještě pár let, možná bych musel zainvestovat do sněžnic. To by mohla být sranda.

V parku jsem nebyl jedinou osobou. Kolem mě proběhne žena mířící opačným směrem.

V Massachusetts se sportuje víc, než v Ohiu. Henning je druh města, kde lidé běhají, i když je venku nula, jen si vezmou navíc palčáky.

Nebe je fialově černé, ačkoli vidím ještě svit nad Berkshirem. Mohlo by jít o měsíc, který ještě nevystoupal nad vrcholky kopců. Při chůzi si pískám. V určitém bodě za sebou uslyším kroky, neotočím se.

Ale měl jsem.

Když přijde útok, už jsem tak blízko domova, že vidím světla na verandě na Newbury Street. V jednu chvíli jdu, pak mě něco silně praští do hlavy. Spadnu na zem, ležím na zemi a ochutnám sníh s hlínou. Mám pocit, jako bych měl hlavu rozdělenou vedví a nemůžu přijít na to, proč.

Reflexy požadují, abych se pokusil vstát, ale nezvednu se ani na loket, když mě někdo kopne do žeber.

Vykřiknu bolestí.

„Sklapni, sráči.“ Hlas mého útočníka je drsný.

Ten hlas znám, ale nemám čas o něm přemýšlet, snažím se před tím zvukem uniknout a svinu se do klubíčka. Ještě jednou se zkusím dostat do svislé pozice, ale do spánku mi narazí koleno.

„Myslíš, že mi můžeš vyhrožovat?“ Hlas přichází z dáli. „Pitomá buzno, drž se dál od mého syna.“

Pak se bota spojí s mým očním důlkem a objeví se něco víc, než jen oslepující bolest.

Poslední věc, co si pamatuju je, jak se mi hlava odrazí od batohu.

Pak už nic.

***

Když příště přijdu k sobě, zachvacuje mě horko. Obzvláště na jedné straně obličeje.

Zvláštní.

Také mi zvoní telefon, vím, že je můj, protože zní melodie We will rock you od Queenů, ale vážně chci, aby ten zvuk už přestal.

„Och můj Bože,“ řekne někdo, někdo známý. „Och Bože, Axeli?“

Ucítím na sobě ruce a trhnu sebou. Všechno mě bolí.

„Och ne, Kriste.“ Ten hlas patří Joshovi.

We will ROCK YOU!

Josh zastaví to zvonění. „Haló?“ řekne staženým hlasem. „Kdo je to? Bozi! Axel je zraněný. Někdo… někdo ho zmlátil, myslím. Jsme venku… víš, kde je College park? Za houpačkami je cesta do lesa. Co? Dobře – máš pravdu, hned je zavolám.“

Pak znovu promluví ke mně. „Axeli? Musím zavolat záchranku. Zůstaň se mnou.“

Myslel jsem si, že vidím záblesk modré barvy, vycházející zřejmě z mého telefonu. Na okamžik slyším jen Joshův těžký dech. Zní vyděšeně, ale nevím proč. „Ano, to je záchranka,“ uslyším ho říkat.

Poté přestanu poslouchat a všechno zčerná.