HF - 10. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez

Axel

 

Tu noc se Cax v baru už neukázal.

Strávil jsem příjemný večer popíjením s Bozem a pár dalšími kluky, ale tížilo mě, že Cax nepřišel. Hrál zatraceně dobře a v tělocvičně se mi nevyhýbal. Vážně bylo tak nebezpečné jít do přeplněného baru s gayem? Nebo homosexuály, pokud počítáme i Jasona.

Byla to zábava, ale mít tady Caxe by bylo perfektní.

Druhý den ráno jsem mu poslal zprávu ze soukromého mailu. Nezávazně, samozřejmě.

 

Axelhoda: No nebylo tak SNADNÉ tě obehrát, jak bývalo.

Odpověď netrvala dlouho.

Caxastrofa: Díky. Myslím.

Axelhoda: Bude to znít divně, ale včera jsem tě neviděl v baru a jen jsem chtěl vědět, zda jsem důvodem já. Prvně jsou to tví kamarádi, takže jestli se díky mně cítíš nepohodlně, příště se můžu prostě omluvit.

Caxastrofa: Ty jsi nebyl ten důvod. Ve skutečnosti jsem byl na cestě do Bruisers, když mi zavolal bratr. Potřeboval svést a krátkou přednášku ohledně tlaku vrstevníků a pití nezletilých.

Axelhoda: Uch. Okay. Takže jsem ze sebe nemusel dělat paranoidního a vztahovačného? Jejda.

Caxastrofa: :-)

Axelhoda: Znamená to, že si se mnou dáš někdy drink v baru?

Tentokrát odpověď chvíli trvá.

Caxastrofa: Asi? S čím právě souhlasím?

Axelhoda: Tady je můj plán. Basketbalový tým tento víkend hraje venkovní zápas v Merryline. Je to asi dvě hodiny jízdy. Po hře půjdu do klubu s názvem Shaft (pozn. hřídel). Jo jde o nejhorší název gay baru vůbec, ale má dobré recenze, ale byla by větší zábava, kdybys šel se mnou.

Poté, co pošlu poslední zprávu, pozoruju telefon jako jestřáb svoji potravu, ale hodiny žádná odpověď nepřijde.

Den pomalu ubíhá. Píšu tiskové zprávy a třídím emailovou schránku atletického oddělení dle sportu a každé dvě minuty sleduju telefon s nadějí, že Cax odpoví.

Nakonec mě vytáhne z mizérie.

Caxastrofa: Tak jak by tahle malá exkurze fungovala?

Kousnu se do vnitřní strany tváře, abych se nekřenil jako idiot. Pak mu odpovím.

Axelhoda: Pojedu do Merrylinu týmovým autobusem, ale zarezervuju si pokoj v jiném hotelu, protože mám rád své soukromí. Po zápase si vezmu do baru taxík. Ty tam můžeš dojet autem. Je to asi sto pětačtyřicet kilometrů, ale můžeš zůstat v mém hotelovém pokoji, jestli chceš.

Nebudu lhát – tu zprávu jsem několikrát přepsal a snažil se, aby zněla nenuceně. Chvíli mi trvalo ji odeslat. Nesnáším odmítnutí stejně jako všichni, ale pokud se nezeptáš, nemůžeš slyšet 'ano'.

Abych se dostal od telefonu, jdu si po práci zaběhat. Běžecké pásy nejsou nic pro mě, ale teď už je sníh na zemi pořád, takže musím vzít zavděk jedním a urazím na něm šest kilometrů, zatímco poslouchám hip-hop na iPodu. Jakmile dorazím domů, najdu ve schránce tři zprávy.

Caxastrofa: Zase hledáš skulinky. Já je nemůžu mít.

Caxastrofa: V Merryline však neznám živou duši.

Caxastrofa: Co si má chlap obléct na místo s názvem Hřídel? Představuji si kožené kalhoty a obojek.

Při poslední zprávě vybuchnu smíchy a snažím se představit si konzervativně oblečeného Caxe v kůži.

Axelhoda: Já si beru džíny a košili. Myslím, že obojek je volitelný.

***

Tu noc ani další den žádné další zprávy nepřijdou. Existuje šance, že přijede? Asi ne. Přesvědčím se, že bylo šílené se ho ptát, ale naděje je věčná, takže do vnitřní kapsy tašky vložím kondomy a lubrikant. Přivezl jsem si pěknou košili, kterou si můžu vzít. Říkal jsem si, že stojí za to si ji sbalit. Půjdu do gay baru poprvé za několik měsíců. Můžu vypadat slušně.

Zatímco v pátek nastupuju do autobusu, vypustím Caxe z hlavy. Ve vzduchu se vznáší spoustu očekávání. Vyslechnu si řeč kouče i povzbuzování hráčů. A snažím se ocenit části mého života, kterým se vede dobře.

Osamělost je konec konců jen stav mysli. A dnes večer si ji nevyberu.