Hawk - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Hawk

„Connore?“ Sam si kleká k malému chlapci. „Chceš se jít podívat na štěňata?“

Ze svého stanoviště na pohovce sleduji, jak Connor hledí na Samanthu širokýma, nechápavýma očima.

„Štěňata,“ zkusí to Sam znovu. „Jako to tvoje plyšové štěně.“ Ukáže na plyšového psa, kterého si Connor tiskne k hrudi. Byla to první hračka, kterou jsme mu pořídili, když jsme si ho vzali domů. Connor se té věci od té doby drží, jako by to byla záchranná brzda.

Connor je tu s námi už asi dva týdny. Jsme jeho pěstouni, dokud nám sociálka neřekne jinak. Zatím to vypadá dobře, i když je to občas trochu drsné. Zvládli jsme ho nakrmit a postarat se o jeho potřeby. Ale pořád se zdá být dost uzavřený a trochu se nás bojí. Sam to láme srdce – i když mu to nedává najevo.

Proces jeho přijetí k nám byl mnohem složitější, než jsem si myslel, a chvíli jsem si nebyl jistý, jestli se nám podaří přesvědčit CPS, aby nám ho nechala v pěstounské péči. Protože jsme se Sam vlastně neprošli formálním procesem pěstounství, agentura se dost zdráhala uvažovat o nás jako o potenciálních pěstounech pro Connora. Vypadalo to docela bezútěšně, dokud se Connorův pracovník CPS nespojil s Anitiným bratrem Tommym. Tommy jí řekl, že jsem rodinný přítel a že Anita by si přála, abych si Connora vzal, kdyby tu ještě byla a mohla rozhodnout.

Podle záznamů pracovnice případu je Connorovi něco přes dva roky. Dost starý na to, aby podle Samina internetového průzkumu mluvil víc, než mluví. Ale zatím jen přikyvuje nebo vrtí hlavou, když se ho na něco ptáme. Alespoň se zdá, že nám rozumí, když na něj mluvíme. Těžko říct, jaké může mít zpoždění, když měl za mámu Anitu. Podle toho, čeho jsem byl svědkem při těch vzácných příležitostech, kdy jsem je viděl spolu, s ním moc nekomunikovala.

Poslední den nebo dva se mi zdálo, že Connor možná konečně začíná trochu vylézat ze své ulity. A tak Sam dostala nápad vzít ho na Genovu farmu, aby se podíval na vrh štěňat, který se právě narodil jeho ovčácké směsce. Z jeho zmateného pohledu na Sam, když se ho na to ptá, je zřejmé, že tak docela nechápe, co je to štěně. Ale co, který malý kluk nemá rád měkké chlupaté věci, že? Připoutáme tedy Connora do autosedačky a vyrazíme na Genovu farmu v Samině novém autě.

Když dorazíme na farmu, Geno i jeho stará dáma Carmen jsou už doma. Carmen nás zavede do stodoly, kde je jejich pes Molly se svými štěňaty. Uvnitř to voní senem, hnojem a zvířaty. Nějak mi to vždycky připadalo jako čistý zápach, i když to asi nedává moc smysl. Voní to nekomplikovaně. Uklidňující.

Molly a její vrh jsou ve staré krabici od ledničky, která je položená na boku, a horní dvě třetiny jsou odříznuté, takže okraj je tak akorát vysoký, aby se štěňata nemohla dostat ven. Krabici vystýlají staré deky a uvnitř se kroutí sedm vrnících štěňat a koušou své sourozence do uší a tlapek.

Nesu Connora, pokleknu a položím ho vedle sebe na zem. Jeho oči jsou doširoka rozevřené a udivené, když si prohlíží scénu před sebou. Sam zvedne jedno ze štěňat a podrží ho, aby se ho Connor mohl dotknout. Chlapec opatrně natáhne nejistou ruku a pohladí zvířátko po srsti, pak ji rychle stáhne zpátky.

„Vidíš? Je to pěkný pejsek,“ řekne Sam konejšivým hlasem. „Má hebký kožíšek, viď?“ Sam pohladí kroutící se štěně, aby to Connorovi ukázala. „Hladíme ho velice jemně, protože je to ještě malé miminko.“

Connor znovu natáhne ruku a pohladí ho, jak mu to Sam ukázala. Tázavě se na ni podívá a ona se usměje a přikývne na něj. Najednou udělá malý půlobrat a zapiští vzrušením.

„To je psí máma, přímo támhle,“ řekne Sam a ukáže. „Tohle všechno jsou její malá děťátka. Nejsou roztomilí?“ Connor znovu vypískne, tentokrát o něco hlasitěji.

„Pejsek!“ řekne s širokým úsměvem a ukáže směrem k Molly.

Oči se jí naplní slzami. Je to doslova první slovo, které vyslovil od chvíle, kdy jsme si ho pořídili. „Přesně tak, zlatíčko,“ zašeptá a podívá se na mě. „Je to pejsek.“

Zůstáváme ve stodole dlouho, necháváme Connora, aby se díval a hladil štěňata. Je k nim až neuvěřitelně něžný. Nakonec se rozhodneme, že je čas nechat Carmen a Gena, aby se věnovali svému dni.

„Víš,“ řekne Carmen s jiskrou v oku, když odcházíme ze stáje, „většině štěňat budeme hledat domov. Jestli chceš, máš první šanci.“ Usměje se na Connora. „Pes je přece nejlepší přítel kluka.“

Sam se na mě podívá a na tváři se jí objeví počátky úsměvu. „Budeme o tom přemýšlet,“ řeknu pevně. Sakra, máme Connora teprve dva týdny, a teď už mluvíme o tom, že si pořídíme psa? Celá tahle věc s domácím blahem se mi zdá trochu rychlá, i když to byl můj nápad vzít si Connora k sobě. Sakra, příště už budeme stavět bílý plot.

„Dobře, Connore, teď se vrátíme domů,“ řekne mu Samantha. „Vrátíme se velmi brzy a znovu navštívíme pejsky.“

„Pohladit si pejska!“ řekne znovu radostně.

Sam se zasměje. „Přesně tak. Zamávej pejskům a Carmen na rozloučenou!“

Překvapeně zvedne ruku a mávne s ní jejich směrem, stydlivě se usměje.

„Sbohem, Connore!“ Carmen mávnutí opětuje.

„Chceš se projít, kamaráde?“ Ptám se ho, když vycházíme ze stodoly. „Nebo chceš, abych tě nesl?“

Connor se chvíli dívá na zem a pak na mě.

Pak natáhne ruce.

„Dobře, kamaráde,“ řeknu a snažím se ignorovat náhlé sevření v krku. „Tak tě tedy ponesu.“

Cestou domů toho ani jeden z nás moc nenamluví. Sam zapne nějakou skákavou dětskou hudbu, kterou našla na internetu, aby ji Connor poslouchal. Párkrát si tiše odfrkne do kapesníku.

„Jsi v pořádku?“ Nakonec se zeptám a natáhnu k ní ruku.

„Jo.“ Podívá se na Connora, který vzadu tvrdě usnul, a pak po mně střelí uslzeným, roztřeseným úsměvem. „Myslím, že možná bude taky.“

 

VÍM, ŽE CONNOR NENÍ dítě mého bratra. Vím, že s Liamem nemá žádnou spojitost, kromě stejné horké kaše, která se prostě nikdy nedokázala dát dohromady. Ale i tak mám nějak pocit, že mi vesmír dal druhou šanci. Způsob, jak udělat něco dobrého, jak odčinit bratrovu smrt.

Zdá se, že Sam to chápe.

To je jedna z nespočtu věcí, které na ní miluju.

O adopci Connora jsme taky ještě nemluvili. Ne tak docela. Ale myslím, že se tím směrem ubíráme. Ještě je samozřejmě brzy. Nemáme žádnou záruku, že bychom vůbec byli vybráni jako jeho noví rodiče. Ale když přemýšlím o budoucnosti, mám v hlavě mlhavý obraz mě, Sam a Connora. A možná ještě jeden malý kluk nebo holčička.

Jestli to bude kluk, doufám, že se bude jmenovat Liam.

Někdy pozdě v noci ležím vzhůru a snažím se přijít na to, jestli si ze mě život jenom nedělá prdel. Všechno se mi teď zdá příliš dokonalé. Jistě, válka se Spiders ještě zdaleka neskončila – to je příběh na jindy. Ale právě tady a teď mám pocit, že můžu dobýt svět a čelit všemu, co přijde, se Samanthou po boku. Je to žena, se kterou chci být až do konce života.

A pro jednou je to, co chci, přesně to, co mám.

Konec 2. dílu…