Hawk - 35. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Samantha

Nevím, jak dlouho spím, ale budím se za zvuku hudby.

Otevřu oči v cizím bytě a zjistím, že Hawk sedí na židli vedle postele. Tiše brnká na kytaru, hlavu má skloněnou a oči sklopené v soustředění. Nepohnu se, nechci, aby si uvědomil, že jsem vzhůru, a přestal s tím, co dělá.

Melodie je tichá a introspektivní a nikdy předtím jsem ji neslyšela. Nejsem si jistá, ale myslím, že ji Hawk složil sám. Když tu ležím a poslouchám ho, je to, jako by se mi naskytlo tajné okno do části jeho já, kterou drží před světem uzavřenou. Připadá mi to jako dar a srdce se mi plní, když ho slyším.

Hudba se rozvlní, pak zpomalí a píseň končí. Hawkovy prsty ztichnou a on se na mě podívá. Naše oči se setkají a já se na něj usměju.

„To není fér,“ zamumlá. „Měla bys spát.“

„Byl to krásný způsob, jak se probudit,“ řeknu. „Ráda poslouchám, jak hraješ.“

Vstane a opře kytaru o židli, pak si přijde sednout vedle mě na postel. „Jak se cítíš?“ zeptá se.

„Lépe.“ Zhluboka se nadechnu a rozhlédnu se po pokoji. „Upřímně řečeno, teď když jsme zpátky, mi to celé připadá jako sen.“

„Dobře,“ přikývne. „Čím dřív to vypustíš z hlavy, tím líp.“

„Co… se teď stane?“ Zeptám se a nejsem si jistá, jak všechny své otázky vyjádřit slovy.

„Ty a já tu zatím zůstaneme. Počkáme, až zjistíme, jak to dopadne s Iron Spiders.“ Vezme mé ruce do svých. „Budu tě chránit, Sam. Slibuju ti to. Nic takového se ti už nikdy nestane.“ Jeho oči jsou divoké, odhodlané.

„Já vím,“ řeknu mu. A vím to. Navzdory všemu jsem se nikdy v životě necítila bezpečněji, než když jsem s Hawkem. To je vše, co chci. On je všechno, co chci.

„Už nějakou dobu s tím bojuju,“ pokračuje. „Říkal jsem si, že si tě nezasloužím. Že se od tebe musím držet dál. Ale ukázalo se, že to nejde.“ Přitáhne si mě blíž, až z něj sálá teplo jeho kůže jako z mého osobního slunce. „Jsem do tebe zamilovaný, Samantho,“ vyhrkne. „Nechci tě do tohohle života zatáhnout, pokud to není to, co chceš. Někdy je to nebezpečné. Není to ta nejjednodušší cesta. Ale už nemůžu dál, aniž bych ti to řekl. Chci, abys byla se mnou. Pokud mě budeš chtít.“

Je to ta nejromantičtější věc, jakou jsem kdy slyšela.

„Miluju tě, Hawku,“ zašeptám, zatímco se mi oči plní slzami. Z hrdla mi unikne burácivý smích. „Vzpomínám si, jak jsem si při prvním setkání s tebou dělala legraci z tvého jména.“

„Jo,“ ušklíbne se šibalsky. „A pamatuješ si, co jsem ti na to řekl?“

Zčervenají mi tváře. „Řekl jsi, že…“ Než však stihnu pokračovat, Hawkovy rty se přiblíží k mým, pevně a naléhavě. Jazykem se mi dotkne rtů a já se prudce nadechnu a otevřu mu své. Moje ruce ho samy od sebe objímají kolem krku, moje kůže je už teď nažhavená na jeho dotek. Vím, co se mnou může udělat. Vím, co se stane.

Jeho ruce mi vjedou pod tričko a drsně se dotknou kůže na mých zádech. Jsou silné, náročné. Ovládají mě. Jeho prsty mi zkušeně rozepnou podprsenku a jedním plynulým pohybem jsem od pasu nahoru nahá, všechno, co mě zakrývalo, se válí na podlaze. Zakloním hlavu a prohnu se k němu, chci jeho ústa na své kůži. Bradavky se mi napínají.

„Samantho,“ vyhrkne. Přitáhne si mě na sebe, takže se rozkročím na posteli a můj už tak promočený pahorek se přitiskne k rostoucí bouli v jeho džínách. Přitisknu se k němu. „Kurva,“ zasténá. Jeho ústa sklouznou po kůži mého krku, propalují ji polibky a pak zachytí jeden potřebný pupen v ústech. Zasténám, když mnou projede záchvěv rozkoše, a ještě víc se přitisknu k jeho délce, už jsem netrpělivá.

Rukama se mu chytám za ramena a nohama ho objímám kolem pasu. Je mezi námi příliš mnoho látky, chci, aby zmizela, ale už jsem tak zdivočelá touhou, že nedokážu jasně myslet. Zakňučí, když se jeho ústa přiblíží k mé druhé bradavce a on ji začne sát a lízat. „Hawku!“ Zalapám po dechu. „Bože, ano!“

Ještě chvíli mě dráždí a pak mě strhne zpátky na postel. Postaví se a sundá si tričko a džíny, v očích má temnou bouři. „Nejsi dost nahá,“ zavrčí. Nespouštím z něj oči, rozepínám si džíny, sklouznu si je přes boky i s kalhotkami a odkopnu je z okraje postele. Nade mnou Hawk souhlasně zavrčí a pak uchopí svůj velký, tvrdý úd. Pomalu ho začne hladit a přitom se na mě dívá. Dívám se, jak to dělá, a chtíč mě pohlcuje, a koušu se do spodního rtu.

„Kurva,“ zasyčí, když se na mě podívá. „Ani nevíš, jak moc jsem si chtěl kousnout do toho spodního rtu, když jsem tě poprvé potkal.“

Nakloním hlavu dolů, zadívám se na něj skrz řasy a kousnu se do něj ještě silněji.

„Za takové škádlení zaplatíš,“ varuje mě.

„Jo?“ Vyzývám ho. „Snaž se.“

Je na posteli tak rychle, že ze sebe vydám malý výkřik smíchu, který se změní ve sténání, když si mě přitáhne k sobě a znovu si vtáhne do úst jednu bradavku. Pomalu je saje, jednu po druhé, a chechtá se mému kňučení z potřeby. Jeho rty opouštějí má ňadra a začínají si razit cestu dolů po mém těle. Zakloním hlavu a čekám, sotva se odvážím dýchat, jak bolest mezi stehny sílí. Roztáhnu před ním nohy a zalapám po dechu, když se jeho palec dotkne mého kluzkého uzlíčku. Tiše vykřiknu a prohnu se k němu.

„Měl bych tě mučit,“ zašeptá a jeho dech se horkem dotkne kůže mého stehna. „Měl bych tě tu přitisknout, abys věděla, jak blízko jsem, a nedat ti, co chceš.“

„Ne,“ zašeptám. „Hawku, prosím.“

„Netrvalo ti moc dlouho, než ses zlomila,“ řekne. „Jak tě mám donutit zaplatit, když to vzdáš tak brzy?“

„Hawku!“ Prosím. „Prosím, donuť mě udělat se. Potřebuju tě.“ Vymrštím boky dopředu směrem k jeho ústům a on se tiše zasměje a dá mi, co chci.

První dotyk jeho jazyka je tak sladký, že se skoro rozpláču, je to tak příjemné. Začne mě pomalu lízat, tak pomalu, přesně ví, kde je pro mě hranice mezi rozkoší a agónií. Zasténám jeho jméno, nohy se mi rozevřou víc a už to začíná, už stoupám výš a výš, raketově se blížím k něčemu, co je tak silné, až je to skoro děsivé. Celé mé tělo je napjaté, jak pokračuje v lízání a víření kolem místa, o kterém ví, že mě pošle přes okraj. Nakonec, když už mám pocit, že mi ztuhl každý sval v těle, zaboří jazyk hluboko do mě a pak dlouze a rozvážně krouží, zatímco já křičím jeho jméno a celým mým tělem se rozlévá nejintenzivnější orgasmus mého života.

Vlny ve mně ještě doznívají, když cítím, jak mě Hawkovy silné ruce zvedají. Než si uvědomím, co se děje, převrátí mě na všechny čtyři a postaví se mi mezi nohy. „Potřebuju tě,“ zavrčí. Není to otázka.

„Ano,“ řeknu udýchaně. Cítím teplo jeho penisu klouzajícího po mých stále citlivých záhybech a vydávám hlasité zasténání, zavírám oči, když se do mě noří. Hawk teď nemá náladu nikam nespěchat a začne přirážet tvrdě a rychle, hlouběji a hlouběji při každém našem přirážení. Chytám se prostěradla a křičím, jak se moje rozkoš začíná znovu stupňovat. Jeho sametové teplo, které klouže po mých napuchlých rtech, je tak nádherné, tak dokonalé, že zanedlouho vím, že se znovu udělám. Křičím na něj a on mi odpovídá. „Ano, zlato. Sam, jsem tak blízko, zlato, cítím, jak jsi na mě připravena. Udělej se se mnou, zlato. Udělej se se mnou hned!“

„Ach, ano… Bože!“ Křičím a třesu se silou, jak se kolem něj svírám. Hawk do mě znovu zajede a ztuhne, když ve mně s řevem exploduje.

Ještě se třesu a snažím se popadnout dech, když cítím, jak ze mě Hawk vystupuje a bere mě do náruče. Líbá mě dlouze a pomalu, oba lapáme po dechu.

„Do prdele,“ vydechnu nakonec.

„Mimochodem,“ říká mi mezi nádechy. „Říkal jsem ti to.“

„Co jsi říkal?“ Jsem zmatená.

A pak mi Hawk položí otázku. Není to nic, o čem bych kdy přemýšlela, ale jakmile to navrhne, vím, že je to naprosto správné rozhodnutí. Když domluví, ani nezaváhám. Prostě řeknu ano.

„Tohle je docela velká věc, ke které by ses upsala,“ řekne mi. Jeho oči jsou temné a vážné. „Je to jen dočasné. Ale jsi si jistá?“

Přikývnu. Je to velký krok, vím to. Nejspíš je to pro nás bláznivé, zvlášť tak blízko začátku našeho vztahu. Ale už jen to, že mě Hawk žádá, abych to udělala s ním, mi říká všechno, co potřebuju vědět o tom, jestli je to správné.

Budeme brát každý den tak, jak přijde. Budeme bojovat, tím jsem si jistá. Ale nějak vím, že to je to, co chci. To, co chceme.

„Když jsem tě poprvé potkal. Říkal jsem, že se ti moje jméno bude líbit mnohem víc, až ho budeš křičet s mou hlavou mezi nohama.“ Koketně se na mě zašklebí. „Zřejmě jsem se nemýlil.“

Posměšně si povzdechnu, i když mám chuť vyprsknout smíchy. „Vážně. To jsi celou tuhle promyšlenou zápletku vymyslel jen proto, abys mě dostal do postele a dokázal si, že máš pravdu?“ Ptám se a koulím očima.

Hawk si tiše odfrkne a nakloní se, aby se o mé rty otřel. „Ne. Ale musíš uznat, že tu první noc jsme si mohli ušetřit spoustu času a problémů, kdybychom se vykašlali na svatební hostinu a šli si tu mou teorii vyzkoušet.“

Nakloním se k jeho ruce a políbím ho do dlaně. „Vím, že to zní šíleně, vzhledem k tomu, čím vším jsme si prošli, abychom se sem dostali,“ zašeptám. „Ale za nic na světě bych to nevyměnila.“

 

POZDĚJI, KDYŽ SI LEŽÍME na polštářích ve vzájemném objetí, mi Hawk vypráví o návštěvě, kterou předtím zažil od Anitina bratra. V šokovaném tichu poslouchám, že Anita je mrtvá, předávkovala se heroinem. Hawkova tvář se stáhne, když mluví o tom, že Connora předali sociálce a co to asi znamená pro toho malého kluka, který už tak měl těžký život a který právě přišel o matku.