Hawk - 25. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Samantha

Hawka znám už nějakou dobu, ale na jeho motorce jsem seděla poprvé. Nebo vlastně na jakékoliv motorce. Nemám ale čas znervóznět, protože než řeknu slovo, přehodí jednu monstrózní nohu přes sedadlo a kývne na prázdné místo za sebou.

„Pojď,“ řekne. „Jdeme.“

Otevřu kufr auta, uložím do něj své fotografické vybavení a rychle se rozhlédnu, abych se ujistila, že se nikdo nedívá, ale kromě nás je parkoviště opuštěné.

Nasedám za Hawka a pokládám nohy na kolíky, na které mi ukazuje. Nastartuje motorku a já trochu nadskočím při náhlém, hlasitém řevu. Instinktivně ho objímám kolem pasu, abych se udržela, když zařazuje rychlost. Cítím pod sebou, mezi nohama, obnaženou, syrovou sílu. Jako by motorka byla prodloužením toho muže. Tvrdá. Silná. Nebezpečná.

Vůbec spolu nemluvíme, jen jedeme. Sleduji, jak se před námi rozkládá městečko Tanner Springs, blízké a bezprostřední, bez bariéry čelního skla auta. Je to vzrušující. Chladivý vzduch mi chladí kůži a já se pevněji přitulím k Hawkovým zádům a žasnu, jak cítím pohyby jeho břišních svalů, dokonce i pod kůží.

Netuším, jak dlouho jedeme. On řídí a já se ztrácím v samotném potěšení z okamžiku a z toho, že jsem s ním. Nakonec odbočí do obytné ulice a zastaví u domu, o kterém instinktivně vím, že musí být jeho. Po zádech mi přeběhne lehké vzrušení: nikdy předtím mě sem nepřivezl. Říkám si, abych z toho nic nevyčetla, ale mezi nohama se mi zaleskne horko, když si uvědomím, že mě sem nejspíš nepřivedl, aby si zahrál Monopoly.

Jsme uvnitř a jeho ruce mi sundávají tričko a rozepínají podprsenku, ještě než zavře dveře. Matně si všimnu obvazu na jeho levé ruce, ale on dělá tu věc, že se zuby zakousne do mého ušního lalůčku, takže jakákoli myšlenka zeptat se ho, co to je, letí oknem.

„Neviděl jsem tě dva dny,“ zavrčí mi u ucha. „To je zasraně moc dlouho.“ Jednou rukou si strhne tričko přes hlavu, pak si palcem rozepne džíny a shodí je na zem. Jeho rty jsou na mých prsou, dráždí a kouše nejdřív jednu bradavku a pak druhou, tak dravě, až to skoro bolí. Hawk je jako posedlý a já jsem ta posedlá. Moje tělo je pro něj a já už jsem celá mokrá, protože si uvědomuju, že udělám všechno, co mi řekne.

Až na to, že nejdřív něco chci. Už teď se mi při té představě sbíhají sliny v ústech.

Beze slova se vysmeknu z jeho sevření a klesnu na kolena.

Zvednu oči a upřu je do Hawkových temných a bouřlivých. Vypadá skoro rozzlobeně, ale já vím, že to tak není. Chytne mě za hrst vlasů, když se moje ruka přiblíží k jeho obrovskému pulzujícímu péru a mé rty a jazyk pohltí sametovou hlavičku. Tiše zasténám, miluju, jak je cítit v mých ústech.

„Kurva,“ zasyčí Hawk.

Jazykem přejíždím po citlivém hřbetu pod ním a jemně saju, jak do sebe nasávám jeho další část. V žádném případě ho nemůžu vzít celého do úst, ale vynahrazuji si to rukou a dlouhými tahy ho vtahuju hlouběji, tak hluboko, jak jen to jde. Jeho stehna jsou ztuhlá, boky se mu jen mírně prohýbají, jak ho hladím a saju. Několik minut mi dovoluje, abych si dělala, co chci, a já zavírám oči, líbí se mi, co s ním můžu dělat, chci ho přivést blíž k prahu, k bodu, odkud není návratu.

„Přestaň.“ Ten tichý příkaz mě okamžitě zmrazí. Podívám se mu zpátky do přivřených očí, tak tmavých, že sotva vidím bělmo. Natáhne ruku dolů a vytáhne mě nahoru, dokud nestojím, a pak se na podlaze ocitnou i moje džíny. „Sundej si kalhotky,“ nařídí mi. Kousnu se do rtu a zírám na něj, zatímco jedním palcem zaháknu pásek a pak jen trochu zatáhnu. Dráždím ho, aby jen letmo viděl, co má pod nimi, a jeho rty se zkroutí do úšklebku.

„Radši si je rychle sundej, jestli o ně nechceš přijít,“ zavrčí. Bradavky se mi napínají, když si uvědomím, že se je ze mě chystá strhnout, a zaháknu do nich druhý palec a stáhnu je dolů, čímž se vystavím jeho žádostivému pohledu.

„Přitáhni se sem, Sam.“ Není to žádost.

Udělám krok směrem k němu. Chytne mě za paže a najednou jsem na pohovce, ležím v předklonu s roztaženýma nohama. Hawk si klekne a dráždivým prstem mi přejíždí po kluzkých a bolavých pyscích. Hlasitě zasténám a oči se mi napůl zavírají, jak je to příjemné. Už jsem tak blízko.

„Zatraceně, miluju, jak jsi pro mě vlhká,“ zavrčí. Pak je mezi mýma nohama a jazykem mi vklouzne mezi pysky.

„Hawku,“ zašeptám. Už teď se nekontrolovatelně kroutím, jak je to příjemné. Jeho jazyk se ponoří do mého nitra, pak se vynoří a začne vířit obrazce kolem mého citlivého uzlíčku, tak akorát lehce, abych se zbláznila. Kňučím a zoufale se snažím přiblížit, aby mi ulevil, jak potřebuju. On mě však pevně drží, takže se nemůžu pohnout. Musím ho nechat, aby si dal na čas, a jen doufat a modlit se, aby mě nenechal čekat příliš dlouho. Pulzování mezi mýma nohama jen zesiluje, jak mě dráždí a škádlí, tak dobře, a přesto ne dost, ani zdaleka ne dost. Slyším, jak mé tiché sténání začíná být vyšší a ostřejší, jak se vzpínám proti jeho ústům a tiše ho prosím o víc. Pak si uvědomím, že vůbec neprosím potichu. „Hawku, prosím,“ zasténám, „prosím, nech mě udělat se.“

Hluboko v hrdle se zasměje a vibrace mě dráždí, zatímco mě dál líže a hladí. Nakonec, když už si myslím, že se zblázním, si jemně vtáhne mé něžné poupě mezi rty a začne mě sát, čímž mi celým tělem projedou otřesy. Jsem si vědoma, že křičím, ale nemůžu udělat nic, abych to zastavila, jediné, co můžu, je jen se chytit polštářů, jak se chvěju a vyvrcholím proti jeho jazyku.

Ještě se třesu z uvolnění, když mě Hawk zvedne a přitáhne si mě na klín, takže jsem rozkročená nad ním. Spustí mě na svý horký péro a naplní mě. Stále se uvnitř stahuji a teď mi kolem něj pulzují svaly, když mi začíná vycházet vstříc. Najdeme svůj rytmus, hluboce mě líbá, zatímco zajíždí hluboko do mě, a je to tak dobré, tak dobré, že všechno ostatní odpadá a my se společně vezeme na vlně, výš, výš, a najednou mě chytne za boky a tvrdě do mě vrazí, pak se do mě vyprázdní, zatímco společně křičíme.

Ještě se chvěju, jak se moje mysl začíná dostávat z mlhy. Obličej mám zabořený do jeho krku a Hawk mě jednou rukou hladí po vlasech, druhou ruku pevně svírá kolem mě. Beze slova se zvedá na nohy a já ho objímám nohama. Odnáší mě do ložnice a strká mě s sebou pod peřinu. Chvíli tam ležíme, jen se líbáme a Hawk mě stále hladí po vlasech.

„Jaká byla hodina?“ zeptá se nakonec.

Vyprsknu smíchy.

„Velmi dobrá děkuji,“ řeknu s posměšnou formálností.

„To rád slyším,“ usměje se.

„Tak co je tohle?“ Ptám se a prsty si prohlížím obvaz na jeho předloktí.

Hawk pokrčí rameny. „Nové tetování.“ Natáhne se a zatahá za pásku. „Vlastně je nejvyšší čas, abych si to sundal.“ Nakloní se ke mně a znovu mě políbí. „Hned jsem zpátky.“

Využívám jeho vzdalující se postavy k pohledu na jeho nádherný zadek a svalnatá záda. Když se po pár minutách vrátí, obvaz je dole a odhaluje umělecké dílo pod ním. Je to kytara podobná té, na kterou hrál v den svatby, za ní pár křídel a pod nimi napsané slovo.

Liam, čtu tiše.

Váhám, chci se ho na to tetování zeptat, ale vím, že by o tom možná nechtěl mluvit. Vzpomínám si, jak se naposledy zmínil o tom, že má bratra. („Měl,“ opravím se.) Zajímalo by mě, jestli je to Liam. Vím, že je pryč – i když jestli to znamená, že je mrtvý, nebo jen zmizel, nevím. Polknu, jsem nervózní, že udělám něco špatně a Hawka naštvu.

„Je to krásné,“ řeknu upřímně.

„Liam byl můj bratr.“ Jeho hlas je bezvýrazný. Skoro jako by něco odříkával zpaměti. Nic neříkám a doufám, že bude pokračovat.

„Zemřel před deseti lety. Když mi bylo sedmnáct.“ Hawk kývne na tetování. „Kytara, na kterou jsem hrál na svatbě, je jeho. Byla jeho.“

Čekám na další.

Nic nepřichází.

„Musí ti… chybět,“ zamumlám tiše a srdce mi puká za něj.

Tlukot.

„Jo.“

Přitáhne si mě k sobě a já se přitulím k jeho hrudi a poslouchám, jak se mu zpomaluje dech. Je to poprvé, co se dobrovolně svěřil se svou minulostí. Polknu knedlík v krku, když se snažím představit si, jak těžké pro něj muselo být ztratit bratra v tak mladém věku. Jako jedináček moc nechápu, jaké to je mít sourozence, natož o něj přijít. Vím jen, že Hawk by si tohle tetování nenechal udělat, kdyby mu nechyběl.

Hawk teď spí, jeho dech je hluboký a vyrovnaný vedle mě. Otočím se a dám mu jemný polibek na hruď, pak zavřu oči.