Hawk - 24. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Samantha

Vzdělávání dospělých a komunitní vzdělávání Tanner Springs

Úvod do digitální fotografie

 

Tento kurz je určen začínajícím fotografům, kteří se chtějí seznámit s konkrétním fotoaparátem a s fotografickými koncepty obecně. Hodiny budou věnovány praktickým cvičením s fotoaparátem každého studenta a také tématům, jako je expozice, perspektiva, zaostření a kompozice. Důraz bude kladen na osvojení si dovedností potřebných k tomu, abyste získali záběr. Digitální fotoaparáty mohou nahánět strach – v této třídě se naučíte ovládat ten svůj.

Instruktor: Mgr: Samantha.

 

Pět dvouhodinových lekcí: Úterky, 18:00-20:00, Hawthorne Middle School.

 

Cena: 150 USD. Limit třídy: 10.

 

DNES JE DRUHÉ sezení mého fotografického kurzu, takže jsem se se všemi studenty seznámila už minulý týden. Je tu Ronaldo, okouzlující a nápadně hezký kluk s černými vlasy a tmavýma očima. Je tu Dennis, trochu obtloustlý třicátník s ustupující linií vlasů. Dennis už umí zacházet s digitálním fotoaparátem a zdá se, že se do kurzu přihlásil jen proto, aby mě mohl napadat, kdykoli mu budu vysvětlovat nějaký nový pojem. Je tu Floyd a Gladys, starší pár, který mi neustále kladou otázky ohledně nejlepších technik fotografování nahého těla. Je tu několik dam středního věku, které mě sledují širokýma, odhodlanýma očima a sledují všechno, co dělám, jako by na tom závisel jejich život. A nakonec je tu Annika, dvacetiletá dívka, která se během hodiny minulý týden ne méně než třikrát zmínila, že je zasnoubená.

Dnešní hodina je o kompozici a soustředění. Začínám krátkým praktickým vysvětlením různých režimů ostření na fotoaparátu a chvíli mluvím o tom, jak je používat k vytváření zajímavých a poutavých kompozic. Vyfotím několik obyčejných předmětů ve třídě a předvedu, jak změna zaostření a kompozice záběru může z obyčejné fotografie udělat příběh. Pak jdeme na exkurzi ven a nechám je půl hodiny fotografovat v areálu střední školy, kde probíhá výuka. Někteří se zaměří na rostliny, které jsou kolem školy upravené, jiní jdou a vyfotí vybavení dětského hřiště. Dennis jde k popelnicím u zadních dveří a začne umělecky fotit odpadky ležící na zemi.

Putuji od jednoho studenta ke druhému, prohlížím si záběry, které pořídili, a dávám návrhy, kde se dá. Když hodina téměř končí, zaháním je zpět do naší místnosti a rekapituluji některé tipy, které jsem jim dala, když jsme byli venku.

„Dobře, vypadá to, že náš čas pro dnešek vypršel,“ řeknu nakonec a gestem ukážu na hodiny. „Ale než vás pustím, projdeme si závěrečný projekt. Tohle samozřejmě není hodina, která se známkuje. Ale během poslední hodiny každý z vás představí spolužákům malé portfolio svých prací a přednese krátkou pětiminutovou prezentaci o několika fotografiích a některých technických rozhodnutích, která jste při jejich pořizování učinili, a proč.“

Dennis znuděně zvedne ruku. „Chceš po nás, abychom se snažili slovy popsat svůj postup?“ zeptá se. „Není snad smyslem fotografie to, že je to vizuální médium, a že je tedy způsobem, jak vyjádřit to, co slovy vyjádřit nelze?“

Odolám nutkání jít k Dennisovi a uškrtit ho. „Nechci po tobě, abys mi vysvětloval svou uměleckou vizi, Dennisi,“ odpovídám trpělivě. „Prostě jen technicky vysvětlíš, jak jsi ten záběr komponoval. Nemusíš vysvětlovat proč, pokud nechceš.“

Gladys zvedne ruku. „Můžeme do portfolia zařadit i záběry aktů?“ zeptá se. Několik dalších studentů vypadá mírně znepokojeně, jejich oči těkají nejprve k ní a pak ke mně.

Ani to nechci vědět, pomyslím si.

„Necháme to v G-rated,“ navrhnu. „Nějaké další otázky?“

Několik dam středního věku se chce na něco zeptat. Nakonec, když už se nezvedá žádná ruka, je nechám jít. Sbírám si věci, když si uvědomím, že za mnou někdo stojí. Otočím se a vidím, že tam stojí drobná postava Anniky a s očekáváním se na mě dívá.

„Ahoj, Annico. Potřebuješ něco?“

„Jo, měla jsem otázku.“ Tak trochu poskakuje na špičkách nohou, nedokážu říct, jestli z nervozity, nebo ze vzrušení. „Takže, myslím, že jsem se minulý týden zmínila, že jsem zasnoubená?“ Zvedne levou ruku a ukáže mi zásnubní prsten.

„Ano, myslím, že ses o tom zmínila,“ řeknu. „Gratuluju.“

„Děkuju!“ Annika se rozzáří širokým, šťastným úsměvem. „No, takže každopádně, Justin a já – Justin je můj snoubenec – jsme si chtěli nechat udělat nějaké zásnubní fotky? Ale neznáme žádného fotografa. Ale pak jsem si uvědomila, že ty jsi fotografka!“ Rozzáří se na mě, jako by na sebe byla pyšná, že si dala dvě a dvě dohromady.

Nemůžu si pomoct, ale musím se smát. Je trochu hloupá, ale její nadšení je nakažlivé. „Ano, to jsem,“ usměju se.

„Takže děláš zásnubní fotky?“ zeptá se. „Vždyť je vidět, že víš, co děláš, a jsi tak milá! Nechceme nic moc přepychového. Na venkově je takové místo? Je tam taková roztomilá stará rustikální stodola a všechno, a jako balíky sena? Říkali jsme si, že by to bylo skvělé udělat to tam! Úplně přirozeně, ne ve studiu nebo tak.“

„To zní romanticky,“ souhlasím a vytáhnu vizitku. „Tady je moje webová stránka,“ řeknu jí. „Jsou tam všechny moje informace, včetně ukázek mé práce a cen. A dokonce ti dám desetiprocentní studentskou slevu, pokud se rozhodneš, že si ode mě chceš nechat udělat fotky. Pokud ne, nic ve zlém.“

„Děkuji!“ Annika zatleská. „Podívám se na to s Justinem. Jsem tak nadšená!“

„To je vidět,“ zasměju se. „Uvidíme se příští týden.“

„Dobře, ahoj!“ Znovu se na mě usměje „jsem tak nadšená“ a prakticky vyskočí z místnosti a naposledy na mě zamává kartičkou, než zmizí. Navzdory svému instinktivnímu odporu ke všem zásnubám a svatbám tak trochu doufám, že se s Justinem rozhodnou najmout si mě na jejich zásnubní fotky. Je to ta nejzářivější budoucí nevěsta, jakou jsem kdy potkala. Stěží si dokážu představit, jaký bude její snoubenec.

Táhnu tašku s vybavením přes školu k parkovišti, které bude v tuhle hodinu opuštěné, až na můj hatchback. Jenže když vyjdu ven, vidím, že není. Alespoň ne tak docela.

Na parkovišti je ještě jedno vozidlo. Povědomě vypadající motorka, která je skoro stejně velká jako moje maličké auto.

Vedle ní stojí Hawk a jeden koutek úst mu křiví sexy úsměv.

„Nechceš si vybrat tu projížďku?“ zeptá se.