Hawk - 20. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Hawk

Druhý den mi po většině noci strávené v láhvi zatraceně třeští hlava. Jsem střízlivý a díky litru silné kávy jsem vzhůru. Ale cítím se jako v pekle a mám blbou náladu.

Když dorazím do klubovny, většina mužů už tam napjatě čeká na pokyn, aby se dali do pohybu. Jsme na cestě získat zpět zbraně, které nám Iron Spiders ukradli – a vyměřit jim odplatu.

Několik bratrů provádělo průzkum, aby se pokusili zjistit, kam Irons bedny ukryli. Už jsme tušili, kde je klubovna Irons, dole ve městě Circle Pines, něco přes hodinu cesty na jih od nás. Ghost, Brick a Beast se tam vypravili, trochu to tam vyčmuchali a nakonec zjistili, že Irons chodí do starého opuštěného masokombinátu na severním okraji města.

Vezmeme tři dodávky a skoro dvacet mužů, každé vozidlo jede jinou trasou. Já sedím ve druhém, s Brickem, Tankem, Thornem a třemi dalšími bratry. Cesta dolů je napjatá a tichá, přerušovaná krátkými výbuchy hlasitého vtipkování a smíchu. I přes předem provedený průzkum pořádně nevíme, do čeho jdeme. Může nás čekat cokoli a my jsme připraveni na nejhorší.

Asi pět minut předtím, než má přijet první dodávka, dostává Brick textovku od Ghosta. „Můžeme jet,“ říká Brick a stroze kývne na Thorna, aby pokračoval v řízení. „Je tam Rock. Buď ve střehu,“ řekne nám. „Přepadení je možné vždycky.“

„Jo,“ přikývne Thorn a sešlápne plyn. Na dálnici, po které jedeme, není velký provoz a v tu chvíli jsme na silnici sami. O několik minut později Brick gestem ukáže na blížící se křižovatku a řekne Thornovi, aby odbočil doprava. Vyjíždíme na děravou černou silnici, přejíždíme přes železniční koleje a jedeme ještě čtvrt míle, než uvidíme shluk budov, které musí být naším cílem.

Samotný závod se skládá z několika většinou cihlových budov různých velikostí, které jsou navzájem propojené. Je tu jedna velká se dvěma vysokými komíny, která vypadá jako generátorová stanice, a kolem ní je rozmístěno několik dalších, malých i velkých.

Brick ukazuje na jednu z budov vlevo. „Támhle,“ řekne. Stejně jako on vidíme, jak se na jedné straně otevírají pojízdné kovové dveře.

„A je to tady,“ zamumlá Tank vedle mě. Thorn namíří dodávku ke dveřím a projede s námi, přičemž jednou kývne hlavou, když pozná, že nás naši muži uvnitř pouštějí dovnitř. Trochu vydechnu. Zatím je to dobré.

Thorn zaparkuje dodávku uvnitř dveří a my vystoupíme. Jediné světlo vychází z několika vysokých klenutých oken až ke stropu, z nichž většina je rozbitá. Navzdory malému množství čerstvého vzduchu, který jimi proudí, mě okamžitě přepadne odporný zápach, slabý, ale nevolný.

„Tady to kurva smrdí,“ zamumlá Tank vedle mě.

„To je smrad Spiders,“ zažertuje Thorn s úšklebkem.

Brick nám řekl, že tohle je budova, do které viděli vcházet a vycházet Spiders při průzkumu. Je to většinou velký prázdný prostor a vypadá a páchne, jako by to mohlo být místo, kde dělníci porcovali zvířata, když byla továrna v provozu.

Jdeme k místu, kde stojí Rock a Angel. Rock nám říká, že je tu třetí dodávka a muži v ní už zaujali pozice strážců a hlídačů. Pokud se Ghostovi a mužům podařilo zjistit, místo nehlídají Spiders čtyřiadvacet hodin denně, ale je dost možné, že nás někdo sleduje nebo nás natáčí bezpečnostní kamera, a máme jen omezený čas na to, abychom vytáhli zbraně, než si pro nás Spiders přijdou.

„Dobře, jdeme,“ řekne Rock naléhavě. Rozestupujeme se a začínáme hledat. Budova je obrovská, ale je to většinou otevřený prostor, takže tu není tolik míst, kam by se dala zásilka zbraní schovat, pokud tu jsou. Reflexivně sáhnu dozadu pro svůj Sig Sauer, abych se ujistil, že ho mám bezpečně zastrčený za opaskem, a přesunu se k zadní části budovy, kde řada chodeb vypadá, že by mohla k něčemu vést.

Nenajdu nic jiného než nějaké staré, prachem pokryté vybavení a hromadu rozbitého skla. Jestli jsou bedny v této budově, tak tady rozhodně nejsou. Začínám si říkat, jestli jsme se nějak nespletli. Proč by, kurva, Spiders skladovali svoje krámy na tak pitomém, nezabezpečeném místě?

„Tady!“ ozve se hlas z druhé strany budovy. Rozběhnu se a zjistím, že před zrezivělými dveřmi chladicího boxu stojí hlouček mužů. Na klice je těžký ocelový zámek.

Rock bez obřadů zvedne svůj magnum ráže 357 a odstřelí zámek ze strany. Angel se natáhne a odklopí dveře.

Směrem k nám se vyvalí závan zápachu a několik mužů ustoupí a znechuceně zakleje.

Ukázalo se však, že jsme trefili jackpot. Ty bedny tam jsou. Osm beden pistolí, pušek a munice.

Ale to není všechno. Jsou tu bedny a krabice s dalšími krámy, naskládané vysoko u stěn. Tank se natáhne a odklopí uvolněné víko jedné z nich, pak nahlédne dovnitř.

„Drogy,“ řekne. „Nejspíš heroin.“

„Kurva,“ zamumlá Angel. „Bude těžké tyhle sračky opustit. Mohli bychom si vydělat na tom, že to vezmeme s sebou.“

„Jo,“ přikývne Brick s jiskrou v oku. „Ale stejně se můžeme postarat o to, aby na tom nevydělali ani hovno.“

Teď, když jsme našli, pro co jsme přišli, jdeme rychle. Thorn přistaví naši dodávku vedle průchozího vozu a Beast za ním přitáhne druhou. Rozdělíme munici a zbraně mezi jednotlivá vozidla. Když jsme hotovi, Angel, Rock a ostatní se naskládají do svých. „Vraťte se náhradní cestou,“ nařizuje nám Rock.

První dodávka jede k východu a já se ohlédnu do chladicí jednotky a vidím, jak Thorn, nastavuje anfo bombu, kterou s námi poslal Tweak. Je to směs dusičnanu amonného a topného oleje. Tweak připravil dálkový detonátor pro telefon s vypalovačkou, který má Thorn s sebou. Výbuch by měl být víc než dostatečný, aby zničil všechny zásoby v chladicí jednotce.

„Dobře,“ řekne naléhavě a postaví se na nohy. „Jdeme.“ Vyleze na sedadlo řidiče dodávky a já zavřu zadní dveře. Thorn se rozjede k východu a my ostatní běžíme vedle dodávky, abychom otevřeli dveře.

Vtom se ozve Brickův výkřik. „Máme společnost!“

„Jedeme!“ Zakřičím na ostatní. „Nastupte si do auta!“ Rolovací dveře jsou ještě otevřené, dodávka je napůl venku, když se ozve střelba. Zdá se, že přichází ze všech stran najednou, a není možné dělat nic jiného než se krčit a snažit se dostat do dodávky dřív, než začnu palbu opětovat.

Věci jdou rychle do háje. Pokud mohu soudit, Spiders na nás pálí z křoví a naši kluci pálí na Spiders. Jediné, co vím, je, že se teď musíme dostat ven. Mám vytaženou zbraň a řítím se k náklaďáku, když slyším Bricka křičet: „Pozor, Hawku!“.

       

NEŽ STIHNU ZAREAGOVAT, ozve se hlasité prasknutí, které se nějak odlišuje od všech ostatních zvuků střelby – oddělí se v mé mysli, jako by bylo určeno mně. Pak ucítím podivné klepnutí na pravé straně zad, jako by mě někdo udeřil malým kamenem. Nedává to smysl a já se instinktivně začnu natahovat dozadu, abych zjistil, co to bylo, pak si uvědomím, jak je to absurdní, a běžím dál. Jak se blížím k dodávce, začíná tam pálení, které se zhoršuje, a začíná se šířit ven.

Kurva. Jsem postřelený.

Slyším, jak po nás Spiders dál střílejí, zatímco mě Brick táhne do dodávky a podaří se mu za mnou zabouchnout dveře. Teď se natáhnu dozadu a nahmatám si záda. Jsou mokrá.

„Do prdele, Hawku,“ vyhrkne Brick. „To zanechá stopy.“

„Kurva. Může se o to postarat Smiley?“ Zasténám.

Zavrtí hlavou. „To si nemyslím, brácho. Tohle bude chtít operaci.“

Zatraceně. To znamená nemocnici. Což znamená, že si budu muset vymyslet nějakou historku o tom, jak se to stalo. Tedy za předpokladu, že se tam dostaneme včas a já to přežiju. I bez ptaní vím, že nemůžeme jít jinam než do nemocnice Tanner Springs General. V každé jiné nemocnici by se nás na to ptali policajti.

Thorn zařadí rychlost a na vteřinu s dodávkou švihne tak rychle, až mám pocit, že se převrátíme na bok. Bolest se začíná stupňovat a přes mlhu slyším, jak se mě Tank ptá, jestli jsem v pořádku. Otevírám ústa, abych odpověděl, že ano, když mě přeruší zatraceně obrovský třesk, následovaný další hlasitou explozí. Otočím se s ostatními a vidím, jak se z budovy valí kouř a střepiny z anfo bomby, kterou uvnitř právě odpálil Thorn.

„Hra pokračuje, zmrdi,“ zašklebí se na nás a zvedne telefon.

Ušklíbnu se a pokusím se mu ukázat palec nahoru, ale prořízne mě nůž bolesti. Zasténám a svalím se na bok na tvrdou podlahu, zatnu zuby a usadím se, zatímco Brick dělá, co může, aby zastavil krvácení.