HF - 15. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez

Cax

Ráno se probudím bez bolesti hlavy. Má úleva trvá jen do chvíle, dokud se neposadím v pracovně a nezkontroluju mail. Mám novou zprávu od Scottyho.

Táta chtěl vědět, kdo nás včera vezl domů, takže jsem mu řekl, že tvůj kamarád, který pracuje na basketu, ale poté, co jsem vyslovil Axelovo jméno, táta se zvencnul. Šel jsem do svého pokoje a až do večeře nevyšel, ale už se mě na víc nezeptal. Co má za problém?

„Ach kurva,“ zašeptám. Axel bylo neobvyklé jméno. Měl jsem si uvědomit, že ho Scotty zopakuje a můj otec si ho možná pamatuje i přes všechny ty roky.

V hlavě mi začne bušit. Zasraně fantastické. Vstanu, obléknu si bundu a jdu do Starbucks na kapučíno s panákem karamelu. Nemám čas na další bolest.

Zdá se, že kofein a cukr fungují. Takže se posadím ke stolu a vydám se hledat telefonní číslo do Axelovi kanceláře.

„Čau!“ řekne poté, co ho pozdravím. „Právě jsem na tebe myslel. Už je ti líp?“

„Ano a ne.“ Řeknu tiše. „Bolest hlavy je pryč, ale můj otec je zřejmě na válečné stezce.“

Na druhé straně linky se rozprostře ticho. „Do prdele, to je mi líto.“

„Já vím, že jo.“ Je mi tak zle, že se pořád jeden druhému jen omlouváme, když nám skutečné potíže způsobuje zbytek světa. „Ale musím… na nějakou dobu s tebou přerušit kontakt.“

„Chápu, cokoli potřebuješ.“ Vysype ze sebe.

„Není to tak, že bych si myslel, že mi čte mail, nebo tak, ale nedokážu se od tebe držet dál. Dostanu se tím do problémů.“

„Rozumím, předtím jsem nerozuměl, ale teď už jo. Já…“ Povzdechne si. „Kdybys mě někdy potřeboval, prostě zavolej. Myslím to vážně. Dokonce i za rok odteď, když se neuvidíme. Pokud budeš v problémech, jsem tu.“

Srdce se mi rozbuší v hrudi a to ze dvou důvodů. Zaprvé, že bych bez něj měl být rok a zadruhé, že řekl tak láskyplnou věc. „Zabíjíš mě, vážně. Přeju si, aby bylo něco, co bych mohl udělat…“

„Prostě se o sebe starej, mohl bys? Udělej to pro mě.“

Knedlík v mém krku má velikost basketbalového míče. „Ty taky.“

„Sbohem pro teď.“ Zašeptá.

„Sbohem,“ hlas se mi při tom slově zlomí.

Zavěsím telefon a v krku mě pálí. Než Axel přijel do Henningu, jen jsem tušil, že je můj život na prd, teď vím, že tomu tak opravdu je.