UWillow - 21. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Willow

PO VYČIŠTĚNÍ ZUBŮ si osuším obličej a jdu do skříně uklidit další věci. Poslouchám uklidňující zvuk jeho hlubokého hlasu, dávám věci na ramínka a ukládám je do zásuvek, které pro mě vyklidil.

Napadlo mě, že v určitém okamžiku se s Clayem nastěhujeme k sobě, protože od té doby, co jsme spolu oficiálně začali chodit, tu s ním přespávám každou noc. Jen mě nenapadlo, že se to stane tak brzy. Ale pár dní poté, co mě pustili z nemocnice, když jsme oba leželi v posteli, mě požádal, abych se k němu nastěhovala, a já věděla, že nemá smysl říkat ne. S ním se cítím nejbezpečněji a po tom, co se stalo, jsem nechtěla odkládat opravdové štěstí z jakéhokoli důvodu, a tak jsem řekla „ano“. Leah to naštěstí pochopila, a tak jsem si v posledních týdnech pomalu balila věci u ní doma, abych je sem mohla všechny přivézt.

Zvednu z podlahy kalhoty a uvědomím si, že jsou to ty, které měl dnes Clay na sobě, takže je přeložím napůl a natáhnu se pro ramínko. Když je věším, slyším, jak na podlahu pokrytou kobercem dopadá rána, a podívám se dolů na své nohy. Když uvidím malou červenou krabičku se zlatým leptáním po okrajích, stáhne se mi obočí, zvednu ji a bez přemýšlení odklopím víko.

„Panebože!“ Vydechnu a zadívám se na jediný prsten s diamantem, který se nádherně třpytí.

„Chtěl jsem se tě na to zeptat o víkendu, až budu mít možnost promluvit si s tvým tátou.“ Clay se ozve za mými zády a já se otočím čelem k němu a srdce mi teď buší jako splašené. „Dokonce jsem měl domluveného fotografa, který by tu chvíli zachytil.“ Přistoupí ke mně a vezme mi krabičku z mých třesoucích se rukou.

„Clayi,“ zašeptám a dívám se, jak vytahuje prsten z černého sametového polštářku, který ho chrání.

„Miluju tě.“

Chytne mě za ruku, když se mi začne točit svět.

„Ani netuším, v jakém okamžiku se to stalo, ale vím, že ti patří celá moje duše.“ Zvedne hlavu a jeho oči se zaklesnou do mých. „Slibuji ti, že pokud budeš souhlasit s tím, že si mě vezmeš, nikdo tě nikdy nebude milovat tak moc jako já, že se mnou budeš vždy v bezpečí a že neuplyne jediný den, kdy bys necítila, jak jsi pro mě důležitá.“ Sklopí pohled z mého na ruku, kterou drží. „Ale z tohohle už není cesty zpět, Myško. Jestli ti tenhle prsten navléknu na prst, zůstane tam navždycky, budeme se hádat, šukat a vyřešíme to.“

„Nechtěla bych to jinak.“ Volnou rukou ho chytím za čelist a on zvedne oči k mým. „Nechci ani pomyslet na to, o co všechno bych přišla, kdybys nebyl tak…“

„Posedlý?“ přeruší mě.

„Ano.“ Zasměju se a nakloním se k němu. „Takže odpověď na tvou otázku je ‚ano‘ a vždycky bude ‚ano‘.“ Slovo ano vydechnu v okamžiku, kdy se ke mně přitiskne a zakryje mi ústa svými.

Když mi vrazí jazyk mezi rty, jeho ruka mi sklouzne po bocích a vezme s sebou tílko, které mám na sobě, a já mu rukama sjedu po holé hrudi a pod okraj tepláků a uchopím do dlaně jeho penis a stisknu ho.

„Kurva,“ zasténá a já se usměju do jeho rtů, pak zakňučím, protože mě zvedne nahoru a jeho penis narazí na mé pohlaví přes jednoduchou bavlnu, která mě zakrývá.

„Ach bože,“ vydechnu a hlava mi spadne na ramena, když mě nese od skříně k posteli, zatímco jeho ústa pracují na vrcholcích mých prsou. Jakmile mě spustí na záda na postel, jen zamrkám.

„Svlékni se,“ nařídí mi a ustoupí.

Dívám se, jak si sám svléká tepláky.

Polknu a stáhnu si kalhotky ze stehen, pak se posadím a sundám si tílko. Jakmile jsem nahá, vyleze se mnou na postel a koleny mi roztáhne stehna, a když se jeho váha usadí nade mnou, obtočím kolem něj nohy a zvednu boky. „Potřebuju tě.“

„Máš mě.“

„Pak tě chci mít v sobě.“

„Trpělivost.“ Posadí se a pak si z malíčku sundá kroužek, na který jsem až do teď úplně zapomněla. „Teď mi ukaž ruku, abych se mohl pustit do pořádného šukání se svou snoubenkou.“

Se smíchem mu podávám ruku a pak s dechem uvízlým vzadu v krku sleduju, jak mi prstýnek nasazuje na prst. Jakmile je na svém místě, zvedne si mou ruku ke rtům a políbí ji, než upře své oči do mých.

Očekávám, že bude milý, ale možná bych neměla. Jeho ruce mě chytnou za kolena a on trhne mými boky k sobě, sklouzne mi rukama po stehnech, pak jeho prsty putují po mém vlhkém pohlaví a jeho oči potemní.

„Vždycky jsi na mě tak připravená,“ zavrčí a přejíždí mi penisem po klitorisu, pak do mě zajede tak hluboko, že zakňučím.

Obtočím nohy kolem jeho stehen a zaryju mu nehty do hrudi, vychutnávám si tlak, který cítím v podbřišku. „Clayi.“

„Komu patříš, bejby?“ Sjede na mě, chytne mě za ruce a spojí naše prsty, pak mi je zvedne nad hlavu.

„Tobě, vždycky tobě.“

„Přesně tak.“ Odtáhne boky a potom pomalu vklouzne zpátky. Jeho ústa mě smyslně laskají, zatímco on udržuje pomalé, ale brutální tempo pohybu dovnitř a ven. Jeho ústa opustí má a on se nakloní, aby se na mě podíval, a mně se naplní oči slzami. Množství lásky, které vidím v jeho pohledu, je téměř ohromující a já vím, že má pravdu, nikdy nenajdu jiného muže, který by mě miloval tak dokonale jako on.

„Miluju tě.“ Zašeptám a jeho tvář se zklidní, než se nakloní, přitiskne své čelo na mé a zakrouží boky. V podbřišku se mi vytvoří uzel a po kůži od pokožky hlavy až po prsty na nohou se mi rozlévá mravenčení, jak se ho ve všech směrech pevně držím.

Když mi přejede palcem po klitorisu, nevím, jak dlouho vydržím. „Udělej se pro mě, Myško.“ Dráždí mi klitoris stále rychleji a rychleji a mně se začínají třást nohy, jak se jeho přírazy zrychlují. Už se nemůžu udržet, dech mi uvízne v krku a já poslouchám, jak sténá, a jeho boky se třesou. Když mě jeho váha přimáčkne k matraci, schovám obličej do zákrytu jeho krku a následky mého orgasmu a pocit jeho klidného dechu tančícího po mé kůži mě téměř ukolébají ke spánku.

„Musím nás očistit,“ zamumlá a políbí mě na krk, když nás přetočí tak, abych se mu rozvalila na hrudi.

„Ještě ne.“ Zívnu, přitulím se k němu blíž a on se nepatrně nadzvedne, aby mohl vzít deku ze spodní části postele a přetáhnout ji přes nás.

„Nejsem připravený na to, že se zítra vrátíš do práce.“ Jeho slova mě vytrhnou ze sladké bubliny, kterou jsme si kolem sebe vybudovali, a já jsem okamžitě doširoka probuzená.

Vydechnu a pak stáhnu hlavu dozadu, abych se na něj mohla podívat. Vím, že ho to zasáhlo stejně silně jako mě, možná ještě víc. Nejenže si sednul se svými bratry a oznámil jim, že jim přestane pomáhat, ale také jim řekl, že už nebude aktivně pátrat po osobě nebo lidech, kteří vylákali Aryu od její adoptivní rodiny. Nebyla jsem z toho nadšená, nechtěla jsem, aby měl pocit, že se musí vzdát něčeho, co bylo tak důležité, ale pak mi vysvětlil, že jeho budoucnost je teď důležitější než jeho minulost, tak jak bych s tím mohla polemizovat.

„Já vím, já taky ne.“ Posledních pár týdnů jsme byli nerozluční a já jsem ráda, že ho mám pořád u sebe, ale taky vím, že je čas, abychom se vrátili do normálu. A teď, když už neexistuje možnost, že by Troye v dohledné době propustili z vězení, mi už nic nehrozí.

Miles, Tucker a celé policejní oddělení neúnavně pracovali na tom, aby proti Troyovi vytvořili neprůstřelné důkazy k případu vraždy Carly a Matthewa. Neměli totiž v rukách nic, protože zatímco jsem byla v bezvědomí, Troy se zbavil každého vzkazu, který Carly napsal a který si schovala. Nikdo včetně mě nevěděl, že Carly s Troyem chodila dva měsíce, když začala pracovat v bance. On byl přesvědčený o tom, že jejich vztah směřuje k něčemu vážnému, ale ona ne, takže ho nakonec ukončila a začala se scházet s jinými lidmi.

To se mu zjevně nelíbilo a podle mého názoru jí začal nechávat výhružky v práci poté, co odmítla reagovat na jeho zprávy nebo hovory. Pak se zaregistrovala do seznamovací aplikace, začala se scházet s Matthewem a to ho naštvalo. Policie u něj doma našla důkaz, že začal být Carly posedlý, a v jeho počítači objevila důkazy, které potřebovala k tomu, aby ho mohla obvinit nejen z Carlyiny vraždy, ale i z Matthewovy, což, jak mě Miles i Tucker původně varovali, bude těžší dokázat, i když se u Matthewa se našla zbraň, kterou ho zabil. Navíc ta zbraň byla registrovaná na Matthewovo jméno a na zbrani byly jen jeho otisky. Přesto pátrali dál, dokud nenašli, co potřebovali.

Nyní mají proti Troyovi připravený celý případ, který je pevný jako skála, a příští rok by měl jít k soudu. A já budu každý den v soudní budově a budu na se něj dívat, protože mě nezabil, jak plánoval. Vlastně jsem tím, že jsem v bance zmáčkla ten alarm, zabránila tomu, aby mu všechno prošlo, protože policie se objevila téměř okamžitě.

Až půjde Troy na doživotí do vězení, snad si konečně budu moct oddechnout, když budu vědět, že Carly a Matthew mohou dojít klidu, protože bude jejich vrah za mřížemi. A Troy bude hnít ve vězení a už nikdy nezažije radost z toho, že se zamiluje do někoho, kdo mu lásku skutečně opětuje. Nikdy si nezaloží rodinu, nebude mít jednoduché věci, jako je čistý vzduch nebo teplý domov.

„Nejsem si jistý, jestli to dneska zvládnu.“

Clayovo prohlášení mě vytrhne z myšlenek a strach, který slyším v jeho hlase, mě zabolí. „Můžeš jít se mnou na oběd.“ Pohnu se a obejmu ho kolem pasu.

„To by bylo fajn, protože můj zadek bude stejně nejspíš celý den sedět na parkovišti.“

„Bude to všechno v pořádku.“ Pohladím mu čelist a ta se zatne. „Budu pracovat, a až budeš mít další služební cestu, pojedeš na ni. Taky začneme plánovat svatbu a někdy po svatbě začneme mluvit o dětech.“ Nakloním se, abych ho políbila. „Máme spoustu věcí, které musíme udělat, a nic z toho se nestihne, pokud budeme žít v obavách o něco, co se možná nikdy nestane.“

„Miluju tě.“

„Já tebe taky,“ zašeptám zpátky a vím, že ta tři malá slova, která mi dřív připadala tak obrovská, ani zdaleka nevystihují to, co k němu cítím. Je vším, co jsem kdy chtěla, a jsem tak šťastná, že mi ho osud poslal do cesty.