TNARC - 3. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Překvapení

Pohled ze strany Naze

„Myslel jsem, že Roz měla dorazit někdy dnes večer,“ řekl táta po jeho pravici. „Vím, že to byl dnešní večer, protože jsi dal velice jasně najevo, že pokud bych ti kdykoli během dalších sedmdesáti dvou hodinách zavolal, pak přijdeš sem a…“ Cross ukázal ve vzduchu uvozovky a pokračoval „...osobně mě vykucháš jako prase.“

Ne, že by ta hrozba měla na tátu skutečný vliv. To nemělo nikdy nic. Naz se i tak nadále snažil dát tátovi čas od času varování.

Cross se podíval se zvednutým obočím na Naze. „To jsi mi řekl, ne?“

Proč si táta tak zatraceně ještě píchnul?

„Jen mi do ran přisypávej další sůl, tati,“ zamumlal Naz. „Řekl jsem mámě, proč Roz dorazí později, tak se netvař, jako by to tvému zvědavému zadku v prvním okamžiku, kdy jen mohla, neřekla.“

 „Za prvé -“

„Jsi zvědavý,“ vložil se do toho Naz.

Cross se zamračil.  „A za druhé -“

„Klevetíš jako čtrnáctiletá dívka při svém prvním tanci,“ řekl Naz.

„Nevím, po kom máš tahle nevymáchaná ústa. Po mně rozhodně ne.“

Naz se zasmál. „ Lži.“

„Samé lži,“ řekl muž v proutěném křesle nalevo od Naze, a kolem cigára v ústech se ušklíbl.

Zeke po očku sledoval Crosse, jako by čekal, že ho kamarád za tenhle komentář uhodí.  „Měl bys vidět svého tátu, když ti bylo možná... pět, Nazi, a řekl jsi sousedovi „tak si tedy naser,“ když ti přes ulici nehodil míč zpátky. Tvoje máma byla zděšená – a tvůj táta?“

Cross se usmál. „Vzpomínám si na to.“

Zeke zavrtěl hlavou. „Cross se zasmál a řekl kreténovi to samé, co jsi mu řekl ty, a pak tě vzal do obchodu a koupil ti celý pytel míčů, které jsi naházel na mužův dvůr. Seděli jsme na verandě a sledovali, jak tam ty míče přes ulici házíš. Ten muž pak na pětileté dítě zavolal policajty. Takže je to tak.“

„Staré dobré časy,“ řekl Cross sám pro sebe.

„Ví naprosto přesně, po kom to máš.“

Naz považoval za zábavné, jak ti dva dokázali mluvit najednou s ním, sami se sebou a přitom také předstírat, jako by zároveň mluvili i s nimi. I když na tenhle druh sraček byl u táty a Crossova nejlepšího kamaráda zvyklý.

Také to bylo zábavné.

Byl s Roz už pět let a pořád na prvním místě neviděl Zekeho jako jejího tátu. Stále viděl svého kmotra jako nejlepšího tátova kamaráda a také jako svého druhého otce. Předpokládal, že to bylo proto, že Zeke nikdy nezasahoval do vztahu Naze a Roz. Prostě jen ustoupil a nechal je, aby přišli sami na to, na co sakra potřebovali přijít.

Vážně si toho vážil.

Cross se podíval na Naze. „Takže už víš, kdy tedy přiletí?“

Naz s povzdechem zavrtěl hlavou. Opřel se do proutěného křesla, ve kterém seděl, a zíral do modré oblohy. Přál si, aby právě teď byl na cestě na to zatracený letiště, aby vyzvedl Roz. Po všech těch letech od sebe... tohle měl být jejich čas.

„Ne,“ řekl Naz a tvrdě se to snažil nezavrčet.

A zároveň v tom zatraceně selhal.

„Podle toho, co vím,“ začal Zeke.

„Nikdo se tě na nic neptal.“

Cross natáhl ruku a silně praštil Naze přímo do hrudi.  „Dávej si pozor na zatracená ústa, jo?“

Naz si zamračeně promnul bolavé místo. „Co jsi chtěl říct, Zeke?“

Táta Roz se zasmál. „Říkal jsem... že podle toho, co vím, nebude v Anglii příliš dlouho, že? Jen zastávka na cestě. Vrátí se do New Yorku dřív, než se naděješ. Nejsi tady tím jediným, kdo ji chce mít zpět ve Státech, Nazi.“

Občas měl ten pocit.

I když to neřekl nahlas.

Pravdou bylo, že Nazovi nevadilo nechat si ty dva myslet, že měl kyselou náladu prostě kvůli tomu, že musel na návrat Roz do Států čekat o něco déle. I když tohle v celé té věci opravdu nebylo jeho největším problémem. Mnohem víc se znepokojoval ohledně svého posledního hovoru s ní a toho, že ho nechala dumat nad něčím, co řekla jen tak mimochodem.

Přesto mu to uvízlo v hlavě.

V tomhle překvapení vlastně nemáme na výběr. Tak či onak přijde.

Nevěděl, co to sakra znamenalo, a to ho nenechalo být. Drželo se mu to v hlavě už od okamžiku, kdy s ní hovor ukončil. Pokud mu musela něco říct – překvapení, že, takže to muselo znamenat, že to bylo dobré – pak to chtěl vědět.

Naz nebyl kurva známý svou trpělivostí.

Přinejmenším řečeno.

Něco dalšího, co zdědil po svém tátovi.

„Mám otázku,“ řekl Naz.

„Hmm?“ Cross na něj podíval přes vrchol láhve od piva, které popíjel.

„Co teď?“

„Co za překvapení prostě přijde a ty ohledně toho tak jako tak nemáš opravdu, co mluvit?“

Ve skutečnosti nečekal, že by táta věděl, o čem to sakra mluvil. Usoudil, že by mu Cross prostě jen dal jeden z těch pohledů. Jako by tím mlčky říkal, aby se přestal chovat jako zasraný idiot. Ne, že by pro vysvětlení otázky uvedl nějaký kontext, ale i tak přemýšlel, že by možná mohl dostat odpověď, která by... dobře, dala mu něco dalšího, s čím by mohl ohledně prohlášení Roz pracovat.

„Jako šťastné překvapení?“ zeptal se Cross.

Naz pokrčil rameny.  „Ano, jistě, proč ne.“

„Ehm,“ řekl Cross se zvednutým obočím. „Opravdu mě napadá jen jediná věc.“

Zeke se zasmál a vyfoukl těžký oblak cigaretového kouře. „I mě.“

Oba přátelé se podívali jeden na druhého.

„Myslíš na to samé?“ zeptal se Cross Zekeho.

„Myslím, že jsem dostal dvě, stejně jako ty.“

Cross přikývl. „Ano, myslíme tedy na to samé.“

Naz zmateně vraštil obočí. „Proč tedy nemůžu přijít na to, co za překvapení by to mohlo být?“

„Protože jsi to nikdy nezažil, Nazi.“

Tátova slova zněla tak prostě.

Nemyslel si, že to tak bylo.

„Tak co to je?“ zeptal se Naz.

„Dítě,“ zamumlal Cross. „To je jediný druh překvapení, které ke mně přišlo, když jsem ho nečekal, a tak či tak jsem nedostal na výběr.“

„I já,“ zopakoval Zeke.

Naz ztuhl.

Pohledem zajel ke zdi stromů v zadní části pozemku svých rodičů. Obklopovalo ho ticho. Vlastně slyšel, jak Zeke a Cross mluvili... ale opravdu neposlouchal.

Bylo to tak?

Byla Roz…

Těhotná?

Věděl, že to bylo možné, ale ne pravděpodobné. A to říkal jen proto, že věděl, že pokračovala v braní antikoncepce v injekcích a naposledy spolu byli před dvěma měsíci na dovolené. Ale zároveň věděl, že to vlastně nepředstavovalo žádný rozdíl. Stačilo jediné selhání antikoncepce. To bylo všechno, co bylo potřeba k otěhotnění.

To se stávalo, když lidé měli sex.

Dítě.

Byl zatracený génius.

Věděl, jak těla fungují a co se stane, když lidé měli sex. Byl si velice dobře vědom, že bez ohledu na to, jak dokonale fungovala antikoncepce dřív, mohla z mnoha důvodů selhat. Věděl také, že existuje řada důvodů, proč si některá žena možná hned neuvědomí, že byla těhotná. Tyhle všechny věci znal, ale nechtěl na ně myslet, dokud neuvidí Roz a ona sama mu to nepotvrdí.

Těhotná…

Vždycky tu to byla možnost.

„Nazi?“ slyšel tátu. „Jsi v pohodě?“

Nemohl se dostat z toho křesla dostatečně rychle. „Musím jít.“

„Počkej, co to sakra...“

„Musím jít,“ zopakoval a už mířil přes dvorek pryč. Tátu a Zekeho nechal za sebou. „Později.“

„Nazi, co to s tebou je?“

„Musím jít!“

Bylo to tak?

Byla těhotná?

Naz to musel vědět. Teď.