HF - 5. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez

Axel 

Po bzučáku oznamující konec utkání se vedle mě posadí můj šéf Arnie. „Čau chlapče, jak to šlo?“ Ani jsem nevěděl, že je v tělocvičně.

„Skvěle.“ Prakticky nadskakuju na místě napětím. Věděl jsem, že jsem si během první hry vedl dobře. „Ukážu vám, co jsem udělal.“ Natočím obrazovku notebooku jeho směrem. „Náš nový basketbalový Twitter obsahuje komentáře ke hře, video nahrávky a odkazy na články atletického oddělení.“

„A co je tohle?“ Ukáže na GIF.

„Uh, malý obrázek tygra narážejícího do zdi. Zveřejnil jsem ho, když Princeton prohrával o deset bodů.“

Arnie zvrátí hlavu a rozesměje se. „Trochu směšné, ale líbí se mi to.“

„Mému publiku také. Byl to hit dnešního večera. Už byl sdílen asi stokrát.“

Vytřeští oči. „Opravdu? Video ze zoo?“

„Jo.“

Arnie se uchechtne, pak vstane a poplácá mě po rameni. „Dobrá práce, chlapče. Už se nemůžu dočkat, s čím přijdeš, až budeme hrát s Teriéry.“

Nešlo o špatný okamžik s novým šéfem, ale zatímco jsem s ním mluvil, Cax Williams opustil tělocvičnu. Otočím se, je pryč a spolu s ním i lidi, kteří ho obklopovali.

Zavřu notebook a s chvějícíma se rukama ho strčím do pouzdra. V těle mám příliš adrenalinu. Vidět Caxe naživo mě prakticky odrovnalo. Pak jsme na sebe zírali jako párek imbecilů.

Obléknu si bundu a vyjdu ven. Dnes večer mi nevadí, že nemám auto. Potřebuju jít pěšky a uklidnit se. Park je samozřejmě opuštěný. Zajímalo by mě, zda by cesta lesem v noci působila strašidelně, ale asi ne. Když jsem mámě pověděl o cestě lesem, okamžitě mi poslala po FedExu čelovku. Pro jistotu jsem si tu věc strčil do kapsy baťohu. Ale hned teď vám můžu říct, že chlap s čelovkou prostě nemůže vypadat sexy. Dokonce ani Channing Tatum.

Každopádně dnes večer ji nepotřebuju. S měsíčním světlem odrážejícím se na vrstvě sněhu bylo dost světla, abych viděl cestu, a brzy jsem byl doma, odemknul dveře mého tichého skromně zařízeného bytu.

V tichosti se připravím do postele a vklouznu pod deku a vezmu si přitom sebou tablet. Uvažuju, že se podívám na film, nebo si pustím hudbu, ale místo toho tablet odložím.

To, co opravdu chci, je přemýšlet o Caxovi.

Poznal jsem ho na zimním církevním setkání, když nám bylo osm. Hodně rychle jsme se stali kamarády, jak se to dětem stává. Každý si musel vybrat druhého do dvojice na turistiku. Jen jsme se na sebe podívali a usmáli se.

Po čtyřiadvaceti hodinách se ukázalo, že jsme si vedli dobře a skončili spolu. Dalších pár kluků byli ufňukánci a další byli tyrani. S Caxem jsme byli dle našeho názoru stejně nejlepší.

Oba jsme měli ve svém jméně 'X'. Tak to mělo být.

Zhruba každé dva měsíce naše diecéze nabízela setkávání mládeže, kde děti z tří nebo čtyř kostelů v naší polovině státu se setkávaly kvůli společným aktivitám (některé byly zábavné, jiné nudné) a modlení. Moje máma samoživitelka mě na ně ráda posílala, aby si mohla večer zajít s kamarádkami ven. Jeden z nás se modlil, zatímco ten druhý popíjel zlevněné pivo v baru u silnice.

Dokud jsem nepotkal Caxe, tyhle výlety jsem pouze toleroval, ale poté, co jsme se stali kamarády, jsem si je užíval.

Často se tato setkávání konala přes noc ze soboty na neděli. Spali jsme ve spacácích na podlahách jednoho z kostelů, ale během léta se vždy pořádali čtyřdenní tábory. Ty byly moje oblíbené.

Během těch let jsme dělali s Caxem všechno společně - lukostřelbu, plavání, jízdu na koni. Sáňkování, opékání marshmallow, bowling. Ať už jsme byli kdekoli, vždycky jsem přinesl basketbalový míč v naději, že budeme mít k dispozici koš.

Cax nikdy předtím basket nehrál, než jsme se poznali, ale naučil jsem ho všechny pohyby, co jsem se naučil na základce.

Kdykoli církevní představitelé plánovali něco skutečně nudného – jako například lepení makaronů na papírový talíř do tvaru kříže – podíval jsem se na něj a nenápadně jsme proklouzli ven, abychom si zahráli jeden na jednoho.

A tak pořád dokola. V dospívání jsme byli takoví kamarádi, co si píšou už i zprávy. Na sociálních sítích jsem občas viděl obrázky z Caxova života v nóbl soukromé škole na předměstí.

Já žil hodinu jízdy od něj a chodil na veřejnou školu. Zůstali jsme si blízcí, ačkoli se naše cesty nikdy nesetkaly kromě krajských setkání mládeže.

Během dospívání jsem se kvůli basketu nedostal na tolik akcí mládeže, ale vždycky jsem si udělal čas na letní tábor.

Léto, kdy mi bylo šestnáct, jsem si začal připouštět, že jsem gay.

Když minul červen, byl jsem šťastný, jako vždy, že uvidím Caxe, ale ten rok se můj zájem o něj změnil. Jakmile ten den vylezl Cax ze starého modelu Range Roveru, srdce mi prakticky vybouchlo. Protože… zatraceně. Vyrostl a trochu zesilněl. A když se na mě otočil s úsměvem, jeho dolíčky zatočily s mým břichem.

Poprvé od chvíle, kdy jsem ho poznal, jsem nevěděl, kam s očima.

Jsem si jistý, že jsem řekl něco duchaplného jako, 'Hej kámo', ale od šestnáctiletých kluků se neočekává, že budou extra výřeční. A ať už odpověděl cokoli, neslyšel jsem to, protože můj chudáček mozeček bojoval s tíhou nepříjemného poznatku.

Velmi mě přitahoval.

Postavili jsme stan, který přivezl Cax a já se snažil nechat to být. Nějak se mi podařilo dostat přes večeři a táborák prvního dne, ale cítil jsem, jak jeho přítomnost zapaluje žár uvnitř mého těla a mé podvědomí je dost rozpálené, aby opeklo marshmallow.

Nebylo to poprvé, co jsem zíral na nějakého kluka. Už jsem přišel na to, že má fascinace atletickými fotografiemi ve Sports Illustrated se liší od mých kamarádů velmi zásadně.

Problémy s plavkami? Pro mě nezajímavé.

Ale až do té chvíle jsem se nikdy necítil konfrontován s pravdou a pravda byl živý, dýchající kluk se rozložitým hrudníkem, kterého jsem se chtěl dotknout a světlé oči, které mě přiměly na něj hledět. Tu první noc jsem skoro nespal. Druhou noc jsem si ho musel vyhonit poté, co jsem se ujistil, že spí.

Společné plavání se pro mě stalo novou formou mučení. Sledovat ho, jak si sundává tričko, mě přimělo potopit se do jezera. Musel jsem nechávat ručník poblíž mola a prosit všechny svaté, aby mé tělo zůstalo klidné, kdykoli jsme se převlékali.

Mé pubertální hormony byly jako utržené ze řetězu a v noci mi trvalo celou věčnost usnout. Protože tam pořád byl - jen půl metru ode mě. Nikdy v životě jsem si nebyl tak vědom jiného těla člověka. Každý jeho nádech rezonoval skrze mě. Každé zašustění látky mi připomnělo naši blízkost.

Třetí noc jsem se probudil v naprosté tmě a nebyl jsem si jistý proč. Spaní na nafukovací matraci ve stanu představovalo spoustu neznámých zvuků. Na pár okamžiků jsem jen v tichosti ležel a poslouchal.

Ale nešlo o kroky, nebo houkání sovy, které mě probudilo. Byl to Cax. Jeho dýchání bylo trochu legrační. Krátké a mělké. Poslouchal jsem a pak se ozvalo zašustění, které se stále opakovalo.

Poté, co jsem si uvědomil, o co jde, zrychlil se mi tep. Cax masturboval.

Dobré by bylo, kdybych dál ležel a předstíral, že spím, ale to jsem nemohl. Jen z pomyšlení jak si ho hladí, jsem až bolestně ztvrdnul. Ruka mi proti své vůli vklouzla do trenek. Stiskl jsem své bolavé přirození a vydechl.

Vedle mě Cax ztuhnul a já udělal to samé, ale byl jsem příliš nadržený, abych přestal. Takže jsem se zkusmo znovu pohladil a myslel přitom na něj. Přál si, aby ta ruka byla jeho. Naprostá tma mi dala iluzi svobody. Tak dlouho, jako jsme spolu nemluvili, jsem mohl předstírat, že to není divné. Takže jsem trochu vzrušeně zamručel a pak vydechl, pomalu jsem se hladil a doufal, že bude pokračovat v tom samém.

Po minutě se tak stalo.

Cax byl levák a já ne, takže jsme do sebe jednou narazili lokty. Dvakrát. Díky tmě a vzrušení jsem se stal odvážnějším. Posunul jsem ruku tak, aby se třela o jeho, kůže na kůži.

Naklonil se vůči mému doteku a já na několik tepů srdce zadržel dech.

Teď o několik let později je těžké si představit, že jsem byl tak odvážný, abych zašel dál, ale chtíč je zatraceně silná droga.

Pomalu jsem se přetočil na bok čelem k němu. Stáhnul jsem si boxerky, pak ho chytnul za pracující zápěstí volnou rukou. Čekal jsem, jestli se mi nevytrhne, ale neudělal to. Takže jsem sklouznul rukou po jeho, dokud jsem ji nezakryl. Pak jsem ho stisknul. V mé hlavě to bylo stejné, jako bych se dotýkal jeho ptáka.

Zalapal po dechu a já znovu čekal, až se zpanikařeně stáhne. Místo toho se začal znovu hladit s mojí rukou, jako zálohou. Otočil se na bok a já se stal odvážnějším. Odstrčil jsem mu ruku a vzal ho do dlaně.

„Kurva.“ Zašeptal do tmy.

Rozbušilo se mi srdce, ale nepustil jsem ho. Byl v mém sevření tak horký a pevný. Líbilo se mi dotýkat se ho. Šlo o vrchol mého nadrženého dospívání. Využil jsem šance a přejel palcem po hlavičce. Zasyčel.

Zatraceně, ten zvuk mě přiváděl k šílenství. Chtěl jsem víc. Tolik, kolik jsem mohl mít.

S tichým zasténáním jsem se o kousek přiblížil a levou rukou ho honil. Na hrudi mi přistála jedna jeho teplá, těžká ruka. Chytl jsem ji a okamžitě ji přesunul k mému bolavému ptákovi.

Cax nasál dech, když se mě poprvé dotknul. Byl jsem vyděšený, že tohle ukončí.

Že mě zastaví.

Ale to se nestalo. Se zasténáním sklouznul rukou po celé délce a láskyplně nahmatal mé koule. Srdce se mi stáhlo překvapením. Pak použil obě ruce, aby mě honil – jednou mě chytil za koule a druhou posouval po každém bolavém centimetru péra, až po příliš citlivou hlavičku.

Jedinými zvuky ve stanu byly naše zrychlené roztřesené dechy. Chtěl jsem se ho dotýkat všude najednou. Byl jsem jako v ohni. Zhoupnul jsem boky a ojížděl mu ruku, pak ze sebe vydal tichý sten.

„Kurva.“ Zašeptal znova, ale jeho hlas byl plný úžasu, ne strachu. Pohyboval jsem boky v šíleném tempu a hnal se za uvolněním. O třicet vteřin později jsem vystříknul jako fontána. O vteřinu později mě následoval.

Pak už jen následovalo lapání po dechu a pocit viny, když jsme se beze slova pokoušeli otřít sebe i naše spacáky.

Neřekli jsme si ani slovo, což by mělo být divné, ale kupodivu jsem potom spal docela dobře.

Ráno jsme o tom nemluvili, ani nenavázali oční kontakt. Chtěl jsem ho uklidnit, ale bál jsem se. Šli jsme na snídani a seděli vedle sebe bez jediného slova. Pak byla na pořadu dne turistika.

Pak plavání a vše v tichosti.

Po obědě následoval čas vyhrazený pro rozjímání. Dle pravidel jsme byli posláni po dvou do lesa, abychom tiše seděli a přemýšleli o lásce k Bohu.

Nikomu nepřišlo divné, že jsme ve dvojici spolu, protože jsme kamarádi už spoustu let.

Ten den byl poslední, co jsme na velmi dlouhou dobu byli spolu, ale šli jsme do lesa. Nejprve jednou cestou, pak jsme přešli na druhou, dokud se všichni nerozprostřeli po celém lese. S Caxem jsme se nezastavili, dokud nebyli všichni z dohledu. Pak Cax zamířil k velkému zploštělému kameni, kde se posadil.

Bez žádosti o svolení jsem se posadil vedle něj. Nemohl jsem další den odjet domů s takovým tichem mezi námi. Věděl jsem, že jsem se potřeboval pochlapit a něco říct. Ale předběhl mě se svým zašeptaným, „no.“

„No.“ Zopakoval jsem.

„To bylo… bláznivé (pozn. aj i význam ořechy).“

V odpověď jsem si jen nahlas žinantně odfrknul. Kvůli těm ořechům. Protože právě zavtipkoval. Pak se z nás stali jen šestnáctiletí smějící se idioti.

Nakonec jsem se uklidnil. „Omlouvám se.“ Zašeptal jsem. „Nechtěl jsem tě vyděsit.“

Nervózně na mě pohlédl.  Pak znovu promluvil, ale tak tiše, že jsem ho skoro neslyšel. „Ale mně se to líbilo.“

Z jeho slov bych měl cítit závrať, ale v jeho tváři je vepsán strach. Takže jako dobrý kámoš jsem se mu snažil hodit záchranou kotvu. „Mě taky, ale vyložit náklad je vždycky příjemné.“

Prudce zavrtěl hlavou. „Ne, skutečně se mi to líbilo.“

Znovu se mi prudce rozbušilo srdce. „Dost na to, aby sis to chtěl zopakovat?“

Sklonil pohled k botám. „Jo.“

Nikdy mě nikdo neučinil tak šťastným, jako on tehdy. To je jediné vysvětlení, jak jsem se potom mohl zachovat tak pitomě.

Nejdříve jsem roztřeseně, nevěřícně vydechnul, pak jsem ho pohladil po hrudi, přímo v místě, kde je srdce.

Pohlédl na mě se strachem v očích a já nevěděl, co dělat. Na jedné straně jsem byl já se vší tou radostí a na druhé a na druhé on, který se bál toho, co cítí.

Zvednul jsem ruku a pohladil ho palcem po lícní kosti. „Nebuď smutný.“

Pomalu dlouze zamrkal. Byli jsme si až příliš blízcí, abych ignoroval jeho pocity. O kousek jsem se předklonil.

On napodobil mé pohyby.

A pak jsem ho políbil. Poprvé jsem někoho doopravdy políbil. Takže šok z jeho rtů byl skoro až příliš. Jsem si jistý, že jsem zasténal. Naklonil se blíž a rozevřel rty. Vklouznul jsem do nich jazykem.

Nebe. Chutnal jako vše, co jsem kdy chtěl. Teplým mokrým jazykem klouzal přes můj a já ho objal, abychom se dostali co nejblíž k sobě.

Líbali jsme se a pak ještě víc. A protože jsme byli nadržení teenageři, začali jsme se navzájem třít přes kraťasy.

Bylo to příliš úžasné. Prostě příliš. Příliš stravující, abychom slyšeli blížící se kroky.

Slyšel jsem však rozzuřené zalapání po dechu pastora, který nás našel. A zdrsnělý hlas žádající nás, abychom přestali a následovali ho zpět do tábora.

Po celou cestu nazpět se na mě Cax ani jednou nepodíval. Tehdy jsem si uvědomil, jak strašně jsem to posral.

„Tohle je církevní tábor,“ opakoval duchovní stále dokola poté, co nás rozdělili, aby nás zpucovali. „Zhřešil jsi proti našemu Bohu a vysmíval našemu poslání.“

„Omlouvám se, pane,“ řekl jsem, ale ve skutečnosti jsem tím myslel, 'prosím, nebuďte zlí na Caxe'.

Až po letech jsem si uvědomil, že jsem se nemusel krčit – že jsem se mohl ohradit, když mě nazval hříšníkem. Jak se opovážil mě nazvat hanebným kvůli nějakým polibkům? A ještě hůř – neměl jsem nechat Caxe odejít, aniž bych mu řekl, co jsem k němu cítil. Měl jsem ho chytnout za ruku a sdělit mu, jak je pro mě důležitý.

Ale já nic z toho neudělal.

Místo toho jsem nechal toho muže, aby mě odvedl do kanceláře, kde mě oddělil od té nejlepší osoby v životě, a zavolali rodičům.

Až o mnoho později jsem si uvědomil, že poslední slova, co jsem mu řekl, byla, nebuď smutný.

Po tom dni já rozhodně byl.