RTS - 9.kapitola

Překlad: Marťa

Zoey

Brock se zamračil, když Amandino jméno uviděl, ale telefon nezvedl. Během řeči hovor vytípnul a vrátil se k připravování ingrediencí na linku. Zastavil se v pohybu, když uviděl můj výraz a ukázal směrem k telefonu.

„To je bývalá přítelkyně, která se mě snaží uhnat. Změnil bych si číslo, ale v malém městě je jen otázkou času, kdy by se k němu znovu dostala.“

Přikývla jsem a přinutila se k úsměvu. Nebyla jsem si jistá, jestli to, co mi říkal, byla pravda. Colin mi řekl, že mezi ním a mou sestrou nic nebylo. Ale Brock nebyl Colin a nebylo fér ho do toho zatahovat. Ne, když jsem neměla důvod o něm pochybovat. „S čím ti můžu pomoct?“

Zatímco jsme připravovali jídlo, Brock mi vyprávěl o tom, jak vyrůstal v jižním Tahoe, jak moc miloval své rodiče a své rozhodnutí přestěhovat se do většího města poté, co dokončil akademii. „Moji blízcí na mě byli hrdí a opravdu mě podporovali. Poslední rok jeho života mi táta volal každý týden a ptal se mě, kdy se přestěhuji zpátky, abych po něm převzal úřad. Jeho snem bylo mě vidět, jak ho nahradím.“

„Takhle ses sem dostal?“ Zeptala jsem se, když jsem sypala na nudle a omáčku v zapékací omáčce sýr. „Předal ti pochodeň?“

„Ne tak docela.“ Vydechl a ramena mu poklesla. „Pořád jsem to odkládal. Byl jsem příliš důležitý, příliš zaneprázdněný. Velké město mě potřebovalo. Když jsem byl ve službě, dostal infarkt. Další věc, kterou jsem si uvědomil bylo, že sedím v letadle domů. Ani jsem se nestihl vrátit včas, abych se s ním rozloučil“

Stiskla jsem mu rameno. „Jsem si jistá, že věděl, že ho miluješ.“

Zatímco se lasagne pekly, uklidili jsme kuchyni. Řekla jsem mu o tom, jak jsem ztratila rodiče a šla bydlet s mojí nanou. Dokonce jsem zmínila své dvojče a to, že byla slavná supermodelka. Jakmile jsem to řekla, zadržela jsem dech. Čekala jsem, že ho to zaujme a dá mi spoustu otázek o ní.

Ale neudělal to.

Jen přikývl a pokračoval v konverzaci, aniž by o ni jedinkrát projevil zájem. Začala jsem se uklidňovat, když jsem si to uvědomila. Měla jsem pravdu. Líbila jsem se mu já. Ne Zola. Jen já, nedokonalá Zoey.

„Takže jsi teď v podstatě sama,“ řekl tiše, když jsme se posadili ke stolu. „Kdo tě v Charlestonu hlídá?“

„Jen Woofer,“ odpověděla jsem.

Můj pes zvedl při vyslovení jeho jména hlavu, ale když uviděl, že pod stolem nedostával pamlsek, vrátil se ke svým sladkým bramborám.

Nechtěla jsem, aby mě Brock litoval nebo si myslel, že potřebuji někoho, kdo mě ochrání před velkým zlým světem. „Chci říct, že někdy se se Zolou vídáme. Je hodně zaneprázdněná a bez mnoha prostojů cestuje z města do města. Bývaly jsme si blízké.“

Zamračil se a usrkl ze své vody. „Co se stalo?“

Jako vždy mě bolelo břicho, když jsem si vzpomněla na minulost. Málokdy jsem o tom mluvila, ale chtěl jsem, aby to Brock věděl. „Po střední škole jsem chodila s klukem jménem Colin. Vrátil jsem se z knihovny dřív domů a přistihla je spolu.“

Trhl sebou. „Sakra. Tohle ti udělala?“

„Předtím jsme to spolu tajili. Plánovali jsme, že půjdeme na stejnou vysokou školu, ale potom už to mezi námi nebylo stejné. Ona se rozhodla začít s modelingem. Já odešla ze školy a šla za svým snem psát romantické romány.“

Podívala jsem se dolů na svůj prázdný talíř. Nechtěla jsem vidět lítost v jeho tváři.

„Chceš znát tu nejhorší část? Nikdy nechtěl dělat víc, než se držet za ruce. Snažila jsem se sama sobě namluvit, že byl gentleman. Ale pak jsem na to přišla. Spal s mojí sestrou.“

Brock položil svoji ruku na mou. „Je mi to líto. Zasloužíš si muže, který ti bude věrný a má oči jen pro tebe.“

Tep se mi zrychlil, když jsem šeptem přiznala: „Chtěla bych takového muže najít.“

Vstal od stolu a vzal mě do náruče. „Už jsi ho našla.“

 

***

 

Brock

Nesl jsem Zoey po schodech do své ložnice. Touha vidět její vlasy na mém polštáři a cítit její vůni na mém prostěradle mě přemohla. Potřeboval jsem tuto ženu způsobem, jakým jsem nikdy nikoho nepotřeboval.

Posadil jsem ji okraj postele a padl na kolena na koberec před ní. Sundal jsem jí plátěné tenisky a odložil je stranou. Tato žena byla krásný protiklad. Psala sprosté romantické knihy a přesto byla panna, které ublížil její záletnický bývalý přítel.

Připojil jsem se k ní na posteli a povzbuzoval jsem ji, aby se protáhla. Vtiskl jsem jí několik jemných polibků na krk a přitiskl se tam. Moje vousy ji něžně poškrábaly na kůži a ona si tiše povzdechla. „Líbí se mi ten pocit, být tady s tebou, ve tvém pokoji.

To bylo dobře. Protože jsem plánoval si ji tu nechat navždy. Ale místo toho, abych jí to řekl, sáhl jsem po knoflících na její bílé halence. Jakmile jsem ji rozevřel, uviděl jsem hedvábně bílou podprsenku. Něco na tom pohledu mě dostalo. Bylo to tak nevinné, tak čisté. Stejně, jako moje krásná dívka. Přímo tady jsem si slíbil, že si s ní dám na čas. Ujistím se, že na tuto noc bude mít jen ty nejlepší a nezapomenutelné vzpomínky.

Rozepnul jsem jí podprsenku a kochal se krásou jejích plných, pevných prsou. Nemohl jsem se dočkat, až je později ucítím přitisknuté k mé hrudi. Ale zatím jsem se soustředil na to, abych je potěšil olizováním a sáním jejích bradavek.

„Brocku,“ zavolala mé jméno v bezdechém očekávání a já si uvědomil, že mi omotala nohy kolem pasu. Kolébala se klínem proti mé bouli, ale soudě podle zoufalství v jejích očích to stále nestačilo.

Sakra, líbilo se mi, jak teď vypadala. Ležela v mé posteli a měla zrudlé tváře a rozcuchané vlasy. Její bradavky zářily ve světle a připomínaly mi, kde právě byly mé rty. „Chceš se udělat, moje sladká tvářičko?“

Přikývla a zakňourala.

Trvalo mi jen vteřinu, než jsem jí z kalhot pomohl. Rychle se připojily k jejím botám na podlaze. Na sobě měla zase bílá tanga, a to na mě rozhodně fungovalo. Chtěl jsem ji otočit na břicho a na ten její roztomilý zadeček jí naplácat. Jen vidět ho s růžovým otiskem mé ruky mě rozpálilo tak, jako nic jiného.

O tom to ale nebylo. Právě teď potřebovala orgasmus a já byl víc než šťastný, že jsem byl muž, který jí ho dopřeje.

Položil jsem se mezi její roztažená stehna a olízl vlhkost z jejího těla. Měla tu nejsladší chuť, jako med a jablka.

Zvolala se zasténáním mé jméno. Hlas měla sytý vzrušením a touhou. Byl to ten nejlepší zvuk, jaký jsem kdy slyšel. Plánoval jsem strávit zbytek svého života ždímáním orgasmů z těla této ženy.

Několik dlouhých minut jsem pokračoval v dráždění jejího těla a cítil, jak v ní rostlo napětí, když mě tahala za vlasy a tiskla mi tu vzácnou panenskou kočičku do mého obličeje. Byl jsem jediný muž, který ji kdy ochutnal a budu i poslední. Byla moje.

Nakonec jsem vcucnul do pusy její malé poupě. Byla tak připravená, že okamžitě explodovala. Trhala sebou a mě to bylo jedno. Dychtivě jsem všechno polykal. Ani jedna kapka z ní nepřijde nazmar, dokud budu s ní.

Když sestoupila z výšin blaženosti, prolíbal jsem si cestu nahoru po jejím těle. Miloval jsem její křivky. Byly ideální na to, abyste si ji k sobě přitáhli, když jste se s ní chtěli pomalu a sladce pomilovat. Měly perfektní velikost, až ji budu chtít držet dole a dělat jí to drsně.

Ale dnešek takový nebude.

Dnešní večer byl o tom, ukázat jí, jak krásná a žádoucí byla.

Něco, na co si její hloupý přítel nikdy nenašel čas. Ztráta toho idiota byla moje výhra a od této chvíle si ji budu každý den vážit. Protože Zoey Hartová, spisovatelka upocených romantických knih, mi ukradla srdce.