Ghost - 28. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Jenna

Když se vracím s Casem domů, stále ještě cítím adrenalin z hodiny strávené na střelnici. Popravdě řečeno, vždycky jsem se zbraní bála. Ale i tak si nemůžu pomoct a musím si přiznat, jak silný pocit to byl, střílet z tak přesného zařízení. Pokaždé, když jsem zasáhla terč blízko terče, měla jsem chuť jásat. Připadala jsem si jako drsňák. I když jsem si potom pořád připomínala, proč se to vlastně učím, a najednou se mi chtělo zvracet.

Vibrace z motorky mě trochu uklidnily a já se pevněji přitulila ke Casovi. I když je tu malá možnost, že mi hrozí nebezpečí, díky němu se cítím v bezpečí. Jeho pevné teplo mi dává pocit ochrany. Klid.

Když se vrátíme do mého bytu, Cas se rozhlíží, dokud nenajde malou skříňku vysoko v mé ložnici. Ukáže mi, jak tam bezpečně uložit zbraň, abych se k ní mohla v okamžiku dostat. Je to dobré místo, příliš vysoko na to, aby se tam Noah dostal, i kdyby našel nejvyšší židli v našem bytě.

Svým způsobem se bojím mít zbraň v bytě. Nikdy předtím jsem o tom neuvažovala. Ale vzhledem k tomu, že teď vlastně nevíme, co se děje, mám taky trochu strach to neudělat.

„To by mělo stačit,“ řekne nakonec Cas a zavře mi dveře od skříňky. „Dneska jsi byla dobrá, holka.“

„Holka?“ Vyhrknu. „Vážně?“

„Hele, není nic špatnýho na tom být holka,“ řekne a přitáhne si mě k sobě. „Holky umí nakopávat zadky. Právě jsi to dokázala na střelnici.“

„Jo, doufejme, že to nikdy nebudu muset dokazovat.“ Srdce mi při té představě začne znovu nervózně bušit. Ale pak se Cas skloní a políbí mě a bušení se změní na třepotání. „Casi,“ vydechnu, když mě k sobě přitiskne. „Máme ještě chvíli čas, než budu muset jít vyzvednout Noaha.“

Jeho rty se dotknou mého krku. „Líbí se mi, jak přemýšlíš, holčičko.“

Chystám se znovu zaprotestovat, ale než to stihnu, jeho ruka mi sjede k prsu a palec sklouzne na tvrdnoucí bradavku. „Ach!“ zalapám po dechu a boky se mi vlastní silou vymrští dopředu.

Pod jeho rty se mi rozbuší srdce, a než se naděju, chvěju se touhou. Hlava mi padá dozadu, když mi rozepíná košili a pak stahuje košíčky podprsenky. Z hloubi hrdla se mu vydere tichý sten, když se jeho rty přiblíží k jednomu napjatému poupěti. Vibrace jeho hlasu mě dráždí ještě dřív, než jeho jazyk začne mrskat a laskat mé zoufalé tělo.

S námahou a mňoukáním rozkoše mu prsty proplétám vlasy, když mě objímá a saje. Mezi nohama mi už začíná slabá, téměř bolestivá bolest. Nikdy bych tomu nevěřila, ale s Casem je to pokaždé lepší a lepší. Čím víc se naše těla poznávají, tím víc potřebuju to, co vím, že mi může dát jen on. Mám pocit, jako bychom si byli souzeni. Nikdy jsem nevěřila na nic tak laciného, ale způsob, jakým na sebe naše těla reagují – jak se zdá, že přesně ví, co má udělat, abych křičela rozkoší –, mi připadá, jako bychom pro to byli my dva skoro stvořeni. Jeden pro druhého.

Zatímco se Cas jazykem dotýká mé bradavky, jedna ruka mi bolestivě pomalu klouže po kůži. Nakonec se jeho prsty ponoří do mých šortek. Nejdřív se jen lehce dotknou mých kalhotek a já se k němu napnu, zoufale toužím po něčem víc. Nakonec odhrne tenkou látku a najde můj vlhký, pulzující střed. Zalapám po dechu, když jeho prsty najdou mou křehkost. Třesu se a s napětím čekám, až zasténá a sáhne po mých šortkách, aby mi je rozepnul a posunul dolů.

Casova hlava se zvedne, aby mě znovu políbil, a mezi zuby mi vtáhne spodní ret, aby za něj trochu zatáhl. Jsem z toho divoká.

„Chceš to?“ zašeptá.

„Bože, ano…“ Vydechnu. Otevřu oči, víčka ztěžklá, a zadívám se na něj. Jeho výraz je hladový.

Jeho prsty dál kloužou po mé kštici, pomalu, tak pomalu. Pohybuji se proti nim a chvěji se, když se otírá o můj napjatý pupen. Sleduje kolem něj jemné, šílené kruhy, stahuje se, když se tlačím dopředu, a hluboko v krku se chechtá. Vím, že mi úlevu neposkytne, zatím ne, a snažím se udržet rovnoměrný dech a vydržet, dokud mi nedovolí, co potřebuju. Ale vím, co by ho mohlo přimět změnit názor.

Sáhnu dolů, strčím mu ruku do džínů a najdu uvnitř tvrdou, horkou ocel. Pulzuje a tepe při mém doteku a Cas mě odmění hlubokým zasténáním. „Ježíši, kurva, to je dobrý pocit, když to děláš,“ vyhrkne. Pokračuji v hlazení, miluji ten pocit. Vidím, že se usilovně snaží udržet a já dělám, co můžu, abych ho rozproudila natolik, že to nedokáže. Najednou zasyčí mé jméno. „Jenno. Nemůžu se dočkat. Musím tě mít hned.“

Sklouzne ze mě košili a podprsenku a pak mě táhne ke kuchyňskému stolu. Mírně lapám po dechu potřebou, když sleduji, jak si stahuje tričko a sundává džíny. Jeho pulzující hřídel se uvolňuje a moje kundička se svírá touhou.

„Lehni si,“ nařídí mi a podívá se na stůl.

„Jsi si jistý, že nás to udrží?“ Zalapám po dechu.

„Koupím ti jiný,“ zavrčí. Nebere ne jako odpověď. Se záchvěvem vzrušení si lehnu na stůl a položím si nohy nahoru, kam mi ukáže. Malá část mého já se stydí za to, že jsem před ním takhle odhalená, ale jsem příliš vzrušená, než aby mi to vadilo. Podívá se dolů a zakleje. „Ježíši, ty jsi tak zatraceně sexy. Moje Jenna. Moje zasraně nádherná Jenna.“ Vsune do mě dva tlusté prsty a já se k němu přitisknu, moje tělo jedná samo. Začne mě uvnitř hladit, najde to místo, které našel už dřív a o kterém jsem ani nevěděla, že tam je, a panebože, najednou jsem tak blízko, a pak se všechno stane najednou, když se začnu chvět a třást…

„Udělej se pro mě, Jenno,“ naléhá na mě a já se svírám v křeči kolem jeho prstů, jak exploduju na milion kousků. Pak jeho prsty zmizí a jeho ústa mi olizují a laskají klitoris a já křičím jeho jméno, když se podruhé tvrdě udělám.

Ještě se chvěju, když do mě vniká a jeho penis slastně klouže po mých naběhlých rtech. Je to příliš, jsem příliš citlivá, ale i tak si nemůžu pomoct a chci víc. „Bože, ano, Casi,“ zasténám. „Ano, ano, udělej se do mě.“

Vrazí do mě, tvrdě, a slyším, jak kleje, než se vytáhne a znovu do mě vrazí, syrový a nespoutaný. „Kurva, Jenno, nemůžu se tě zasraně nabažit,“ vyhrkne. „Naplním tě, zlato.“ Jeho svalnatá stehna se napínají, když začíná zrychlovat a vlastní mě, když se znovu začínám točit vzhůru. Naposledy se do mě ponoří, hlouběji než kdy předtím, a když zasténá a začne stříkat, projede mnou třetí vyvrcholení a otřese mnou až do morku kostí.

Pak mě zvedá, stále ve mně, a odnáší mě na pohovku. Zůstáváme takhle spojeni, já omotaná kolem něj a jeho paže mě objímají. Pokračuje v pohlcování mých úst, zatímco lapáme po dechu a naše srdce se vedle sebe rozbuší.

„Kurva,“ vydechne.

„Jsem si docela jistá, že to dole slyšeli,“ řeknu, když už jsem se vzpamatovala natolik, že mě ta myšlenka přivádí do rozpaků.

Z jeho hrdla se ozve smích. „Ať to slyší. Ať mají o co usilovat.“

Znovu mě hluboce políbí, pak se odtáhne a podívá se na mě. „Jsi zatraceně dobrá žena, víš to, Jenno Abbott?“

„Opravdu?“ Zeptám se šťastně.

„Jo, je to tak. Díky bohu, že jsi moje stará dáma. Jinak bych se kvůli tobě musel s někým prát.“

„Stará dáma,“ povzdechnu si. „Zvláštní, jak to zní hezky, když to řekneš. Nikdy jsem si nemyslela, že budu ráda, když mi někdo bude říkat stará.“

Ušklíbne se a skloní hlavu, aby mě štípl do krku. „Nejsi kurva stará, zlato. Sakra, i když budeš stará, nebudeš stará. Pořád budeš ta nejvíc sexy věc na kolech.“

„To říkáš jen proto, aby ses dostal na ocas,“ usměju se.

„Ne, neříkám,“ řekne Cas a jeho tvář zvážní. „Budeš ta nejžhavější stará dáma, jakou kdy nějaký muž viděl.“ Jeho palec se dotkne mého spodního rtu. „A já mám v plánu být u toho, abych to viděl.“

Jeho oči se vpíjejí do mých. Snažím se vymyslet něco vtipného, ale vzduch mezi námi se změnil. „Myslíš, i když budu mít vrásky a celulitidu?“ Podaří se mi vykoktat.

„A šediny a vrásky. A vůbec všechno.“ Jeho rty se dotknou mých. „Miluju tě, Jenno Abbott. Říkal jsem ti, že jsi moje. To znamená napořád.“

Jako by mi z plic vysál kyslík. Na vteřinu se nemůžu nadechnout. Cas Watkins – kluk, do kterého jsem byla roky a roky blázen – mi právě řekl, že mě miluje.

„Casi,“ zašeptám a bojuju s náhlým knedlíkem v krku. „Já tě taky miluju.“

„Myslím, že jsem to věděl,“ řekne s ďábelským úsměvem. „Ale je hezké to vědět jistě.“

Zasměju se, do očí mi vyhrknou slzy štěstí a objímám ho kolem ramen. Líbáme se s důvěrností, jakou jsem ještě nikdy necítila. Tohle jsme my, pomyslím si závratně. On mě miluje. Jsme spolu.

 

PAK SE ODE MĚ S pobaveným úsměvem odtáhne. „Promiň, že ti kazím tuhle chvíli, ale jsme asi pět vteřin od toho, abychom na tvém gauči zanechali obrovskou mokrou skvrnu.“

„Do prdele!“ Řeknu a posunu se na nohy.

Cas popadne boxerky, které leží na hromádce vedle gauče, a podá mi je. „Tady, použij je.“

„To byla ta nejkratší romantická chvilka, jakou jsem kdy zažila,“ postěžuju si a vezmu si je od něj, abych se utřela.

„Slibuju, že ti to vynahradím,“ řekne s jiskrou v oku.

Když se oblékáme, Cas mi říká, že má v klubu nějakou práci. „Je mi líto, že tě musím opustit, zlato. Ale slibuju, že se večer vrátím,“ říká.

„To doufám,“ vzdychnu. Zatahám ho za koženou vestu, kterou si právě oblékl zpátky. Už teď se mi po něm stýská.

„Hned jak se budu moct dostat pryč,“ slíbí mi. „A když už tam budu,“ pokračuje s lehkým zamračením, „říkám si, že je možná nejvyšší čas říct o nás Angelovi. Mohli bychom to mít za sebou.“

„Dobře,“ přikývnu pomalu. Má pravdu. Opravdu nemá smysl to dál tajit.

Čas na tajemství je pryč.

Je čas přestat předstírat, Jenno. Po tváři mi přeběhne stín, když si uvědomím, že je čas, abych se přiznala i Casovi. Musím mu říct o Noahovi. Dnes večer.

Cas si všimne, že se mračím, a pochopí, proč se mračím. „To bude v pořádku,“ zašeptá a natáhne ruku, aby mě pohladil po tváři. „Slibuju. Ať se stane cokoli, mezi námi dvěma se nic nezmění.“

Doufám, že máš pravdu, pomyslím si a najednou se mi udělá trochu špatně.

 

KDYŽ S CASEM VYCHÁZÍM ven, všimnu si, že Charlie Hurt stojí venku na příjezdové cestě a do něčeho buší kladivem. Když nás uvidí, přestane bušit kladivem a podívá se naším směrem, sleduje, co děláme. Zachvěju se odporem a odolám nutkání vypláznout na něj jazyk. Přesto se zastavím a upřeně se na něj zadívám, on rychle odvrátí pohled a začne znovu bušit.

Cas nasedá na motorku a já nasedám do auta, abych vyzvedla Noaha. Když se ve zpětném zrcátku dívám, jak odjíždí, zachvátí mě chvilka paniky, když si uvědomím, že dnešní noc by mohla znamenat konec všeho. Přepadne mě vlna nevolnosti a závratě a já si musím na chvíli sednout do auta a zhluboka dýchat. Žaludek mě trápí už několik dní. Přičítám to úzkosti, když se teď všechno děje. Bojím se, že se s otcem děje něco, co mi neříká. Jsem nervózní z Angelovy reakce, až mu Cas o nás řekne. Ale nejvíc ze všeho se bojím, že až Casovi řeknu, že je Noahův otec, bude mě nenávidět a všechno mezi námi se zhroutí jako dům bez základů.

Musí to být v pořádku, říkám si, když si přikládám ruku na srdce. Musí. Jestli mně Cas miluje, odpustí mi.

Nebo ne?

Zařadím rychlost a jedu k Jewel a celou cestu doufám, že chyba, kterou jsem udělala před pěti lety, nezničí to nejlepší, co mě kdy potkalo.