Ghost - 27. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Cas

Druhý den ráno snídáme všichni tři – palačinky, protože Noah si je přál, a slaninu, protože haló, slanina – když Jenna najednou řekne: „Uh-oh.“

„Co?“ Odložím hrnek s kávou a zvědavě se na ni podívám.

„Uh. Právě mě něco napadlo.“ Podívá se na Noaha. „Broučku, Cas a já půjdeme na pár minut do ložnice, abychom si o něčem promluvili. Kdybys něco potřeboval, zavolej, ano?“

Noah zakoulí očima. „Mami, jestli jde o dospělácké věci, nemusíš odcházet. Stejně je to pro mě příliš nudné na to, abych to poslouchal.“

Zasměju se. „Máš pravdu, Noahu.“ Ale stejně vstanu a následuju Jennu do ložnice.

„Jsi si jistá, že to není jen záminka, jak mě dostat do postele?“ Zamručím, když ji chytím za zadek.

„Bohužel ne,“ zavrtí hlavou. „Jen mě napadlo něco takového… já nevím. Divné.“

„Co je to?“

Posadí se na postel a já si sednu k ní. „Víš, jak za mnou před pár dny přišel táta, aby si se mnou promluvil o té smlouvě o půjčce s klubem?“

„Jo.“ Pořád nevím, co s tím mám dělat, jak mě o to Jenna požádala, a trochu se bojím, že se mě na to zeptá.

„No,“ pokračuje, „celý ten rozhovor s ním mi tehdy připadal opravdu divný. Nemohla jsem přijít na to, proč si myslí, že bych měla mít na klub nějaký vliv. Proč si myslel, že budu schopná změnit jejich názor?“ Podívá se na mě, její výraz je zvláštní. „Řekl: ‚Máš Angelovo ucho. A Casperovo.‘ Tehdy jsem o tom moc nepřemýšlela, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc mě to štve. V žádném případě by neměl vědět, že mám tvoje ucho. Jsem si skoro jistá, že by o nás dvou neměl vědět.“

„Hm.“ Chvíli mlčím a přemýšlím. „Takže si myslíš, že co? Že Angel na nás přišel? Myslíš, že to řekl tvému tátovi?“ Zeptám se.

„Nevím,“ zamračí se. „Ne, ani ne. Nedává to smysl. Jestli o nás ví, určitě mi o tom nic neřekl. Člověk by si myslel, že se nejdřív zeptá někoho z nás, aby se ujistil.“

Pár vteřin to převracím v hlavě. „Jo, myslím, že to nebyl Angel,“ řeknu nakonec. „Něco mi říká, že až se to dozví, nebude to brát v klidu.“

„Myslíš, že se s tebou bude chtít prát?“ Jenna se na mě podívá.

„Jo. Ale nedělej si s tím starosti. Bude to v pořádku. Uštědří mi pár ran a zabalíme to.“ Nebyl jsem si úplně jistý, jestli se s tím vypořádá tak snadno, ale nebyl důvod kvůli tomu teď Jennu znepokojovat.

„Takže jestli to není Angel – a jak jsem řekla, nemyslím si, že je to Angel –, o co si myslíš, že jde?“ Zeptám se.

„Nejsem si jistá,“ řekne pomalu. „Možná mě táta nechává sledovat, nebo tak něco?“

„To je na hovno,“ řeknu naštvaně. „Kdo by nechal někoho špehovat vlastní dítě?“

„Jo, já vím. Zní to šíleně, ale nic jiného mě nenapadá.“ Zavrtí hlavou. „Jde o to, že mám pocit, že táta je do něčeho zapletený. Možná v něčem špatném.“ Setká se s mým pohledem. „Když jsem s ním mluvila, vypadal opravdu zoufale, že chce, aby ta půjčka s Lordy prošla. Mám pocit, že ať už je zapletený do čehokoli, možná to nemá pod kontrolou. Když jsem ho viděla, vypadal tak vyčerpaně a vystresovaně.“ Odmlčí se a pak se zamračí, skoro jako by nesouhlasila sama se sebou. „Casi, myslíš, že je možné, že ho někdo vydírá?“

Otevřu ústa, abych ji uklidnil, ale pak mi něco cvakne v hlavě.

Abe Abbott, kterého znám, je pěkný hajzl. Nikdy bych to Jenně neřekl o jejím vlastním otci, ale je to pravda.

O tom, do jakých sraček byl zapletený, neví ani půlku. A já jí nic z toho neřeknu.

Ale jestli o něm něco vím, tak to, že se nebrání porušování zákona, aby dosáhl svého. A rozhodně se nebrání tomu, aby lidi navzájem podváděl, aby získal, co chce.

Vsadil bych se, že včetně jeho vlastní dcery.

Korupce mu není cizí. A jestli se něčeho bojí? To kurva není dobré znamení. Jestli se bojí, tak k tomu má dobrý důvod. To ti garantuju.

„Casi?“ Jenna přeruší mé myšlenky. „Na co myslíš?“

„Musím si na chvíli odskočit.“ Řeknu jí a zvednu se. „Zavolej Jewel, ať vezme Noaha, jestli můžeš. Vrátím se za pár hodin.“

 

VRACÍM SE K JENNĚ a nacházím ji samotnou.

„Přinesl jsem ti dárek,“ říkám jí, když mě pustí dovnitř.

„Dárek?“ Jenna je zmatená. „To jsi mi běžel koupit kytky nebo co?“

„To těžko,“ řeknu zachmuřeně.

Natáhnu se dozadu a vytáhnu pistoli z opasku džínů. Jenna trochu vyjekne, když ji uvidí.

„Ježíši, Casi…“ vydechne.

„Je to pro tebe, aby ses chránila.“ Mé oči se upřou na její. „A taky chránila Noaha.“

„Opravdu si myslíš, že je to nutné?“

Zhluboka se nadechnu a vydechnu. „Myslím, že je lepší tu možnost zvážit.“

Jenna je vyděšená, ale nepolemizuje.

„Umíš střílet?“ Zeptám se jí.

„Ne,“ odpoví tichým hlasem.

Přikývnu. „Myslel jsem, že to možná neumíš. Pojď,“ řeknu a strčím do jejích dveří. „Jdeme na střelnici.“

 

PISTOLE JE SMITH AND Wesson Shield, devítimilimetrová. Je to dost velká pistole na to, aby někoho zastavila na místě, ale zároveň dost malá a snadno ovladatelná, takže by měla být méně zastrašující pro někoho, jako je Jenna, která je malá a nikdy předtím nestřílela.

Jakmile jsme na střelnici, vezmu nám nějaké terče a ochranu očí a uší. Vysvětlím jí některé základy, ukážu jí zásobník, a jak se do něj nabíjejí náboje a povím jí o zpětném rázu. Nechám ji klást tolik otázek, kolik chce, a dám jí nějaký čas na manipulaci se zbraní, když je nenabitá, aby se s ní mohla začít cítit pohodlněji.

Poznám, že se zpočátku trochu bojí, a tak to má být. Vždycky mě znepokojí, když nějaký blbec vezme poprvé do ruky zbraň a chová se, jako by to byla zatracená vodní pistole. Když přijde čas, aby vystřelila, bere to vážně a věnuje tomu veškeré své soustředění. Hned vidím, že má dobré oko. Rychle se učí, a když jí pomůžu s orientací v mířidlech, po hodině už střílí stabilně na pár centimetrů od terče.

Končíme, když vidím, že začíná být unavená. Cítím se o něco lépe, když vím, že je alespoň schopná se zbraní zacházet. Zdá se, že i Jenna vypadá o něco méně ustaraně. Dokonce se mě zeptá, jestli se můžeme brzy vrátit na střelnici, abychom si zacvičili.

„Samozřejmě, miláčku,“ řeknu jí a přitáhnu si ji k sobě, abych ji políbil. „Jsi přirozený talent, víš to?“

„No, to nevím,“ usměje se, ale je na ní vidět, že je na sebe pyšná. A to by měla být.

Vyjdeme ze střelnice, a když dojdeme k mé motorce, Jenna mi položí ruku na paži. „Díky, žes to pro mě udělal, Casi. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc si myslím, že to s tím tátou asi přeháníme.“ Zavrtí hlavou. „Určitě jsme jen uklouzli a on nás viděl spolu. Nebo nás možná viděl někdo z jeho přátel a něco o nás řekl. Táta má v tomhle městě spoustu přátel. Nejspíš o nic nejde.“

„Možná máš pravdu,“ přikývnu. „Ale pro jistotu chci, abys měla tu zbraň po ruce. Vrátím se s tebou domů a vymyslím bezpečné místo, kam ji uložit, aby ses k ní rychle dostala, ale aby byla pořád daleko od Noaha.“

„Dobře. A Casi?“

„Jo?“

„Prosím, udělej pro mého tátu, co můžeš.“ Její hlas je smutný. „O víc tě nežádám.“

Podepřu jí bradu a zvednu její tvář ke své. „Slibuju, zlato. Udělám, co budu moct.“