Ghost - 25. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Cas

Druhý den má Jenna volno, takže ji uvidím až v podvečer, jakmile vyřídím klubové záležitosti, které musím zařídit. Volám jí z cesty a ptám se jí, co má v plánu. Řekne mi, abych se stavil na večeři, a já otočím motorku a vyrazím směrem k jejímu bytu.

Když tam dorazím, zaparkuji motorku na jednom z míst vyhrazených pro tetovací salon. Hannah, jedna z tatérek, která zároveň obsluhuje recepci, na mě mává přes okno. Zvedám k ní prsty na pozdrav. Klub zná všechny lidi, kteří v Rebel Ink pracují, protože je to naše místo, kam si chodíme nechat udělat tetování. Za ty roky nám udělali snad stovky tetování. Téměř každé tetování, které mám, je dílem jedné nebo druhého z nich.

„Ahoj, fešáku.“ Hannah vystrčí hlavu ze dveří obchodu. Je vysoká a drzá, má ohnivě rudé vlasy a tetování pokrývající většinu horní části těla pod krkem.

„Ahoj, krásko,“ odpovím lehce.

„Poslední dobou tě tu vídám často.“ Kývne hlavou ke schodišti, které vede k Jenně. „Máš tam nahoře něco?“

Usměju se na ni. „Víš, že se nelíbám a nemluvím.“ S Hannah jsme spolu šukali jednou, asi před rokem a půl. Není to všeobecně známo. Požádala mě, abych to potom tajil, protože se zrovna rozešla s Brunem, dalším tatérským mistrem z Rebel Ink. Bruno měl zjevně trochu problémy se vztahem skoncovat. Hannah nechtěla, aby se dozvěděl, že klátí jiné lidi, aby nezačal žárlit a být agresivní.

Hannah vstoupila do dveří, aby si popovídala. Mrkne na mě a podívá se směrem k Jennině bytu. „Ta je rozkošná. Taky jsem po ní tak trochu pokukovala, ale vypadá to, že jsi tam byl první.“

Zasměju se. „Nemyslím si, že by se takhle rozhoupala, ale jo, myslím, že tahle loď už odplula.“

Hannah zvedne obočí. „Ah? To myslíš vážně?“

Ztiším hlas a nakloním se k ní. „Jak jsem říkal, nelíbám a nemluvím,“ řeknu a můj tón je spiklenecký.

„No, sakra, chlape.“ Plácne si se mnou. „Hezčímu klukovi se to stát nemohlo. Dobře ti tak, kámo.“ Usmívá se. „A teď si běž pro něco!“

Zasměju se a řeknu jí, že si pro inkoust přijdu někdy v příštích týdnech. Hannah zamíří zpátky do obchodu. Zrovna se chystám vystoupat po schodech k Jenně, když koutkem oka zahlédnu nepatrný pohyb.

Otočím se a vidím, že je to Charlie Hurt. Je to ten lakomý bastard, kterému to tu patří a který bydlí hned vedle. Sedí na rozbité židli na trávníku před domem. Charlie si mě upřeně prohlíží a já si uvědomím, že sledoval můj rozhovor s Hannah. Když se otočím a zadívám se mu do očí, přeruší můj pohled a dělá, jako by si mě nevšiml.

Reflexivně sevřu pěst. Nikdy jsem toho děsivého zmrda neměl rád.

Pokrčím rameny a vydám se po schodech nahoru, abych zjistil, že dveře do Jennina bytu jsou až na zástěnu otevřené. Ťuknu na ně a vstoupím dovnitř.

Jenna je v kuchyni a rychle mi zamává, zatímco něco míchá. Noah sedí na podlaze vedle gauče a vedle něj leží malá hromádka hraček. Podívá se na mě s širokým, nevinným úsměvem.

„Ahoj, Casi!“ zvolá. „Chceš si hrát s autíčky?“

„Jasně, kámo,“ směju se. „Jen mě nejdřív nech pozdravit tvou mámu.“

Přistoupím k Jenně, která mi věnuje svůj vlastní úsměv. Zrychlí se mi tep, jako vždycky, když se na mě podívá.

„Ahoj, ty,“ zašeptá, když ji obejmu kolem ramen.

„Ahoj, ty.“ Hluboce ji líbám, naše jazyky tančí, až cítím, jak se mi začíná zvedat penis. Odtáhnu se od ní a odpoutám se, než se to vymkne kontrole. „Co bude k večeři? Voní to dobře.“

„Kuře s limetkou,“ řekne mi. „To je něco, co můžu Noahovi dát k jídlu, pokud to není moc ‚limetkové‘. A doufám, že ti nevadí brokolice. Myslí si, že vypadají jako stromy, takže je má rád.“

„Sním všechno, co uvaříš,“ řeknu a natáhnu ruku, abych ji objal po zadku.

„Drzoune,“ zamumlá a předstírá, že mě od sebe odhání.

Vrátím se do obývacího pokoje a položím se na podlahu vedle Noaha. „Tak co budeme hrát?“ Zeptám se.

Pokrčí rameny. „Jen auta.“ Zvedne malou hračku – motorku – a podrží mi ji, abych si ji prohlédl. „To je tvoje motorka!“ řekne mi.

„Páni,“ přikývnu. „Určitě vypadá jako moje motorka.“

„Tu mu dal strejda Angel,“ ozve se z kuchyně Jenna a v jejím hlase zazní drobný nesouhlas.

„Jo, strejda Angel říkal, že se s ním jednou můžu projet na motorce. Až budu větší.“

„Jen přes mou mrtvolu,“ zamumlá Jenna.

Noah si mě teď prohlíží, na tváři drobný úšklebek. „Strejda Angel říká, že se jmenuješ Ghost,“ prohlásí.

„To není přesně moje jméno. Je to moje silniční jméno,“ vysvětlím. „Něco jako přezdívka.“

„Ty jsi Ghost (duch)?“ zeptá se mě vážně a oči má dokořán.

Ušklíbnu se. „Ne, nejsem. Vidíš?“ Natáhnu ruku a nechám ho, aby si ji osahal. „Pevná jako skála. Kdybych byl duch, mohl bys skrze mě prostrčit ruku.“

„Tak proč ti říkají duch? Když nejsi duch?“ řekne zmateně.

„No, tvému strýci Angelovi říkají ‚Anděl‘,“ zdůvodním to. „On je anděl?“

V kuchyni slyším, jak si Jenna odfrkne.

„Neeee…“ Noah se zamračí, jak o tom přemýšlí. „Nemá křídla.“

„Přesně tak,“ souhlasím. „Někdy mají lidi prostě hloupé přezdívky. Třeba jak ti máma říká brouku. Jsi brouk?“

Noah se zachichotá. „V žádném případě!“

„No vidíš,“ přikývnu moudře.

„A ty mi říkáš kámo!“ houkne.

„To proto, že je to dobrá přezdívka. A protože jsme kámoši, ne?“

„Jo!“ souhlasí a zuřivě pokyvuje hlavou. Natáhnu ruku a on mi ji energicky plácne. Vtom vyjde Jenna s hromadou talířů a příborů na stůl. Její tvář se změnila, jen náznakem, ale je tam: Vypadá vážně. Něco ji trápí.

Beze slova vstanu a vezmu od ní talíře. „Jsi v pořádku?“ Zeptám se.

„Cože? Ah. Jo, jen jsem trochu unavená, to je všechno.“ Její pohled se ode mě odvrátí. Chci se zeptat na víc, ale netlačím na pilu.

Otočí se a vrátí se do kuchyně. Rozložím talíře a příbory, pak jdu pro mléko pro Noaha a pár piv pro nás. O pár minut později už sedíme u stolu, povídáme si a společně jíme. Noah mi vypráví o své nové školce a o tom, jak se těší na pondělí. Jenna se na něj dívá s takovou pýchou, ale i bez ptaní poznám, že ji trochu děsí, že její dítě už je skoro dost velké na školku.

Jak tam tak sedím, poslouchám Noaha a pozoruji svou krásnou, nádhernou Jennu naproti mně u stolu, přemýšlím o tom, jak by každý, kdo by se teď díval do okna, prostě předpokládal, že jsme rodina.

A sakra. Možná bychom mohli být.

Poprvé mě ta myšlenka napadne a zpočátku je to jako blesk z čistého nebe. Nevím, proč se jí hned nezbavím. Ale místo toho strávím asi minutu tím, že si to představuji. Představuju si, že tohle je náš život a že jsem Noahův táta. Koneckonců bych ho mohl adoptovat, ne?

Ta představa je úplně jiná, než bych si myslel. Dole v mém nitru to hluboce škubne. Hluboký pocit touhy. Pocitu, že chci něco víc, než jsem už dlouho po něčem toužil.

Jediný případ, na který si vzpomínám, je ten, kdy jsem začal pátrat po Lordech. Chtěl jsem být součástí něčeho. Nějakého bratrstva.

Rodiny.

Teď jsem se přistihl, že chci skutečnou rodinu. Jednu vlastní. S Jennou.

A nejděsivější na tom je?

Že mě to neděsí.

 

PO VEČEŘI POMÁHÁM Jenně s nádobím – což ji stále udivuje, i když jsem to dělal už dřív. Nesnáší sušení, takže se postavím vedle ní a vyndám horké talíře a příbory z oplachovacího stojanu, osuším je a uklidím. Noah už se vykoupal, takže ho popohání, aby si vyčistil zuby, a já sedím, přepínám kanály na televizi a čekám, až bude hotová.

Před spaním si Noah výslovně žádá, abych za ním přišel a povídal mu pohádky. Na chvíli se mi zdá, že ode mě očekává, že budu mluvit různými hloupými hlasy pro všechny postavy v jeho knize, a málem odmítnu. Ale jak se ukázalo, Noah si rád čte pohádky před spaním sám. Takže sedím na jeho malinké posteli a snažím se nespadnout, zatímco mi čte příběh o kocourovi jménem Pete, který jede na pláž. Zatímco prstem sleduje text a vyslovuje všechna slova, podívám se na Jennu, která stojí ve dveřích. Na tváři má drobný úsměv a její oči jsou měkké. Mrknu na ni a vrátím se k Noahově knize.

Když dočte, Jenna ho přijde uložit. Ťuknu si s ním pěstí a popřeju mu dobrou noc. Pak se vrátím do obýváku, aby mohli dokončit svůj noční rituál. O deset minut později vyjde ven a připojí se ke mně na gauči.

„Nikdy jsem si nemyslela, že se dožiju dne, kdy bude velký zlý motorkář poslouchat čtyřletého kluka, jak čte Kocoura Peta,“ řekne a přitulí se ke mně.

„Hele, ta knížka je vážně zajímavá,“ namítnu. „A až přijde ta velká vlna?“ Zavrtím hlavou. „Myslel jsem si, že je Pete určitě mrtvý. Mám husí kůži.“

Jenna se začne smát tak silně, až zachrčí, a pak si v rozpacích zvedne ruku k ústům a začne se smát ještě víc.

„Panebože!“ podaří se jí nakonec vyhrknout, zatímco jí po tvářích stékají slzy. „Nemůžu uvěřit, že jsem právě zachrčela!“ Vyprskne v nové záchvaty smíchu a pak se znovu rozchechtá. Na vteřinu se bojím, že dostane hyperventilaci. Ale je zatraceně roztomilé vidět ji tak bezmocnou smíchy.

Jdu do kuchyně pro sklenici vody a dám jí čas, aby se uklidnila. Když se vrátím, pořád se ještě směje a utírá si oči. „Panebože,“ zachichotá se, když ode mě přijímá sklenici. „Takhle jsem se nesmála už celou věčnost.“ Dlouze se napije a pak na chvíli zavře oči a zhluboka dýchá, aby popadla dech. „Nemůžu uvěřit, že jsem neprobudila Noaha.“

Přitáhnu si ji na klín. „Asi budu muset nějak vymyslet, jak tě udržet v klidu.“ Moje ústa přikryjí její a Jenna tiše zasténá a přitiskne mi prsa na hruď.

„Zůstaň přes noc,“ zašeptá, když se od ní odtrhnu.

„Určitě?“ Zeptám se.

„Ano. Jsem si jistá.“ Oči jí září a v jejím hlase je slyšet podtón chtíče.

Můj penis stojí v pozoru. „Můžu se postarat o to, abych byl na nohou a vypadl odsud dřív, než se Noah zítra probudí,“ vyhrknu.

Jenna se svůdně kouše do rtu. „Zatím to nechme být.“

Vstávám z pohovky a odnáším Jennu do její ložnice. Když ji svléknu a celou ji políbím, přitáhnu si ji na sebe a spustím ji na svou čekající hřídel. Sleduju, jak si užívá, jezdí tak tiše, jak jen to jde, až se nakonec kolem mě roztřese a já se přestanu ovládat, naplním ji svou explozí a snažím se nevykřičet na celý dům.

Potom si ve tmě tiše šeptáme.

„Víš,“ řekne mi, „vždycky jsem do tebe byla zamilovaná. Celé roky, když jsem vyrůstala.“

„Vážně?“ To je pro mě novinka.

Přikývne. „Zlomilo mi srdce, že mezi námi byl jen flirt.“

Jsem překvapený a možná i trochu naštvaný. „To ty jsi odešla, Jenno. Pro mě to nebyl úlet. Nebyl by to ani úlet.“ I když ta slova vyslovím, uvědomím si, že jsou pravdivá. Teď si vzpomínám, jaké to bylo, když odešla. Jak jsem byl naštvaný. Několik následujících týdnů jsem se hádal s každým, koho se mi podařilo vytočit.

„Neměl jsi mě nechat odejít.“ Jenna zašeptá. „Měl jsi mě donutit zůstat.“

Prolétne mnou hukot smíchu. „Přinutil tě zůstat? Jenno Abbott, zatraceně rychle jsem pochopil, že ti nikdo nemůže říkat, co máš dělat.“ Políbím ji na temeno hlavy. „Kromě toho tvého malého kluka. Zdá se, že si tě Noah omotal kolem prstu.“

Jenna nic neříká. Mlčí tak dlouho, až si myslím, že usnula. Když znovu začne mluvit, změní téma.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Jistě. Na co?“

„Na klub.“ Její ruka mi sjede na hruď. „Kolik toho můžou ženy vědět o klubových záležitostech?“

Přemýšlím o tom. „Starší dámy toho mohou vědět docela dost,“ řeknu opatrně.

Zvedne hlavu a podívá se na mě. „Jsem snad tvoje stará dáma?“

„Chceš být?“ Zeptám se jí. „Jsem si sakra jistý, že tě nemůžu nutit dělat něco, co nechceš.“

Oči jí ve tmě září. „Ano. Chci být.“

„Tak dobře. Tak tady jsi.“ Hluboce ji políbím. „Jako moje stará chutnáš ještě sladčeji.“

„Zajímalo by mě, jestli se jako tvoje stará budu cítit jinak,“ řekne drze a svraští na mě obočí. Okamžitě mi stojí.

„To se dá zjistit jen jedním způsobem,“ řeknu a natáhnu se k ní.