Ghost - 19. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Cas

V následujících týdnech se mi daří vidět Jennu většinu večerů. Není to tak, že bych to tak plánoval. Prostě se to tak nějak stane. Kdykoli ji mám v náručí, myslím jen na ni. A kdykoli jsem od ní pryč, myslím jen na to, že ji zase uvidím.

Obvykle k ní chodím v noci. Většinou je to až poté, co jde Noah spát, ale někdy, když tam přijdu, je ještě vzhůru, nakrmený, vykoupaný a v pyžamu. Nikdy jsem malým dětem nevěnoval moc pozornosti, ale musím říct, že Noah je pistolník. A taky je zatraceně chytrý. Už umí číst, i když ještě nechodí do školky. Jenna mi řekla, že na to prostě jednoho dne přišel. Asi mu četla knížku a on ji přerušil a začal si slova vyslovovat sám. Jednou večer mi dokonce přinesl jednu ze svých knížek a četl mi ji nahlas, když seděl vedle mě na Jennině starém opotřebovaném gauči a vedle sebe měl plyšovou opičku. Pořád se vyptává na to, jak věci fungují, a má taky zatraceně svérázný smysl pro humor. Dokáže mě rozesmát, což je u čtyřletého dítěte zatraceně úžasné. Je to zvláštní – v některých ohledech mi to dítě opravdu připomíná mě.

Za normálních okolností bych od holky s dítětem utíkal, jak nejrychleji bych mohl. Sakra, poslední věc, kterou potřebuju, je nějaká ženská, která hledá v životě své kobercové krysy postavu táty. Ale Jenna taková není. Vůbec ne. Ona mi Noaha nevnucuje. Právě naopak. Proto mě překvapuje, že mě vlastně baví s ním trávit čas.

Být s Jennou má takovou zvláštní… vlastnost. Takovou zvláštní vlastnost. Jako bych se pokaždé, když jsem s ní, cítil důvěrně známý a zároveň nový. Je to pekelně vzrušující – a Ježíši Kriste, ten sex je žhavý – ale je to taky tak nějak víc než s jinými ženami, se kterými jsem byl. Je to jako pokaždé, když ji políbím nebo se jí dotknu, mám vzpomínku na to, jak jsem se cítil poprvé – plus všechny ty roky mezi tím, kdy jsem na ni myslel v podivných chvílích a cítil ten malý tah a záchvěv lítosti – plus teď, když je starší a žhavější a zasraně úžasná v sexu. Před pár dny mi ho vykouřila, a když jsem se udělal, myslel jsem, že mi vyletí mozek z hlavy.

Je to tak trochu, jako by mi celou tu dobu chyběla a já o tom ani nevěděl, dokud se neobjevila.

A při pomyšlení, že se nakonec zase sbalí a půjde dál, se mi něco bolestivě stahuje v krku.

 

VĚCI U NÁS začínají upadat do jakési rutiny. Ačkoli příjemnou. Jenna bere Noaha každý den k Jewel na hlídání a já se s ní vídám v noci, když jsme oba mimo klubovnu. Samozřejmě ji vídám i přes den, když pracuje v baru. Ale ať už je to cokoli, zatím si to necháme pro sebe, hlavně proto, že Angel by se nejspíš posral, kdyby se o nás dozvěděl.

To plížení je ze začátku docela sranda, ale rychle to omrzí.

Jedno odpoledne jsem v klubovně, zatímco Jenna pracuje. Předchozí noc jsem ji nechal zatraceně dlouho vzhůru, a i když vypadá trochu unaveně, je zatraceně krásná a zatraceně sexy. Dává mi zabrat, abych nešel za bar a nepřitáhl si ji k péru, které se snažím udržet pod kontrolou. Spokojím se s tím, že po ní občas střelím oplzlým pohledem, a usměju se sám pro sebe, když zčervená a začne se kroutit.

Nonšalantně se k ní přitočím, zrovna když podává Gunnerovi pití. Objednal si svůj typický drink, Jacka s kolou, okořeněný vodkou. Jenna před něj postaví skleničku a pak se na mě škádlivě otočí a tváře jí zrudnou náznakem ruměnce.

„Co si dáš ty?“ zeptá se mě drze a její oči mě vyzývají, abych řekl něco sprostého.

„Hele, co to je?“ Gunner si stěžuje. „Tohle není vodka, ale gin!“

„Do prdele! Promiň,“ zakoktá se Jenna. Vezme si od něj sklenici a vylije ji. „Asi jsem dneska trochu roztržitá.“

„V pohodě, miláčku,“ odpoví Gunner a věnuje jí úsměv a mrknutí. „Můžeš mi to vynahradit později.“

„To by sis přál,“ opáčí Jenna. To se jí musí nechat, rozhodně se mezi těmi zvířaty dokáže udržet.

Jenna Gunnerovi přetočí pití a podá mu ho. Odstoupí a já se nakloním blíž a zamumlám: „Dám si vysokou sklenici Jenny Abbott.“

Jenna odvrátí pohled a potlačí úsměv. „Nech toho! Příliš mě rozptyluješ. Je to tvoje chyba, že jsem Gunnerovi zkazila pití.“

„Jasně, sváděj to na mě.“

„Je to pravda!“ Ztišila hlas. „Nemůžu dostat z hlavy včerejší noc, když na mě takhle zíráš. Připadám si kvůli tobě jako nahá.“

„Tvoje ústa až po boží uši,“ zamumlám. „Kdy vlastně končíš? Abych tě mohl udělat.“

„Oplzlý,“ řekne.

„Ty to víš.“

Přijde pár dalších bratrů a požádá o lahve piva. „Hele, zlatíčko,“ vytáhne Hawk, „co kdyby ses ke mně později přidala na malou mimoškolní aktivitu?“

„Promiň, Hawku. Musím vyzvednout svého syna.“ Pro jistotu to slovo zdůrazní.

„Tak se podívej na déšť,“ řekne nevzrušeně. Hledí do prázdna a v očích se mu chlípně zablýskne. „Vždycky mě zajímalo, jaké by to bylo s maminou.“

Několik dalších bratrů souhlasně zamručí a jeden vydá neslušný zvuk.

Jenně se z hrdla dere lehký smích. „Stejně jako s kýmkoli jiným,“ řekne. „Jen s větší spánkovou deprivací.“

Jenna si bratry při práci často dobírá podobnými vtípky. Většinou je to dobromyslné – koneckonců je to sestra viceprezidenta –, ale každý z nich by ji v mžiku přefikl, to vím. Jenna to bere s nadhledem, ale po chvíli mě začne sakra štvát, že musí flirtovat se zbytkem těch kreténů, jen aby si vydělala na spropitné. Nedělá vůbec nic špatně, ale já se přistihnu, že mám chuť vstát a bít se do prsou nebo tak něco, abych měl nad ní převahu. Zařvat na všechny v baru: „Ruce pryč, sakra. Jenna je moje. Moje.“

Nikdy předtím jsem neměl nic, co by připomínalo vztah se ženou. Maximálně se dá říct, že jsem jich pár víc než jednou ošukal. Ale nikdy jsem nebyl z těch, co by dělali polovičaté věci. Jennu Abbott nikdo jiný mít nebude. Protože je moje. Tělem i duší. Jenna patří mně. Ta slova mi zní v hlavě, vytrvale jako tlukot srdce. Klub to možná ještě neví, ale dozví se to. A já se postarám, aby to věděla i Jenna.