TDFW - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Antonio

Proč se na to ptala právě teď? Přejel mu mráz po zádech, když si uvědomil, že se možná stalo víc, než čeho byl svědkem. Ale ne, to se nemohlo stát. Její šaty byly neporušené, jen tílko se lehce pomačkal. Vydechl a snažil se ty temné myšlenky vyhnat z hlavy. Kdyby s ním chtěla mluvit o tom, co se stalo, mohla by to být ona, kdo by to vynesl. On nemohl být ten, kdo na ni bude naléhat, pokud ona nebude připravená.

Antonio si tiše oddechl, když se k němu Audiv přiblížila. Položila si hlavu na jeho rameno a on ji opatrně objal kolem ramen. Cítil, jak se svaly v jejím těle uvolňují, a také v jeho těle se uvolnilo napětí.

„Proč bylo pro mě čekání chybou,“ zašeptal.

„Jestli si o tom chceš promluvit.“

Už dlouho nepřemýšlel o životních silách, které ho dovedly až sem. Chvíli seděl a přemýšlel, jak to formulovat a kolik jí toho říct.

„Když jsem byl mladší, o dost mladší, zamiloval jsem se. Jmenovala se Greta a byla to pro mě dokonalá žena. Byli jsme především nejlepší přátelé a vždycky jsme se mohli spolehnout jeden na druhého, že nás podpoří a povzbudí. Byli jsme spolu dokonalí.“

Audiv na něj tázavě pohlédla.

„Chtěli jsme jeden druhého,“ pokračoval, „ale já jsem chtěl počkat do svatby. Ona nebyla vůbec věřící, ale chápala, co chci, a plně podporovala mé touhy. Chtěl jsem se oženit, ona taky. Ale nebyla katolička. A kvůli určitým vlivům…“ Odmlčel se a zamrkal, když si vzpomněl na Gretin výraz, když jí řekl, že mezi nimi není žádná budoucnost. „Mýlili se. Teď už to vím. Ale nechal jsem je, aby mi zatemnily úsudek. Rozešel jsem se s ní. Až po letech jsem si uvědomil, jakou jsem udělal chybu, když jsem ji znovu potkal. Vdala se, měla dvě děti… a konvertovala.“

Audiv si povzdechla, když změnila polohu, aby mu ležela víc na hrudi. „Vlivy, které tě vedly k rozchodu s ní. Byla to tvoje rodina?“

Zavrtěl hlavou. „Moje rodina mi nikdy neodpustila, že jsem se s ní rozešel. Byl jsem hloupý kluk.“

„Hmmm.“

Antonio poznal, co to je za zvuk – Audiv přemýšlela o nějakém protiargumentu. Musel se tomu usmát a pevněji ji objal kolem ramen.

„Takže jestli byla chyba, že ses s ní rozešel, tak jak to, že to čekání nestálo za to? Bylo to tak, že čekání nestálo za to, nebo to bylo tak, že nestálo za to si ji nevzít?“

Antonio se tomu musel zasmát. Měla dobrý postřeh. Byla chyba, že čekal na svatbu kvůli sexu, nebo to, že si jen vzal špatnou ženu? Kdyby se s Gretou vyspal ještě předtím, než se vzali, měl by takové výčitky, jaké choval kvůli svatbě s Celine? To se nedalo říct. Ale bylo v tom něco víc.

„Kdybych nečekal s Gretou, tak bych možná nečekal ani s Celine. Je to moje bývalá žena.“

Audiv povytáhl obočí. „To máme docela špinavou minulost, co?“

„Jako bys neměla v minulosti koberec zlomených srdcí,“ dobíral si ji.

Napjala se a odvrátila pohled. Bylo zřejmé, že uhodil na nerv; po chvíli přemýšlení, zda se má zeptat, pokračoval ve svém vyprávění. „Celine a já jsme byli hluboce zamilovaní. Ach, měli jsme se rádi a přesvědčovali jsme sami sebe, že je to láska. Ale nevzali jsme se proto, že bychom spolu chtěli strávit zbytek života. Vzali jsme se, abychom měli sex. Spokojil jsem se s někým, kdo byl kompatibilní na povrchní úrovni, protože mi chyběla vřelost vztahu s Gretou a protože jsem byl…“

„Nadržený?“ Audivnin tón se stal libozvučným a škádlivým.

Antonio po ní střelil krátkým pohledem. „To slovo se mi nelíbí.“

„Ale je to výstižný popis, ne?“

Neochotně přikývl. S povzdechem zavrtěl hlavou. „Oba jsme byli na stejné lodi. Chtěli jsme být hodné děti, ale zároveň jsme měli rozbouřené hormony, které ani jeden z nás neuměl ovládat. Nemohlo to vydržet. Možná kdybych se před sexem tak prasečím způsobem nechtěl oženit, bylo by to mnohem méně bolestivé.“

„To zní spíš jako případ špatné dívky než čekání nebo nečekání.“

„Možná.“

Audiv si opřela hlavu o jeho rameno. „Čekal jsi z náboženských důvodů.“

„Jo.“

„Já ne. Vůbec nejsem nábožensky založený. Nevěřím ve staré bohy a nevěřím ani v nové bohy. Na rozdíl od tvé Grety bych nikdy nekonvertovala ke katolicismu. Ani k žádnému jinému náboženství.“

Antonio věděl, proč mu to říká. Pokud mezi nimi mělo někdy něco být, potřeboval pochopit, na čem stojí a že se její postoj nezmění. Nemohl si myslet, že se s ní bude zaplétat a pomalu ji přesvědčovat, aby vstoupila do jeho církve. Na okamžik se zamyslel; nebylo to zrovna zklamání, spíš potvrzení toho, co už věděl.

„A co tvé děti? Co je budeš učit?“

„To bych si musel probrat s tím, koho si vezmu,“ odpověděla Audiv. Na čele se jí udělala vráska a ona se mu obrátila tváří k rameni. Její hlas poklesl o několik decibelů. „Protože se chystám vdát. Jednou. A nechci se předtím vzdát svého panenství. Ne z náboženských důvodů. Jen proto, že jsem sex vždycky považovala za něco výjimečného. Sdílíš všechno s někým jiným. Chci, aby to moje bylo výjimečné. Je mi jedno, co dělají ostatní lidé se svými těly, já jen vím, co chci dělat se svým… a Michael mě o to málem připravil.“

Antoniovy paže se instinktivně sevřely. Audiv se začala chvět a třást, dech se jí zatajil, když mu tiskla tvář na rameno. Ten vztek, který ho naplnil, když vešel dovnitř a viděl, co viděl, hrozil, že ho naplní znovu. Oheň mu přeskočil do krku a z nozder se mu vyvalil kouř.

Co by jí mohl říct, aby ji utěšil? V minulosti čelil ženám, které prošly tím, čím ona, a ještě něčím horším. Ten pocit bezmoci a hněvu, který tehdy cítil, se zdesetinásobil. Protože věděl, jaká je Audiv od jeho příchodu silná žena, a když ji viděl takhle rozechvělou a zranitelnou…

„Neudělal to,“ zašeptal Antonio rozpačitě. „A on po tobě nepůjde. Budu tě chránit, Audiv. Ať se děje cokoli. Prosím, věř mi, když to říkám. Udělám všechno, co je v mých silách, abych tě ochránil. Najdu ho a…“

„Ne.“ Audiv se odtáhla. Ačkoli měla suchou tvář, oči jí zvlhly. „Nechci, abys ho našel, Antonio. Chci, abys tu zůstal se mnou. Chci, abys zůstal v paláci, chodil se mnou na hodiny a prostě… byl se mnou. Vím, že je to směšné, ale…“

„To není. Zůstanu s tebou.“ Mohl by také po Angstromovi pátrat bokem, nebo se alespoň zapojit do vyšetřování. „Neopustím tě, dokud mě tady budeš chtít.“

Audiv vydechla roztřeseně a z očí jí vytryskly slzy, které dosud zadržovala. „Vzal mi ještě něco.“

Antoniovi se sevřely plíce.

„Mou magii. Je to čaroděj a ukradl mi…“

Propukla ve vzlyky a zhroutila se nad ním zpět. Antonio ji pevně držel a v hlavě se mu honily myšlenky. Ukradl její magii? Jak je to možné…? Ale slzy, které se jí řinuly po těle, byly nezaměnitelné, a i když nedokázal pochopit, jak se to stalo, věděl, že se to stalo. A jediné, co mohl udělat, bylo obejmout ji.

***

Audiv ho požádala, aby šel s ní, když šla Indulfovi říct, že Angstrom je zaklínač. Král se tvářil zachmuřeně a rozrušeně, když mu řekla, že jí vzal magii, a ujistil ji, že udělají všechno pro to, aby ho našli, a pak jí dal za úkol prozkoumat zaklínače a pokusit se najít způsob, jak to zvrátit.

Antonio byl nejprve v šoku a myslel si, že na ni Indulf klade příliš velké nároky. Ale když se Audiv vrhla zpátky do výuky s tímhle novým projektem bokem, pochopil, proč to Indulf udělal. Sebevědomí se jí rychle vrátilo, protože mohla pokračovat v tom, co ji bavilo, a měla cíl, na kterém mohla pracovat. Přespával u ní v obývacím pokoji, gauč nahradila rozkládací pohovka, takže mu to nebylo tak zatraceně nepohodlné.

Uplynulo několik týdnů bez jakýchkoli zpráv, když si je oba Indulf zavolal do své kanceláře. Byl tam on i jeho syn Warmund a tvářili se zachmuřeně jako nikdy. Antonio stál v pozoru, jeho předchozí vojenský výcvik a výcvik FBI se projevily, když byl s nadřízeným. Warmund na něj jednou kývl, ale nechal otce, aby mu vše vysvětlil.

„Děkuji vám oběma, že jste přišli,“ řekl Indulf a naklonil hlavu. „Především, Audiv, Katrina mi říkala, že ti teď výuka jde mnohem lépe. Jak se ti daří?“

„Dobře.“ Usmála se na něj, jako by se nic nedělo. „Vyučování, jak jsi říkal, jde lépe. Lépe se spojuji se svými studenty a je to vidět na jejich kouzlech. O čarodějích jsem toho při svém pátrání moc nenašla, ale pár nových dobrovolníků digitalizuje naše záznamy pro snadnější vyhledávání. Jsem v pohodě. Všechno je v pořádku.“

Indulf si ji chvíli prohlížel, než přikývl. „Myslel jsem si, že už za tebou přijdou tvoji rodiče.“

Úsměv jí sklouzl. „V tuhle chvíli nevidím důvod, proč je znepokojovat. Najdu způsob, jak zvrátit to, co Angstrom udělal. Najít ho je ale první krok k tomu. Takže, máš v tomto ohledu něco k hlášení?“

Indulf se zamračil. Antonio se posunul o něco blíž k Audiv. Byla odvážnější, než měla, a také hrubší… takhle by se svým králem mluvit neměla. Ale Antonio věděl, odkud přichází. Indulf to věděl také a nezmínil se o jejím porušení protokolu.

„Vlastně ano. To je jeden z důvodů, proč jsem tě sem zavolal. Dostali jsme zprávu, že několik lidí v ochranné vazbě FBI bylo… napadeno. Jsou naživu,“ dodal rychle, i když se mu zatmělo před očima. „Ale je jasné, že ti, kteří je měli chránit, se obrátili proti nim.“

Antoniovi se sevřely ruce. Stejně jako se jeho tým, obrátil proti Hazel, ženě, kterou měl chránit. Nebýt jejích čtyř dračích kamarádů, byla by zabita – a on také. Zabiti muži, kterým věřil, že mu kryjí záda. Zabit týmem, s nímž léta pracoval.

„Tohle bylo také nahráno na internet.“ Warmund naťukal několik kláves na notebooku a začalo se přehrávat video.

Antoniovi se při pohledu na Angstroma sedícího před kamerou z plic zakouřilo. Měl ulízané vlasy dozadu a na sobě oblek. Rty mu zkřivil arogantní úsměv a oči mu zářily sebevědomou spravedlností, z níž se Antoniovi ježily chloupky na zátylku.

„Zdravím své přátele, kteří se podobně starají o povstání draků a čarodějnic v naší křesťanské zemi.“

Antonio si pod nosem zavrčel. Už věděl, kam to směřuje – Angstrom se chystal zmocnit jeho náboženství a Boha, aby ospravedlnil svou nenávist a násilí.

„Ale nebojte se, moji bratři. Máte totiž proroka, který povstal z Boží ruky, aby zničil draka a jeho království. Zničím tyto draky a jejich ďábelské cesty. Pokud má někdo z vás přátele nebo rodinu prokletou ďábelskou magií, přiveďte je ke mně. Očistím je a…“

„Vypni to!“ Audivina tvář byla úplně popelavá.

Warmund vypnul video. V kanceláři zavládlo ticho, Audiv sevřela ruce. Antonio přistoupil blíž a otevřel ústa, aby se zeptal, jestli je v pořádku. Natáhla k němu ruku a zarazila ho – a pak se otočila na podpatku a vyběhla z kanceláře.