Phoenix - 7. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Phoenix

Vyprchal ze mě život. Jak to, že mě vůbec nenapadlo, že mé předchozí odsouzení může mít vliv na Everlyinu práci? Proboha, vždyť pracuje s dětmi. Prsty svírám volant, když se motáme ulicemi zpátky k Everly. Ona vede konverzaci a já poslouchám, dokonce odpovídám, ale nemůžu se zbavit toho, co cítím.

Vjíždíme na její příjezdovou cestu. Posune své tělo mým směrem a nakloní se dopředu, aby mě políbila. K mému vlastnímu překvapení se odtáhnu. „Možná má pravdu, Ev.“

Everly odtáhne našpulené rty. „V čem má pravdu?“

„O nás? Možná jsi měla pravdu. Možná jsme velké protiklady na to, abychom fungovali. Že hodné holky jako ty se nám zlobivým klukům z nějakého důvodu vyhýbají.“ Čelist se mi sevře, pravda mě bolí zevnitř. „Nechci tě shazovat.“

Everlyiny jiskřivé oči se mi zadívají hluboko do očí. Přitiskne mi svou chladnou dlaň na tvář. „Phoenixi, ta ženská je pitomá mrcha.“ Oči mi při jejích slovech vytřeští, což způsobí, že se její tvář rozpadne do širokého úsměvu. „Nevidím tu žádné děti.“

Chci se usmát, ale myšlenka, že bych zase ztratil Everly, bolí jako čert. Nepustí můj obličej, místo toho si mě přitáhne blíž a přitiskne své měkké rty na mé. Když už je to loučení, tak aspoň končí polibkem.

„Phoenixi.“ Její rty se dotknou mých. „Nebudu riskovat, že tě znovu ztratím. Bála jsem se, že si budeš myslet, že ti nestačím.“

„Jak to myslíš?“

„Že nejsem dost cool, dost dobrodružná.“ Její řasy se mihnou na tváři. „Ne dost sexy.“

„Jsi kurva blázen.“ Instinktivně se odtáhnu. „Podíval ses na sebe v poslední době? Jsi dokonalá. V mých očích jsi ideální žena. Tvůj obličej, tvoje osobnost, tvoje tělo…“ Odhrnu jí světlé vlasy z ramene. Jen při pomyšlení na všechen čas, který jsme tento víkend strávili v posteli, mi ztuhne péro.

„To je právě ono, Phoenixi. Už to tak necítím. Cítím se s tebou spojená takovým způsobem, že…“ Konečky prstů si poklepává na čelo a zakrývá si oči. „No, nikdy jsem to k nikomu necítila.“

„Cítím to samé, zlato.“

„Tak to se na celý svět vykašli.“ Řekne a plácne se do stehna. „Život je vždycky plný odsuzujících lidí, kteří si myslí, že děláš něco špatně. Ale my víme, že to, co máme, je skutečné. I když je to trochu netradiční.“

„Protože jsem byl ve vězení?“

„Ne, Phoenixi. Protože jsme se potkali v baru, vyspali se a pak se v podstatě rozhodli, že bez sebe nemůžeme žít.“ Její chichotání ve mně vyvolá vlnu úlevy. Pobyt ve vězení ti pomůže stanovit si priority, které v životě opravdu potřebuješ. Láska je na vrcholu seznamu, hned vedle Everlyina jména.

„Miluju tě, Everly.“

„Proč myslíš, že jsem za tebou přišla do tetovacího salonu?“ Přitiskne se čelem k mému, její slova zní jako šepot. „Já tě taky miluju. Díky tomu vím, že zvládneme všechno, co nám život přichystá, pokud budeme spolu.“

„Nemůžu než souhlasit.“ Zakloním hlavu a přitisknu své rty na její, než jí jazykem roztáhnu rty. Naše polibky jsou stále vášnivější. Vím, že jsme našli jeden druhého a že máme v plánu to vydržet dlouho. Nevím, jak dlouho jsme v mém autě a líbáme se jako puberťáci, když se Everly odtáhne.

„Panebože!“ Její ruka se přitiskne k ústům. „Zamlžili jsme okna jako pár nadržených puberťáků.“

„No.“ Sáhnu jí do trička a nahmátnu její ňadro, neschopen odtrhnout svá ústa od jejích. „Já jsem rozhodně nadržený. Děláš se mnou věci, o kterých jsem ani nevěděl, že jsou možné.“

Everly mě uchopí za erekci a tře se mi o džíny. „Chceš jít dovnitř?“

„Nemusíš zítra do práce?“

„Jo, ale ještě je brzy.“

Její bradavka pod mým dotykem ztuhne. Štípnu ji a ona překvapeně zalapá po dechu. „Víš, co se stane, když půjdu dovnitř.“

Everly mi zasténá do úst. „Ach, a to je přesně to, co chci, aby se stalo.“

Neztrácím už ani minutu. Vypínám zapalování a hrneme se do jejího domu, jako bychom se chystali poprvé prozkoumat jeden druhého. Cítím to tak a něco mi říká, že to tak bude vždycky.

Projdeme do její ložnice, a když jsme u ní, políbím ji na špičku nosu. „Lhala jsi.“ Říkám to bez dechu.

Everly se zkřiví obličej. „O čem?“

„O tom, že jsem hodná holka.“

Opře si vlhkou tvář o mé prsní svaly. Ze svého pohledu vidím její úsměv. „Proč to říkáš?“

„Protože žádná hodná holka by neudělala to, co jsi právě udělala.“

„No, možná, že se o mě otíráš ty.“

„Možná.“ Řeknu a políbím ji na temeno hlavy. A možná její dobrota ulpí i na mně. To je to, co potřebuju. Vůbec ne špatnou holku. Potřebuju Everly, a ta je tak dobrá, jak jen to jde.