FPWC - 8. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

VRAX’TON

Její štíhlá malá ruka spočívala v jeho. Teď, kdy spolu dokázali komunikovat, už nebylo nutné, aby ji držel, ale byl to dobrý pocit. Všechno na ní v něm vyvolávalo příjemný pocit. Její hlas zněl v jeho uších jako hudba. Její tvář byla v jeho očích krásná. Její tělo ho vzrušovalo.

Oheň byl tak blízko, že mohl vidět na nebi jeho odraz, dokonce i ve slunečním světle. Promrhali tu příliš mnoho času. Ale aby ji mohl varovat před nebezpečím, musel se naučit její řeč. A nutně potřebovala energii, aby mohla pokračovat tak rychle, jak museli. V jeho hlavě zuřil boj mezi radostí a zoufalstvím. Radostí z toho, že našel svou Mahan, a že jí může být nablízku. Zoufalstvím z jejich situace a bezvýchodným úkolem ochránit ji před planetou. Kdyby byla Acerexskou bojovnicí, mohli by použít metodu Gerezi a jednoduše se rozběhnout nejvyšší rychlostí, aby tak získali čas. Ale samozřejmě ani to nebylo řešení napořád. Museli se dostat pryč z planety. Pravděpodobně bylo jejich jedinou nadějí, že loď, která transportovala mladé muže z Acerexu na jejich zkoušku dospělosti, nebo vyzvedávala přeživší, přistane nejlépe přímo u nich. Vzpomínal na svou vlastní zkoušku, a na to, že je vysadili dvacet devět dní před ohněm, a že je vyzvedli nedaleko ohně. Nebezpečně blízko. Mohlo se to stát kdykoliv.

Moc si na tuto oblast planety nevzpomínal, a pokud byl tenkrát tady, dnes už by místo samozřejmě vypadalo úplně jinak. Vegetace se neustále měnila. Shořela, aby za ohněm znovu vyrašila a čekala, až se oheň zase vrátí. Tam, kde teď byl les, tenkrát pravděpodobně žádný nebyl. Tam, kde byla teď step, mohla být kdysi poušť nebo savana.

Na co si ještě dokázal vzpomenout? Nějaký úkryt by mohly poskytnout ledové jeskyně. Ale možná taky ne. Určitě by bylo problém je najít. Mohly být na druhé straně planety. To jediné, co se nezměnilo, byly oceány. Vnitřní moře leželo uprostřed pevniny, jako střed kruhu, kolem kterého se oheň neustále otáčel. Bylo slané a obsahovalo kyselinu. Plavání v něm představovalo jistou smrt. Vnější moře byl normální oceán s rybami a příjemnou teplotou, ale aby se k němu dostali, museli by dojít až k vnějšímu okraji kontinentu. Tam venku se oheň pohyboval mnohem rychleji než ve vnitřní části a dostihl by je dřív, než by si ho všimli. Nestihli by se dostat ani k okraji.

Blíž k vnitřnímu moři se oheň pohyboval pomaleji, ale bylo tam také mnohem méně vegetace a víc holých skal, které se těžko zdolávaly a zpomalily by je. Střední oblast, ve které se teď nacházeli, byla asi nejlepší volbou. Teď, když se Vrax’ton najedl a nabyl síly, bylo pro něj lepší se soustředit. Když Harper zůstane s ním, ochrání ji. Pokud věděl, tak se nikdo nezamýšlel nad tím, jak by se dalo ohni uniknout. U zkoušky bojovníků nešlo o to ohni utéci, nýbrž o to, zůstat poblíž ohnivé fronty, kde bylo plno smrtících zvířat a nebezpečí, naživu.

Podíval se za sebe a malý úsměv, který mu věnovala, ho jako vždy zahřál u srdce. Jak to, že našel tak krásnou Mahan? Ať už byla mimozemšťanka nebo ne, to nehrálo žádnou roli. Ne, když byla tak ženská a měla dar léčení. Jeho zraněná ruka na tom byla mnohem lépe, co se o ni postarala.

No, nebylo všechno špatné. Měl svou sekeru a měl svou Mahan. Možná to byl konec jeho života. Ale bude to spektakulární konec, žhavý a divoký jako záchvat horečky, který pravděpodobně skončí v ohni, a ten ozáří celou Sluneční soustavu.

A kromě toho se zázraky dějí. Koneckonců to byl Bosh, posvátná Ohnivá planeta.

***

Běželi hodiny, dokud nezačalo bílé slunce zapadat a nebe za nimi plápolalo stále jasněji. Zrovna se chtěl zastavit a poohlédnout se po nějakém tábořišti, když asi půl míle před nimi zahlédl něco lesklého.

„Tam je voda!“, vykřikla Harper a ukázala na to. „Možná bychom se tam mohli zdržet, až přijde oheň a obejde nás.“

Vrax’ton pokrčil rameny. Na planetě existoval déšť, někdy docela dost. Sice ne dost, aby oheň uhasil, ale někdy se vytvořily malé louže a jezírka. Když přišel oheň, vypařili se. Ale neviděl důvod, proč by to měl Harper říkat.

Toužil po další meditaci, aby dokázal pochopit víc z toho, co říkala, aniž by se musel tak moc soustředit. Když si jen tak povídali, učil se mnohem rychleji, ale ne tak rychle, jako když meditoval a na pozadí ji slyšel mluvit. Tak mohl otevřít svou mysl a vidět, jak v něm celý jazyk zaujímá své přirozené místo, perfektně zformovaný a připravený k použití, jakoby ho znal celý svůj život. Stačilo se naučit jen pár slov a zbytek dokázal odvodit. Sice si to vyžádalo svou cenu, ale bylo to velmi užitečné a bylo důležitou částí výcviku, který absolvoval každý bojovník z Acerexu.

Ale voda byla i tak dobrá zpráva. Bobule uhasily největší žízeň, ale najít čistou vodu, byla na planetě Bosh, výzva. Rozběhli se k malému jezírku.

Harper byla z něho nadšená. „Voda je tak průzračná! Vidím až na dno, i když musí být hluboká několik metrů.“

„Čirá jako sklo“, souhlasil Vrax’ton jako podle Shakespeara a rozhlížel se. Otevřená voda jako byla tato, přitahovala víc než jen zbloudilé pocestné. „A čistá. Dobrá k pití.“

Harper poklekla, sklonila se a nabrala trochu vody do dlaní. „Je docela teplá.“ Opatrně se napila. „Necítím žádnou pachuť. Nic. Prostě jen čerstvou vodu.“ Znovu si nabrala, zatímco Vrax’ton hlídal. Vzpomínal na to, jak moc ho potěšilo, když první noc na Bosh našel vodu. A byla čistá. Vůbec to byla čistá planeta. Oheň ji očistil každých čtyři sta dní. To byl také důvod, proč platila za posvátnou. Její hříchy byly pravidelně spáleny. Bílé slunce rychle zapadalo a teď byly v dáli jasně vidět plameny.

„Ó, můj Bože“, vydechla Harper a vzhlédla, zatímco jí po bradě stékala voda. „Je stále blíž!“

Vrax’ton nenápadně uvolnil sekeru. „Ještě to bude trvat pár dní, než se dostane až sem. Vypadá to hůř, než to je.“

Herg byl ve vysoké trávě skoro neviditelný a neustále přizpůsoboval svou skleněnou kůži svému okolí. Vypadal spíš jen jako zvlněný vzduch než jako dravec, plížící se ke své kořisti. Vrax’ton se rychle otočil. Kde byl jeden, tam jich mohlo být víc.

A byli. K malému jezírku se z různých stran blížili celkem tři. Hergové byli chytří a toto byl koordinovaný útok. Vrax’ton věděl, že pokud zaútočí naráz, bude mít potíže. Byli totiž dost chytří na to, aby neútočili na muže se sekerou, když přímo vedle něj seděla žena beze zbraně. Přistoupil k Harper blíž, postavil se hned za ni a snažil se mít na očích všechny tři dravce, aniž by na mě zíral. Byli dobří v interpretaci pohybů, a pokud by uvěřili, že dokážou Vrax’tona přechytračit a byli by si jistí svým úspěchem příliš, nemuseli by zaútočit plnou silou. Jejich průsvitné postavy se plížily trávou a navzdory jejich zrcadlové kůži je neprozradil jediný záblesk světla. Byli to staří, protřelí Hergové, kteří už léta ohni unikali a živili se extrémně bohatou a vitální faunou tohoto světa.

Možná už ho dokonce jednou viděli, tenkrát před lety při jeho zkoušce bojovníka.

Harper stále ještě klečela u vody a pila vodu, aniž by tušila, co se právě dělo. Vrax’ton pomalu umístil svůj podpatek přímo pod její rozkošnou prdelku. Ona tu byla problémem, ne on.

Hergové stáli tiše jen pár metrů od nich. Tvořili perfektní trojúhelníkovou formaci.

„Haaaaaargh!“ Vrax’ton jemně strčil nohou Harper do jezírka, poté ze sebe vyrazil válečnický řev, provedl rychlou otočku a dvakrát v kruhu kolem sebe máchl sekerou. Sprška skleněných střepů a cákance krve v očích mu prozradily, že nejméně dva z dravců zasáhl. Podřepl, otřel si oči a rozhlédl se, aby získal přehled. Harper ležela ve vodě, prskala a kašlala a třetí Herg stál nerozhodně na kraji jezírka. Očividně se snažil rozhodnout, jestli má zaútočit na Harper nebo se vrhnout na Vrax’tona. Nebo jestli se má raději odplížit pryč.

To bylo rozhodování, kterého ho Vrax’ton rád zbavil. Rozmáchl se sekerou a vrhl ji na nebezpečné zvíře. Blížící se zbrani uhnul, a poté se rozhodl bojovat některý jiný den. Během sekundy zmizel v trávě.

„Co to, k čertu, mělo znamenat?“, vztekala se Harper v jezírku. „Myslíš, že to bylo vtipné?“ Samozřejmě, že neviděla, co se stalo. Herg byli skoro neviditelní a ona měla v hlavě jiné věci.

Musel se ušklíbnout. Vypadala s těmi mokrými vlasy tak rozkošně. Navíc se jí otevřela přední část toho neforemného overalu. Aspoň, že uměla plavat.

„Ano“, odpověděl Vrax’ton podle pravdy. „Harper muset vykoupat. Je špinavá od prachu a popela.“ Došel si pro sekeru a položil ji na břeh. O Herga, který unikl, si nedělal starosti. Ale byli tu i další dravci. „Vrax’ton taky špinavý“

Svlékl si kalhoty a skočil do jezírka, přičemž dával pozor, aby udělal co největší vlnu a postříkal ji.